sofia
9Tr v Sofii
Historie trolejbusové doprava v Sofii byla, a je dosud neobyčejně zajímavá. Současný provoz je již druhý, když první vybudovali za války němečtí přátelé Bulharska a jedna úplně periferní trať (3,4 km) s dvěma trolejbusy fungovala mezi 14.2.1941 a 9.9.1944. Druhý provoz se rozjel v roce 1947, za vydatné pomoci pro změnu sovětských přátel, kteří dodali i své trolejbusy MTB-82. Tyto krásné (opravdu) vozy nezapřou vzor na opačné straně naší zeměkoule, a v Kyjevě se jeden dochoval do dnešních dnů. Škodovky představovaly druhou generaci druhého trolejbusového provozu. Prvních 30 vozů série 9Tr4 bylo vyrobeno v roce 1964, poté již byly dodávány další série, a poslední do Sofie dorazily v roce 1981. To už ale byly tyristorové hydrauliky. Celkem jich bylo (snad) 92 kusů. Některé sofijské trolejbusy byly ještě po vyřazení předány do dalších měst, kde se v osmdesátých letech hromadně zaváděly trolejbusy, a posloužily jako školní. (Takovéto školní devítky byly odhaleny mimo jiné v Perniku, Kazanlaku (kde už trolejbusy opět nejezdí) a Varně. Pro svou robustnost, a takřka nezničitelnost na bulharských ulicích tyto vozy vydržely velice dlouho, a velice mnoho. Další vývoj vozového parku je také neobyčejně pestrý. V roce 1967 sem ještě zabloudily německé trolejbusy od již menších přátel ze západního Německa, tedy byly zakoupeny vyřazené kloubové trolejbusy MAN/Kässbohrer/Kiepe 610 FEC 1 z Dortmundu. Další ojeté vozy přišly z Lince, a v roce 1988 tuto směsici doplnilo i 22 vozů 14Tr06. Těch se ale podnik velice rychle zbavil a prodal je již asi po čtyřech letech do Varny. Jakoby to nestačilo, tak v osmdesátých letech se v Sofii ještě objevily kloubové trolejbusy Ikarus/GANZ 280 T6, ZIU 682b - čili exportní ZIU 9, rumunské "zázračné" kloubové (stykačové) trolejbusy DAC 117E, a podobné 317 ETR, s bulharskou tyristorovou elektronikou Čavdar. Svezení posledně jmenovanými vozy skýtalo neobyčejně zajímavý zážitek. Dnes se v Sofii svezeme již kloubovými vozy Ikarus. Každopádně lze návštěvu Sofie velmi vřele doporučit.

ŽK Hadži Dimitar. Mezi špičkami se nikdo neobtěžoval jezdit do vozovny, a trolejbusy se pohazovaly
poblíž konečných volně po ulici.
Foto Jiří Hertl (10. 5. 1988) - Archiv Jiřího Hertla

Levski. Sem dnes už trolejbusy nejezdí, tato trať, na níž bylo úrovňové trolejové křížení s elektrifikovanou
železnicí byla nahrazena normálněrozchodnou tramvajovou tratí. Celý tento prostor je nyní změněn k
nepoznání, neboť se zde (na samém okraji města) velice nutně musela postavit podzemní tramvajová smyčka.
Foto Jiří Hertl (10. 5. 1988) - Archiv Jiřího Hertla

ŽK Ljulin. Konečná na samém okraji megalomanského panelového sídliště. Zde končilo město Sofia,
a dál už dávaly lišky dobrou noc.
Foto Jiří Hertl (10. 5. 1988) - Archiv Jiřího Hertla

Stočna gara. Na tomto kruhovém objezdu bylo v této době ukončeno 5 linek. Oranžový pruh na předním čele
neoznačoval ponor, ale byl převzat včetně modrého odstínu z rakouských kloubových trolejbusů první generace,
(Gräf-Stift GEO I.) které sem byly zakoupeny po svém vyřazení v Linci.
Foto Jiří Hertl (10. 5. 1988) - Archiv Jiřího Hertla

Nadlez Naděžda. Y znamená U - učeben, čili školní vůz. č.1. Nováčci toho na vozech 9Tr nemohli mnoho zkazit.
Trolejové vedení vykazuje prvky brigád socialistické práce, čili splnit závazek, a honem do hospody.
Foto Jiří Hertl (10. 5. 1988) - Archiv Jiřího Hertla

ŽK (což znamená sídliště) Hadži Dimitar. Ve špičkách se na konečných tvořila skrumáž čekajících trolejbusů.
Foto Jiří Hertl (10. 5. 1988) - Archiv Jiřího Hertla

Garáže Iskar, spíše plocha za nimi, byla vyžívána jako popraviště, a současně hřbitov vyřazených trolejbusů.
Foto Jiří Hertl (10. 5. 1988) - Archiv Jiřího Hertla