Převážně na konci roku 2006 byla realizována součást projektu „Rozvoj MHD v Olomouci“. Jednalo se o vybudování nového informačního systému pro cestující a zavedení preference MHD.

Informační systém se skládá z elektronických prvků, které slouží k zobrazování informací o zastávkách, linkách, jízdních řádech, vozidlech a k přenosu informací mezi nimi. Má dvě části – první zahrnuje informační systém ve vozidlech, druhá pak vybavení dopravní cesty a zastávek. Hlavním cílem projektu je především zvýšení atraktivity MHD a zlepšení informovanosti cestujících. Tato část projektu v celkové hodnotě 40 mil. Kč je z osmdesáti procent hrazena z fondů EU, zbytek doplácí Olomouc. Dodavatelem byla pražská společnost ELTODO, která spolu s dalšími subdodavateli garantuje realizaci obou částí projektu. Hlavními partnery jsou JKZ spol. s r.o. Olomouc, EMTEST spol. s r.o. a FSS Olomouc.

Asi nejviditelnější součástí tohoto projektu jsou zmíněné zastávky, které se nikoli neoprávněně označují jako inteligentní. V zahraničí, především v Německu a v Rakousku, jsem se s nimi setkal snad v každém městě, které jsem navštívil. I u nás už nejsou zcela nové, najdeme je třeba v Ostravě u nádraží Svinov či v pražských lokalitách Klárov (zastávka Malostranská) a Barrandov. Jedná se o elektronický označník přehledně zobrazující aktuální informace o dané zastávce a linkách, které ji obsluhují (ty můžou být podávány i zvukově). Díky velikosti a dobré viditelnosti údajů na informačním panelu mají cestující možnost rychle zjistit odjezd nejbližšího spoje, a to i v závislosti na aktuální provozní situaci (např. zpoždění, výluka), aniž by za tímto účelem museli přecházet po zastávkovém ostrůvku k vyvěšenému jízdnímu řádu, který bývá mnohdy nečitelný či poškozený následkem vandalismu. Informační panel se skládá celkem ze tří částí. Na horním odděleném řádku se zobrazuje vlevo název zastávky, dále datum a aktuální čas (pomocí jednotné časové základny pro celý integrovaný systém MHD). Prostředních několik řádků (zpravidla dva až čtyři) zobrazují čísla linek, cílovou stanici a nejbližší čas odjezdu každé linky (informace mohou být volitelně doplněny, např. o směr, kterým linka jede nebo číslo tarifní zóny). Na spodním odděleném řádku se zobrazují různé infotexty (buď staticky nebo formou běžícího textu), např. výluky. Písmo o velikosti 35 mm se zobrazuje pomocí žlutooranžových LED diod. Informační panely jsou v Olomouci umístěny na zastávkách několika způsoby, spodní hrana krytu panelu je přitom ve výšce 2500 mm a celé zařízení je v antivandalské úpravě. Nejběžnější způsob umístění je na klasickém označníku (celkem 36x), dále na takzvané „šibenici“, která vyčnívá nad nástupní ostrůvek (11x), ve čtyřech případech je umístěn mimo ostrůvek na chodníku a na tramvajové zastávce „Fakultní nemocnice“ ve směru do centra se nachází na střeše podchodu. Inteligentní zastávky najdeme především v místech s vyšší koncentrací „přespolních“ cestujících, tj. převážně se jedná o tramvajové zastávky (zejména na obou tratích od nádraží do centra, dále např. u okresního úřadu, fakultní nemocnice, autobusového nádraží, výstaviště apod.), jsou jimi vybaveny i přestupní uzly Náměstí Národních hrdinů, Tržnice, Hlavní nádraží, Fibichova, a to včetně autobusových zastávek (mimo výstupních). Pro zrakově postižené jsou inteligentní zastávky vybaveny digitálním hlásičem, který se spouští přenosným ovladačem.

V souvislosti se spuštěním inteligentních zastávek musela být upravena i vozidla. Všechna byla vybavena duální anténou, modemem či jednotkou GPS. U vozidel, která nebyla do té doby vybavena elektronickým informačním systémem, došlo k jeho dodatečnému dosazneí - jednalo se o 4 autobusy Karosa B 732 a 27 tramvají T3 a T3SUCS – ty byly vybaveny elektronickými panely EMTEST se žlutooranžovými LED diodami. Dostaly je i nové nízkopodlažní autobusy Solaris. Každé vozidlo při odjezdu ze zastávky odešle signál inteligentní zastávce. Dojde-li ke zpoždění, zastávka tento údaj předá další zastávce a tak to jde po celé trase linky (nevyjíždí-li vozidlo z inteligentní zastávky, vyšle signál centrále ne Svatém kopečku, která případný údaj o zpoždění vyšle všem zastávkám linky).

Pomocí GPS signálu funguje i preference na světelných křižovatkách, kdy vozidlo vyšle signál a preferenci dostane v závislosti na hustotě provozu nebo v případě, že je opožděno.

Celý tento projekt byl realizován v období 4.10.2006 - 10.1.2007, ve dnech 13.1. – 8.4.2007 proběhl zkušební provoz a k 30.6.2007 došlo k ukončení celého projektu. Tím se olomoucká MHD zařadila mezi vyspělé evropské dopravní systémy.

Do budoucna se uvažuje o rozšíření počtu inteligentních zastávek a doplnění systému o možnost automatického stavění vlakové cesty pro tramvajové linky (tzn. ovládání výhybek bez zásahu řidiče).

Podívejme se na olomouckou MHD ze strany „přespolního“ cestujícího, který si sem zajel jen tak na výlet.

Pokud do Olomouce přijedu vlakem, tak určitě na zdejší hlavní nádraží, které se nachází ve východní části města. Vlak, který má větší či menší zpoždění způsobené především stavbou na koridoru, zastaví na jednom ze čtyř ostrovních nástupišť. Do nádražní budovy vedou dva podchody, z nichž jeden pokračuje do městské části Hodolany. Přístup na nástupiště je umožněn také bezbariérově. V nádražní hale to vypadá vcelku slušně, s několika podezřelými individui jsem se setkal jen před ní. Milým překvapením je předprodej jízdenek a informační centrum MHD přímo v nádražní hale (v Německu běžný standard, u nás bohužel nikoli), které ovšem funguje jen v pracovní dny. O volných dnech tedy nezbývá, než si jízdenku koupit někde v trafice nebo v automatu, těch je ale všude dostatek. S výběrem jízdenky si tady nemusím lámat hlavu, neboť automaty jsou popsané a jednodenní jízdenka se vyplatí.

Praví - li se o nádraží , že jde o bránu do města, tak o tom olomouckém to platí dvojnásob. Když vyjdu ven ze skvostně vypadající budovy, octnu se v moderní městské čtvrti s klidovou zónou a terminálem MHD, od kterého jezdí linky do všech směrů. Před nádražím pendlují vcelku slušně vypadající tramvaje a o kus dál na zastávce stojí nízkopodlažní autobus značky Solaris. Tramvajové zastávky se nacházejí vlevo od nádražní budovy. Už z dálky vidím na velkých panelech, se kterými jsem se setkal v Německu, kdy mi jede jaká tramvaj, což je další milé překvapení. Na zastávce pak podle plánku vím, že do centra to mám nejblíže „dvojkou“, „čtyřkou“ a „šestkou“ na zastávku „Náměstí Republiky“. A za chvíli už je tu tramvaj. Nastoupím a „cvaknu“ lístek. Opět překvapení – tón, oznamující zavírání dveří tu mají ve formě příjemné melodie, inu Morava je Morava. Milý ženský hlas oznamuje kromě po sobě jdoucích zastávek také, abychom si dávali pozor na kapsáře. Za okamžik ale vystupuji a podle mapy mířím úzkými uličkami historického centra, které připomíná Foglarova „Stínadla“, na Horní náměstí k orloji. Tady se několik hodin zdržím. V plánu mám ale ještě prohlídku Svatého Kopečku. Z centra jsem se „vymotal“ až u Okresního soudu. Na Svatý Kopeček jezdí autobus od nádraží, takže mne čeká cesta tramvají zpět, tentokrát však druhým směrem. Nyní jedu „jedničkou“ po moderní tramvajové trati přes Tržnici a Envelopu k nádraží a odtud autobusem číslo 11. Cesta na Svatý Kopeček je velice příjemná a vede typickou hanáckou krajinou. Tady se podívám do ZOO, na rozhlednu, ještě si stačím prohlédnout chrám Navštívení Panny Marie a mířím zpět do města. Celý den docela rychle utekl. Domů se budu vracet autobusem, avšak po příjezdu k nádraží se dozvídám, že autobusové nádraží se nachází kdesi v Hodolanech. Naštěstí do odjezdu mi zbývá půl hodiny, takže vše stíhám. Autobusové nádraží však na mě moc velký dojem neudělalo. Od tramvajové zastávky je přístupné nepříliš vábným podchodem, navíc působí značně odlehle a taky předimenzovaně. Nakonec nasedám do autobusu na jednom ze stanovišť, odjíždím a tím pro mě výlet končí.

Veřejnou dopravu v Olomouci hodnotím vcelku kladně. Kam jsem potřeboval, tam jsem se pohodlně dostal a nikde neměl problém. Je to nejlepší způsob dopravy po městě. Až sem zas přijedu, tentokrát třeba na nějakou výstavu, určitě zase využiji jejích služeb.