Bulharské počasí bývá pro cestování v červenci poměrně nepříznivé a mozek páně turisty se mimoděk v odpoledních pětatřicetistupňových vedrech samovolně vypíná a stávkuje. Zvláště pokud je navíc krmen rachotem a zplodinami "moderní" společnosti ve čtyřistatisícovém Plovdivu. I pohlédli jsme do průvodce, kam že by se nechalo vyjet za skutečným prázdninovým oddychem a rekreací. Do oka padl nedaleký Asenovgrad a tak jsme ráno do batůžku sbalili pár věcí, plavky, nezbytnou láhev vody a vydali se na nádraží.

Z Plovdivu do Asenovgradu není vůbec problém se dopravit veřejnou dopravou. V pracovní dny pravidelně a o víkendech s některými omezeními, vyjíždí z Plovdivu každou hodinu (vždy v půl) místní zastávkový vlak v podobě elektrické jednotky řady 32 z rižské vagónky. Jízda trvá asi 20 minut, v celou hodinu se vrací jednotka zpět z Asenovgradu. Vlakem je cesta i docela zajímavá. Když se vlak vymotá z místního nádraží, jede několik kilometrů po dvoukolejné hlavní trati na Dimitovgrad, než ve stanici Krumovo odbočí na jednokolejnou trať do Asenovgradu, kde železnice končí. Ve stanici Krumovo je možno během pobytu pozorovat nakládání vysokostěnných čtyřnápravových vagónů šrotem, což provádí místní firma úžasnými prehistorickými autojeřáby. Vlastní nakládka pomocí drapáku není až tak zajímavá, zábavnější je pěchování, které je prováděno několikatunovou cívkou, kterou jeřáb spouští z elektromagnetu, z výšky několika metrů do vagónu. Neznám praxi z podobných nakládek v Čechách, ale docela by mě zajímalo, co by řekli zástupci ČD na to, že po dopadu cívky se vagón řádně prohnul a nadskočil. Železniční opravny v Bulharsku mají zřejmě pořád co na práci a servané pérování a nápravová ložiska musí patřit asi k nejběžnějším opravám.

Zajímavá je i jediná zastávka mezi Krumovem a Asenovgradem - Mavredovo. Nachází se zde totiž rozsáhlá vojenská základna, letiště a dnes i vojenské muzeum pod širým nebem. A tak si lze z vlaku prohlédnout současnou i tu minulou techniku bulharské armády, včetně raket země - vzduch, vrtulníku Mi2 a podobných vzácností.

Vlastní jízda sovětským "elektropoezdem" skýtá také různá překvapení a zážitky. Výrobně je sice jednotka ze sedmdesátých let, ale vývojově patří spíše do let čtyřicátých. Pokud si sednete vedle rozměrné skříně s elektrotechnikou, která je zastavěna do interiéru vozu ( různých rozměrných krámů je pod břichem a na střeše i tak více než-li dost) dostane se Vám během jízdy mimořádných zvukových efektů od cvakání stykačů, řvaní kompresoru až po náhlé obrovské rány způsobené zřejmě od nějakého velkého vypínače. Když se Vám tep zklidní po tomto nečekaném úleku, můžete pozorovat své spolucestující. V Bulharsku se běžně ve vlaku ještě hrají karty, převáží různé zemědělské produkty ale i se zde kouří. Kuřáctví je Bulharsku obecně hodně rozšířené a společensky tolerované, takže se běžně pokuřuje i ve vozech označeným jako "nepušiarské". Na druhou stranu jsou Bulhaři přeci jenom trochu vychovaní a pokud cestujete v kupé, jdou si většinou zakouřit na chodbičku či z okna. Ale i tak jsou vozy v interiéru značně ušmudlány od cigaretových zplodin. Kuřáctví se nelze divit, tabák se zde pěstuje na každé druhé zahrádce.

Co se týče odbavování, na nádraží dostanete počítačem vydanou jízdenku přímo na váš konkrétní vlak. Příznivý dojem z odbavování a radost z dalšího přírůstku do sbírky jízdenek, však většinou zkazí průvodčí. Klasické znehodnocovaní kleštěmi není běžné či spíše řádí obyčejný balkánsko - lemplácký přístup k práci a tak výsledkem je k vaší malé radosti rozškubáním znehodnocený jízdní doklad. Jízdné je lidové, do Asenovgradu z Plovdivu v přepočtu cca. 12,-Kč. Cestovat po Bulharsku vlakem je tedy výhodné, cenově i časově.

Asenovgrad se nalézá 19 km jihovýchodně od rušného Plovdivu, přímo pod prvními svahy zeleného pohoří Rodopi při řece Asenici. Obyvatelé, jichž je asi 52.000, se zabývají převážně pěstováním ovoce, zeleniny a tabáku. Je zde také textilní, tabákový a vinařský průmysl. Město je pěkné, klidné, plné kaváren a restaurací (mechen), kde lze krásně posedět v letních horoucích odpolednech. Asenovgrad je značně starobylý, místní románský kaple sv. Jana pochází z 11.století.

Pokud se vydáte, jako my několik kilometrů proti proudu Asenice do nitra rodopského pohoří, naskytne se Vám kromě výhledů na krásné vápencové útesy uprostřed zeleně, pohled na zbytky Asenova hradu (Asenova kreposť) položeném vysoko nad údolím. Pevnost byla postavena v 13.století bulharským carem Ivanem Asenem II. na ochranu důležité obchodní cesty z Thrákie k Bílému moři. Z vlastní pevnosti se dochovali jen zbytky základů a pěkný kostelík P. Marie Petričské, odkud je překrásný výhled dolů do údolí na Asenovgrad i dál do širého kraje k Plovdivu. Po návštěvě hradu, při které se docela zapotíte, přijde vhod koupání v tůni říčky Asenice a oběd v některé z mnoha venkovních restaurací. A pak je již možno se věnovat místní městské dopravě.

Obecně lze říci, že na bulharských silnicích potkáte vše co bylo v Evropě za posledních 40 let vyrobeno. Staré Setry, Mercedesy, Volva, Van Hooly, Graf Stift, Ikarusy a spoustu jiných značek včetně amerických, z nichž mnohé v Čechách ani neuvidíte. Kromě nákupu ojetin se však objevují i první nákupy nových autobusů, např. v Sofii kloubové autobusy Mercedes vyráběné v Turecku. Ale i ojeté autobusy jsou často ještě ve velmi dobrém stavu a svými jízdními vlastnostmi, pohodlím a klimatizací jsou těžkou konkurencí zaostávajícím trolejbusovým provozům. Bulharské autobusy Čavdar (licenční karoserie Setra, podvozek RTO!) jsou ještě pořád v hojné míře nasazovány na méně významné linky. Starší československé autobusy ŠL 11 a ŠD 11 jsou již vzácné, ovšem atmosférických Karos řady 700 je zde poměrně hojně.

Provozovatel MHD v Asenovgradu, společnost VOLANTRANSPORT, má zřejmě československé vozy v oblibě a několik starších "atmosféráků" v městském a příměstském provedení zajišťuje dopravu na zdejších čtyřech linkách. Opět ovšem jde o bazar - zřejmě z Brna a okolí. Bohužel, žádná z nich nevedla směrem našeho putování a tak vezměte zavděkem jen pár obrázky.