O úzkorozchodných železnicích v Provence jsme se mohli dočíst v článku od Karla Beneše v Dráze 2/2003. Těm, kteří nemají možnost opatřit si onen článek v originále, nabízím alespoň krátký výtah doplněný fotografiemi. Mým cílem není poskytnout kompletní informace (od toho je tu onen časopis), místo toho zde raději nabídnu nějaké své fotografie jako doplňující materiál k onomu článku.

Železniční trať spojující Nice s Digne-les-Bains je jednou ze tří neelektrifikovaných železničních tratí rozchodu 1000 mm ve Francii. Provozuje ji soukromá společnost Chemins de fer de Provence (CP). Na trať v minulosti navazovala odbočná trať délky 197,5 km z Colomars do Meyrargues, rovněž v majetku CP. Dokončena byla v roce 1892, k zastavení provozu došlo v roce 1944 kvůli válečným událostem. Provoz byl obnoven jen na krátkém úseku odděleném od zbytku sítě, který nebyl za války poškozen a v roce 1950 byl zrušen i ten. Dnešních dnů se tak dožila pouze hlavní trať Nice - Digne, o níž si povíme něco bližšího:

Výstavba trati Nice - Digne o délce 150,047 km probíhala etapovitě v letech 1891 - 1911:

Na trati je 47 mostů delších než 10 metrů a 27 tunelů, nejdelší (3457 metrů) najdeme u Thorame pod horským hřebenem oddělujícím údolí řek Verdon a Vaire, zde trať dosahuje nadmořské výšky 1022,54 m.

V letech 1909 - 1924 vybudovala společnost Tramways Départementaux des Alpes-Maritimes (TAM) několik navzájem oddělených horských tratí navazujících na páteřní železnici Nice - Digne. Všechny byly elektrizovány střídavým proudem 6600 V / 25 Hz. Z důvodu technických problémů s provozem a kvůli malé spolehlivosti vozidel v náročných horských podmínkách byly tratě v letech 1928 - 1931 opět zrušeny. Tělesa tratí dnes slouží jako stezky pro pěší a cyklostezky, případně po rozšíření i jako silnice.

V roce 1935 byly na trať nasazeny v osobní dopravě první motorové vozy, v květnu 1951 je ukončen parní provoz a nákladní dopravu přebírají až do jejího zastavení v září 1977 motorové lokomotivy. Pára se do údolí řeky Var vrací až v roce 1980, tentokrát však pouze pro vedení nostalgických vlaků, jejichž provozovatelem je společnost Groupe d´Etude pour les Chemins de fer de Provence.

O budoucnost tratě se zatím bát nemusíme, ministerstvo dopravy uvolnilo v roce 2001 dotaci, jejíž celková výše dosáhne 20 mil. €. Peníze budou investovány do obnovy 50 km trati včetně mostů a tunelů, zavedení zabezpečovacího zařízení, zabezpečení úrovňových přejezdů a modernizace stanic a zastávek.

V celé délce tratě jsou v roce 2004 vedeny pouhé čtyři páry vlaků (1 - 8), které jedou denně. Doplňuje je pondělní ranní vlak číslo 21 z Annotu (6:06) do Digne (7:30), provozovaný pouze ve dnech školního vyučování. Z Nice vyjíždí v 18:35 osobní vlak, který je v pátek a neděli veden pod číslem 15 do Annotu (20:22), zbývající dny je pod číslem 13 ukončen již v Plan-du-Var (19:14). Zpět se vrací v sobotu a pondělí pod číslem 14 z Annotu (5:40), resp. pod číslem 12 z Plan-du-Var (6:48), příjezd do Nice je v 7:28.

S poměrně silnou příměstskou dopravou se setkáme v blízkosti Nice. Do Colomars-La Manda je vedeno 11 párů vlaků v pracovní dny a jeden v sobotu, do Plan-du-Var jsou kromě výše zmíněného páru vlaků 11/12 vedeny další tři páry vlaků v pracovní dny, jeden pár je denně kromě neděle zaveden v trase Nice - Saint-Martin-du-Var.

Podrobnější informace najdeme v jízdních řádech CP.

Během více než stoleté historie této tratě se zde vystřídalo značné množství vozidel, my si však nyní představíme pouze ta, která můžeme na trati potkat v pravidelném provozu dnes.

Nejstaršími stroji v pravidelném provozu jsou motorové lokomotivy T 62 a T 66. Vyrobeny byly firmou Brissoneau & Lotz v roce 1951. Stroj T 62 byl z výroby dodán přímo sem, T66 původně sloužil na trati VFD z Vizille do Livet-et-Gavet, ležící jižně od Grenoble. Odtud byl v roce 1979 prodán do Švýcarska a v roce 1999 jej kupuje společnost CP. Do souprav s těmito lokomotivami jsou řazeny osobní vozy ze série XR 1341 - XR 1344, vzniklé v letech 1949 - 1953 dosazením nových skříní na starší podvozky.

O muzejních aktivitách pod hlavičkou spolku "Groupe d´Etude pour les Chemins de fer de Provence" jsme se již zmínili. V jeho vlastnictví jsou v současné době dvě parní a jedna motorová lokomotiva, sedm osobních a 10 nákladních a služebních vozů. Všechna tato vozidla najdeme ve stanici Puget-Théniers.

Již od doby svého vzniku provozuje spolek nostalgické vlaky zvané "Train des pignes" (Šiškový vlak - borové šišky ze zdejších lesů se totiž ve 30. letech používaly pro vytápění parních lokomotiv). Vlaky jsou vedené parní lokomotivou E-327 z roku 1909. Stroj byl vyroben firmou Compagine de Fives v Lille pod výrobním číslem 3582, z pravidelného provozu byla vyřazena v roce 1967 a na trati CP je od roku 1979, již jako muzejní.

Odkaz na jízdní řád "Šiškového vlaku".

Cesta tímto vlakem je zajisté nezapomenutelným zážitkem, dlouho na ní bude vzpomínat zejména naše peněženka. Jízdenka Puget-Théniers - Annot je za 17,50 € a kdo by chtěl až do Fugeret, připlatí si dalších 5,70 €.

Alpské městečko Briançon bychom našli na jihovýchodě Francie asi 20 kilometrů od italských hranic, s nadmořskou výškou 1321 metrů jde údajně o nejvýše položené město v Evropě. Z hlediska územně-správního členění je součástí départementu 05 Hautes-Alpes, náležejícího pod administrativní region Provence-Alpes-Côte d´Azur. Město leží v nepříliš úrodné krajině, v úzkém horském údolí nad soutokem řeky Durance s říčkou Guisane. K jeho rozvoji přispěla až výstavba železnice údolím řeky Durance, o jejímž významu svědčí i to, že nepodlehla trendu rušení místních tratí v druhé polovině 20. století a i dnes nabízí pravidelné spojení přímé spojení Briançonu a Marseille. Významným spojem je i přímý pár expresů Paříž-Austrelitz (22:05) - Briançon (8:37) a Briançon (20:30) - Paříž-Austrelitz (6:46), tvořený převážně lůžkovými a lehátkovými vozy, třikrát týdně je na jeho konci řazen i vůz na přepravu aut.

Pro město má dnes velký význam turistický ruch. Krásná příroda v okolí sem přivádí nespočetné množství cyklistů a turistů z celé Evropy, v zimě si přijdou na své lyžaři. Ale i vlastní město má co nabídnout - asi nejzajímavější je komplex několika pevností z 19. století, vystavěných na obranu klikaté silničky vedoucí horským průsmykem z Itálie. Jejich tvůrcem je známý francouzský stavitel Vauban, s jehož díly se v tomto regionu setkáváme doslova na každém kroku, uveďme například pevnost Mont Dauphin 30 kilometrů jižně od Briançonu nebo opevnění městečka Entrevaux. Systém pevností označují odborníci za francouzský unikát, zajímavý hlavně perfektním využitím terénu.

Provoz městské dopravy zajišťuje společnost TUB (Transports urbains de Briançon) se sídlem na Place de Suse. Doprava je zajišťována čtyřmi autobusovými linkami a jednou linkou "Ligne Taxi":

Linky jsou od sebe odlišeny také barevně - 1 červená, 2 modrá, 3 zelená, D žlutá. "Barvičky" jsou použity jako podtisk na zastávkových jízdních řádech, na nálepkách s čísly zastavujících linek na označnících a čekárnách, na linkových tabulkách u starších vozů a také na plánku sítě MHD.

Linky 1 až 3 jsou provozovány od pondělí do soboty (v sobotu platí stejný jízdní řád jako v pracovní dny), s linkou D se pak můžeme v ulicích města setkat pouze v neděli (francouzsky dimanche, proto D) a ve svátky.

Linka 1 je provozována od 6:40 do 19:34, téměř po celý den v pravidelném půlhodinovém intervalu. Tři spoje jsou vedeny pouze v úseku Chantoiseau - Pont de Cervieres, odtud pokračují po trase linky 3 do Saint-Blaise, v opačném směru jsou takto vedeny čtyři spoje. Snad pro zmatení cestující veřejnosti jsou autobusy zajišťující tyto spoje označeny jako linka 3 již z výchozí stanice v Chantoiseau, takže cestující neznalý místních poměrů nechá takový autobus odjet ze zastávky bez povšimnutí, protože ho ani nenapadne, že ta "trojka" je jen "maskovaná jednička" - v jízdním řádu totiž o tom pochopitelně není ani slovo.

Linka 2 je provozována čtrnácti spoji v obdobích od 7:23 do 9:55, od 12:30 do 13:42 a od 16:00 do 18:15. Další tři spoje jezdí v době kolem poledne, ale pouze od 20.12.2003 do 27.3.2004.

První spoj linky 3 vyjíždí z Chantoiseau po trase linky 1 v 7:00, poslední přijíždí tamtéž v 18:53. Během dne je vedeno pět párů spojů do Saint-Blaise, další dva jedou jen ve středu. Taktéž ve středu se můžeme svézt dvěmi spoji do vsi Le Fontenil, ležící za Briançonem ve směru k italské hranici.

Linka D je, jak již bylo zmíněno, provozována pouze v neděli, v době mezi 8:38 a 12:39 je vedeno 6 spojů v každém směru, další 3, resp. 2 spoje v každém směru jedou mezi 16:13 a 17:59. Jeden spoj vedený krátce po poledni je zajišťován opět jen od 20.12.2003 do 27.3.2004. Základní trasa je totožná s linkou 1, liší se pouze ukončením většiny spojů již u nádraží (Gare SNCF). Dva spoje z Chantoiseau pak jedou po trase linky 2 přes Grand´ Boucle a Prorel přímo k nádraží.

Linka "Ligne taxi" je pak provozována jediným párem spojů jednou týdně, ve středu. Odjezd z Fontchristianne je v 9:30, z Place de l´Europe v 11:15. Spoj není zajišťován klasickým autobusem, ale vozem s nižší obsaditelností.

Jízdní řády a turnusy ke stažení (*.ZIP/*.XLS)

Pokud si zkusíme trochu hrát s jízdními řády, abychom vypátrali, kolik je pro zajištění provozu zapotřebí vozidel, dojdeme k číslu čtyři - z toho jeden autobus jezdí jen dopoledne do 13:07, druhý začíná až v 13:05, ovšem na opačném konci města, zbývající dva by pak měly jezdit celodenně. V neděli pak stačí na zajištění provozu jediný autobus.

Záhadou pak zůstává oněch několik spojů během poledne, doplněných omezující poznámkou "jede od 20.12.2003 do 27.3.2004". V pracovní dny by se daly zajistit některým ze stávajících čtyř autobusů, ale v neděli by si vyžádaly nasazení druhého autobusu a pochybuji, že by to dopravce udělal kvůli jedinému spoji. Na internetu jsem sice našel malou zmínku, která by se dala chápat tak, že dopravce provozuje i jiné linky, než jen MHD, ale další pátrání na internetu bylo v tomto směru neúspěšné, nemluvě o tom "v terénu" po nich nebyla také ani stopa.

S jistotou tak mohu říci jediné - během mého pobytu ve městě (3.-4.7.2004) jsem měl možnost spatřit ve městě tři autobusy v sobotu 3.7. odpoledne a jeden v neděli 4.7. ráno.

Pokus o získání jakýchkoliv dalších doplňujících informací přímo od jednoho z řidičů se nezdařil - francouzsky neumím, německy jsem to z bezpečnostních důvodů raději nezkoušel a při použití angličtiny jsem zjistil, že dotyčný umí anglicky ještě hůř, než já, takže jsem se spokojil s tím, že mi věnoval letáček s jízdním řádem poté, co jsem mu podal papírek s textem "TUB horaires" (jízdní řády TUB).

Senioři a invalidé s trvalým bydlištěm v Brianconu jsou přepravováni zdarma.

Existuje zde také možnost zakoupení týdenní legitimace, ta je v prodeji v hotelích a v kanceláři TUB.

Podívejme se nyní na městskou dopravu z pohledu náhodného cestujícího - turisty.

• Jak poznáme zastávku? Podle vodorovného značení na silnici a modrobílého zastávkového označníku, na němž je uveden název zastávky, čísla linek a směr a samozřejmě i jízdní řády příslušných linek, jakož i tarifní podmínky a informace o dopravci. Některé zastávky jsou vybaveny i čekárnou, v tom případě zastávkový označník chybí. Název zastávky a ostatní informace pro cestující jsou pak uvedeny přímo na čekárně.
• Jak poznáme autobus MHD? Snadno - je bílý a je na něm uvedeno výrazné logo dopravce. Starší Setra (5229 KS 05) je na čele označena barevně odlišenými tabulkami s číslem linky a názvem cílové stanice, mercedes má digitální panely a novější Setra (7369 KS 05) jezdila po oba dny mého pobytu ve městě bez jakéhokoliv označení.
• Jak zjistíme, kdy autobus jede? Snadno. Na všech zastávkách je vylepen jízdní řád s podtiskem v barvě příslušné linky v úpravě "řádky = zastávky, sloupce = spoje".
• Jak zjistíme, kam nás autobus odveze? To už bude horší. Provozovatel MHD se pravděpodobně spoléhá hlavně na cestující z řad místních obyvatel a ti přece vědí, kam ten autobus jede, takže plánek nepotřebují. Schéma sítě tedy nenajdeme na žádné ze zastávek, dokonce ani na informačním panelu v hale nádraží, který obsahuje tarifní podmínky a jízdní řády MHD, ale také příměstských linek určených hlavně turistům. Také z mapy města, která je zdarma k dostání u anglicky hovořící slečny v informačním stánku na Place de l´Europe, vyčteme pouze umístění zastávek. Pokud by nás zajímalo třeba jen jméno zastávky, máme smůlu.

Plánek sítě však existuje. Dopravní podnik vydává informační leták obsahující vše, co by mohlo cestující zajímat, tedy jízdní řády všech linek, tarif, kontakt na dopravce a samozřejmě i onen plánek, mimochodem, velmi pěkně graficky zpracovaný - o tom se ostatně můžete přesvědčit sami na této stránce. Onen leták se mi povedlo získat od řidiče autobusu, předpokládám ale, že bude k dostání i v informační kanceláři na Place de Suse.

Ač patří systém městské dopravy v Briançonu bezesporu k těm menším, má pro město svůj význam. Rozhodně však může posloužit jako inspirace pro mnohá česká města.