Poslední den provozu trolejbusů 15. února 2002

Po neradostných zvěstech o rušení některých trolejbusových provozů se Společnost pro veřejnou dopravu rozhodla přímo v terénu prozkoumat stav a nalézt příčiny této vskutku těžko pochopitelné situace. Za cíl své cesty si vybrala rakouský Kapfenberg, kde zvěsti o záměru zrušení trolejbusového provozu kolovaly již od roku 2000. Časem se podařilo ověřit, že tyto neblahé zvěsti jsou pravdivé, ale definitivní termín ukončení nebyl znám. Jako poslední konkrétní zpráva byla o termínu slavnostního rozloučení, které proběhlo 26. ledna 2002, ale provoz měl pokračovat ještě několik týdnů nebo měsíců. Termín byl tedy vybrán co nedřívější, tak aby již nebylo pozdě.

Vyjíždíme z Prahy v pátek 15. února 2002 půl hodiny po půlnoci. Jedeme nočními Čechami k rakouským hranicím a cestou nabíráme další kolegy. Nad ránem překračujeme hranici a kolem hojných rozporuplných transparentů STOP TEMELIN lemujících okraje silnic rakouského pohraničí míříme k cíli po příkrých silnicích přes Eisenerské Alpy. Údolí říčky Mur nás vítá nevlídným počasím, ač v celém okolním kraji je nádherně. První větší sídlo, na které jsme narazili po dosažení údolí, míjíme bez podstatného zájmu. Jedná se o jakousi větší neuspořádanou vesnici. Jen kolega nás upozorňuje, že v Leobenu až do roku 1973 také jezdily trolejbusy. Vida, co zmizení „drátů“ udělá s městem!

Těsně před desátou hodinou dosahujeme konečně cíle. Naším autobusem zabočujeme pod trolejbusovou trať v městečku Bruck an der Mur. Sledujeme občas bizarní trolejové vedení, které ještě místy nese stopy doby svého vzniku ve 40. letech dvacátého století. Proplétáme se uličkami pod dráty, trolejbus však nevidíme. Potkáváme jen jeden duobus, ovšem se staženými sběrači. Projíždíme téměř celou hlavní trať až k vozovně v Kapfenbergu. Zde se prý domluvíme na exkursi, když na e-maily neodpovídali. Kolem dopravního závodu panuje čilý kamionový ruch, jen v povzdálí hluboko za vrátnicí stojí jeden krátký dvoudveřový trolejbus. Domluva na vrátnici nemá rozumného řešení, a asi po čtvrthodině nechápavých pohledů vrátných nás odkazují na ředitelství společnosti v centru městečka Kapfenbergu, kam v zápětí odjíždíme naším autobusem. Jen cestou míjíme další duobus, tentokrát s již demontovanými sběrači a elektrovýzbrojí.

V informační kanceláři opět pokoušíme získat povolení k prohlídce vozovny a získat nějaké informace z provozu. Dozvídáme se, že ano, povolení možná dostaneme po třech pracovních dnech, až jej kdosi schválí. Čili úřední šiml řehtá i zde. Ostatně proč taky ne, když jsme ještě před necelými sto lety byli jedním státem. Stejně se dozvídáme, že vozovna byla již někomu pronajata. Prý poště. Zisk z toho prý není, ale budí to alespoň zdání hospodárnosti. Pokoušíme se tedy alespoň získat nějaké informace o trolejbusech. Na otázku, zda-li nějaké trolejbusy jezdí, dostáváme zápornou odpověď, prý již je schopen provozu jen jeden. Kdy tedy byl poslední den provozu trolejbusů? Nevíme, nevedeme si o tom žádné záznamy. Tak zní odpověď pracovníka dopravního podniku. Na otázky, proč byly trolejbusy zrušeny, dostáváme odpovědi ve formě frází a pseudoekonomických názorů. Jako hlavní záminku zrušení provozu si dopravce dává rekonstrukci mostu - estakády nad trolejbusovou tratí v Brucku. Odcházíme tedy značně zklamáni, či spíše rozčarováni. Pro tento prapodivný poznatek jsme sem jeli šest set kilometrů! Plánujeme tedy okamžitý odjezd do Lince, kde se naopak elektrická trakce úspěšně rozvíjí, a to jak tramvaje, tak trolejbusy.

Někteří z nás si tedy alespoň jako suvenýr odcházejí koupit jízdenku do sousední kanceláře. Avšak zde je zastavuje nějaký zaměstnanec dopravního podniku, vykazuje je ven a mobilem kamsi telefonuje. Prý abychom počkali. Jeden z všímavějších z naší party postřehl, že se náhle rozsvítila signalizace polohy výhybky trolejového vedení, a v zápětí nám již známý pán z dopravního podniku oznamuje, že do deseti minut přijede na protější zastávku duobus, který přímo před našimi zraky po delší době opět vyzkouší, co to je jezdit na elektřinu, aneb jak místní říkají „unter Strom“.

Ano, a tak se stalo. Odjíždíme do Brucku, následně na druhou konečnou do Apfelmoar, a postupně takto projíždíme celou trolejbusovou síť různými ještě provozuschopnými vozy, které byly ten den v pravidelném provozu, ovšem do doby naší návštěvy jen na dieselový pohon. Blíží se dvanáctá hodina, opět smyčka Apfelmoar. Za volant duobusu usedá Michal Tichý, místopředseda Společnosti pro veřejnou dopravu, fotografie na rozloučenou, neskrývané rozpaky nad kapfenberským činem i mezi nakonec velmi příjemnými pracovníky dopravce. Odjezd na poslední kolo do Redfeldu a po té na centrální náměstí s honosným názvem Europaplatz, kde vystupujeme my i pravidelní cestující.

Trolejbus zde jízdu končí, otáčí se a stahuje sběrače. Je přesně 12 hodin, 40 minut. Vůz odjíždí již bez nás, ovšem jen na naftový motor. Čtyři minuty po té zhasly i výhybkové signalizace, a síť byla nadobro odpojena. Agenturní zpráva by vyzněla asi takto: „V pátek 15.2.2002 ve 12:40 po dlouhé těžké nemoci zemřely trolejbusy v rakouském Kapfenbergu ve věku nedožitých 58 let. V tu dobu poslední duobus č. 32 stáhl sběrače a ve 12:44 bylo definitivně vypnuto trakční vedení. Do konce února 2002 musí být demontováno trakční vedení tak, aby 1.3.2002 byla obě města prosta trolejbusových tratí. Tím skončila etapa vyšší městské dopravy v městečkách Kapfenberg a Bruck a. d. Mur v rakouské spolkové zemi Steiermark.“

Ve 13 hodin se smutkem v srdci opouštíme Kapfenberg a míříme k Linci. To už je však jiná etapa, jiná reportáž. V každém případě nám tato cesta přinesla velmi mnoho otázek, ale také velmi mnoho odpovědí na ně. Jednou z odpovědí je i to, že zde jako i v jiných městech trolejbusy zlikvidovaly duobusy. Tedy ta vozidla, která měla vlastně trolejbusy učinit univerzálnějšími. Avšak jejich až katastrofální nespolehlivost a velmi vysoká cena zapříčinila pád prakticky všech provozů, kde se vyskytly. Paralela mezi našimi Mariánskými Lázněmi a Kapfenbergem je však malá. Tou je jen totální nezájem dopravce a v Kapfenbergu pravděpodobně i města. Technické důvody jsou ale naprosto odlišné.