Městská doprava v Zadaru

Město Zadar najdeme zhruba ve střední oblasti Chorvatska u mořského pobřeží. Skládá se z několika částí. Asi nejhezčí je stará část města (chorvatsky "Stari Grad") s mnoha památkami a romantickými uličkami s dlažebními kostkami, jejichž povrch je až příliš hladký, a pokud zaprší, chůze po takových kostkách se stává nebezpečnou (ověřeno na vlastní kůži). (Ne)bezpečnost chůze ale také asi závisí na tom, jaké máte zrovna na sobě boty. Další částí města je v podstatě okolí města starého s domy, které bychom mohli snad nazvat "činžáky", kde je i spousta obchůdků, které jsou častým cílem nejen obyvatel Zadaru,ale také turistů, kterých zde rovněž není málo. Okraj Zadaru tvoří nejen výškové domy(podobné našim panelákům), ale hlavně domky a hlavně ty,které jsou u moře (ale není to podmínkou) jejich obyvatelé využívají jako apartmány a v době hlavní turistické sezóny je nabízejí k ubytování turistům.

Poloha Zadaru je výhodná z hlediska cestovního ruchu, ale určité procento jeho obyvatel má díky ní zajištěnu i obživu - živí se rybařením. Dokonce přímo u přístavu je zřízena jakási "rybí tržnice". Každé ráno sem připlouvá mnoho rybářských lodí, velkých i malých a pak lze až do odpoledních hodin v tržnici nakoupit snad vše, co moře nabízí-nejen všemožné druhy ryb, ale i třeba chobotnice. A nutno říct,že oběd složený z vařené chobotnice polité omáčkou z bílého vína s česnekem a k tomu ještě chorvatský chléb (který ovšem není stejný, jako náš - spíše připomíná veku) rozhodně není k zahození.

Ale proč jsem začal s polohou Zadaru - po mnoha stránkách je sice výhodná, ale byla i doba, kdy se blízkost Zadaru u moře stala jeho obyvatelům osudná.V nechvalně známé srbsko-chorvatské válce šlo totiž i mj.o pobřeží kolem moře, které skýtalo značné výhody a zisky. A tak se i Zadar a jeho okolí staly dějištěm krvavých bojů. Chorvaté se nakonec soustředili hlavně na obranu starého města skýtajícího nejvíce hodnotných staveb a památek a asi jej střežili dobře, neb nepřátelští vojáci jej prý nikdy nedobyli. Snad k tomu přispěly i masivní mohutné kamenné hradby na jeho severní straně. To se ale nedá říct o ostatních částech města a tak dosud můžete na domech nalézt díry po kulkách a někdy i zničené domy. Zvláště otřesný je pohled na zcela zlikvidovaný a rozstřílený rodinný dům, který se tyčí po levé straně silnice vedoucí do Šibeniku.

Město je i významným centrem školským, najdeme zde například filosofickou fakultu (v chorvatštině "Filozofski fakultet"), která se nachází právě v onom starém městě u mořského pobřeží a vchod do ní zdobí dvě vzrostlé vysoké palmy. Je zde i průmysl, hlavně na východě města. S ostatním světem je město spojeno jak silnicemi,tak i železnicí. Vlakové nádraží (společně s autobusovým) najdeme východně od centra města. Ještě nebude na škodu,když si řeknete, že nádraží se chorvatsky řekne "kolodvor". Celkově je Zadar hezkým městem, které je plné památek, slunce, moře, ale i hezkých dívek.

Avšak dost již bylo povídání o městě,stesků nad klouzavými dlažebními kostkami v centru a gurmánských výlevů (chobotnice). Pojďme se podívat na MHD v Zadaru,která je zajišťována autobusy.

Městskou autobusovou dopravu zajišťuje firma Liburnija, což je vlastně obdoba našeho ČSAD, neb s vozy této firmy se můžeme setkat i na linkách mimo Zadar, které nemají s MHD nic společného.

Linkové vedení autobusových linek je následující:

1    Dračevac-Kolodvor-Belafuža

2    Poluotok-Kolodvor

3    Kolodvor-Bili Brig-Kolodvor

4    Poluotok-Kolodvor-Crno

5*    Kolodvor-Puntamika-Kolodvor

7    Kolodvor-Bokanjac

8    Diklo-Kolodvor-Gradsko Groblje

9    Kolodvor-Gaženica-Kolodvor

10   Kolodvor-Bibinje

* Ač to není v přehledu linkového vedení, ze kterého jsem čerpal uvedeno, několik málo spojů linky(dopoledne a hlavně v pozdních večerních hodinách) nejede z Kolodvoru rovnou do Puntamiky, ale po trase linky č.8 pokračuje ještě zajížďkou do Dikla.

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že je provozováno 9 linek, jejichž centrálním přestupním bodem je "Kolodvor", kde lze navíc přestoupit na vlak či linkový autobus jedoucí mimo Zadar.

Co se týče provozu městských autobusů v Zadaru, bohužel nemám k dispozici zcela konkrétní a přesné informace, neboť ty se hledají poměrně těžko (ve městě bude asi málo příznivců autobusové dopravy) a navíc jsem neměl příliš času. Ponejvíce jsem ale sledoval provoz na lince č.8, která v pracovní den začínala kolem páté hodiny ranní a poslední spoje projížděly Zadarem ještě krátce před půl jednou ráno.

Některé autobusy budí dojem, že jsou původně z Německa, protože na několika vozech jsem viděl jakési zbytky nápisů v němčině a asi na dvou autobusech jsem u zadních dveří viděl oranžovou nálepku, která v němčině cestující nabádala, aby "Nach 20 Uhr", tedy po dvacáté hodině, nastupovali předními dveřmi. Nálepka tam patrně zůstala omylem, protože např. pro německé turisty, kteří by projevili zájem jet po městě autobusem, by byla naopak desorientační, protože v Zadaru se předními dveřmi nastupuje po celý den.Vystupovat se ale zase smí jen zadními, přední dveře slouží výhradně k nástupu cestujících. Co se mi ale zjistit nepodařilo je to, jak se tyto autobusy, které v Německu asi skutečně dříve jezdily, do Zadaru dostaly, jestli byly odkoupeny, nebo jestli se sem dostaly formou nějaké humanitární pomoci po válce.

Ve vozovém parku jsou ale zastoupeny i moderní vozy, byť jich zatím není mnoho. Já osobně jsem viděl čtyři. Nejprve 2 vozy Mercedes-Benz O345 (evid.č.229 a 230, bledě-modrý nátěr, CVR Nova banka) a pak také 2 vozy Mercedes-Benz Citaro (evid.č.231 a 233, tmavě-modrý nátěr, u vozu evid.č.231 CVR Hypo-Alpe Adria Bank). Absence evid.č.232 by mohla naznačovat přítomnost ještě třetího Citara, ale to je čirá spekulace, já viděl jen výše uvedené dva vozy.

Co se týče vypravování, "staré" Mercedesy jezdí pochopitelně prakticky na všech devíti linkách. Budeme-li se zajímat o moderní vozy, tak vůz evid.č.229 jsem viděl nejčastěji na lince 1 (občas i na lince 7), vůz evid.č.230 prakticky výhradně na lince 8, Citaro evid.č.231 jezdilo nejčastěji na lince 5 (a to i na spojích, které zajížděly do Dikla) a konečně vůz evid.č.233 nejčastěji jezdil na lince č.3.

Jízdné také není zrovna přátelské - z několika kusých informací o tarifu jsem zjistil jen to, že nejlevnější jízdenka stojí asi 20 Kč a také to, že děti do 6 let věku jezdí zdarma, jakmile však dosáhnou této věkové hranice, začínají platit jako dospělí, takže žádné zlevněné "dětské" jízdenky asi neexistují. Díky této tarifní politice jezdí MHD patrně hlavně lidé, kteří nemají auto, což mohou být asi hlavně mladí lidé (studenti) či důchodci. Zadar tak asi trpí něčím, co znají i jiná města - absencí "střední" generace v autobusech. Je fakt, že na průjezdnosti Zadaru je to znát. Ulice jsou plné aut, která se hromadí hlavně u křižovatek. A ještě pro doplnění - jízdenky se dají sehnat v předprodeji (trafiky atd.) nebo u řidiče (zde jsou prodávány s příplatkem, ale jeho výši se mi nepodařilo zjistit). Poté, co ji cestující řidiči při nástupu ukáže, je povinen si ji označit ve strojku, který na lístek natiskne číslo linky, vozu,datum a čas.

Poněkud problematický je i vztah dopravce k zákazníkovi (cestujícímu), což je ale možná způsobeno i ekonomickou situací státu, který se s válkou asi ještě zcela nevyrovnal. Zastávkové označníky neexistují vůbec, zastávka je obvykle vyznačena jen žlutými pruhy na vozovce s nápisem "BUS". U frekventovanějších zastávek bývají zpravidla i přístřešky s reklamními prosvětlenými plochami, které známe i z našich měst. Jméno zastávek není vždy uvedeno, zvláště na méně frekventovaných zastávkách či zastávkách na okrajích Zadaru, které jsou zpravidla vyznačeny jen těmi pruhy na silnici. Co je ale naprosto skandální, tak některé zastávky nejen, že nejsou pojmenovány, ale některé nejsou ani na plánech linkového vedení! Konkrétně ve čtvrti Diklo jsou před konečnou linky 8 asi 4 nácestné z astávky (všechny vyznačené jen pruhy na vozovce), ale na plánku linkového vedení najdete vyznačenu jen konečnou.

Podívejme se nyní na MHD v Zadaru očima řidičů. Nutno říci,že jejich služba není příliš jednoduchá,už kvůli nesnadné průjezdnosti města (která jde navíc ruku v ruce se stylem jízdy chorvatských řidičů, který nemá daleko k hazardérství). Zvláště lahůdkový je průjezd čtvrtí Diklo (linka 8). Ulice je zde široká jen tak, že se zde celkem bez potíží minou dva osobní vozy a jakž takž, ale už ne zcela bez problémů, jeden osobní vůz s autobusem. Diklo je ovšem plné apartmánů, a tudíž i turistů a aut. A tak je tato úzká silnice ještě více zužována zaparkovanými automobily. A teď tu jezděte s autobusem ještě v poměrně čilém automobilovém provozu. Není divu, že čelo řidičů autobusů je zde často oroseno potem. Vyhnout se není kam, protože z levé strany souvislá zástavba malých domků, zprava zase stromořadí a hned za ním pláž a moře. Takže když se autobusu do cesty připlete auto, není to lehké. Chvilku trvá, než zacouvá a uvolní cestu, ale ještě déle trvá, než si automobilista uvědomí, že by měl cestu uvolnit. Zde jako "donucovací" prostředky řidiče autobusu nastupují zejména blikající přední světla, houkačka a v neposlední řadě nejrůznější gesta a posunky. Na konečné jej navíc čeká obracení vozu couváním - jelikož zde není místa nazbyt, vůz musí zajet do výstupní zastávky, poté zacouvat směrem k moři na volnou plochu u jakési restaurace a teprve potom může pokračovat na nástupní zastávku a posléze do města.

Takový byl městský autobusový provoz chorvatského města Zadar provozovaný firmou Liburnija v srpnu roku 2002.