Kirnitzchstalbahn aneb tramvají Saským Švýcarskem

Jen několik kilometrů od místa, kde řeka Labe opouští Českou republiku, v
překrásném prostředí Českosaského Švýcarska, se nalézají půvabné lázně Bad
Schandau, skrývající jeden z nejmenších tramvajových provozů v Německu. Lázně
byly založeny v 18. století u železitého pramene a od 19. století se staly
přirozenou základnou rozvíjejícího se turistického ruchu. Výrazně k tomu
napomohlo otevření mezinárodní železnice z Děčína do Drážďan v roce 1851 a
zavedení sezónní paroplavby z Drážďan v roce 1837. V Bad Schandau se vlévá do
Labe říčka Křinice, která ve svém dolním toku prochází územím Saského
Švýcarska. Údolí říčky se stalo pro výletníky snadnou přístupovou cestou do
centrální části labských pískovců, což podnítilo vznik penzionů a hostinců. To
následně vyvolalo již v sedmdesátých letech 19. století úvahy nad zřízením
koňské železnice, ale až v roce 1893 několik vlivných místních občanů založilo
"Spolek pro výstavbu a provoz pouliční dráhy s motorovým pohonem z Bad Schandau
k Lichtenhainskému vodopádu ".
O rok později Spolek získal povolení ke stavbě od městské rady v Bad Schandau.
Zpočátku se vážně uvažovalo o mezinárodní úzkorozchodné trati s parním
provozem. Ta měla od Lichtenhainer Wasserfall pokračovat údolím na sasko-české
hranice a pak vystoupat na Mezní louku do blízkosti Pravčické brány. Přes
Hřensko se pak trať měla po břehu řeky Labe vrátit do Bad Schandau.
K dnešní škodě turistů a přátel dopravy však najatá firma
"Continentalen Gesellschaft für elektrische Untermehmungen Nürnberg" začala
stavět 1. dubna 1897 jen trať k Lichtenhainer Wasserfall a to včetně depa a
městské elektrárny. Na začátku turistické sezóny 28. května 1898 byla 8,3 km
dlouhá jednokolejná tramvajová trať o rozchodu 1000 mm s napájecím napětím 600
V slavnostně otevřena. Nový dopravní prostředek se na počátku neukázal v dobrém
světle, neboť slavnostní jízda tří motorových vozů s váženým obecenstvem a
kapelou se neobešla bez několika vykolejení. Šest identických souprav
motorového vozu a otevřeného letního vlečného vozu vyrobila Waggon-und
Maschinenfabrik AG Bautzen. Pro těleso trati stavitelé jednoduše využili z
velké části místní zpevněnou cestu. Maximální rychlost v městské zástavbě byla
stanovena na 6 km/h, na širé trati 15 km/h. Jezdilo se jen v letní sezóně od 6
do 22 hodin většinou v dvacetiminutovém intervalu a pro křižování sloužilo 6
výhyben.

Tramvaj ev.č. 5/III Gotha/AEG z roku 1943 poblíž konečné Lichtenhainer Waserfall.
Foto Jiří Hertl (29. 4. 1989) - Archiv Jiřího Hertla
Po překonání počátečních problémů se dráha osvědčila a to podnítilo úvahy o
jejím prodloužení z Bad Schandau k železničnímu nádraží, ležícímu na druhém
břehu Labe. I přes vydání stavebního povolení v roce 1900 nebyl tento záměr pro
vysoké náklady realizován. V roce 1906 byl odkoupen do Bad Schandau jeden
starší motorový vůz ze Zwickau, další dva zcela nové vozy od výrobce WUMAG z
Görlitz byly zakoupeny až v roce 1926. Cestující si jich moc neužili, protože
hned v následujícím roce - 26. června 1927 - zachvátil v nočních hodinách
tramvajovou vozovnu požár, který zničil veškerý vozový park dráhy. Náhradní
autobusová doprava na trati trvala až do 12. srpna, kdy vyjely na trať čtyři
zapůjčené vozy od drážďanské Lösnitzbahn. Prvotní úvahy o zrušení dráhy a jejím
nahrazení trolejbusovou linkou nebyly naštěstí naplněny. Během zimy 1927/1928
byla vystavěna nová budova depa a 1.dubna 1928 zahájilo šest nových motorových
vozů společně s 5 vlečnými vozy od firmy MAN (Maschinenfabrik Augsburg-Nürberg)
letní sezónu. V roce 1938 byl na dráze zaveden celoroční provoz, ale na podzim
téhož roku došlo k zastavení provozu kvůli válečným událostem. Nepoškozená, ale
neudržovaná dráha byla znovu zprovozněna 7. června 1945. Nedostatek prostředků
na opravy se provizorně řešil výměnou levé kolejnice za pravou. V roce 1963
došlo ke zkrácení trati v délce asi 300 metrů v centru Bad Schandau kvůli
silnému provozu na mezinárodní silnici, kterou dráha přecházela. Koncová
zastávka se od hotelu Lindenhof přesunula do lázeňského parku.

Historický vůz č. 9 původně pocházející z trati Kreischa - Niedersedlitz v údolí Křinice.
Foto Míra Klas (4. 8. 2001)
Dne 21. června 1969 vykolejil u zastávky Waldhaus motorový vůz a jeho pád z
tělesa trati měl za následek těžká zranění 20 cestujících. Následná kontrola
odhalila na mnoha místech trati její havarijní stav a provoz na ní byl proto
okamžitě zastaven. Tehdejší provozovatel, autobusový dopravní podnik v Pirně,
neměl na zprovoznění trati zájem, ale naštěstí si již tehdy místní úřady
uvědomily značný význam pro turistický ruch. Městská rada vydala vyhlášku o
jejím zachování, okresní úřad v Drážďanech rozhodnutí podpořil a zajistil
potřebné finanční prostředky. Tramvaje však mohly celým údolím Křinice znovu
projet až 24. května 1974. Obnovou prošel v roce 1977 vozový park, kdy staré
vozy MAN z roku 1928 nahradilo pět novějších vozů AEG ze zrušené
Lockwitztalbahn v Drážďanech.
V roce 1983 byl po čelní srážce tramvají na širé trati nahrazen dosavadní
způsob zabezpečení provozu podle jízdního řádu, způsobem využívajícím tzv.
"žezla". Celá trať je rozdělena na tři úseky (červený, zelený a modrý), kterým
odpovídají stejně zbarvená žezla, která si předávají řidiči tramvají ve
výhybnách.
V prosinci 1985 však opět pro špatný stav traťového svršku došlo k zastavení
provozu a následně se objevily ze strany provozovatele snahy o likvidaci dráhy
a jejím nahrazení autobusy. Během rozhodování o provedení rekonstrukce naštěstí
převážily důvody turistické atraktivnosti a ekologická hlediska, která měla na
území Národního parku Saské Švýcarsko, kudy trať vede, velkou váhu. Značnou
měrou k aktivitám na záchranu dráhy přispěli místní občané a modelářský klub
při Drážďanském dopravním podniku. Práce na rekonstrukci trati se rozeběhly na
jaře 1986 a již 16. srpna byl znovu zahájen provoz mezi Lichtenhainer
Wasserfall a zastávkou Waldhaus. V některých úsecích došlo k výměně kolejnic a
trať se více přimkla k pravé straně silnice, trakční vedení prošlo
rekonstrukcí. V celé své délce byla trať zprovozněna až 3. srpna 1990.
Modernizace dráhy a poslední zastavení provozu proběhlo na přelomu let
1993/1994, kdy byla rekonstruována koncová stanice Lichtenhainer Wasserfall a
přilehlý úsek trati. Díky výrazné dotaci od spolkového ministerstva životního
prostředí vznikla během rekonstrukce na střeše vozovny sluneční elektrárna
využívající fotovoltaických článků o ploše 325 m2. Její provoz v pozdějších
letech prokázal, že je v letních dnech schopna pokrýt celkovou spotřebu dráhy
až z 47%. O momentálním výkonu sluneční elektrárny podává informaci displej,
umístěný na vnější zdi vozovny.

Tramvajová souprava v čele s motorovým vozem č.3 se blíží ke konečné stanici Lichtenhainer Waserfall.
Foto Míra Klas (11. 5. 2003)
Modernizací v té době prošel i vozový park. V letech 1985 až 1987 byly pořízeny
4 přípojné vozy typu Gotha B 2-62 z Halle a Lipska, k nim byly z Plavna v roce
1992 zakoupeny dva kusy vozů Gotha ET 57 a o tři roky později další dva, vozy
jsou dnes označené 1 - 4. Před zařazením do stavu dráhy prošly modernizací a
společně s přípojnými vozy Gotha B 2-62 zajišťují dnes veškerou dopravu na
trati. Za pěkného počasí se s nimi v sezóně běžně setkáte v soupravě složené z
motorového vozu a dvou vlečných vozů. Jeden z nich, motorový vůz číslo 3, měl
zajímavý osud - v letech 1958-1964 totiž před svým nasazení v Plavně sloužil na
trati jediné krušnohorské "tramvajové" lokálky z Klingenthalu u Kraslic do
Sachsen-Georgenthalu. Ke zvláštnostem v historii trati patří měsíc trvající
zapůjčení nízkopodlažní článkové tramvaje typu NGT6 firmy DÜWAG v létě roku
1993 z tramvajového provozu v Halle.
Současnost
V současné době skrývá tramvajová vozovna u zastávky Waldhaus kromě výše
uvedených tramvají Gotha ET 57 ještě historické vozy z bývalé Lockwitztalbahn
čísel 8 a 9 (r.v. 1938, 1925) a původní vůz MAN z roku 1928 s číslem 5, ke
kterému patří i vlečný vůz číslo 12 ze stejné doby. Setkat se nimi v provozu
lze kromě slavnostního zahájení a ukončení sezóny také během gastronomicko-
tramvajového festivalu Kirnitzschtalfest, který se koná některý víkend na
přelomu července a srpna. Poslední velkou zkouškou prošla dráha v roce 2002.
Obrovské povodně, které postihly nejen Čechy , ale i Německo, zanechaly spoušť
i v ulicích Bad Schandau. Dne 16. srpna voda na náměstí vystoupala do výše 1.
patra a dráha byla zatopena v délce 1 kilometru. Od 14. do 25. srpna dráha
nejezdila a do 27. září ještě trval omezený provoz. Od 28. září 2002 byl provoz
plně obnoven, ale kvůli rozsáhlým stavebním pracím pro odstraňování následků
povodní byl od 16. června 2003 do poloviny října opět zcela zastaven. Jedinou
výjimkou se stal víkend 26.-27. července kdy při příležitosti Kirnitzschtalfest
tramvaje včetně těch historických mimořádně přeci jen vyjely.

Souprava vozů Gotha vedená vozem č. 3 míjí jeden z mnoha hotýlků v údolí.
Foto Míra Klas (11. 5. 2003)
Info pro návštěvníky
Provoz na dráze je v sezóně od 6 do 20 h, přičemž mezi 9 a 18 h je dodržován
takt 30 minut mezi spoji. Zpáteční jízdné stojí 4 Euro. Bad Schandau je bez
problémů dosažitelné o víkendech vlaky z Děčína na jízdenku SONE+. Tramvaje
slouží hlavně turistům, kteří ze zastávek na trati stoupají do divukrásného
světa pískovcových útvarů. Bohužel většina bývalých výhledu na romantické
skalní scenerie z tramvají Kirnitschtalbahn je dnes zarostlá. Za návštěvu však
stojí i jiné zdejší dopravní zajímavosti. Z nádraží v Bad Schandau vede do
městečka Sebnitz odvážná trať s mnoha mosty a tunely, zvaná Saský Semmering. Z
doby zahájení provozu tramvajové trati pochází také další dopravní památka,
výtah umístěný v ocelové věži, který návštěvníky vyveze o 50 metrů výše na
náhorní plošinu Ostrauer Scheibe. Projížďka některým z kolesových parníků po
Labi směrem do Drážďan patří sice pro našince k dražším kratochvílím, ale
rozhodně nezapomenutelným. V půlhodinovém taktu jezdící příměstské vlaky do
Drážďan výletníky dovezou během několika minut do Köningsteinu, kde mohou
věnovat prohlídce ohromné barokní pevnosti na stolové hoře, turistice či
pátrání po zbytcích jedné z úplně prvních trolejbusových tratí na světě (1901-
1904).
Doporučení pro turisty
Saské Švýcarsko je především rájem turistiky a
horolezectví. Celá oblast je protkaná nepřeberným množstvím stezek, skalních
schodišť a vyhlídek, ze kterých pohled na divoká skaliska či meandrující kaňon
řeky Labe bere dech. Z konečné tramvajové zastávky Lichtenhainer Wasserfall,
kam jezdí z Bad Schandau také autobus, lze za půl hodiny vystoupat ke
zříceninám skalního hradu Neuer Wildenstein nad skalní branou Kuhstall, či za
necelou hodinu k rozeklanému hřebeni pískovcových skal Schrammsteine. Rodiny s
dětmi zase ocení naučnou Plaveckou stezku údolím Křinice, kterou lze za
normálních okolností zkombinovat s návštěvou Kirnitschtalbahn.
A nebo lze jen tak sedět na terase některého z hostinců u sklenice piva, hledět
na pískovcové homole, pod nimiž v přítmí hustého lesa projíždějí maličké, žluté
tramvaje, jak vystřižené z dětských snů. A pak už jenom vrchní a výše účtu Vás
vytrhnou z příjemného letního snění v údolí říčky Křinice.