Na ostrově Man je přes 1100 kilometrů silnic. Hlavní ostrovní silnice jsou značeny písmenem A a číslem, značení vedlejších komunikací začíná písmenem B. Samozřejmostí je levostranný provoz. Místním specifikem je ovšem neomezená maximální rychlost mimo obytnou zástavbu a minimální počet krádeží motorových vozidel. Z ostrova je totiž problém je někam vyvézt.
Pro našince jsou také překvapení zvláštní silniční brány v místech hranic pastvin. Mají za úkol zamezit přebíhání ovcí mezi jednotlivými pozemky. V jednom jízdním pruhu je vyhloubena prohlubeň, přes kterou je položen dřevěný rošt. Ovce přes rošt kvůli svým kopýtkům neprojdou. Druhý jízdní pruh je uzavřený jednoduchými vraty, aby branou mohly projet i těžké nákladní automobily.

Na silnicích lze potkat velké množství nejrůznějších osobních automobilů. Ostrov Man je oblíbeným rezidenčním místem britské společenské smetánky, takže vozů nejluxusnějších značek jsou plné silnice.
Místní městečko Peel bylo ovšem paradoxně v padesátých letech světově známé sériovou produkcí údajně nejmenšího automobilu na světě. Miniautomobil Peel P50 uvezl sotva jednu dospělou osobu s nákupní taškou. Dochované vozy jsou velkou sběratelskou kuriozitou a oblíbeným terčem anglických vtipů.

První autobusová linka byla na ostrově zavedena již v roce 1907. V hlavním městě ostrova Douglas první linka byla otevřena v roce 1914, sloužily zde benzíno-elektrické autobusy Tilling - Stevens. Koncem dvacátých let se aktivity soukromých autobusových dopravců velice rozšířily a narazily na zájmy Isle Man Railway's. Železnice reagovala založením vlastní autobusové divize, většina nakupovaných vozidel byla typu Thornycroft a Leyland.

První patrový autobus Leyland pro 56 sedících cestujících, byl na ostrov dovezen v roce 1946. Zpočátku však byla kapacita míst pro sezení omezena, vyžadoval to zastaralý zákon povolující pro příměstské autobusy maximálně 34 míst k sezení. Již v roce 1966 se ostrovní parlament Tynwald zabýval myšlenkou na sloučení Douglaské městské dopravní společnosti (Douglas Corporation) a železniční autobusové společnosti (IoM Road Service). To se stalo skutečností v roce 1976, o čtyři roky později vláda přičlenila ke společnosti také Manx Electric Railway. Snaha o efektivní řízení ostrovní dopravy se však zpočátku míjela účinkem, došlo dokonce k neuváženému nákupu vozidel, která později ani nevstoupila do služby. Vše se změnilo k lepšímu v roce 1987 s nástupem schopného ředitele pana Roberta Smitha.

Autobusy dnes zajišťují podstatnou část veřejné dopravy na ostrově. Pouze v turistické sezóně jim významně pomáhají parní vlaky mezi Douglasem a přístavem Port Erin a také příměstské tramvaje mezi Douglasem, Laxey a Ramsey. Základní síť ostrovních linek ( č.1 -6 a 17-18) propojuje po celý týden v krátkém intervalu spojů všechna větší sídla ostrova, včetně mezinárodního letiště Ronaldsway. Případný index u čísla spoje linky značí její závlek do některé obce při trase a nebo do části města. Takto je z velké části vyřešena vnitroměstská doprava v Douglasu.

Kromě páteřních linek existují ještě linky vymetací, provozované převážně od pondělí do soboty a nebo jenom ve školní dny. Na ostrově existuje také expresní linka X3 z Douglasu do Ramsey vedená v pracovní dny po horské silnici kolem Snaefellu. Za špatného počasí (silný vítr, velmi hustá mlha a déšť) je trasa linky přeložena na pobřežní silnici. Dvacítkové linky doplňují městskou dopravu v Douglasu, jsou zásadně okružní a vycházejí z ústřední zastávky městských linek Banks Circus u vlakového nádraží, případně ze zastávky příměstských linek v Lord Street. V pracovní dny mají nejčastěji pravidelný interval 30 nebo 20 minut. Městská linka č. 12 existuje také v městečku Ramsey, v provozu však není v neděli a o prázdninách.

Autobusy začínají svůj provoz na páteřních linkách mezi 6 -7 hodinou ranní, konec provozu bývá kolem půlnoci. Nedělní provoz začíná až mezi 8- 9 hodinou. Zastávky v centrech měst jsou docela dobře vybaveny linkovým značením, jízdním řádem i přístřeškem pro cestující. Ten bývá uzavřený, protože deštivé a větrné ostrovní počasí dokáže být velmi dotěrné. Autobusové zastávky mimo centra obcí jsou vybaveny pouze označníkem, většinou bez linkového značení a jízdních řádů.

Základ vozového parku národního ostrovního dopravce je tvořen moderními patrovými autobusy s nízkopodlažním vstupem. V letech 2000-2006 bylo na ostrov dodáno 61 autobusů postavených britskou firmou East Lancashire Coachbuilders z Blackburnu na šasi firmy DAF typového označení DB250LF a nebo na šasi typu Trident II firmy Alexander Dennis. Při konstrukci karosérií bylo použito ve velké míře hliníkových profilů. Výkonově a vzhledově velmi podobné autobusy jsou vybaveny motory Cummins a automatickými převodovkami ZF. Překvapivé je, že zde není ani jeden autobus vybaven celovozovým reklamním nátěrem.

Vozy poskytují cestujícím relativně dostatečný komfort během přepravy. Dodejme, že horní patro autobusu je určena pouze pro sezení, spodní patro především pro seniory, vozíčkáře a objemná zavazadla. Pokud to obsazenost vozu dovoluje, jsou přepravována i jízdní kola. Kontrolu nad horním patrem má řidič díky průmyslové televizi. Snad i díky tomu se projevy vandalství či grafity na vozech téměř neobjevují, specialitou ostrovanů je ovšem intenzivní stlaní si pod sebe odpadky od potravin. Místní řidiči jezdí se svými autobusy po úzkých a křivolakých silnicích ostrova poměrně ostře a dokáží ujet i leckterému osobnímu vozu. Ostrou jízdu občas odnese i horní čelní okno, na vedlejších silnicích koruny stromů často zasahují hluboko do uličního profilu.

Kromě moderních vozidel má dopravce k dispozici několik starších patrových autobusů Leyland Olympian z roku 1990 a 11 běžných autobusů Dennis Dart z roku 1997. Celkem měl dopravce v roce 2008 ve stavu 85 vozidel.

Nástup do autobusů je výhradně předními dveřmi, odbavení cestujících zajišťuje řidič. Rezidentům je k dispozici jednorázové jízdné placené u řidiče a nebo zónové časové jízdné, kupované v kancelářích dopravce. Pro turisty je nejvýhodnější nákup Island Explorer Ticketu na 1,3 nebo 7 dní. Doklad umožňuje libovolně cestovat po ostrově všemi autobusovými spoji (kromě expresní linky X3), parní železnicí i koňskou elektrickou tramvají včetně Snaefellské trati.

Ředitelství společnosti Isle of Man Transport, moderně vybavené hlavní dílny a velká odstavná plocha je v Douglasu, Banks Circus, na ploše bývalého nákladního nádraží. Menší garáže a zázemí má dopravce ještě v Peelu a Ramsey, oplocená odstavná plocha je také u vlakového nádraží v Port Erin.