Úvaha o vozovém parku pražských tramvají

První elektrické tramvaje, nejen v Praze, ale všeobecně, byly oproti těm dnešním celkem jednoduché a o poznání pomalejší. Postupem let se ale technika zlepšovala. Ve 30. letech 20. století se v ulicích hlavního města objevily první "ponorky" - jednosměrné motorové vozy, které po válce následovala série tramvají "Mevro".

Skutečná revoluce ale nastala až v roce 1951, kdy se na zkušební jízdy vydal první vůz typu T1. Jednalo se o první tramvaj u nás stavěnou dle koncepce PCC (= President´s Comitee Car = vůz prezidentské komise). Tato koncepce vznikla v USA a měla pomoci zastavit úpadek hromadné dopravy a nalákat do hromadné dopravy další cestující, kteří dávali přednost spíše individuálnímu automobilismu.

Pak následovaly tramvaje T2 (oproti T1 těžší a robustnější). V roce 1960 byl do Prahy z ČKD předán prototyp vozu, který se stal doslova legendou: T3. Jeho masová produkce pokračovala po celá 70. a 80. léta, a to nejen do našich, ale i cizích dopravních podniků. V některých městech (Drážďany...) se také uplatnila jeho odvozená verze T4 (o šířce skříně 2,2 metru), vznikly dokonce i vlečné vozy B3/B4. Výroba vozů T3 vlastně skončila až v polovině 90. let minulého století, kdy ČKD vyrobilo několik skříní T3 pro DP Praha a Ostrava.

Je bez diskuse, že tramvaj T3 je spolehlivým a velmi zdařilým výrobkem. Na druhou stranu je ale pravdou, že její koncepce je nyní už zastaralá. Všemožnými modernizacemi lze sice tramvaj udělat pro cestující příjemnější, ale nový vůz je nový vůz. Nebylo by sice možné obnovovat vozový park pouze novými vozy, na druhou stranu ale nelze provozuschopnost vozového parku zajišťovat pouze rekonstrukcemi vozů T3.

Řada českých měst přitom obnovovala tramvajový park dvěma liniemi: nákupem nových vozů a modernizacemi starých. Praha v letech 1995 - 1997 dostala celkem 150 vozů T6A5 a pak ještě 4 nízkopodlažní vozy RT6N1. Provozní spolehlivost "ertéček" byla ale natolik "oslňující", že byly odstaveny a dlouho nejezdily. K průlomu došlo až později, kdy byla jedna z tramvají odeslána na opravu do PARS Nova Šumperk. Vozidlo už se vrátilo zpět do hlavního města (s novým označením RT6N2) a absolvovalo zkušební provoz. Ani po úpravě ale nesplnilo očekávání pražského DP a spolu se zbylými vozy RT6N1 je odstaveno. Dle dostupných informací to vypadá, že tyto vozy už nikdy v Praze cestující nesvezou.

Po roce 1997 ale přišel útlum. Nové tramvaje se nekupovaly, ale na rozdíl od jiných podniků se ani nemodernizovalo. Údržba sice zanedbána nebyla, ale tramvaje přesto stárly - morálně. Při veškerých opravách zůstávaly tramvaje v původním stavu (což bohužel platí i o novostavbách T3M2DVC, které byly postaveny z nových skříní od ČKD, ovšem běžný cestující na nich v podstatě nic nového neuvidí).

Ledy se hnuly až v roce 2000, kdy byl ve spolupráci s firmou Pars Nova Šumperk zahájen modernizační program tramvají T3 zaměřený hlavně na nejstarší série ze 60. let. Ačkoliv jsou vozy občas kritizovány např. za absenci polopantografu či ručního řadiče, z pohledu běžného cestujícího, který technickým detailům většinou nerozumí, jsou dost zdařilé. Následně se ještě začaly využívat skříně VarCB3, z nichž jsou stavěny vozy s označením T3R.PV. Tyto skříně jsou pořizovány jako náhrady za ty vozy, které by byly pro modernizace nevhodné.

Modernizované vozy mají sice prodlouženou životnost, takže rozhodně ještě nějakých pár let vydrží, ještě před vypršením své fyzické životnosti ale můžou zastarat morálně. Samozřejmě není reálné (a nebylo by ani účelné) obnovovat vozový park jen novými tramvajemi, ale optimální by bylo zajišťovat kontinuální obnovu vozového parku jak modernizacemi starších, tak i dodávkami nových vozidel. Především z ekonomických důvodů ale u nás (nejen v Praze) převažují hlavně modernizace. Ty samozřejmě zvyšují komfort cestování, ale nový vůz je nový vůz.

Abychom ale nekončili tak pesimisticky: je jasné, že vozidla nejsou nejdůležitější složkou MHD. Bylo by naivní posuzovat kvalitu celého systému jen podle vozového parku. To můžeme vidět například u některých podniků ČSAD. Ačkoli řada z nich nasazuje na linky moderní autobusy, řada "čéesáďáckých" zastávkových označníků - to je kapitola sama pro sebe. Potrhané a nečitelné jízdní řády, mnohdy rez a ošuntělý vzhled, však to známe. Kvalita dopravního systému - to je celý soubor různých aspektů, takže nemůžeme říci, že pražský tramvajový systém nestojí za nic.

Jak ukazují následující fotografie, mnohá evropská města už nízkopodlažní tramvaje mají...

... a Praha je již konečně mezi nimi! V lednu 2004 prosákla informace, že výběrové řízení na dodávku nových nízkopodlažních tramvají pro hlavní město ČR vyhrála plzeňská Škoda. První vůz, později označený evid. č. 9111, nakonec dorazil začátkem prosince 2005 a byl přidělen vozovně Motol. Původně měl být do zkušebního provozu nasazen již před Štědrým dnem 2005, ale termín se nakonec posunul. Tyto vozy přinesly konečně do Prahy komfort v podobě nízkopodlažnosti, který do té doby dopřávaly cestujícím spíše autobusy, a navíc se vyznačují poměrně neotřelým designem, který se někomu líbí, jinému ne, ale každopádně zaujme. Problémy ale vznikají zejména ve špičkách, protože interiér vozu není příliš uzpůsoben pro stojící. Problematická je rovněž rozměrná kabina řidiče, kterou sice jistě řidiči oceňují, nicméně cestující může mást, protože zabírá první dveře do vozu, které tak cestujícím nejsou určeny. Sem tam se do nich ale někdo "dobývá"...

Kromě Škody 14T existují i další provozuschopné typy nízkopodlažních tramvají v Praze. V září 2005 byl při oslavách 130 let MHD představen vůz KT8D5 se středním nízkopodlažním článkem (typ KT8D5.RN2P) a v březnu 2007 byl poprvé nasazen vůz T3R.PLF s nízkopodlažní střední částí. Po mnoha letech, kdy Praze nízkopodlažní tramvaje chyběly, se dá říct jediné - konečně!

Jestliže předchozí model z plzeňské škodovky, vůz 14T, představoval zásadní designovou změnu tváře pražské tramvajové dopravy, byl to stále jen začátek. Mladší sestra tohoto typu, tzv. "poršetry", je totiž o mílový krok dál. Jeden deník napsal u příležitosti prezentační jízdy vozu 14T pro zástupce DP a magistrátu, že mezi Pražany v ulicích vzbudila tato tramvaj značný ohlas a mnozí se za ní otáčeli "jako za krásnou ženou". Pokud by takto lidé reagovali i na vůz 15T, museli by si krky vykloubit... Ostatně, posuďte sami.