První trolejbusy v Rakousko - Uhersku

Ač je to napsáno zde v nadpisu tohoto článku, a všichni jsou o tom přesvědčeni, tak skutečnost je jiná: trolejbusy nikdy v Českých Velenicích nejezdily. Je to samozřejmě chyták, spočívající v tom, že když byl v tomto městě trolejbusový provoz, tak se České Velenice nejmenovalo a naopak. Ono je vůbec velice problematické považovat tento provoz za český. Město samé se jmenovalo (a jmenuje z větší části dodnes) Gmünd in Niederösterreich a české bylo jen jeho předměstí u nádraží (zvané Cmunt) a to ještě jen zčásti. Iniciativa k zavedení trolejbusů byla rakouská, a provoz také. Historie města byla velmi zajímavá a připomíná poněkud osud rozděleného Berlína. Velice se podobá dalšímu rozdělenému městu – Těšínu (alias Českému Těšínu a Cieszynu) Popisovat ji zde by bylo nošením dříví do lesa a nejlépe si ji přečíst na této adrese, kde je také něco o trolejbusech (zejména technický popis), na které jsou místní obyvatelé velmi hrdí.

Výstavbě tohoto trolejbusového provozu předcházely diskuse, jak vyřešit spojení s nádražím, které bylo položeno daleko od města. Železná opona tento problém vyřešila velmi elegantně, nyní se nádraží nachází přímo ve městě. Předtím jezdil mezi městem a nádražím pouze dvakrát denně koněspřežný hotelový omnibus. Kdo na něj nechtěl čekat, musel absolvovat půlhodinovou pěší procházku k nádraží. Se zavazadly v dešti věru příjemný zážitek. Vybudovat tramvaje by bylo velmi nákladné, a tak byly trolejbusy jednoduché řešení. Dne 25. 9. 1906 rozhodlo zasedání radních o zahájení stavby. Ta začala na jaře 1907 a náklady včetně vozů bez elektrické výzbroje tvořilo 33 000 korun rakouských. V červnu byly vztyčeny dřevěné sloupy vrchního vedení a napnuto vedení. Vozovna byla postavena hned vedle radnice, a bylo nutno z elektrárny trať napojit 600 m dlouhým napájecím kabelem. Napětí v trolejích bylo zvoleno 440 V stejnosměrného napětí. Přívod proudu do vozidla byl systému Stoll (je známý z Českých Budějovic, kterým posloužil za vzor) Trolejbusový provoz v Gmündu byl slavnostně zahájen jako v prvním městě dnešního Rakouska (i České republiky) 16. 7. 1907 za přítomnosti arcivévody Rainera a dalších významných osob. Zkušební provoz však již existoval od 9. 7. 1907. Na trati 2,2 km dlouhé, s maximálním stoupáním 40 promile, jezdily dva vozy Daimler - Stoll, které kromě osob převážely i poštu z nádraží do města. Jeden vůz měl poštovní oddíl, a měl z toho důvodu nižší kapacitu cestujících, (10 míst k sezení, 8 k stání) než druhý vůz (14 míst k sezení a 10 ke stání). Denně od 5:35 do 20:50 hodin trolejbusy trať projely oběma směry 16x, ovšem některé spoje jezdily jen k hotelům Assmann a Hackl, obracení s vozíčkovým sběračem umožňovalo se otočit kdekoli bylo na zemi dostatek místa. Jízdní doba na celé trati trvala asi 20 minut, a jízdní řád byl uzpůsobený tak, aby jezdil jen jeden vůz. Druhý byl záložní. Již dne 16.9.1906 byl přijat výpomocný řidič. Šlo o bývalého holiče Heinricha Meistera, který dostal tzv. definitívu, až v roce 1908, neboť do té doby řídili trolejbusy zaměstnanci firmy Daimler-Stoll – tedy dodavatelské firmy. V roce 1909 byla trať prodloužena k novému nádraží na 3,3 km (tedy ještě dále od města !!) V roce 1911 přešlo provozování linky ze společnosti Daimler-Motoren-Gesellschaft na město Gmünd.

První rok provozu se sice přepravilo kolem 90 000 osob, přesto ale tento rok přinesl deficit 2 282 K. Přesto bylo rozhodnuto, aby byla „Elektrická automobilová doprava" nadále provozována. Další krise nastala v roce 1910, kdy o dalším provozu rozhodovalo shromáždění voličů v hostinci „Brandeis". Výsledek hlasování není znám, ale je jisté, že provoz byl ukončen až v roce 1916. O tom referuje zápis z řádného zasedání obce dne 24. 6. 1916 – šlo samozřejmě o vysoké náklady, a nutnost oprav. Mimochodem za období 1914 - 15 byl zisk pouhých 80,70 K. Vozy byly tedy po zrušení předány špeditérovi Assmanovi, a u něj po nich veškeré stopy mizí. Je ale pravděpodobné, že byly přestavěny na benzínový pohon. Vozy v Budějovicích měly takovýto osud, po zabavení armádou byly přestavěny na autobusy, a vozily vojáky na bojiště. Existuje ještě jeden dokument ze zasedání výboru obce dne 16. 3. 1918, kde se praví: „Vojenské stavební oddělení c.k. vojenského velitelství vykoupilo měděné vedení stávajícího zařízení motorových vozů (?) za cenu 6,- K za 1 kg a zavázalo se, že za tuto cenu obstará demontáž a dopravu k nádraží. Demontážní práce byly zadány panu Fichtingerovi, za což byl vyplacen obnos 1 944,90 K. Bylo odesláno 2 161 kg měděného drátu v odpovídající ceně 12 966 K."

Gmündští radní si jistě převelice oddechli, že se těch hrozných trolejbusů zbavili, co jim na to ale řekli občané města, kteří se zase museli trmácet půl hodiny pěšky (se zavazadly) na nádraží (ještě dál než původně), to se v zápisech ze zasedání nedočteme. Každopádně autorům není známo, že by od zrušení trolejbusů někdy v Gmündu fungovala městská doprava.

Vrátit se na začátek stránky.