Úvaha o transformaci veřejné dopravy na Slovensku

Na Slovensku byla transformace veřejné dopravy zahájena ve většině případů teprve nedávno. Již dříve sice byly dopravní podniky, které ovšem existovaly pouze v Bratislavě, Košicích, Prešově a Žilině, vlastnicky převedeny ze státu na příslušná města, ale provoz městské a příměstské veřejné dopravy i investice do obnovy vozového parku nadále financoval stát. Tak došlo k zajímavé situaci, že kvalita veřejné dopravy zůstala na Slovensku na velmi dobré úrovni bez regionálních rozdílů, ale neřešením některých otázek byly nedávné rychlé změny málo připravené a ještě bolestivější.

Jedním z problémů, který nebyl dlouhou dobu brán na zřetel, byla i otázka vlastnictví dopravního podniku v Banské Bystrici. Při zavádění trolejbusové dopravy se totiž automaticky počítalo s tím, že se z tehdejšího závodu ČSAD vyčlení samostatný dopravní podnik jako v jiných městech s elektrickou trakcí v městské dopravě. Díky změně ekonomických poměrů v roce 1989 a nutnosti pokračovat se stejným vlastníkem v budování trolejbusové sítě už ale rozdělení společnosti nebylo tak jednoduché, a proto k němu nikdy nedošlo. Takový stav ovšem nebyl brán jako problém, protože podnik SAD byl státní a rozdíl mezi státním a městským majetkem si uvědomoval málokdo (jedním z toho mála byli představitelé města Žiliny, kteří při výstavbě trolejbusové sítě úspěšně trvali na založení městského dopravního podniku a jen proto dnes podobné problémy nemají).

Reforma financování a vlastnictví ve veřejné dopravě byla zahájena před několika lety a bolestivě se dotkla veřejné dopravy ve městech i regionech (železnice i autobusů). Stát se totiž rozhodl prodat železničního i regionální autobusové dopravce a převést břemeno financování veřejné dopravy na města a nově vzniklé kraje. Tak byla prodána i společnost SAD BBDS včetně trolejbusové dopravy, kterou získala poněkud zvláštní společnost ČSAD Ostrava (pozor: nezaměňovat s bývalou společností ČSAD Ostrava, která dnes patří do skupiny Connex). Již tehdy zaznívaly hlasy, že město BB mělo raději svého městského dopravce koupit samo, ale nestalo se tak.

To nejhorší ale přišlo vzápětí: Města a kraje ještě ani nevstřebaly nový stav, že už jednají se soukromými společnostmi, které chtějí vytvářet zisk, a najednou měly samy financovat veřejnou dopravu z vlastních omezených zdrojů. Financovat něco, na co nebyly vůbec zvyklé a s čím dlouhodobě vůbec nepočítaly... Podle toho také k celé reformě řada měst a krajů zpočátku přistoupila: Veřejná doprava se musí uživit sama, nebudeme platit vůbec nic nebo jen nezbytné minimum, žádné výstřelky v podobě drahých vlaků nebo trolejbusů nechceme. Bohužel v Banské Bystrici takové uvažování přetrvalo snad nejdéle a bohužel narozdíl od Banské Bystrice ostatní města s elektrickou městskou dopravou byla na problém připravována mnohem déle (mimo jiné štědrými zvláštními dotacemi pro DP) a navíc rozhodovala o svém vlastním majetku (DP), takže se zachovala mnohem uvážlivěji. A proto to v Banské Bystrici vypadá tak, jako to vypadá. Je to vlastně celkem logické...