Pokroky a vynálezy, ročník II, číslo 17, Praha, 1906

Pro jízdu na drahách elektrických je zajisté náledí velmi nepříznivé, tak že se hledí často buď zameziti jeho tvoření, aneb utvořená náledí odstraniti. Věc tato je zvláště obtížná tam, kde jezdí vlaky nebo vozy v delších přestávkách, a kde se tudíž může náledí mezi přejezdem dvou vlaků dobře utvořiti. V takových případech je nejen třeba vrstvu ledu předem škrabáním odstraniti, ale také vylíti na kolejnice jakousi kapalinu, jejíž bod mrazu je hluboko pod nullou. Je jasno, že je nutno užiti k polévání kolejnic jakéhosi jednoduchého, levného, avšak účinného roztoku, který neporušuje materiál jejich. Polévání musí se díti ovšem za jízdy vlaků.

Zdá se, že byl tento problém šťastně rozřešen americkou akciovou společností "Aurora Elgin and Chicago Railway", jež má velmi rozsáhlou sít elektrických drah. Společnost tato užila roztoku chloridu vápenatého, a rozlévací přístroj může být snadno a rychle dopraven na místo, tak že se zakročí proti náledí takřka v samém počátku. Jak znázorňuje obr. 1., je tento přistroj upevněn na voze před částí, jež nese svodné kartáčky proudu elektrického. Přístroj sestává především z ocelového drátěného kartáče, který je silnou zpružinou stále přitlačován ke kolejnici. Několik centimetrů před kartáčem končí zahnutá trubka, spojená v jakési výši nad kolejnicí s trubkou kaučukovou, jež vychází z budky řídičovy. Tam je připojena ke kohoutku na dně malé nádržky, která obsahuje asi 120 l roztoku chloridu vápenatého. Pokud je tedy kohoutek otevřen, rozlévá se roztok po kolejnici a je roztírán kartáčem dříve, než může bez užitku stranou odtéci. Spojený účinek roztoku a tření kartáčem zajišťuje žádaný výsledek. Každý vůz motorový jest opatřen takovýmto přístrojem před každým svodným kartáčkem proudu elektrického, tak že účinnost zařízení je zabezpečena pro jízdu v obou smyslech.

Jede-li vůz velikou rychlostí, pouští se roztok plným otvorem trubky, který měří 6 mm v průměru. Při zvolňování rychlosti a hlavně na stanicích se otvor buď přiškrtí neb úplně uzavře, aby se kapalinou neplýtvalo. Průměrně se spotřebuje 3,8 l na dráhu 1000 až 1600 m; to účelu úplně vyhovuje a není obavy, že by chlorid vápenatý porušil sběrací kartáčky. Není-li vrstva náledí silná, zmizí ihned; v opačném případě se stává alespoň vodivou, jelikož na mnohých místech prosákne kapalinou, jež vodí elektrický proud. Kromě toho náledí značné změkne, tak že se zajisté odstraní, když je kartáč po druhé přejede.

Pokud je tekutina na kolejnici, není se třeba obávati, že by se náledí znova utvořilo, avšak po dvou hodinách, kdy byla již kolejnice často přejeta, musí se na ni kapalina znovu rozlíti, je-li ovšem počasí ještě mrazivé.

Zmínili jsme se, že je roztok chloridu vápenatého vodivý. Proto je dlužno šetřiti jisté opatrnosti, což není ostatně těžké, aby se nádrž s touto kapalinou v budce řídičově nenabila elektřinou. Aby se to zamezilo, stačí položiti přiváděcí trubku na zem. Činí-li se tak, nestane se nikdy nejmenší nemilá příhoda. Řídiči jsou prý s přístrojem tímto velmi spokojeni.

Příprava roztoku chloridu vápenatého je velmi jednoduchá. Na stanicích (obr. 2.), jež jsou vhodně po trati rozděleny, mísí se žíravý chlorid vápenatý s vlažnou vodou v poměru asi 20 kg na 28 l vody. Hustota roztoku se měří a má být 1,2 až 1,25. Pro plnění nádob ve vozech zřídí se na stanicích nádrže, z nichž se vypouští tekutina ohebnou troubou.

Inž. D. B.