Středočeský kraj leží ve střední oblasti naší země a zabírá asi 14% její rozlohy. Oproti jiným krajům je zajímavý svým "prstenovým" tvarem, což je způsobeno tím, že obklopuje hlavní město Prahu (samostatný kraj), a tím pádem vlastně nemá svoje oficiální krajské město, jako má třeba Jihomoravský kraj Brno. V červnu 2004 měl asi 1,1 milionu obyvatel. Je tu rozvinutá zemědělská i průmyslová výroba. Najdeme tu též řadu měst, která jsou z různých hledisek zajímavá. Beroun je dobrým výchozím bodem pro výlety do Českého krasu či na Křivoklátsko. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav je zase sídlo s nejdelším názvem v ČR - tato rarita vznikla v roce 1960 spojením dvou, do té doby samostatných měst. Ve Staré Boleslavi také skončil život velmi známé postavy českých dějin - sv. Václava, a to přičiněním jeho bratra Boleslava. Kladno bylo zase kdysi známým hornickým městem a dříve zde rovněž působil, mimo jiné jako předseda dělnického fotbalového klubu Sparta Kladno, Antonín Zápotocký, prezident republiky v letech 1953 - 1957 a spisovatel. Historický střed města Kolína je městskou památkovou rezervací, cenné je i jádro Kutné Hory, které se dostalo dokonce do seznamu UNESCO. V Neratovicích najdeme známou chemičku Spolana, v Příbrami zase hornické muzeum (těžil se tu mj. i uran) a Mladá Boleslav je známá díky automobilce Škoda Auto. I v dalších městech bychom jistě nalezli nějakou pamětihodnost nebo jiný důvod, proč by stála za pozornost.

V kraji je pochopitelně rozvinutá i doprava. Kromě husté silniční sítě je zde i síť železniční, která zahrnuje nejen významné tratě např. do Kolína, Ústí nad Labem, Českých Budějovic či Plzně, ale i spoustu drah lokálních. Na silnicích zase potkáme celou řadu autobusů od menších soukromých dopravců, ale i velkých podniků typu ČSAD. Určitou zajímavostí je, že v žádném městě Středočeského kraje není provozována elektrická městská doprava, i když třeba Kladno ji podle některých plánů z 80. let minulého století dostat mělo. Záměry se ale ve skutečnost neproměnily a tak se musí město nadále spokojit s autobusy.

První integrovaný dopravní systém pronikl na území dnešního Středočeského kraje už od ledna 1992, kdy se de facto začala psát historie Pražské integrované dopravy (PID). Tento systém se svými kruhovými pásmy zahrnuje autobusy i železnici, ale byl a je určen především pro pokrytí přepravních vztahů Středočeského kraje a Prahy - řada Středočechů do české metropole dojíždí za prací, studiem, ale i nákupy či zábavou.

Jenomže existují i vztahy mezi jednotlivými oblastmi samotného kraje, které rovněž nemohly zůstat nevyřešeny. Proto začaly postupně vznikat od roku 2004 menší integrované dopravní systémy v jednotlivých oblastech kraje (Kladensko, Berounsko...), které byly postupně pospojovány do jednoho celku - Středočeské integrované dopravy. Na železniční dopravu do dnešních dnů nedošlo.

Na rozdíl od PID má SID zónové uspořádání, což je dáno právě tvarem území kraje (prstenec okolo Prahy). Můžeme si ho ukázat na tomto plánku SID, konkrétně oblasti Berounsko:

Další plánky lze nalézt i na stránkách jednotlivých dopravců:

• SID - oblast Kutnohorsko
• SID - oblast Kutnohorsko, legenda k plánku (dokument Word)
• SID - oblast Rakovnicko

Jak je ze schémat vidět, každá zóna má své číslo. Číslování zón je prováděno chronologicky podle postupné realizace SID v jednotlivých oblastech. Jednotlivé zóny jsou od sebe odděleny tzv. hraničními zastávkami.

Náhodní cestující mají jedinou možnost, jak se v rámci SID odbavit - platbou v hotovosti u řidiče autobusu. Předprodej jednotlivých jízdenek mimo vozidlo tedy neexistuje. Pravidelní klienti mají k dispozici čipové karty, přičemž tady existují dvě možnosti: buď si člověk do karty nahraje nějaké časové období nebo využije tzv. elektronickou peněženku. Tu je možné dobít přímo v autobuse. Pokud cestující platící jízdné z elektronické peněženky do 45 minut přestoupí na další spoj integrované dopravy, nebude přestupní (již hrazená) zóna zahrnuta do výpočtu ceny jízdného za jízdu v následujícím spoji. Při všech uvedených způsobech odbavení dostane cestující jízdenku.

Samozřejmě existují i takoví cestující, kteří se přepravují zdarma, konkrétně se jedná o děti do 6 let, poslance, senátory, ústavní soudce a důchodce, kteří jsou držiteli průkazů vydaných Ústředním výborem Českého svazu bojovníků za svobodu, Konfederací politických vězňů České republiky, Sdružením bývalých politických vězňů České republiky a Ústřední radou Svazu PTP-VTNP. Zdarma se přepravují i vybraná zavazadla.

Některým skupinám cestujících se poskytuje zlevněné jízdné (např. studentům). Tyto slevy odpovídají cenovému výměru Ministerstva financí ČR.

Linky SID jsou značeny vždy písmenem a číslicí, přičemž písmeno značí oblast Středočeského kraje, kterou linka obsluhuje. Pro přidělování písmen platí následující systém:

• A - Kladno
• B - Rakovník
• C - Beroun
• D - Příbram
• E - Benešov
• F - Kutná Hora
• G - Kolín
• H - Nymburk
• I - Mladá Boleslav
• J - Mělník

Jakmile je SID zaváděna v konkrétním regionu, koná se informativní schůzka mezi starosty jednotlivých obcí, dopravci a pracovníky Krajského úřadu. Přímo v provozu je potom informování cestujících ponecháno přímo na jednotlivých dopravcích. Cestující tak mohou informace čerpat buď z tiskovin nebo internetových stránek jednotlivých dopravních firem.

Středočeská integrovaná doprava se v době svého vzniku zdála být dobrým a smysluplným projektem, po několika letech se ale jeví značně rozpačitě. Dynamika jejího růstu je v podstatě nulová, existuje spousta oblastí kraje, kde dosud nebyla vůbec zavedena a tam, kde funguje, stále nepamatuje na železniční dopravu, ačkoli se s ní původně prý počítalo. Jako velmi problematické se jeví také informování veřejnosti. Jak je psáno výše, kraj tuto problematiku ponechal na jednotlivých dopravcích. V úrovni poskytovaných informací jsou díky tomu značné rozdíly. Tento nedostatek je do očí bijící zejména v porovnání s jinými IDS u nás (např. PID či IDS JMK), ve kterých se o fungování systému stará zvlášť ustanovený koordinátor. Celé území kraje by mělo být do SID podle informací z roku 2006 zařazeno do roku 2015, a to včetně železničních tratí. No uvidíme...

Na úplný závěr bych chtěl poděkovat pracovníkům Krajského úřadu Středočeského kraje, zejména pak panu Ing. Petru Felcmanovi, vedoucímu oddělení osobní dopravy na odboru dopravy a paní Lucii Benešové, odborné referentce z téhož odboru, kteří vydatně přispěli mnoha informacemi, bez nichž by článek v této podobě nevznikl.