Tábor, Sezimovo Ústí a Planá nad Lužnicí

Souměstí Tábor - Sezimovo Ústí - Planá nad Lužnicí, ve kterém dnes žije přibližně 50 000 obyvatel, je někdy nazýváno jako tzv. táborská aglomerace. Nachází se v severní části jižních Čech, asi 60 kilometrů od Českých Budějovic, v místech, kde kopcovitá krajina Středočeské pahorkatiny zvolna přechází do ploché Třeboňské pánve.

Město Tábor bylo založeno husitskými vojsky v roce 1420 na ostrohu nad soutokem řeky Lužnice a Tismenického potoka. Na tomto místě existoval již ve 13. století přemyslovský hrad s osadou městského typu zvaný Hradiště, ten byl ale opuštěn ještě před příchodem husitů. V roce 1437 byl Tábor povýšen na město královské. Po třicetileté válce sice ve vývoji poněkud ustrnul, ale již v devatenáctém století byl významným kulturně-společenským střediskem a sídlem několika státních institucí. To přetrvalo dodnes, kdy je se svými 37 000 obyvateli druhým největším jihočeským městem s řadou ekonomických a společenských aktivit, škol a úřadů státní správy. Historické jádro bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací.

Sezimovo Ústí je doloženo již ve 13. století. Tehdy ovšem leželo v nevýhodné nížinné poloze na levém břehu Lužnice a bylo proto záhy opuštěno. Teprve v 19. století začala vznikat na pravém břehu osada. Ta byla ve dvacátých letech minulého století povýšena na město, které bylo oficiálně pojmenováno Sezimovo Ústí. Koncem třicátých let začala firma Baťa v jeho blízkosti výstavbu továrny a přilehlého sídliště pro její zaměstnance, které bylo posléze připojeno k Sezimovu Ústí. Pro odlišení částí města se dnes používá označení I. a II. Sezimovo Ústí je často zmiňováno také v souvislosti s prezidentem Edvardem Benešem, který zde vybudoval svou soukromou vilu, v jejíž rozsáhlé zahradě je spolu s manželkou také pochován. Město má dnes cca 8000 obyvatel.

Planá nad Lužnicí se zhruba 3000 obyvateli byla dlouho jen nepříliš významnou obcí. Změna přišla až ve druhé polovině 20. století, kdy na jejím území vzniklo několik velkých průmyslových závodů. Na město však byla povýšena až v 90. letech 20. století. Díky svému malebnému okolí je také oblíbeným letoviskem mnoha chatařů a chalupářů.

Díky geografické blízkosti se osudy těchto tří měst postupně spojily. Od poloviny 20. století, kdy dochází k velkému rozvoji průmyslu a nárůstu počtu obyvatel, se vyvíjejí víceméně jako jeden městský celek. Největší průmyslové závody byly postaveny v prostoru mezi Sezimovým Ústím a Planou, zatímco bytová výstavba vznikala především v Táboře. Dnes jsou města stavebně propojena, což platí zejména o Táboře a Sezimově Ústí, jež bylo ve své novodobé historii vlastně vždy jen jakýmsi satelitem Tábora, a všechna tři města spolu v mnoha věcech navzájem úzce spolupracují.

V roce 1869 protnula tuto oblast železnice z Prahy do Českých Budějovic, dnes v celém úseku elektrifikovaná, na níž byly později v Táboře připojeny tratě do Horní Cerekve (1888) a Písku a Ražic (1889). V roce 1903 k nim přibyla ještě trať do Bechyně, tzv. Bechyňka nebo též Elinka, o které ale bude ještě zmínka. Tábor také leží na křižovatce významných silničních tras Praha - České Budějovice - Linec (silnice I/3, E55) a Plzeň - Jihlava - Brno (silnice I/19). Je poměrně důležitým dopravním uzlem, a právě proto tudy v budoucnu povede také dálnice D3 a tzv. IV. železniční koridor, které jsou dnes ve fázi postupné výstavby.

Trať Tábor - Bechyně se stala první elektrifikovanou železnicí na našem území. Byla postavena podle návrhu Františka Křižíka a dána do provozu v roce 1903. Křižíkova firma vyrobila pro trať také vozidla a i díky jejich vzhledu měla trať v prvních desetiletích spíše charakter meziměstské tramvajové dráhy než klasické železnice. V devadesátých letech se opět začaly objevovat myšlenky na zavedení lehkých elektrických vozidel, zřízení většího počtu zastávek ve městě a jistá naděje byla i na prodloužení trati více do centra Tábora či Bechyně. Celá věc sice postupně vymizela do ztracena, nicméně má tako lokálka oproti mnoha jiným velký potenciál v roli elektrické příměstské dráhy a otázka vozového parku bude muset být dříve či později stejně řešena. Efekt případného budoucího zavedení „vlakotramvají“ by spočíval především ve zvýšení cestovní rychlosti. Na trati jsou oblouky o menších poloměrech, pro železnici netypická stoupání, a tak možnosti klasických železničních souprav, které jsou zde dnes provozovány, jsou značně omezené a neodpovídají už příliš představě o moderním rychlém a komfortním cestování. Na Bechyňce jsou také v letní sezóně pořádány pravidelné historické jízdy, při kterých jezdí na trati vzorně zrekonstruovaný původní Křižíkův vůz z počátku minulého století.

Seznam vozového parku ke stažení.