Brněnské tramvaje

Tramvaje vyjely do ulic Brna ještě dříve než v Praze: koněspřežná pouliční dráha zde byla uvedena do provozu již roku 1869. Pro malý zájem cestujících musel být však provoz v roce 1874 ukončen. Ani druhý pokus o provoz koněspřežky v letech 1876 - 1880 nebyl úspěšný. V roce 1884 vyjely do brněnských ulic parní tramvaje. Jejich provoz prosperoval, významná byla také nákladní doprava. Teprve v roce 1900 byla zavedena klasická elektrická dráha, která ještě téhož roku z osobní dopravy vytlačila parní lokomotivy. Tramvajová doprava v parní trakci se však v Brně objevila z nouze ještě krátce po skončení druhé světové války.
Všechny tramvajové systémy měly rozchod 1435 mm.

V současné době jezdí v Brně 13 tramvajových linek označených čísly 1 - 13. Tyto linky jezdí pouze v denním provozu, a to všechny celotýdně a obvykle celodenně, pouze na několika linkách je omezen provoz večer nebo mimo pracovní dny i ráno. Noční tramvajový provoz není zaveden.

Vozový park tramvají je zde nejrozmanitější v ČR. Kromě klasických tramvají T3, T3 SUCS a tyristorových T3M zde jezdí rekonstruované vozy T3G, T3M3, nově dodané, ale vzhledově s modernizovanými téměř shodné T3R.PV a T3R.EV, a dále vozy T3R a T3RF, které byly dodány nově, pouze prototyp byl rekonstruován z vozu T3 SUCS.

Pro Brno charakteristické jsou dvoučlánkové vozy K2, resp. jejich modernizované verze K2MM, K2P, K2R a K2T. Během roku 2003 byl ve firmě Pars nova a.s. v Šumperku do jednoho vozu K2 při modernizaci vložen nízkopodlažní střední díl a nová tříčlánková jednosměrná tramvaj byla na světě. Dostala označení K3R-N. Dnes jezdí takto rekonstruované vozy dva.

V Brně nalezneme v provozu i obousměrné vozy. Jedná se jednak o klasické KT8D5 a modernizovaný vůz KT8D5R, jednak o novější KT8D5N s nízkopodlažním středním článkem. Jim velmi podobné jsou modernizované vozy KT8D5R.N2, do kterých byl při rekonstrukci vložen místo původního středního článku nový nízkopodlažní.

Ačkoli už tak by Brno počtem typů vozů předčilo ostatní naše provozy, výčet ještě nekončí. V Brně jezdí také tramvaje T6A5. V posledních letech vozový park rozšířily trojčlánkové jednosměrné nízkopodlažní vozy Škoda 03 T, známé také pod obchodním názvem "Astra" a pro Brno "Anitra", což je zkratka slovního spojení "asynchronní nízkopodlažní tramvaj".
Stejně jako Praha, i Brno zakoupilo z ČKD čtyři nízkopodlažní vozy RT6N1, které se v provozu neosvědčily a jsou většinou odstaveny.

Zajímavou brněnskou kuriozitou je provoz modernizované tramvaje T3R.EV s novým nízkopodlažním vlečným vozem VV60LF. Od května 2006 byl tento vlečný vůz provozován zkušebně dokonce také jako prostřední ve třívozové soupravě T3R.EV + VV60LF + T3R.EV.
Tramvaje mají klasický červeno-krémový nátěr nebo červeno-bílo-šedý nátěr DPMB. Vyskytují se i nátěry reklamní nebo jejich barevné podklady.

Seznam tramvají můžete stáhnout zde.
V provozu se používají pouze stará spřáhla pražského typu, žádné vozy nemají automatická spřáhla Secheron.

Stinnou stránkou brněnského tramvajového provozu je opuštěná trať ze Stránské skály do Líšně. Původně se jednalo o železnici, později přepojenou k tramvajové síti a elektrifikovanou. Osobní doprava na ní byla přerušena v r. 1964. Troleje vzaly sice zasvé, ale pravá traťová kolej ve směru do Líšně se používala navzdory havarijnímu stavu ještě roku 2002 k vytahování vozů z muzea MHD do provozní sítě. Po zpustlé trati bez trolejí je přetahovala historická parní tramvajová lokomotiva Caroline. Stav tratě už byl ale tak špatný, že musel být provoz zakázán a muzeum se spoustou provozních exponátů je tak zcela odříznuto od sítě. Na historické jízdy tamních tramvají tak není pomyšlení...

Muzeum MHD v Líšni sice skrývá vzácné tramvaje, lokomotivy, vagóny, autobusy a trolejbusy z městských provozů v celém bývalém Československu, na jeho stavu a údržbě se však tato skutečnost příliš nepodepsala.
Budova není výrazně označena a lze ji těžko najít (pokud nejedete autobusem, který staví přímo před ní). Dvůr je zarostlý a jsou na něm odstaveny tramvajové a autobusové vraky. Kolejiště je už dochováno pouze jako torzo, výhybky jsou často nepoužitelné. Přitom je zde patrná nepříliš stará částečná přestavba na rozchod 760 mm kvůli deponování úzkorozchodných vozidel ze zaniklého ostravsko-karvinsko-bohumínského systému.
Uvnitř budovy je patrný nedostatek místa a vozy jsou na sebe silně namačkány. Jen na málokteré upozorňuje popiska. Některé jsou v provozním stavu, jiné alespoň ve vystavovatelném, ale mnohé jsou bohužel jen vraky s mizivou nadějí na opravu.

Opuštěná trať k muzeu je zarostlá a nezpůsobilá provozu. V chatové oblasti v Líšně jsou na trati nasypány hromady písku, odloženy přebytečné věci a postavena maringotka. Po trolejovém vedení nejsou žádné náznaky. Pravá kolej ve směru do Líšně je téměř kompletně zachována, ovšem pod vysokou trávou a stromky. Levá kolej je výrazně zarostlejší a na mnoha místech vytrhaná.
Počítalo se s tím, že jednou bude trať znovu elektrifikována a budou se na ní předvádět muzejní vozidla. Pravá kolej do Líšně by v takovém případě měla mít normální rozchod a levá úzký. Bohužel naděje na obnovu provozu je v současné době minimální.