Bomba na železnici v Praze 19.3.2003

Nějaký chorý mozek oznámil bombu na železniční trati z Prahy do Českých Budějovic. Ale po pořádku... Byla středa 19.března 2003, 14:15, když mi přišel výpravčí říct, že "je zvědavej, jestli 6002 (nejstarší kloubák v Praze) dojede do Benešova". Ptal jsem se, proč do Benešova a kdože tam jede. Dozvěděl jsem se, že je to náhrada za vlak a vůz si připravuje záložní řidič. Výpravčí mě ještě popíchl tím, že jestli to chci jet já, klidně mohu poslat zálohu zpátky. A tak se stalo, honem jsem si našel cedule, zamknul kancelář a ve 14:30 volal vysílačkou na dispečink pro bližší určení, kam mám jet.

Ve 14:50 jsem byl před vršovickým nádražím (už tu stály čtyři autobusy z jiných garáží) a samozřejmě mě hned zajímalo, kdy a kam pojedeme. Trochu jsem byl překvapen, když mi dispečer sdělil, že nám vše vysvětlí policisté. Ti nám zhruba ve tři hodiny sdělili, že budeme nahrazovat rychlík, který právě teď odjíždí z hlavního nádraží, my naložíme lidi a pojedeme v koloně do Benešova se zastavením v Mirošovicích a na rozcestí v Čerčanech. Protože nemáme dálniční známku a vozy nesplňují předpisy pro jízdu po dálnici, doprovodí nás po dálnici policejní auto na začátku a na konci kolony. Pak se ještě mezi sebou radili, jestli v Praze budeme dodržovat pravidla silničního provozu, až jeden z policistů pravil, že stejně bude mít všude zelenou a odvolával se na slib ze shora.

Asi za další čtvrthodinu jsme se dozvěděli, že rychlík je už na vjezdovém zhlaví. Celou tu dobu hlásil staniční rozhlas, že první dva autobusy pojedou jako rychlík a ostatní místo osobního se zastavením ve všech stanicích a zastávkách. Samozřejmě, že lidi z osobáku chtěli vědět, který ten autobus je zastávkový a my jim tvrdili, že žádný. Dispečeři DP se narychlo radili s policisty, ale ti odmítli jakékoli dělení kolony. A tak bylo potřeba zajistit změnu hlášení na nádraží. Cestující se nás samozřejmě ptali a my jsme snažili podle možností odpovědět. Do Říčan autobusem PID ze Skalky, do Mnichovic není NAD zajištěna ... tedy někteří občas pouštěli mezi lidi opravdu perly: např. jeden z dispečerů pravil, že do Stránčic jezdí podle chytré knížky autobus 361 (je to sice pravda, ale jen z vesnic okolo Stránčic k vlaku).

Ve tři čtvrtě na čtyři už se policisté dohodli, že kolej pro rychlík je zkontrolovaná a vlak tedy může přijet. Opět vysvětlování, tentokrát hlavně, že s námi pojedou jen do Benešova a dál do Českých Budějovic už pojede vlak.

V 16:00 byly autobusy zaplněny až po střechu cestujícími poučenými o tom, kam a kudy jedeme a kde budeme zastavovat. Znovu nás obcházel dispečer, tentokrát s důležitou informací: policisté nás nebudou doprovázet (místo nich pojedou dispečerská auta) a díky tomu pro nás platí zákaz vjezdu na dálnici. Pak jsme už skutečně vyrazili směr "stará" Benešovská.

Ještě v Praze na Betáni jsem zjistil, že dispečer na konci kolony zmizel a za Jesenicí se mi začal autobus trochu přehřívat. Co teď s tím? Jedeme v koloně, dispečer jen vpředu; pustil jsem aspoň oběhové čerpadlo a doufal, že to vydrží. V Želivci jsme z benešovské silnice odbočili a já za chvíli zjistil příčinu problémů mého vozu: byl stále připraven na zimu a má na chladiči dečku bránící průchodu chladného vzduchu. Po jejím otevření byl už naprosto v pořádku, ale problémy měl zase jiný vůz. Ve Velkých Popovicích se konala první "válečná porada" po které dispečeři rozhodli o další cestě. Protože nejedeme po dálnici zajedeme i do Stránčic a Mnichovic (cestujícím jsme všichni tvrdili, že právě tam určitě nepojedeme). Z Mirošovic jsme už jeli po betonce k Benešovu...

Na rozcestí před Čerčany se konala další porada. Dovedete si představit, jak to vypadalo na výpadovce, když tam zastaví pět kloubáků? Než přišli na to, že jsme si udělali jen zastávku, byla za námi kolona až kdoví kam. Část cestujících se rozhodla do Čerčan dojít pěšky, a když se objevil osobní vlak od Prahy, pokusili se ho zastavovat; nevím, ale myslím, že o úspěchu se dá pochybovat. Mezitím se dispečeři dohodli, že také odbočíme do Čerčan a k nádraží zajedeme. Bylo potřeba zastavit celou tu kolonu, která se mezitím rozjela. První dva autobusy byly už za křižovatkou a tak to pro ně byla docela fuška.

To, co viděli, zapamatovali si a zaznamenali, sepsali Václav Boček a Jan Přibyl v říjnu 2004.

V Benešově jsme zastavili u závodu ČSAD (já dokonce přímo u zastávkového sloupku ČSAD-zastávka-městská doprava) a v 18:15 hod. před vlakovým nádražím. Ze staničního rozhlasu se cestující dozvěděli: "Nejbližší rychlík ve směru České Budějovice, pravidelný odjezd 18:05 hod., bude asi 45 minut opožděn. Teď jsme měli naložit lidi ve směru na Prahu, ale protože vlaky už jezdily, jeli jsme jen manipulačně.

Jízda z Prahy-Vršovic do Benešova trvala 2:15 hod. (16:00-18:15), rychlík z Prahy-hlavní nádraží odjížděl opožděně v 15:00 hod. Do Benešova jsme ujeli 49 km, zpátky 52 km.