Atentát na Reinharda Heydricha Zastupujícího říšského protektora, Obergruppenführera SS a generála policie, v Praze na Vychovatelně
Atentát. Zabití z politických důvodů. Dá se i říci politická vražda. Ale z hlediska vyššího principu mravního - vražda na tyranu není zločinem, jak pravil profesor ve známé povídce Jana Drdy. 27. května 1942 byl na křižovatce ulic Zenklova a V Holešovičkách spáchán atentát na Reinharda Heydricha. Od té doby se toto místo změnilo k nepoznání. Ani tramvaje zde již nejezdí, jen stovky aut za minutu tudy projedou. Málokdo si již vzpomene, co se zde událo. Jen po kladných aktérech pojmenované ulice připomínají jednu ze slavných událostí české a československé historie.
O co vlastně šlo? Když byl údajně ze zdravotních důvodů odvolán „na vlastní
žádost“ první říšský protektor Konstantin von Neurath a na jeho místo nastoupil
dočasně Reinhard Heydrich málokdo tušil co je v pozadí. Starý pruský diplomat
Neurath byl Hitlerem viněn ze slabosti vůči českému živlu, a z klesající
produkce a kvality zbrojního průmyslu. (Tento slabý politik bude v norimberském
procesu odsouzen na 15 let.) Heydrich měl tvrdou rukou tyto problémy vyřešit.
Že měl tvrdou ruku bylo zřejmé již z dřívějších dob. Tento chladnokrevný a
bezohledný intrikán zaujímal v nacistické hierarchii čtvrté místo po Hitlerovi,
Göringovi a Himmlerovi. Ve svých 35 letech už byl generálem SS a šéf esesácké
tajné služby – SD. Bál se ho i jeho šéf Heinrich Himmler a i na Hitlera měl ve
svém sejfu nepříjemné intimní informace. Pro Čechy měl připraven velmi detailně
připravený plán, jak je dílem poněmčit, dílem zotročit, a zbytek vystěhovat za
Ural, nebo popravit. Naši hololebí a dutohlaví spoluobčané, kteří podobné
gaunery obdivují, asi nechápou, že pokud by měl příležitost svůj plán dokončit,
tak by mohli heilovat v lepším případě na Sibiři po pás ve sněhu. Po nástupu do
Prahy také začal okamžitě s politikou cukru a biče. Trestal popravami, a
odměňoval příděly potravin, rekreacemi a ošacením. Mezitím pod záminkou
povinných lékařských prohlídek začal nenápadně rozdělovat Čechy do kategorií
podle jejich původu a budoucího osudu. Český národ až na vyjímky okamžitě tuto
politiku přijal. To bylo pro Londýnskou, exilovou vládu E.Beneše jako plivnutí
do obličeje. Bylo proto rozhodnuto o odplatě. Byli k ní vybráni Jan Kubiš z
Moravy a Slovák Josef Gabčík.
29. prosince 1941 ve dvě hodiny v noci vyskočila
dvojice parašutistů „Anthropoid“ u Nehvizd na východ od Prahy. Protože nebyl k dispozici
dopravní letoun, museli být shozeni z bombardéru Halifax. Zpočátku
přežívali jako praví záškodníci v lomu u Nehvizd, a potom po bytech hlavně
příslušníků ČS obce sokolské. Celou tu dobu se připravovali a vybírali nejlepší
variantu, která by měla naději na úspěch. Křižovatku ulic na fotografiích si
nevybrali náhodou. Zde totiž jako na jediném místě na trase z Panenských Břežan
(kde bydlel Heydrich na zámku) na Hrad muselo jeho auto zpomalit tak, že byla
jistota, že střelec Gabčík svůj terč zasáhne. Jen jako pojistku čekal za
zatáčkou Jan Kubiš s bombou, jejíž součástky si přivezl z Anglie. Pečlivě
připravený plán se ale neočekávaně zhatil. Když Josef Gabčík popaměti v tašce
skládal automatickou pistoli Stenn, dostala se do ní stébla trávy, kterou měl
zbraň přikrytou. V době nedostatku potravin bylo běžné chovat drůbež a králíky
v bytě nebo koupelně, a tak by se nad tím, že má někdo v aktovce trávu nikdo
nepozastavil. Ovšem špatně sestavená zbraň selhala přesně v okamžiku, kdy
střelec z blízkosti čtyř metrů mířil Heydrichovi mezi oči. Zbýval Jan Kubiš,
ten nezaváhal, hodil svou bombu, ta dopadla na sedadlo za Heydricha a
explodovala. Přesně v ten moment projížděla kolem tramvaj směrem do Kobylis.
Někteří cestující byli zraněni střepinami. Po divoké přestřelce s Heydrichovým
řidičem Kleinem se podařilo oběma atentátníkům utéci. Další události na sebe
nenechaly dlouho čekat – Heydrich na následky atentátu 4. června zemřel. Ohlas
ve světě byl obrovský. Nikdy předtím a ani nikdy potom, nebyl za války zabit
tak významný fašistický válečný zločinec. Nacisté ovšem jako pomstu rozpoutali
krvavou odplatu. Byly popraveny tisíce lidí a zejména vyhlazeny Lidice a Ležáky.
Za tyto zločiny, pod které se podepsal, se mohl další zastupující
protektor K. H. Frank seznámit spolu s novým protektorem Kurtem Daluege s kvalitou
konopné oprátky pražského kata Nenáhla. Parašutisté pak byli po zradě
jejich kolegy obklíčeni v kostele v Resslově ulici a raději ukončili své životy
sami. U kostelního okénka, dodnes oklofaného esesáckými kulkami tuto událost
připomíná pamětní deska. Co však bylo neuvěřitelně ostudné a co jako nesmírnou
hanbu asi nikdo již nevzpomene bez uzardění, je účast půl milionu Čechů na
manifestaci odsuzující atentát a žádající přísné potrestání pachatelů na
Václavském náměstí. Jestli to někomu připadá podezřele podobné bolševickým
Prvním májům a 99 % účasti v komoušských volbách, tak asi nebude daleko od
pravdy. Bohužel většina našich spoluobčanů je asi schopna demonstrovat svou
podporu i bin Ládinovi, pokud by jinak přišla o pivo a knedlíky. Masová
sledovanost televize Nova o tom svědčí také.

Snímek pocházející z policejní rekonstrukce atentátu, pohled do ulice V Holešovičkách.
Archiv Jiřího Hertla
Fotografie pocházejí z policejní a gestapácké rekonstrukce při vyšetřování, a podle některých svědectví nebyla použita autentická souprava. Na první (horní) fotografii je pohled na Heydrichovo auto směrem do ulice v Holešovičkách. Kubišova bomba dopadla do prostoru zadního sedadla, jeho výplň pak byla příčinou znečištění rány v zádech Heydricha a jeho následnou smrt. Síla výbuchu také vytrhla pravá zadní dvířka z pantů, a střepiny lehce zranily několik lidí v tramvaji a jednoho z parašutistů též. Vedle louky v pozadí vlevo mimo snímek stojí měnírna, a málokdo dnes ví, že do ní také jeden čas vedla odbočná kolej. Druhý snímek je směrem do Kobylis v místě, kde se dnes napojuje odbočný pruh směrem do centra. V místě za automobilem byl tomuto zločinci zřízen pomník, po válce byl ale okamžitě zlikvidován. Dům v pozadí už také nestojí.

Snímek pocházející z policejní rekonstrukce atentátu, pohled směrem do Kobylis.
Archiv Jiřího Hertla
V roce 1953 pak byla v této křižovatce zřízena smyčka. 15. ledna 1975 pak byla zrušena trať Plynární – Vychovatelna (v úseku mezi Pelc Tyrolkou – a Vychovatelnou vedly mezi kolejemi sloupy vysokého napětí mezi kolejemi) a trať v Zenklově ulici přeložena severněji (do dnešní podoby) v roce 1980. Tramvaje zde již dnes nenajdeme, museli bychom za nimi přejít do betonového koryta mimoúrovňové křižovatky.