Koncem devatenáctého století vyvstala potřeba dopravně připojit také odlehlé oblasti severovýchodní části tzv. Vidzeme, to jest severovýchodního Lotyšska. Zajímavé byly především zdejší lesní zásoby a zemědělská produkce. V roce 1898 byla založena investiční společnost Vidzeme Branch Line Railway Company, která si vytyčila za cíl vystavět železniční spojení napříč Vidzemí z Plavinasu (na hlavní trati Riga - Daugavpils) přes Gulbene a Aluskne do Valky na trati Riga - Estonsko. Stavební práce na trati začaly v roce 1900. Terén nebyl nijak těžký, komplikací byl pouze místy bažinatý terén. Trať se tedy obešla bez větších náspů, zářezů, mostů i tunelů. Rozchod byl zvolen 750 mm, délka trati celkem 210 km. Slavnostní otevření trati proběhlo 15. srpna 1903. Jízdní doba prvních smíšených vlaků na trati byla 12 hodin, ale i tak to byl velký pokrok. Přepravovalo se dřevo, zemědělské plodiny, celulóza.

Lokomotivní a vozový park
Na čerstvě dokončenou trať bylo ruskou lokomotivkou Kolomna dodáno 14 moderních čtyřspřežních lokomotiv třídy A. Po světové válce jich však ve výtopnách mnoho nezbylo, lokomotivní park byl doplněn především menšími lokomotivami odjinud. Tři nové čtyřspřežní lokomotivy velmi moderní konstrukce byly od německé lokomotivky Linke - Hofmann dodány v roce 1923. Dále je doplnilo několik starších lokomotiv třídy Sp a Pp a Rp od různých výrobců. Ještě v roce 1950 byly dodány nové parní lokomotivy ze závodů K. Marxe v Babelsbergu (ex. Orenstein & Koppel), ovšem již o sedm let později začala motorizace provozu. Do Gulbene byly dodány první motorové lokomotivy TU 2 lokomotivky Kaluga. Nové čtyřnápravové lokomotivy s elektrickým přenosem výkonu a dieselovým motorem 1D12-300 rychle převzaly podstatnou část provozu na trati. Na konci osmdesátých let opotřebené a zastaralé lokomotivy TU 2 nahradily dva nové stroje s hydraulickým přenosem výkonu TU 7A. V roce 1997 doplnily park dvě starší, ale málo opotřebované lokomotivy TU 2, z bývalé dětské železnice Mežaparks.

Vozový park železnice byl do II. světové války převážně vyráběn místními vagónkami v Rize či Liepaji. V provozu byly jak čtyřnápravové osobní zavazadlové vozy, otevřené a skříňové nákladní vozy i dokonce chladírenské vozy. Po II. světové válce byly do Gulbene dodány na svou dobu moderní čtyřnápravové vozy s ocelovou skříní z polské vagónky Pafawag. V roce 1971 byl stav vozového parku následující: 16 osobních vozů Pafawag, 20 skříňových, 38 plošinových a dva chladírenské vagóny. Potřebnou modernizaci vozového parku osobní dopravy přinesla dodávka nových vozů z vagónky v Děnikinovu v roce 1988.

V roce 2002 byla 33 kilometrů dlouhá dráha Gulbene - Aluskne předána pod správu nově vzniklé místní společnosti, která se od počátku orientovala na turistický ruch. V krátké době byly zavedeny nové, a oblíbené, kulturní akce, ať už Banitis festival, Svatomartinský a Vánoční vlak i další. Podporu turistické železnici vyjádřili svou návštěvou také významné osobnosti, včetně prezidentky Lotyšska a britského velvyslance.

Na trati jsou dnes (2009) nabízeny tři páry osobních vlaků denně, původně poměrně lidové jízdné bylo k 1. 1. 2009 radikálně zvýšeno, takže je dnes vyšší než u souběžně jedoucích autobusů. Ty naštěstí dráhu dokonale nekopírují, takže pro obyvatele obcí a osad na trati je pořád použití dráhy často jedinou možností dopravy do regionálních center. Přesto v době naší návštěvy v červnu 2009 byla frekvence ve vlacích poměrně nízká.

Veřejnou dopravou je úzkokolejka z hlavního města Rigy poměrně obtížně dostupná. Vlak do Gulbene jezdí pouze jednou denně, ve smyslu vpodvečer z Rigy a časně ráno do Rigy. Cesta trvá skoro 4 hodiny. Nabízí se spojení také autobusem jak do Gulbene i Aluksne, ovšem nabídka spojů není vysoký a cesta trvá přibližně stejně dlouho jako vlakem. Na jednodenní výpad z Rigy tedy úzkokolejka není. Naštěstí se v Gulbene nabízí pro dopraváky velice stylové ubytování místní depo za cenu lidovou. Pokud večer přijedeme z Rigy vlakem, můžeme zde nocovat a druhý den věnovat podrobnému průzkumu úzkokolejky a městečka Aluksne. Následně brzy ráno odjet vlakem zpět do Rigy (či Daugavpilsu). Stravování není problém, slušný bufet funguje na nádraží Gulbene, v Aluksne můžu doporučit pěknou lidovou jídelnu naproti autobusovému nádraží.