Průmyslová tramvaj v Břasích

Břasy. "Kde to proboha leží?", řeknete si. Možná vám bude více říkat název nejbližšího městečka, které se jmenuje Radnice. Samozřejmě myslím tím Radnice u Plzně, nikoli radnici na vašem náměstí. A nyní vás jistě napadne další otázka, proč tramvaj a zrovna tady? Není to náhodou něco podobného jako téměř Cimrmanovské tramvaje v Pardubicích od pánů Reitmayera a Čížka? Opravdu není, ale řekněme si to pěkně od začátku až do konce.

Dnes poměrně nenápadné městečko Radnice bylo v minulosti velice významné tím, že se zde nacházela Radnická kamenouhelná pánev, kde se těžilo velmi kvalitní černé uhlí. A právě jedním z center této uhelné pánve bylo i městečko Břasy. Současně v Břasích a jejich blízkém okolí vzniklo mnoho různých továrniček, jako například sklárny, chemičky, keramičky, cihelny... Proto nejvýznamnější vlastník mnoha továren a dolů Johan David Starckl nechal postavit úzkorozchodnou dráhu o rozchodu 700 mm, která spojovala nádraží ve Stupně (úvraťová stanice na trati Chrást u Plzně - Radnice) s nejdůležitějšími doly a nejvýznamnějšími továrnami. Tak se stalo, že v roce 1871 městečko Břasy pokryla síť úzkých kolejnic, tratě však pokračovaly i za hranice Břas, jednak ke zmíněnému nádraží ve Stupně, ale například i k poměrně vzdálenému Jánskému dolu nedaleko od Berounky. Jako pohonu se používalo tehdy obvyklých koní.

Na jaře roku 1908 se vedení firmy rozhodlo, že koňku nahradí elektrickou trakcí, a tak se stalo, že 12.9.1908 vyjela po rekonstrukci tratě na svou první zkušební jízdu elektrická lokomotiva. Pravidelný provoz byl zahájen o 5 dní později, tedy 17. září 1908. Uvádí se, že úzkokolejka v Břasích byla první elektrizovanou úzkorozchodnou tratí, ovšem z pohledu železnice. Ale protože tato dráha měla charakter malodráhy a velice se blížila severočeským tramvajovým provozům známých například z Teplic (1895), Ústí nad Labem (1899) nebo zejména Jablonce (1900), lze o jejím prvenství pochybovat. Rozdíl od zmíněných provozů byl ale v tom, že na zdejší síti byla provozována výhradně nákladní doprava a pravidelná osobní doprava nebyla zavedena, byť například v Jablonci byla nákladní doprava též velmi významně zastoupena a některé tratě byly určeny jen pro nákladní dopravu.

Ale zpět k naší nákladní pouliční dráze, tedy tramvaji v Břasích. Dráha velice úspěšně přepravovala uhlí, cihly, sklo, keramiku, šamot i další výrobky nejen za c.k. monarchie, ale i za první republiky, byť se již ve dvacátých letech začínají uzavírat první sklárny, nadto se začíná omezovat těžba uhlí a v roce 1936 se dokonce začalo na Radnicko dovážet levnější uhlí z Podkrkonoší. Přesto pět elektrických lokomotiv (některé prameny uvádějí jen 3 lokomotivy) jezdilo radostně po uličkách Břas i po okolních polích a lukách, nezanechávaje koblihy mezi pražci :-). Jedna lokomotiva uvezla až 10 vozíků, což bylo asi 10 t nákladu do stoupání 45 promile. Nejvyšší rychlost vlaku byla 10 km/h, v provozu byly vždy nasazeny 3 lokomotivy, zbylé dvě tvořily zálohu. Dráha byla napájena stejnosměrným proudem o napětí 500 V, které bylo dodáváno parní turbínou ve Starcklově barvírně. Když se elektrárna v roce 1945 odmlčela, byly bohužel elektrické stroje nahrazeny klasickými dieselovými průmyslovými lokomotivami. Provoz s nimi prý však byl příliš těžkopádný a proto byla počátkem 50.let minulého století k dolu Matylda vybudována normálněrozchodná vlečka a úzkokolejka byla v roce 1953 zrušena.

Provoz dráhy byl ukončen 5 let před vrcholem těžby ve zdejší uhelné pánvi a pak už i význam celé Radnické oblasti klesal a klesal. Z unikátní nákladní tramvaje se do dnešních dnů nezachovalo téměř nic, jen pár mizejících vzpomínek, pár fotografií, z nichž všechny dvě přinášíme. Cesta od nádraží ve Stupně k Vranovu je prý bývalým tělesem, sem tam najdeme nějaký základ zařízení, kam tramvajka zajížděla. Kdysi významná uhelná železnice z Chrástu do Radnic také už není tím, čím bývala, jen pár, zatím ještě poměrně obsazených motoráčků, brousí zdejší téměř jeden a půl století starou trať. Trať dokonce ani není začleněna v Integrované dopravě Plzeňska, kam by logicky patřila a po uvažované přeložce hlavní tratě z Plzně na Prahu mimo Chrást kamsi do tunelu mezi Plzní-Doubravkou a Ejpovicemi přijde i o těch pár věrných cestujících. Břasy už dávno nejsou městečkem, bývalé horní město Radnice už také není tím, čím bývalo a vize futuristů ze začátku dvacátého století se nám dnes zdají mimořádně úsměvné.

Vrátit se na začátek stránky.