Město Písek se rozkládá na obou březích řeky Otavy zhruba 50 kilometrů severozápadně od Českých Budějovic. První písemná zmínka o něm pochází již z roku 1243. Procházela tudy významná obchodní stezka, o čemž svědčí i starobylý kamenný most, nejstarší u nás. Za husitských válek stál Písek na straně Táborských, během třicetileté války nastává období úpadku spojené se ztrátou někdejší suverenity. Lepší časy přišly na konci 17. století, kdy se stal centrem rozsáhlého Prácheňského kraje. Od druhé poloviny 18. století ve městě postupně vzniká řada středních škol, což sebou přineslo i nebývalý rozvoj společenského a kulturního života. Za zmínku také stojí, že právě v Písku se jako v prvním městě rozsvítily v ulicích Křižíkovy obloukové lampy. Ve dvacátém století se Písek postupně stává centrem lehkého průmyslu (Jitex, Kovosvit,…), což sebou přineslo vzrůst počtu obyvatel a výstavbu nových sídlišť. Tento trend pokračuje i dnes, kdy v průmyslové zóně Čížovská vybudovalo své závody již několik zahraničních firem. V současnosti má Písek asi 30 000 obyvatel a díky svému malebnému okolí je též vyhledávaným cílem turistů. A ještě jedna zajímavost: na zdejším Lesním hřbitově je pohřben český básník a prozaik Richard Weiner (1884 - 1937). Původně byl inženýrem chemie, ale nakonec se dal na úplně jinou dráhu. Jedním z jeho zajímavých děl je např. povídková kniha Škleb, i když nutno poznamenat, že to rozhodně není nenáročné relaxační čtení. Weiner psal dosti zvláštním způsobem a navíc se do knihy promítlo jeho trauma z 1. světové války, kterou zažil přímo na frontě. Tento zážitek ho dost poznamenal a z jednotlivých povídek je to docela znát.

Pískem prochází dvě železniční tratě, č. 200 (Protivín - Písek - Březnice - Zdice) a č. 201 (Ražice - Písek - Tábor), které v úseku mezi Putimí a Pískem využívají společný traťový svršek. Významnější je trať ve směru na Zdice, na které jsou provozovány také rychlíky. Hlavní trať České Budějovice - Plzeň míjí město jen o několik kilometrů, a tak jsou větve z Protivína a z Ražic do Písku také elektrifikovány, aby mohly do města zajíždět i přímé vlaky z Českých Budějovic a teoreticky i od Plzně. Kromě stanice Písek se na území města nachází ještě stanice Písek - město a Písek - zastávka. Městem prochází také hlavní silnice z Českých Budějovic, která se blízko Písku větví na Prahu a Plzeň. Velký význam má také silnice ve směru do Tábora. Hlavní silniční tahy jsou dnes přes město vedeny po přeložkách oddělených od zástavby. Regionální autobusovou dopravu v oblasti provozuje převážně ČSAD Autobusy České Budějovice, které má ve městě jednu ze svých poboček. Písecké autobusové garáže však dnes mají jiného majitele, a tak jsou zdejší autobusy odstavovány na autobusovém nádraží, které bylo z tohoto důvodu obehnáno plotem a vybaveno vraty u vjezdů. ČSAD je rovněž provozovatelem písecké městské dopravy, resp. MAD, jak je zde také označována. Zajímavostí je, že písecký závod ČSAD byl svého času provozovatelem také lodní dopravy na nedaleké Orlické přehradě.

Městská doprava v Písku je typickým představitelem autobusové městské veřejné dopravy, kterou v menších okresních městech provozovaly, nebo jako zde, stále provozuji dopravní závody ČSAD. Ve stručnosti lze říci, že městská doprava obstarává základní přepravní vztahy, tedy cesty do a ze zaměstnání, do školy, k lékaři, a částečně i za nákupy. V provozu je 209 spojů na  jedenácti linkách, z nichž tři linky jezdí pouze o víkendu. Ve městě je umístěno 45 zastávek. Autobusy mají žlutý nátěr s modrým městským označením, starší vozy pocházejí od české Karosy (dva vozy B732, jeden vůz B931E), nové jsou 3 třídveřové nízkopodlažní autobusy Mercedes Citaro pořízené v letech 2000 a 2002 a dva vozy MAN, které byly pořízeny v roce 2007 jako ojeté v Rakousku. Autobusy byly zakoupeny za účelem rychlého posílení dopravy do průmyslové zóny, kde se požadavky na dopravu stále zvyšují.

Tarif je nepřestupný, jízdenky se prodávají na 65-ti předprodejních místech a existuje i možnost jejího zakoupení přímo u řidiče. Základní cena jízdenky pro jednotlivou jízdu je od roku 2005(?) pro dospělé 6,- Kč, při nákupu ve vozidle potom 10,- Kč. Nástup je povolen pouze předními dveřmi a cestující si označují jízdenky v mechanických štípacích strojcích. Při placení jízdného ve vozidle řidič vydává jízdenky z elektronické pokladny, ale tato možnost cestujícími není příliš využívaná.

K filosofii číslování lze říci, že existují určité hlavní linky značené jednotkovou číslicí, které mají své jednotlivé varianty, které jsou značeny dvojmístně (takže např. doplněk k lince 1 má číslo 11 apod.).

Pro zajímavost, v jízdním řádu 1990/1991 bylo linkové vedení písecké MHD následující:

Zastávky jsou označeny vkusnými městskými označníky na modrém sloupku. Na každém z nich je uveden název zastávky společně s linkami, které ji obsluhují, přičemž jsou barevně odlišeny linky jezdící jen či také o víkendu. Součástí označníků jsou zpravidla i odpadkové koše a většina zastávek je též vybavena moderními čekárnami. Jízdní řády bývaly co by tiskovina velice pěkně vyvedené, vzhled a provedení bylo podobné jízdním řádům městské dopravy ve větších městech, dnes je ale bohužel používán klasický jízdní řád stylu ČSAD, který je doplněn o směrovou šipku pro správnou orientaci. Jízdní řády jsou na zastávkách jsou doplněny souhrnnými informacemi o tarifu.

Provozovatel městské dopravy nasazuje na linky autobusy Karosa a nízkopodlažní Mercedesy Citaro. Ty jsou jistě vítaným usnadněním cestování pro hůře pohyblivé či tělesně postižené cestující.

Celkově tvoří městská doprava velice přívětivý obraz zdejšího města, až na pár maličkostí. Linek zde jezdí hodně, dokonce více než dost, avšak hustota spojů je mizivá, u některých linek jen několik spojů, pravidelný interval neexistuje. Pravda, díky mnoha linkám zde není obvyklý "čéesáďácký" nešvar, tedy, že u každého spoje je několik variant jeho trasy, že člověk již musí být perfektním znalcem nejen prostředí, ale i konkrétní situace, aby pochopil, kudy vlastně kýžený spoj jede. To zde tedy naštěstí není, ale ona hustota, či spíše řídkost spojů, také k použití městské dopravy příliš nelákají. Vždyť opoždění se kupř. o dvě minuty znamená, že se autobusem ke svému cíli můžeme dostat při nejlepším o hodinu později, v některých případech až další den. To však znamená, že díky tomu je pro naprostou většinu obyvatel města používání městské dopravy nevýhodné, a volí jiný způsob přepravy. Dříve samozřejmě vždy vítězila pěší chůze či jízda na kole, dnes v době rychlejšího života a zároveň autonáboženství bohužel zcela nekompromisně vítězí jízda automobilem. Jistě, u města velikosti Písku i neúměrné používání automobilů nepovede ke katastrofálnímu zahlcení komunikací, ale již i zde vzrůstající intenzita IAD vede k tomu, že je město nuceno investovat do komunikační sítě nemalé prostředky, včetně světelných, kruhových a mimoúrovňových křižovatek. Díky výše uvedenému zdejší městská doprava tedy plní funkci spíše sociální, než opravdu dopravní, tedy takovou, aby odbourala zbytečné pojížďky automobilem po městě, a lákala ke svému použití nejen pěkným mobiliářem, ale i nabídkou, alespoň na základní trase přes město. Samozřejmě vše je otázkou možností nejen provozovatele, ale zejména objednatele služeb, tedy města a jeho priorit.

Ještě je dobré se zmínit o tak zvané podprahové městotvornosti městské dopravy. Již na jiných místech těchto stránek bylo řečeno, že pokud je v nějakém městě závislá (zpravidla elektrická) trakce, díky své "viditelnosti" přímo nabádá náhodného návštěvníka ke svezení. U autobusů tomu však není. Jejich trasy nejsou z terénu příliš patrné, a člověk neznalých místních poměrů mnohdy ani vůbec neví, zda-li zde něco jezdí. Pokud náhodou návštěvník zde spíše ze zájmu, než z nutnosti narazí na zastávku městské dopravy, množství linek a interval ho k použití přímo odradí. Ačkoli se jeden z autorů těchto řádků chtěl autobusem po městě vskutku svézt, množství naprosto neznámých místních názvů na zastávkách ho v tom nekompromisně zastrašilo.

Odhlédneme - li však od nepříliš velké hustoty spojů na jednotlivých linkách, je na závěr možné dopravce a město jako takové pochválit. Díky zdánlivým výše popsaným maličkostem (označníky, městské logo na autobusech, atd.) je vidět, že se zde městská doprava netopí v úplném nezájmu, jak toho můžeme být svědky v některých jiných podobně velkých provozech. Nelze tedy, než si přát, aby tomu tak bylo i v budoucnu.