Linz

Hornorakouský Linec byl odedávna významným dopravním uzlem. Důležitou roli vždy hrál přístav na Dunaji, který středem města protéká. Díky tomu Linec byl a dodnes je významným centrem průmyslu. Město je takřka ze všech stran obklopeno horami (obrysy Alp odtud bývají často viditelné), pouze malá oblast okolo Dunaje je rovinatá. Tyto podmínky umožnily vznik první koněspřežné železnice v Evropě, která spojila Linec s Českými Budějovicemi. Železnice, otevřená 1. srpna 1832, byla určena především pro nákladní dopravu a fungovala jako spojnice dvou významných vodních cest – Dunaje a Vltavy. I tramvaje začaly v Linci jezdit poměrně brzy – v roce 1880. Zpočátku byly tažené koňmi, ale od roku 1897 jsou provozovány v elektrické trakci. Neobvyklý je jejich rozchod 900 mm. Poslední dvounápravové tramvaje dojezdily až v roce 1986, kdy byly nahrazeny jednosměrnými desetinápravovými vozy Bombardier/Rotax moderní konstrukce. Tramvajovou dopravu doplňují od 15. května 1944 trolejbusy. V současnosti má Linec 200 tisíc obyvatel.

Páteř linecké MHD tvoří i dnes tramvaje. V provozu jsou tři linky. Všechny zajišťují spojení v trase sever-jih. Základní trať Universität - centrum - SolarCity je obsluhována nejdelší linkou 2. Souběžně s ní jezdí od univerzity přes centrum až na zastávku Simonystraße linka 1, která z této zastávky pokračuje na konečnou Auwiesen. Linka 3 obsluhuje střed města. Jezdí od hlavního nádraží na zastávku přes centrum města až na zastávku Rudolfstraße, kde se od páteřní tratě odklání, aby dojela na konečnou zastávku u nádraží Urfahr (nazýváno též Mühlkreisbahnhof). Na této lince jsou nejkratší intervaly a nasazovány jsou nejstarší vozy. Po pěší zóně v centru města tedy jezdí tramvaje všech tří linek. Trolejbusy jezdí na čtyřech linkách. Síť tvoří dvě dvojice linek (41+43 a 45+46) se shodnou podstatnou částí trasy. Tyto dvojice se však vzájemně nedotýkají - jsou propojeny jen manipulačními tratěmi. Linky 41 a 43 míří z centra města na jihozápad a linky 45 a 46 tvoří základní spojení východ - západ.

Autobusové linky MHD jsou vedeny zásadně tak, aby tvořily návaznou dopravu tramvajím a trolejbusům a jen minimálně jim konkurovaly. Linecké autobusy jezdí i do některých okolních obcí – např. do Leondingu. Základní síť MHD je doplněna linkami „Stadtteilbusů“. Jedná se o minibusové linky, napájející linky standardních autobusů, resp. tramvají nebo trolejbusů. Zajišťují dopravu do obytných zón, kde je pro velké autobusy nedostatek prostoru. Tento druh dopravy je provozován pouze v pracovní dny celodenně a v sobotu dopoledne. Nasazovány jsou nízkopodlažní minibusy zn. Volkswagen s podélným uspořádáním sedadel. Ve městě lze zahlédnout i autobusy dopravce WELSER, které také mají „městská“ čísla linek. Jsou to regionální autobusy, jezdící do nedalekého města Traun.

Dopravní podnik provozuje i historickou tramvajovou trať o rozchodu na Pöstlingberg, zvanou Pöstlingbergbahn. Udává se, že se jedná o nejstrmější adhezní tramvajová trať v Evropě se stoupáním 104 promile. Za pozornost ale stojí fakt, že toto prvenství linecká trať získala až se zrušením městské tramvajové tratě v Jablonci nad Nisou, ovšem některé tramvajové trati v Lisabonu jsou také značně strmé. Na trati na Pöstlingberg platí speciální tarif. Dolní stanice se nachází u vlakového nádraží Urfahr, ale trať je v tomto místě od okolního světa dokonale odizolována vysokými živými ploty, takže bez vstupu do budovy tramvajové stanice a zakoupení jízdenky prakticky nelze tramvaje spatřit.

Do konce 90. let byl vozový park lineckých autobusů obnovován plynule, zatímco nejnovější vozidla elektrické trakce pocházela z konce 80. let. Až v roce 1999 byl zahájen nákup moderních 100 % nízkopodlažních kloubových trolejbusů Volvo řady 7000 s elektrickou výzbrojí Kiepe. Tyto vozy se postupně staly jediným typem lineckých trolejbusů. Vozy řady Volvo 7000 jezdí v Linci i v autobusové verzi, a to sólo i kloubové. Obnova vozového parku tramvají byla započata v roce 2001 zakoupením první nízkopodlažní tramvaje Cityrunner. Nákup těchto tramvají stále pokračuje a je velice potřebný, neboť značná část ostatních tramvají pochází ze 70. let a jejich zastaralost je již do očí bijící.

Lineckou zvláštností je absence označovačů jízdenek ve vozidlech a osazení všech zastávek MHD jízdenkovými automaty. Výjimkou jsou pouze linky Stadtteilbusů - zde totiž nejsou automaty na zastávkách, ale přímo v autobusech. Předprodej jednotlivých jízdenek tedy neexistuje.

Železnice ve městě prošla v uplynulých letech výraznými změnami. Nedaleko od hlavního nádraží se nachází malé nádraží Linzer Lokalbahnhof, kam do podzimu 2005 zajížděly vlaky LILO společnosti Stern & Haferl. Elektrizovaná trať normálního rozchodu s trakčním napětím 1500V, která odtud vedla západním směrem, u hlavního nádraží úrovňově křížila trať trolejbusů. Po kompletní přestavbě lineckého hlavního nádraží byly vlaky LILO přesměrovány na hlavní nádraží. LILO (Linzer Lokalbahn) je vlastně předměstská dráha, jejíž obdobu nalezneme například v Budapešti (HÉV) nebo ve Varšavě (WKD). Jsou zde provozovány jednak ojeté tramvaje pocházející původně z Kolína nad Rýnem, tak také nové jednotky Stadler GTW6, které jsou prakticky shodné s jednotkami provozovanými na TEŽ. Z nádraží ÖBB Urfahr jezdí osobní vlaky, tvořené motorovými vozy řady 5047, také většinou pouze na západ, ale koleje odtud vedou i na druhou stranu. Procházejí mezi obytnými domy a úrovňově kříží řadu ulic včetně té, po které jezdí tramvaje linek 1 a 2. Poté přecházejí Dunaj po mostě, na kterém je i automobilový provoz (včetně autobusů MHD), a nakonec ústí do rozsáhlé průmyslové a přístavní zóny. Na této východní větvi je provozováno několik párů zaměstnaneckých vlaků do železáren, západní větev obsluhuje až v půlhodinovém taktu hustě obydlené linecké předměstí a každou druhou hodinu zajíždí motorové vozy až do lůna Šumavy. Linecké hlavní železniční nádraží prošlo rozsáhlou přestavbou. Stará budova byla stržena a byla postavena nová, podstatně větší. Její součástí je i podzemní tramvajová trať, na kterou byly odkloněny linky 1 a 2, které se dosud se nádraží vyhýbaly. Linka 3, končící tradičně u nádraží, má v podzemí dokonce smyčku.

Linecká MHD stále vylepšuje své služby. Městské autobusy jezdí do obcí, kam v minulosti nejezdily. Jednou z nich je Pichling na jih od Lince. Nyní tam již jezdí dvě autobusové linky a plánuje se prodloužení tramvajové tratě ze satelitního městečka SolarCity až do této obce. V nedávné době přibylo i několik nových úseků trolejbusových tratí, jiné však byly kvůli reorganizaci linkového vedení opuštěny. V dopravním systému města je však stále místo pro nové trolejbusové linky. Kromě již zmíněného prodloužení tramvají do Pichlingu se uvažuje o dalších dílčích prodlouženích. Jedná se jak o prodloužení ze smyčky Auwiesen severozápadním směrem, tak o prodloužení ze smyčky Universität k nové komerční zóně na východním okraji města.

Nejnovější zprávy z Lince vyvolávají rozpaky. Elektrická MHD v je současnosti v perfektním stavu - trolejbusy jsou výhradně nízkopodlažní, kupují se nové tramvaje, staví se tramvajové tratě (nejnověji zprovozněn úsek Hillerstraße - SolarCity). Přesto se objevily informace, že trolejbusová doprava bude během příštích sedmi let ukončena a nahrazena plynovými autobusy. Výhradně jimi má být od nynějška obnovován vozový park autobusů. Jedním z důvodů skepse vůči trolejbusové dopravě je patrně fakt, že v nedávné době proběhlo několik výluk, při kterých musela být významná část trolejbusové dopravy nahrazena autobusy. Takovým situacím se vzhledem k charakteru linecké trolejbusové sítě dá těžko zabránit. Už se objevil i první projev redukce trolejbusové dopravy - místo původně zamýšleného nahrazení čtyř vysokopodlažních sólo trolejbusů novými sólo trolejbusy Volvo 7000 byly tyto vozy vyřazeny bez náhrady. Kvůli tomu musí být v dopravní špičce na některé kurzy trolejbusových linek vypravovány autobusy.

Ještě se musíme zmínit o další zajímavosti linecké městské dopravy, kterou je muzejní tramvajová trať Florianbahn. Tato meziměstská tramvaj o rozchodu 900 mm (tedy stejném jako linecké městské tramvaje) spojovala Linec s městečkem Sankt Florian jižně od Lince v letech 1913 - 1974. Po jejím zrušení ihned započaly aktivity na její záchranu pro muzejní provoz, který byl na části trati zahájen v roce 1985. V současné době značná část tratě prochází modernizací a postupným přibližováním k Linci, které výhledově vyústí v opětovné spojení s městskou sítí ve čtvrti Ebelsberg.

V každém případě lze návštěvu Lince jen vřele doporučit. Pro zájemce o městskou a regionální dopravu je město opravdovým rájem, které navíc není daleko z ČR. Pokud využijeme vhodných relačních slev a skupinových jízdenek ČD, je i mezinárodní jízdné na železnici poměrně přijatelné.