Podívejte se spolu s námi na perličky z pražské veřejné dopravy. Na této stránce najdete směsici nejrůznějších zajímavostí, občas se pobavíte, někde budete kroutit hlavou a nebudete věřit, že je něco takového možné.

Svatební tramvaj - to možná nebude každému připadat jako úplný nesmysl, tu a tam se i dnes nějaká objeví. Ovšem dnes je pro to zcela jiný důvod, než za války. Po útoku německé armády na SSSR bylo třeba velmi mnoho benzínu pro vojenskou techniku (tanky jezdily na benzín, k velké radosti partyzánů, kteří je uměli chytře zapálit) a tak se ho do soukromého sektoru dostalo čím dál méně. Situace se dále zhoršila po otevření druhé fronty v Normandii, Spojenci nestáli o to, aby tam nákladní vozy dovezly vojáky (železnice byla rozbombardovaná) a aby tam mohly operovat německé tanky. Proto bylo rozhodnuto zahájit „Bitvu o benzín“. Britský letecký maršál Arthur Harris (zvaný bombarďák) se jí zhostil dokonale, během krátké doby ležely všechny rafinerie, sklady benzínu, a těžní věže v troskách. Německá armáda se zastavila. Nikdy předtím neměl vojenský průmysl takovou produkci, ale nebylo jak a čím dopravit materiál tam, kde byl potřeba. V této bitvě byla také velmi citelně postižena i města u nás – Záluží u Mostu a Ústí nad Labem, tam se vyráběl benzín rafinováním uhlí. Ústí nad Labem bylo tak hodně poškozené, že je to dodnes vidět, zmizely celé bloky domů, a centrum bylo téměř srovnáno se zemí. Viditelná památka na tento nálet je nahnutá věž kostela, jejíž náklon je prý druhý největší po známé věži v Pise. Po této akci se nedostával benzín již nikde, a byla téměř zastavena i veškerá autobusová doprava. V této době se začalo velmi dařit trolejbusům, na územích ovládaným Německem jich do konce války, a krátce po ní vzniklo mnoho. Automobily osobní i nákladní a autobusy, bývaly rekonstruovány na pohon dřevoplynem, byly na ně montovány nevzhledné generátory, a jakkoli může vypadat, že to byl dobrý nápad, tak se v praxi ukázalo tak mnoho problémů, že jakmile skončila válka, byl tento pohon okamžitě zavržen. Velký problém byl v zimních měsících se startem, generátor se musel roztápět dlouho před jízdou, vozy špatně naskakovaly, výkon byl slabý. Ale nyní – kdo ví kam budou šplhat ceny benzínu, představte si jezdit Favoritem na dříví. (Nebo Citybus na dřevoplyn). Svatební konvoj s chrchlajícími a dýmajícími auty byl asi pro společnost na snímku natolik odstrašující představou, že toto řešení muselo být přímo ideální. Vzhledem k velkému počtu odstavných kolejí bylo možno dokonce tramvaj i „zaparkovat“ po dobu obřadu, a poté opět pokračovat. Ve dvacátých letech byla odstavná kolej přímo před Staroměstskou radnicí, ovšem za války již neexistovala.

Tramvaj na snímku byla vyrobena v roce 1939 již v pravosměrném provedení, nemusela se tedy rekonstruovat. Vyrobila jí Ringhofferova továrna na Smíchově v sérii stejných vozů 3019-3043. Elektrickou výzbroj pro tuto řadu dodaly firmy ČKD a Škoda. Tento vůz pak sloužil až do roku 1966, kdy byl vyřazen.