V současné době je délka železniční sítě v zemi asi 2400 km, z toho 270 km je elektrifikováno. Ovšem osobní doprava je provozována jen asi na 1500 km tratí a jen asi na polovině této délky ona doprava za něco stojí. Na nejvytíženějších (a převážně dvoukolejných) příměstských tratích do Jelgavy a Jurmaly je nabízen po celý den i dlouho do noci interval cca 30 minut. Ovšem na dálkových tratích např. do Liepaje, Renge, Gulbene či Ventspilsu je nabízen pouze jeden pár spojů denně ve smyslu brzy ráno do hlavního města a vpodvečer zpátky. Na tratích do Daugavpilsu, Valgy či Rezekne je to jen o málo lepší, tam jsou nabízeny 3 páry spojů. Turistický průvodce z roku 2008 sice návštěvníky země varuje před údajnou pomalostí vlaků a zpožděními, ale za celý náš týdenní pobyt jsme se s nějakým zpožděním nesetkali. Rovněž jízdní doba dálkových vlaků je většinou kratší než souběžné "expresní" autobusové spoje. Cenově vychází cestování vlakem přibližně srovnatelně s autobusy, proto je poněkud záhadou proč lotyšské železnice nejsou schopny (či spíše ochotny) převzít od autobusů větší podíl osobní dopravy.

V osobní dopravě na tratích vládnou archaické motorové či elektrické jednotky z rižské vagónky, která jimi ve velkých sériích a bez větší modernizace zásobovala sovětské železnice od padesátých let minulého století. Část příměstských elektrických jednotek typ ER2 prošla uplynulých letech modernizací, kdy dostala nová čela a interiér včetně čalouněných sedáků. Rovněž motorové jednotky typu DR1A pro dálkové trasy získaly nové sedačky pro 2 + 2 cestující oproti běžným lavicím určené pro 3 + 3 osoby. Ač jsou to vozidla zjevně morálně velmi zastaralá, cestování s nimi je vcelku příjemné i ve srovnání s autobusy. Rovněž čistota souprav je na docela slušné úrovni, ale... Jediný a notně humpolácky provedený záchodek je k nalezení pouze v motorovém voze, takže slouží pro cca 250 cestujících, přičemž je ještě často blokován nikotinovými feťáky.

Jediný pár mezistátního lůžkového spoje z Rigy do St. Petersburgu vozí mohutné stroje T3P70 z ruské Kolomny, které jako zřejmě jediné mají topný agregát. Zajímavostí je rovněž fakt, že lotyšské železnice nevlastní ani jednu elektrickou lokomotivu.
Muzeum železnice, které rozhodně stojí za návštěvu, existuje v Rize nedaleko centra (tramvajové linky č. 4 a 5). Otevřeno je od 11 do 17 hodin, sanitárními dny jsou zde neděle a pondělí. Neméně hodnotnou pobočku má muzeum v Jelgavě, kam není problém dojet příměstským vlakem.

Jediná dochovaná úzkorozchodná železnice Gulbene - Aluksne je v soukromých rukou, dosud jsou na ní v provozu denně 3 páry spojů. Její rychlou a cenově výhodnou návštěvu vlakem z Rigy je možné naplánovat takto: večer odjezd do Gulbene, kde je pro nenáročné možný velmi laciný a stylový nocleh v místním depu. Ráno prohlídka městečka a odjezd úzkorozchodným vláčkem do Aluksne, kde je možné po zbytek dne příjemně relaxovat na březích jezera nebo se po pražcích vydat zpět na Gulbene, kam poslední vláček odjíždí v podvečerních hodinách. Nocleh opět v depu a v časných ranních hodinách odjezd vlakem do Rigy.

Nákladní dopravě na železnici vládnou především stroje M62, u nás známé pod přezdívkou Sergej, ať již v jednoduché nebo zdvojené variantě. Posun je především doménou klasických strojů ČME 3 neboli českých Čmeláků. Zejména trať Riga - Daugavpils / Rezekne je silně zatížena nákladními vlaky, převážně s ruskou ropou, uhlím, rudou a kontejnery. Část těchto vlaků končí v rižském či liepajském přístavu. Do této trati je také investováno z prostředků Evropské unie a Lotyšska značné množství finančních prostředků, takže na její části byla dostavěna druhá kolej (zřejmě snesená po roce 1945), obnovou postupně prochází svršek, takže rychlost vlaků je zde zvýšena z lotyšsky běžných 60 - 80 km/h na sto, možná i více.

Jízdní řád lotyšských železnic je k prostudování na webových stránkách a pokladnách na nádražích je k dostání jeho papírová podoba, ovšem bez mezinárodních spojů a úzkokolejky. S fotografováním na železnici jsme neměli problémy, i když prostory velkých dep a železničních viaduktů jsou silně střeženy jak děžurnými, tak i kamerovými systémy. Tady tedy zřejmě lze očekávat problémy při pokusu o nenahlášený průnik.

Páteří osobní dopravy v Lotyšsku jsou především autobusy. Jezdí všude a mezi většími sídly poměrně často, bohužel komplexní celostátní či okresní jízdní řády nejsou v papírové podobě nikde k dostání. Na autobusových nádražích, která jsou poměrně pěkně vybavená, lze najít informace o odjezdech a někdy i příjezdech do koncových stanic. Zbytek je bohužel tak leda na doptání u děžurné. Jízdenky se kupují v pokladnách nebo, v případě místních linek, u řidiče. Dálkové expresní linky jsou místenkové. Jízdní doba expresních spojů z Rigy do většiny větších sídel v zemi (Liepaja, Daugavpils, Gulbene) je 3,5 - 5 hodin. Co se týče ceny za přepravu, počítejte u železnice a dálkových autobusů s cca 1,- Kč / 1 km.

Vozový park je postaven především na "ojetinách" v různém stavu ze Švédska, Nizozemí, Německa atd. V oblibě jsou především značky Volvo, Setra a Mercedes. Setře a Volvu je dávána přednost také při nákupu zcela nových autobusů, ovšem jejich zastoupení ve vozovém parku je zatím nízké. Několik nově nakoupených autobusů ovšem pochází také od českého SORu. Překvapivě jsme mezi "ojetinami" nenašli žádné vozy Karosa či Ikarus, které jsou například na Ukrajině docela běžné. Kdysi místní klasika - malé kulaté vozy LAZ ještě sovětské provenience - ještě dožívají v nemnoha kusech v odlehlých venkovských regionech.

V příměstské dopravě velkých měst se rovněž v poměrně hojné míře využívají tzv. maršrutky - miniautobusy na zvláštních linkách. Cena za přepravu bývá vyšší než u běžných linek MHD a rovněž jejich trasa většinou nekonkuruje linkovým spojům, protože tento druh podnikání je v Lotyšsku na rozdíl od Ukrajiny a podobných zemích už alespoň trochu regulován.

Městská hromadná doprava ve velkých městech je kapitola sama pro sebe. V Lotyšsku jsou tři velká města s elektrickou dopravou: Riga (tramvaje, trolejbusy), Daugavpils (tři linky tramvaje) a Liepaja s jednou páteřní linkou tramvaje. V Rize se před rokem 1990 připravovala stavba metra, ovšem ekonomické změny a úbytek obyvatelstva hlavního města (o cca 200 000 lidí) tyto plány prozatím zhatily. Mezi těmito městy je patrný velký rozdíl úrovně zajištění MHD daný ekonomickou silou města. Zatímco v Rize je vozový park autobusů a trolejbusů zcela nový a stav tramvajového provozu je velice slušný, v Daugavpilsu a zejména v Liepaje je úroveň dopravních prostředků a infrastruktury evidentně nižší. I tak jsou na tom ale v obou jmenovaných městech lépe než na Ukrajině či v Rusku.
Rovněž ve způsobu odbavování jsou velké rozdíly. Riga má od počátku roku 2009 v provozu zcela nový odbavovací systém za pomoci dlouhodobých plastových či krátkodobých (jednorázových) čipových karet. V Liepaje prodávají jízdenky především řidiči a cestující je pak znehodnocují v datovacích strojcích Mikroelektronika. V Daugavpilsu dosud prodávají jízdenky průvodčí.

V ostatních městech a městečkách Lotyška je také běžně provozována městská doprava, kterou podobně jako i nás zajišťují převážně místní dopravci v regionální dopravě. Vozový park tomu ovšem také odpovídá, převážně jde o ojeté autobusy a mikrobusy. Trhačkové jízdenky prodává samozřejmě řidič.

V Lotyšsku najdeme jen několik kilometrů komunikací dálničního typu, zejména v okolí Rigy. Hlavní silnice v zemi jsou v relativně slušném stavu, stejně jako jejich značení. Horší je to ve venkovských regionech, kde dodnes obce spojují často jen uježděné cesty. Až na několik hlavních tranzitních směrů je na silnicích relativně malý provoz. Něco jiného je to ve velkých městech, zejména v Rize, která zažívá denně dopravní kolapsy podobné těm pražským. Vozový park je ve velkých městech již zcela moderní, na venkově však Žigulíky a Lady se pořád ještě drží.

Ač je Lotyšsko a jeho hlavní město pro cyklodopravu jako stvořené pro svůj plochý reliéf, cyklisté zde na růžích ustláno nemají. V Rize dosud chybí cílené budování cyklistické dopravní infrastruktury. Několik cyklostezek bylo zatím vybudováno jen v rekreačních oblastech a na krajích měst. Přesto i v centru města je dopravních cyklistů k vidění dost, ovšem provoz na silnicích je vytlačil na chodníky v takovém množství, že je to pro chodce až nepříjemné. Jezdit po chodníku je zřejmě pro Lotyše tradicí.

Lodní doprava je v Lotyšsku soustředěna především na přímořské oblasti a ústí řeky Daugavy. Zcela jistě se s drobnými lodními linkami především pro turisty setkáte na některém z mnoha lotyšských jezer, my se svezli lodí pouze v Rize po řece Daugavě. Výletní lodě odplouvají v krátkých intervalech z přístaviště u muzea okupace, což je cca 10 minut pěšky od vlakového nádraží. Běžně je v nabídce hodinová okružní plavba po řece s vyhlídkou na historické centrum města a malým nakouknutím do námořního přístavu. Jednou za den, většinou v dopoledních hodinách, je také v nabídce plavba řekou a okolními jezery do Mežaparksu, což je takový zdejší Park kultury oddechu Julia Fučíka se zoologickou zahradou. Kdysi zde fungovala i pionýrská železnice, ta byla zrušena někdy v roce 1998 a vozový park předán do Gulbene. Ve večerních hodinách je nabízena i plavba přístavem k ústí řeky do moře a za pěkného počasí jsou v nabídce i výlety po moři až do letoviska Jurmala.

Základní cena za hodinovou projížďku po řece jsou 3 laty, ovšem za chladnějšího počasí se vyjížďka nabízí i za třetinovou cenu. Protože v přístavišti kotví lodě dvou společností, mezi kterými vládne tvrdý konkurenční boj, operativní slevy spojené s naháněním cestujících po celém nábřeží, u křižovatek a v podchodu, jsou zcela běžnou záležitostí. Mazanější cestující pak mohou v době odjezdu "náhodou" procházet kolem a být "ukecán" k projížďce za cenu podstatně nižší než byla nabízena.

Jedinečnou možnost, jak od vodní hladiny poznat Rigu, nabízí lodní společnost, která má své přístaviště na kanálu který prochází podél Daugavy centrem města v místech původních hradeb. Přístaviště se nachází v betonovém suterénu obřího obchodního centra Stockman. K dispozici jsou dvě dřevěné lodě pro cca 10 - 20 cestujících s elektrickým pohonem z akumulátorů. Za 4 laty zájemce loďka sveze kanálem na řeku Daugavu a pak po ní zamíří k přístavu mořských trajektů, kde opět vpluje do městského kanálu a míří ke svému přístavišti. Cestující pak mohou sledovat obyvatele města, jak korzují parkem, mávat na zamilované na vodních šlapadlech či fotografovat historické budovy. Velice romantické a zajímavé! Lodičky začínají plout po 12. hodině a za příznivého počasí jezdí až do půlnoci.

Riga
historické centrum města
muzeum okupace
železniční muzeum
místní tržnice
minimuzem dopravního podniku v tram. depu č.5

Liepaja (3,5 h autobusem z Rigy)
místní tramvajové depo
mořské pláže
bývalá obří vojenská základna na severu města

Daugavpils (3,5 h vlakem z Rigy)
unikátní tramvajový provoz s vozy KTM a RVZ a jednokolejnými tratěmi
bývalá carská pevnost

Jurmala (0,5 h příměstským vlakem z Rigy)
rozlehlé letovisko na břehu Baltu
přírodní rezervace, krásné pláže
stovky architektonicky a historicky cenných budov
specifický systém místní MHD

Sigulda (1 h vlakem z Rigy)
zříceniny hradů Sigulda, Krimulda a Turaida
půvabný skanzen u hradu Turaida
unikátní údolí řeky Gauja (pro Čechy dosud neobjevený vodácký rajón)
kabinová lanová dráha ze Siguldy na Krimuldu
jeskyně Gutmana
obří bobová dráha

Cesis (2 h vlakem z Rigy)
půvabné městečko
hrad Cesis
další východiště do národního parku řeky Gauja

Jelgava (50 minut vlakem z Rigy)
muzeum železnice
unikátní barokní zámek

úzkokolejka Gulbene - Aluksne (Gulbene 4 h vlakem z Rigy, Aluksne expresbusy za 3,5 h)
jediná dochovaná úzkokolejná železnice v Lotyšsku
příležitostný parní provoz
možnost vypravení bistro či salónního vozu
v Gulbene možnost originálního ubytování v místním depu za velmi přijatelnou cenu
v Aluksne krásné parky na břehu jezera