Atentát na Reinharda Heydricha Zastupujícího říšského protektora, Obergruppenführera SS a generála policie, v Praze na Vychovatelně

Atentát. Zabití z politických důvodů. Dá se i říci politická vražda. Ale z hlediska vyššího principu mravního - vražda na tyranu není zločinem, jak pravil profesor ve známé povídce Jana Drdy. 27. května 1942 byl na křižovatce ulic Zenklova a V Holešovičkách spáchán atentát na Reinharda Heydricha. Od té doby se toto místo změnilo k nepoznání. Ani tramvaje zde již nejezdí, jen stovky aut za minutu tudy projedou. Málokdo si již vzpomene, co se zde událo. Jen po kladných aktérech pojmenované ulice připomínají jednu ze slavných událostí české a československé historie.

O co vlastně šlo? Když byl údajně ze zdravotních důvodů odvolán „na vlastní žádost“ první říšský protektor Konstantin von Neurath a na jeho místo nastoupil dočasně Reinhard Heydrich málokdo tušil co je v pozadí. Starý pruský diplomat Neurath byl Hitlerem viněn ze slabosti vůči českému živlu, a z klesající produkce a kvality zbrojního průmyslu. (Tento slabý politik bude v norimberském procesu odsouzen na 15 let.) Heydrich měl tvrdou rukou tyto problémy vyřešit. Že měl tvrdou ruku bylo zřejmé již z dřívějších dob. Tento chladnokrevný a bezohledný intrikán zaujímal v nacistické hierarchii čtvrté místo po Hitlerovi, Göringovi a Himmlerovi. Ve svých 35 letech už byl generálem SS a šéf esesácké tajné služby – SD. Bál se ho i jeho šéf Heinrich Himmler a i na Hitlera měl ve svém sejfu nepříjemné intimní informace. Pro Čechy měl připraven velmi detailně připravený plán, jak je dílem poněmčit, dílem zotročit, a zbytek vystěhovat za Ural, nebo popravit. Naši hololebí a dutohlaví spoluobčané, kteří podobné gaunery obdivují, asi nechápou, že pokud by měl příležitost svůj plán dokončit, tak by mohli heilovat v lepším případě na Sibiři po pás ve sněhu. Po nástupu do Prahy také začal okamžitě s politikou cukru a biče. Trestal popravami, a odměňoval příděly potravin, rekreacemi a ošacením. Mezitím pod záminkou povinných lékařských prohlídek začal nenápadně rozdělovat Čechy do kategorií podle jejich původu a budoucího osudu. Český národ až na vyjímky okamžitě tuto politiku přijal. To bylo pro Londýnskou, exilovou vládu E.Beneše jako plivnutí do obličeje. Bylo proto rozhodnuto o odplatě. Byli k ní vybráni Jan Kubiš z Moravy a Slovák Josef Gabčík.

29. prosince 1941 ve dvě hodiny v noci vyskočila dvojice parašutistů „Anthropoid“ u Nehvizd na východ od Prahy. Protože nebyl k dispozici dopravní letoun, museli být shozeni z bombardéru Halifax. Zpočátku přežívali jako praví záškodníci v lomu u Nehvizd, a potom po bytech hlavně příslušníků ČS obce sokolské. Celou tu dobu se připravovali a vybírali nejlepší variantu, která by měla naději na úspěch. Křižovatku ulic na fotografiích si nevybrali náhodou. Zde totiž jako na jediném místě na trase z Panenských Břežan (kde bydlel Heydrich na zámku) na Hrad muselo jeho auto zpomalit tak, že byla jistota, že střelec Gabčík svůj terč zasáhne. Jen jako pojistku čekal za zatáčkou Jan Kubiš s bombou, jejíž součástky si přivezl z Anglie. Pečlivě připravený plán se ale neočekávaně zhatil. Když Josef Gabčík popaměti v tašce skládal automatickou pistoli Stenn, dostala se do ní stébla trávy, kterou měl zbraň přikrytou. V době nedostatku potravin bylo běžné chovat drůbež a králíky v bytě nebo koupelně, a tak by se nad tím, že má někdo v aktovce trávu nikdo nepozastavil. Ovšem špatně sestavená zbraň selhala přesně v okamžiku, kdy střelec z blízkosti čtyř metrů mířil Heydrichovi mezi oči. Zbýval Jan Kubiš, ten nezaváhal, hodil svou bombu, ta dopadla na sedadlo za Heydricha a explodovala. Přesně v ten moment projížděla kolem tramvaj směrem do Kobylis. Někteří cestující byli zraněni střepinami. Po divoké přestřelce s Heydrichovým řidičem Kleinem se podařilo oběma atentátníkům utéci. Další události na sebe nenechaly dlouho čekat – Heydrich na následky atentátu 4. června zemřel. Ohlas ve světě byl obrovský. Nikdy předtím a ani nikdy potom, nebyl za války zabit tak významný fašistický válečný zločinec. Nacisté ovšem jako pomstu rozpoutali krvavou odplatu. Byly popraveny tisíce lidí a zejména vyhlazeny Lidice a Ležáky. Za tyto zločiny, pod které se podepsal, se mohl další zastupující protektor K. H. Frank seznámit spolu s novým protektorem Kurtem Daluege s kvalitou konopné oprátky pražského kata Nenáhla. Parašutisté pak byli po zradě jejich kolegy obklíčeni v kostele v Resslově ulici a raději ukončili své životy sami. U kostelního okénka, dodnes oklofaného esesáckými kulkami tuto událost připomíná pamětní deska. Co však bylo neuvěřitelně ostudné a co jako nesmírnou hanbu asi nikdo již nevzpomene bez uzardění, je účast půl milionu Čechů na manifestaci odsuzující atentát a žádající přísné potrestání pachatelů na Václavském náměstí. Jestli to někomu připadá podezřele podobné bolševickým Prvním májům a 99 % účasti v komoušských volbách, tak asi nebude daleko od pravdy. Bohužel většina našich spoluobčanů je asi schopna demonstrovat svou podporu i bin Ládinovi, pokud by jinak přišla o pivo a knedlíky. Masová sledovanost televize Nova o tom svědčí také.

Fotografie pocházejí z policejní a gestapácké rekonstrukce při vyšetřování, a podle některých svědectví nebyla použita autentická souprava. Na první (horní) fotografii je pohled na Heydrichovo auto směrem do ulice v Holešovičkách. Kubišova bomba dopadla do prostoru zadního sedadla, jeho výplň pak byla příčinou znečištění rány v zádech Heydricha a jeho následnou smrt. Síla výbuchu také vytrhla pravá zadní dvířka z pantů, a střepiny lehce zranily několik lidí v tramvaji a jednoho z parašutistů též. Vedle louky v pozadí vlevo mimo snímek stojí měnírna, a málokdo dnes ví, že do ní také jeden čas vedla odbočná kolej. Druhý snímek je směrem do Kobylis v místě, kde se dnes napojuje odbočný pruh směrem do centra. V místě za automobilem byl tomuto zločinci zřízen pomník, po válce byl ale okamžitě zlikvidován. Dům v pozadí už také nestojí.

V roce 1953 pak byla v této křižovatce zřízena smyčka. 15. ledna 1975 pak byla zrušena trať Plynární – Vychovatelna (v úseku mezi Pelc Tyrolkou – a Vychovatelnou vedly mezi kolejemi sloupy vysokého napětí mezi kolejemi) a trať v Zenklově ulici přeložena severněji (do dnešní podoby) v roce 1980. Tramvaje zde již dnes nenajdeme, museli bychom za nimi přejít do betonového koryta mimoúrovňové křižovatky.