Tyto stránky provozuje občanské sdružení Společnost pro veřejnou dopravu a jsou věnovány našemu kamarádovi Jiřímu Hertlovi (1960 - 2002), spoluzakladateli sdružení i jeho internetových stránek.

SPVD na Facebooku

Spřátelené weby

Odkazy

Hlavní strana

clanky

karlovyvary

Aktualizováno: 7. 4. 2011 1:20 |

| Zobrazení: 43640

Aktualizováno: 7. 4. 2011 1:20 |

| Zobrazení: 11998

Karlovy Vary

Centrum Karlových Varů.

Foto Jan Loužek (25. 7. 2008)

Karlovy Vary jsou naše největší lázně, ani samotné město se rozhodně neřadí mezi naše menší města. Dokonce od počátku roku 2001 jsou i sídlem Karlovarského kraje. Přesto z hlediska městské dopravy, a s tím úzce souvisejícího městotvorného činitele, jsou za našimi srovnatelnými většími městy stále ve stavu jakéhosi provizoria. Avšak i ve Varech najdeme dnes dopravní unikáty na které jinde nenarazíme.

Pohled na lázeňskou zónu.

Foto Jan Loužek (25. 7. 2008)

Socha jelena v lokalitě Jelení skok.

Foto Jan Loužek (25. 7. 2008)

Karlovarské metro

Karlovarská podzemní lanovka krátce po posledním obnovení provozu 2. 12. 1987

Archiv Jiřího Hertla

Karlovarské metro, říkáte si, co to je za nesmysl, o tom jsem v životě neslyšel. A přesto nejenže existovalo, ale dokonce existuje dodnes. Karlovy Vary, jako lázeňské město nacházející se v hlubokém údolí řeky Teplé, potřebovaly vyřešit dopravu svých hostí nejen do okolních parků, vyhlídkových věží, výletních restaurací, ale také do hotelů, zvolily na začátku 20. století poměrně obvyklý způsob, tedy výstavbu lanových drah. Tak jako Lanovka na Kamzík a Výšinu přátelství měla čistě rekreační charakter, lanovka z Divadelního náměstí k hotelu Imperial (do dnešní Libušiny ulice) měla charakter účelový, neboť jen velmi těžko by se tehdejší hosté šplhali pomocí bryček, či hotelových omnibusů do značné výšky, a zřízení tehdy populární tramvaje zde díky konfiguraci terénu bylo prakticky vyloučeno. Byla tedy zvolena lanová dráha, a vzhledem k tomu, že úbočí pod Imperialem již bylo zastavěno, zvolilo se netradiční řešení, a to stavba celé tratě v tunelu. Stavba započala v roce 1905, a byla dokončena v roce 1907 známou švýcarskou lanovkářskou firmou L. von Roll. Trať o rozchodu 1000 mm je dlouhá 127 m, a při stoupání 49,5% překonává výškový rozdíl 54 m. Podzemní dráha byla několikrát rekonstruována, nejprve v 50. letech (1954 - 1957), v roce 1961 byly dodány nové vozy tehdy obvyklého docela slušivého designu. Podzemní dráha sloužila až do 31. 12. 1980, od kdy byla dlouhodobě mimo provoz, aby byla konečně slavnostně za řečnění místních potentátů zprovozněna v listopadu 1987. Při této rekonstrukci bylo kompletně obnoveno zařízení tratě, opraven tunel, a byly též dodány nové vozy polského původu ze závodu Konstal Chorzów, tentokráte však mimořádně odpudivého vzezření. Od té doby je naše první podzemní dráha opět v pravidelném provozu, je začleněna do systému MHD, a denně přepraví desítky cestujících.

Je také ještě vhodné připomenout, že kromě dvou dnes provozovaných karlovarských lanovek, zde byla v provozu ještě další, a to ze Slovenské ulice na výšinu Imperial. Ta však byla v roce 1959 zrušena, ovšem těleso dráhy je dodnes zejména v zimním období velice dobře patrné. V Karlových Varech však můžeme nalézt ještě další těleso lanové dráhy, a to lanovky, která měla vézt ke Třem křížům. Dráha se začala stavět už někdy začátkem 20. století, ale nebyla dokončena. Po té se na stavbě začalo opět pokračovat koncem 60. let, ovšem opět bez zdárného výsledku. I po tomto díle lze dones najít v terénu stopy. Ještě jeden zajímavý dopravní prostředek se nacházel v Karlových Varech, a tím byl veřejný výtah z Lázeňské ulice nedaleko Tržní kolonády na Zámecký vrch, jakási menší obdoba výtahu na Pastýřkou stěnu v Děčíně. Jeho provoz byl ukončen pravděpodobně někdy v 70. letech.

Karlovarské autobusy

Jak již bylo řešeno v úvodu, Karlovy Vary se, vlastě kromě výše zmíněné podzemní lanovky, nikdy nedočkaly vyššího typu městské dopravy. Ačkoli se jedná o naše největší lázně, a nádraží leží pěkný kus od lázeňské čtvrti, nikdy sem kupodivu nedorazila tramvaj. Snad to opravdu bylo způsobeno značnou členitostí terénu, nebo již tehdy byla "drožkářská lobby" silnější než zdravý rozum. To lze dnes jen ztěží objektivně posoudit.

V polovině 70. let se plánovalo ukončení výroby trolejbusů ve Škodě Ostrov. Tento záměr doslova vyburcoval tamní zaměstance k tomu, že nechali zpracovat projekt na prodloužení zkušební tratě z Ostrova do K. Varů a uvažovali s jejím otevřením pro veřejnost

Dvoudveřový trolejbus 9 TrH projíždí v srpnu 1976 Jáchymovem, tedy v době, kdy se plánovalo meziměstskou trolejbusovou trať prodloužit až do Karlových Varů

Archiv Jiřího Hertla

Mnohokrát ale byly snahy nahradit zde naprosto nevyhovující autobusy, dopravou přeci jenom vhodnější. Úvahy o zavedení trolejbusové dopravy se objevovaly v 50. letech, ve 2. polovině let 70. se dokonce Ostrovská Škodovka chtěla podílet na výstavbě tratě (Jáchymov) - Ostrov - Karlovy Vary, a kde tehdy chtěla dokazovat, že trolejbusy opravdu nepatří do starého železa (je to s podivem, ale tehdy se socialistický podnik choval kapitalističtěji jak dnes podnik kapitalistický). Poslední projekt na zřízení trolejbusového provozu byl vypracován až na sklonku 80. let. Bohužel nic z toho se dodnes neuskutečnilo, a tak autobusy dennodenně stoupají do strmých svahů a svými zplodinami zamořují lázeňskou čtvrť v údolí. Již několikrát však nechala karlovarská radnice zpracovat projekty na ekologičtější MHD. Tu na plynobusy, tu na elektrobusy, poslední dobou se zase koketuje s autobusy poháněnými vodíkem. Zatím však vždy bylo zpracovateli těchto studií městu doporučeno, že není třeba objevovat Ameriku, že přec jen nejvhodnějším dopravním prostředkem, a zejména v praxi odzkoušeným, by byl trolejbus. Radní, patrně zaplaveni různými propagačními materiály od firem dodávacích spalovací motory, zatím tvrdošíjně hledají třetí cestu. Na ekologickou městskou dopravu a zejména na městotvorný prvek Karlovy Vary tak neustále čekají. Při této příležitosti nelze nevzpomenout jedné "objevné" studie, kdy bylo jejími autory doporučeno jednotlivá karlovarská údolí propojit tunely, ovšem nikoliv pro metro, ale pro individuální dopravu. Co by na to říkaly věhlasné karlovarské prameny, o tom ve studii nebylo ani zmínky. Ale co bychom neudělali pro vlastní svezení ve vlastním automobilu, že.

Argument proti trolejbusům v Karlových Varech je prý zadrátované město. Bylo by opravdu trolejové vedení v těchto místech tak neestetické?

K zajímavostem karlovarského provozu patří také to, že v roce 2001 byl ze závodu MHD ČSAD Karlovy Vary, a.s. vytvořen městský Dopravní podnik Karlovy Vary, a.s. V roce 1975 tomu bylo přesně naopak ...

Ke spojení Karlových Varů s okolím i zbytkem republiky neodmyslitelně patří i železnice. Fotograf zachytil ruch na karlovarském Dolním nádraží.

Foto Jan Loužek (25. 7. 2008)

Vrátit se na začátek stránky.

Aktualizováno: 16. 2. 2013 8:57 |

| Zobrazení: 8883