Není takřka dne, kde by elektrický vůz pouliční, moderní to prostředek dopravní ve větších městech, neublížil lidskému životu. Je pravda, že vina je částečně v obecenstvu, částečně pak i v nedokonalých přístrojích ochranných, jimiž je předek vozu vyzbrojen. Na pražských pouličních drahách jsou v užívání dva přístroje toho druhu. Jednomu se říká všeobecně "hnátolam", což jeho ochrannou činnost zajisté dostatečně vysvětluje, druhý přístroj, soustavy Svoboda-Jirgl-Charvát, se dle novinářských zpráv dobře osvědčuje. Tento druhý rám ochranný je čtenářům našim zajisté znám a proto mohou posouditi přednosti nového ochranného přístroje, jejž znázorňuje naše vyobrazení, a jehož popis podáváme v následujících řádcích.

Účel sledovaný při konstrukci tohoto ochranného podvozku je zachytiti předmět dříve, než by přišel vůbec ve styk s nějakou vozní součástkou, jež by jej mohla vážně poškoditi. Aby mohl býti přístroj co nejblíže dlažby, jest neodvislý od výkyvů vozu. Síť záchranná se při nárazu na překážku okamžitě staví a současně se pošine těsně ku dlažbě řada zahnutých zpružin, jež nepropustí předmět pod kola. Přístroj tento je znázorněn schematicky v připojeném obrazci; v l. je v normálním stavu v pohledu se strany, ve 2. je přístroj v činnosti, 3. pak značí půdorys.

Jak viděti sestává kostra chranidla ze dvou postranic 1 a 2, spojených vpředu šikmou příčkou 3, a je spojena s vozem pod přední nápravou tak, že může volně kývati kol osy 4 rovnoběžné s nápravou. Kostra spočívá kolečky 5, 6, jež jsou na společné nápravě 7, na kolejnicích. I tvoří tedy chranidlo jakýs podvozek; který běží na kolejnicích před první nápravou vozu. Na šikmé příčce 3 jest uložen plech 8, jenž se může v určitých mezích po příčce nahoru a dolů posunouti. Posun tento omezují zavrtané šrouby 10, pro které jsou v plechu 8 příslušné drážky. K dolní zahnuté části 11 tohoto plechu jsou připevněny zpružiny za, jichž konce jsou ohnuty zpět. Ochranná síť 14 jest otočná na hřídeli 13, který jest uložen v postranicích rámu, a má uprostřed své šířky jeden nebo i více ozubených segmentů (v obrazci naznačen pouze jeden) 15; zabírajících se hřebeny 16, připevněnými na posuvný plech 8. Přijde-li ochranná sít nárazem na překážku z polohy 1 do 2, otočí se segmenty ozubené 15 a plech se zpružinami stlačí se k dlažbě. Aby pak byla tato poloha zpružin pojištěna, je zařízení takové, že zpružiny jsou stále k dlažbě přitlačovány. K postranicím 1 a 2 jsou totiž připevněny zpružiny 26, které tlačí na palec 25 páky 21, jež jest otočena na čepu 23. Zpružina 26 chce otočiti pákou 21 nazad, v čemž brání plech 8, pokud je v normální poloze 1. Jakmile však sjede plech tento dolů, otočí jmenované zpružiny pákami 21, a současně zaskočí za zuby těchto pák 20 nosy 19 pák 17; které se otáčejí s ochrannou síti do polohy 2. Jak viděti z tohoto obrazce, nemohou zpružiny s plechem 8, od dlažby odskočiti. Rozumí se samo sebou, že i sám. řidič může přístroj dle potřeby v jízdě spustiti.

Chranidlo právě popsané sestrojil pan Ferdinand Sik, strojník v továrně p. Kohouta na Smíchově, a vyjednává s úspěchem, nepochodiv z pochopitelných důvodův u elektrických podniků pražské obce, se závody německými.

Pro jízdu na drahách elektrických je zajisté náledí velmi nepříznivé, tak že se hledí často buď zameziti jeho tvoření, aneb utvořená náledí odstraniti. Věc tato je zvláště obtížná tam, kde jezdí vlaky nebo vozy v delších přestávkách, a kde se tudíž může náledí mezi přejezdem dvou vlaků dobře utvořiti. V takových případech je nejen třeba vrstvu ledu předem škrabáním odstraniti, ale také vylíti na kolejnice jakousi kapalinu, jejíž bod mrazu je hluboko pod nullou. Je jasno, že je nutno užiti k polévání kolejnic jakéhosi jednoduchého, levného, avšak účinného roztoku, který neporušuje materiál jejich. Polévání musí se díti ovšem za jízdy vlaků.

Zdá se, že byl tento problém šťastně rozřešen americkou akciovou společností "Aurora Elgin and Chicago Railway", jež má velmi rozsáhlou sít elektrických drah. Společnost tato užila roztoku chloridu vápenatého, a rozlévací přístroj může být snadno a rychle dopraven na místo, tak že se zakročí proti náledí takřka v samém počátku. Jak znázorňuje obr. 1., je tento přistroj upevněn na voze před částí, jež nese svodné kartáčky proudu elektrického. Přístroj sestává především z ocelového drátěného kartáče, který je silnou zpružinou stále přitlačován ke kolejnici. Několik centimetrů před kartáčem končí zahnutá trubka, spojená v jakési výši nad kolejnicí s trubkou kaučukovou, jež vychází z budky řídičovy. Tam je připojena ke kohoutku na dně malé nádržky, která obsahuje asi 120 l roztoku chloridu vápenatého. Pokud je tedy kohoutek otevřen, rozlévá se roztok po kolejnici a je roztírán kartáčem dříve, než může bez užitku stranou odtéci. Spojený účinek roztoku a tření kartáčem zajišťuje žádaný výsledek. Každý vůz motorový jest opatřen takovýmto přístrojem před každým svodným kartáčkem proudu elektrického, tak že účinnost zařízení je zabezpečena pro jízdu v obou smyslech.

Jede-li vůz velikou rychlostí, pouští se roztok plným otvorem trubky, který měří 6 mm v průměru. Při zvolňování rychlosti a hlavně na stanicích se otvor buď přiškrtí neb úplně uzavře, aby se kapalinou neplýtvalo. Průměrně se spotřebuje 3,8 l na dráhu 1000 až 1600 m; to účelu úplně vyhovuje a není obavy, že by chlorid vápenatý porušil sběrací kartáčky. Není-li vrstva náledí silná, zmizí ihned; v opačném případě se stává alespoň vodivou, jelikož na mnohých místech prosákne kapalinou, jež vodí elektrický proud. Kromě toho náledí značné změkne, tak že se zajisté odstraní, když je kartáč po druhé přejede.

Pokud je tekutina na kolejnici, není se třeba obávati, že by se náledí znova utvořilo, avšak po dvou hodinách, kdy byla již kolejnice často přejeta, musí se na ni kapalina znovu rozlíti, je-li ovšem počasí ještě mrazivé.

Zmínili jsme se, že je roztok chloridu vápenatého vodivý. Proto je dlužno šetřiti jisté opatrnosti, což není ostatně těžké, aby se nádrž s touto kapalinou v budce řídičově nenabila elektřinou. Aby se to zamezilo, stačí položiti přiváděcí trubku na zem. Činí-li se tak, nestane se nikdy nejmenší nemilá příhoda. Řídiči jsou prý s přístrojem tímto velmi spokojeni.

Příprava roztoku chloridu vápenatého je velmi jednoduchá. Na stanicích (obr. 2.), jež jsou vhodně po trati rozděleny, mísí se žíravý chlorid vápenatý s vlažnou vodou v poměru asi 20 kg na 28 l vody. Hustota roztoku se měří a má být 1,2 až 1,25. Pro plnění nádob ve vozech zřídí se na stanicích nádrže, z nichž se vypouští tekutina ohebnou troubou.

Inž. D. B.