wurzburg
Würzburg
Během mých několika putování po Německu a Rakousku s kamarádem, který sem pravidelně jezdí s
dodávkou, se mi podařilo navštívit kromě jiných také bavorský
Würzburk. Jedná se o jeden ze čtyř tramvajových provozů v Bavorsku (další jsou v Norimberku, Mnichově a Augsburgu),
zároveň o jeden ze dvou, kde jezdí tramvaje na rozchodu 1000 mm (druhý je v Augsburgu), přičemž tento je vůbec
nejmenší v Bavorsku (délka sítě dosahuje asi 20 km). Ačkoli jsem měl jako vždy málo času, něco jsem
prozkoumat stihl a rád bych se o to s vámi podělil.

Tramvaje v malebném bavorském městečku Wurzburk jsou velice oblíbené. Díky tomu má v budoucnu dojít k rozšíření jejich sítě. Na snímku starší typ GT-E se středním nízkopodlažním článkem vyčkává odjezdu ze zastávky Dom.
Foto Michal Lošťák (29. 4. 2008)
Něco málo o městě
Počátek historie tohoto malebného města v oblasti, zvané Unterfranken, se datuje přibližně 1000 př. n. l.,
kdy zde bylo keltské hradiště, na jehož místě později stála pevnost zvaná Marienberg. Roku 686 našeho letopočtu
přichází do těchto míst irský misionář Kilian. Toto místo, pojmenované jako „Vurteburch“, je poprvé zmiňováno roku 704.
Roku 742 zde bylo svatým Bonifatusem založeno biskupství a později vzniklo i vévodství. První
křesťanský svatostánek ve městě vznikl roku 788, na jeho místě byla následně v letech 1040 až 1225 postavena románská
bazilika, která se dochovala do dnešních dnů. Dlouho ve městě vládl imperialistický režim, který byl však roku 1180
Svatou říší římskou zakázán a novým majitelem vévodství se stal Otto Wistelbach. Významný byl pro město rok 1402,
neboť tu byla založena univerzita.
Během existence biskupského vévodství docházelo ve městě mnohokrát také ke vzpourám jeho obyvatel, např. roku 1400,
kdy byla potlačena. Později ve městě často probíhaly rolnické války.
Mezi významné vévody patřil v letech 1573 až 1617 Julius Etscher a členové rodu Schönbornů, neboť v tomto období
vzniklo ve městě mnoho současných pamětihodností. Naopak rok 1631 byl jedním z nejčernějších, neboť do města
vpadnul a zničil jej švédský král Gustavus Adolphus. V letech 1720 až 1744 byla podle plánů Balthasara
Neumanse postavena barokní rezidence, která se dostala až na seznam památek UNESCO.

Pěší zóna s tramvajovou tratí v okolí zastávky Juliuspromenade v historickém centru města.
Foto Michal Lošťák (29. 4. 2008)
Další zlom nastává ve městě roku 1814, kdy se město stává součástí Bavorského státu, tj. dnešní německé spolkové země
Bavorsko. Roku 1895 na zdejší univerzitě vynalezl vědec Vilhelm Röentgen přístroj, který se stal
nezbytným pomocníkem zejména v lékařství - rentgen.
Nejvíce město utrpělo během II. světové války, kdy bylo během bombardování téměř 90 procent jeho území srovnáno se
zemí a to včetně historického barokního centra. Obnova trvala dlouhých 20 let a dnešní návštěvníci ani nepoznají, že
většina historických staveb jsou pouze velmi zdařilé repliky. Část rozbořených budov si však město ponechalo v
původním stavu z roku 1945 jako odstrašující příklad toho, jaké škody dovede taková válka napáchat. Od konce války
pak poblíž města sídlí několik amerických vojenských jednotek, které však mají v plánu po více jak šedesáti letech z této
oblasti odejít.

Okolí tramvajové zastávky Dom v centru města.
Foto Michal Lošťák (29. 4. 2008)
V současné době má Würzburg rozlohu 87,56 kilometrů čtverečních a asi 131 500 obyvatel. Jedná se přitom po Mnichově,
Norimberku, Augsburgu a Regensburgu o páté největší bavorské město. Mezi nejvýznamnější pamětihodnosti patří zejména
zmíněná pevnost Marienberg, která se nachází na kopci na levém břehu řeky Main (Mohan), odkud je dobrý výhled na Staré
město, nacházející se na pravém břehu řeky a rovněž na okolní kopce. Levý a pravý břeh pak spojuje starý most
(Alten Meinbrücke), postavený v letech 1473 – 1543 na místě zničeného románského mostu. Kromě toho se tu nachází mnoho
pozoruhodných chrámů a kostelů a řada dalších památek, zejména z doby vévody Julia Etschera (např. barokní Juliova
nemocnice (Julius Spital), nebo středověký vinný sklep, ke kterému náleží také 1,68 km čtverečních vinic, kde se
pěstuje zejména víno, zvané „Frankwein“, pojmenované podle této oblasti).
Silniční doprava
Přímo kolem jižní části města vede na vysoké estakádě dálnice A3, která odtud pokračuje jihovýchodním směrem do
Norimberka, Regensburgu a Passau a odtud do rakouského Lince jako A9. Projíždíme-li tímto směrem po zmíněné estakádě,
tak po pravé straně můžeme pozorovat krátce tramvajovou trať stoupající do městských částí Heuchelhof a Rottenbauer.
Opačným směrem pak vede dálnice na severozápad do Frankfurtu, Bonnu, Kolína nad Rýnem, Düsseldorfu, Essenu a dál jako
A12 do Nizozemska směrem na Arnhem, Utrecht a končí v přístavním městě Den Haag.

Z dálnice A3 je vidět při průjezdu kolem města Wurzburk tramvajová trať a v pozadí sídliště.
Foto Michal Lošťák (23. 4. 2008)
Poblíž Würzburgu na jihovýchodě navazuje na "A-trojku" dálnice A81, která vede dále na jih do Stuttgartu a končí u
Bodamského jezera nedaleko švýcarských hranic.
Nedaleko východního okraje tuto dálnici mimoúrovňově kříží další, od severu na východ vedoucí dálnice, označená jako
A7. Ta vede severním směrem na Fuldu, Kassel, Göttingen, Hannover, Hamburg, Kiel, Flensburg, kde přechází dánskou
hranici a dále vede na Aarhus, Altborg a končí v přístavním Frederikshafnu. Jižním směrem pak vede na Ulm, Memingen a
končí v Alpách nedaleko rakouských hranic.
Na "A - sedmičku" pak severně od Würzburku navazují ještě dvě krátké dálnice, z nichž jedna pokračuje přibližně na
sever do Erfurtu (A71) a druhá (A70) spojuje východním směrem "A - sedmičku" s dálnicí A9.
Železnice
Železnice hraje ve spojení Würzburgu s okolním světem velmi důležitou roli, neboť tu má zřejmě prozatímní konečnou
vysokorychlostní trať. Hlavní nádraží se nachází přímo v centru města a to severně od jeho historické části. Zdejší
výpravní budova dnes působí trochu zašle a připomíná 50. léta minulého století. Před zdejším nádražím se nachází na
náměstí „Bahnhofsplatz“ poměrně pěkné zelené prostranství, včetně tramvajové smyčky, odkud lze dojet tramvají do
všech směrů a vedle se nachází také terminál městských a příměstských autobusů.

Před nádražní budovou se nachází tramvajová smyčka, odkud jezdí tramvaje do všech směrů, a také parková odpočinková zóna.
Foto Michal Lošťák (29. 4. 2008)
Zmíněná vysokorychlostní trať má v německém knižním jízdním řádu označení číslem 351 a vede sem z Hamburgu, Hannoveru,
Kasselu a Fuldy, kde se větví ještě na Frankfurt. Po této trati jezdí vlaky kategorie ICE z Hamburgu a Hannoveru,
které odsud většinou pokračují do Mnichova, avšak některé i dále a to dokonce až do Vídně (stejným směrem jezdí i
několik vlaků kategorie IC).
Označení 800 má dvoukolejná elektrifikovaná trať z Aschafenburgu poblíž Frankfurtu nad Mohanem (přímo tam pokračuje z
Aschafenburgu jako trať č. 640). Ve směru od Aschafenburgu asi na půli cesty poblíž města Gemunden, ještě než
mimoúrovňově překříží výše zmíněnou vysokorychlostní trať, tak se vpravo oddělí spojka se zmíněnou vysokorychlostní
tratí, kterou využívají vlaky kategorie ICE a dále trať pokračuje souběžně s vysokorychlostní tratí až do Würzburgu,
přičemž přímo v Gmundenu ještě navazuje trať č. 801, která až do Fuldy se zmíněnou vysokorychlostní tratí souběžně
vede. Po této trati jezdí vlaky kategorie ICE ze směru Dortmund, Essen nebo Hamburg a Frankfurt do Norimberka,
Mnichova a některé i dál do Passau, které jsou proložené vlaky IC, které tak dohromady tvoří hodinový interval. Dále
zde jezdí z Frankfurtu do Würzburgu a Norimberka vlaky kategorie RegionalExpres v hodinovém intervalu a též většinou v
hodinovém intervalu osobní vlaky (RegionalBahn) – ty však jezdí až na několik výjimek jen v úsecích Gemunden –
Würzburg, či Aschafenburg – Heigenbrücken.
Mezi Würzburgem a Norimberkem vede spojnice, označená č.805, kde jezdí již zmíněné vlaky ICE, IC a také EC do
Mnichova, Vídně a Budapešti, dále pak v hodinovém intervalu Regionalexpresy.
Trať č. 920 spojuje Würzburg s Arnsbachem a Treutlingenem. Zde jezdí v hodinovém intervalu vlaky kategorie RB,
většinou vedené z Gmundenu, a několik málo vlaků IC vedených z Hamburgu do Mnichova.
Spojení dálkovými vlaky mezi Würzburgem a Norimberkem či Mnichovem je však také označeno (jak po trati č. 805,
tak i 920) jako trať č. 900.
Na jihozápad vede poměrně dlouhá regionální elektrifikovaná trat spojující Würzburg se Stuttgartem, která má navíc
odbočku z Bad Friedrichshallu-Jangstfeldu do Mosbach-Neckarelzu. Po této trati jezdí z Würzburgu do Stuttgartu vlaky
Regionalexpres v dvouhodinovém intervalu, vlaky RB v úseku Stuttgart – Heilbronn v půlhodinovém taktu, z toho po
hodině pokračují až do Mosbach-Neckarezu, zatímco v ostatní části tratě jezdí jen v určitých úsecích a v
nepravidelném intervalu.
Trať č. 810 je též elektrifikovaná a spojuje Würzburg se Schweinfurtem, kam souběžně vede také trať č. 570, dále se
stáčí na východ do Bambergu, zatímco trať č. 570 ze Schweinfurtu souběžně s tratí č. 815 jako neelektrifikovaná
pokračuje na sever do Mellrichstadtu a dále až do Erfurtu. Po obou tratích jezdí v dvouhodinovém intervalu vlaky
Regionalexpress a v částech trasy osobní vlaky RB většinou v hodinovém až dvouhodinovém intervalu.
Také bych se rád zmínil o muzejní železnici, která se nachází severovýchodně od Würzburgu a ve stanici Seiligenstadt
se napojuje na tratě č. 570/810 a končí ve stanici Volkach-Astheim přímo v meandru řeky Main(Mohan). Tato trať, zvaná
Mainschleifenbahn (Meinschleife znamená smyčka řeky Mohan, tedy zmíněný meandr) je dlouhá asi 10 km a s rozchodem
1435 mm. V provozu je od května do října o víkendech a svátcích. V provozu jsou zde nám známé motorové vozy Uerdingen,
které jezdí mezi Libercem, Žitavou a Scheifenersdorfem.
Tramvaje

Tramvaje jsou v centru vurzburku na pěší zóně velikou ozdobou a město si je hýčká. Na snímku jeden z novějších nízkopodlažních vozů typu GT-N na lince č. 4 se chystá odjet ze zastávky Juliuspromenade do městské části „Sanderrau“.
Foto Michal Lošťák (29. 4. 2008)
Jak jsem již zmínil, ve městě jezdí tramvaje metrového rozchodu na přibližně asi 20 kilometrech
dvoukolejných tratí (podle atlasu německých tramvajových provozů z roku 2006 je to 19,8 km) a v provozu je zde 5
linek.

Zde též na zastávce Juliuspromenade se chystá odjet opačným směrem na té samé lince tentokrát starší typ do městské části Zellerau v západní části města.
Foto Michal Lošťák (29. 4. 2008)
Vzhledem k tomu, že nemám dostatek informací, tak se zde zaměřím především na vlastní postřehy. Zdejší tramvajový
provoz jsem navštívil zcela náhodou 29. 4. 2008 a to ještě k tomu ve večerních hodinách. S kamarádem jsme tehdy
cestovali z Frankfurtu po dálnici A3 do Prahy a vzhledem k tomu, že trať do sídliště Heuchelhof jsem během těchto
cest již několikrát z dálnice viděl, naplánovali jsme poblíž konečné Rottenbauer asi dvouhodinovou pauzu, během které
jsem dojel linkou č. 5 k hlavnímu nádraží a než jsem se vrátil zpět, část tratě v centru města jsem si také prošel
pěšky. Při cestě k hlavnímu nádraží jsem jel starším typem tramvaje, při cestě zpět jsem pak nastupoval v zastávce Dom
a jel jsem novějším typem. Protože už bylo cca 8 hodin večer a linka č. 3 nebyla v provozu, tak tento vůz na lince č.
5 projížděl v městské části Heuchelhof též smyčku Athener Ring, kde je v průběhu dne jinak posilová linka č. 3
ukončena.

Pohled na zadní část staršího typu, který vyčkává odjezdu ze zastávky u hlavního nádraží směrem ke konečné Grombuhl Uni-Kliniken.
Foto Michal Lošťák (29. 4. 2008)
Poprvé se tramvaje na metrovém rozchodu ve Würzburgu rozjely 8. 4. 1892 a jednalo se o koňku. 30. 6. 1900 pak byla ve
městě poprvé zavedena elektrická tramvaj, která o několik měsíců později koňku definitivně nahradila a k ukončení
jejího provozu tak došlo 4. 10. 1900. Od 20. 4. 1920 do 18. 9. 1924 byl provoz elektrických tramvají přerušen. Jejich
provozovatelem je společnost Würzburger Strassenbahn GmbH, která kromě tramvají provozuje i městské a příměstské
autobusy.
Celá síť se dnes skládá ze tří krátkých a jedné velmi dlouhé větve na jih města. Všechny tyto větve se napojují na
trať v centru města vedenou od smyčky u Hlavního nádraží zčásti po pěších zónách směrem na jih města přes zastávky
Juliuspromenade (Dominikanerplatz), Dom, Rathaus, Neubaustrasse a Sanderring.

Ve večerních hodinách vyčkává odjezdu novější typ nízkopodlažní pětičlánkové tramvaje GT-N na konečné Rottenbauer.
Foto Michal Lošťák (29. 4. 2008)
Od smyčky u hlavního nádraží, kde jsou mj. zakončeny linky č. 2 a 3, pokračuje východním směrem jedna z větví, která
nejprve vede podél ulice Haugerring, poté se stočí na sever, nadjede zhlaví železničního hlavního nádraží a opět se
stočí na východ a pokračuje na konečnou Grombuhl, Pestalozistrasse, která se nachází poblíž místní nemocnice, avšak
zde vede dvěma jednokolejnými úseky v jednosměrných ulicích obdobně jako tratě v centru Plzně a její zakončení je
realizováno spojkou mezi oběma úseky, čímž tvoří jakousi podlouhlou blokovou smyčku. Tato větev má být však v budoucnu
prodloužená severním směrem na okraj městské části Lindleinsmühle. Po této větvi jezdí linky č. 1 a 5.
Další větev se napojuje v zastávce Juliuspromenade (Dominikanerplatz), kde se nachází též městské informační centrum.
Ta odtud tentokrát pokračuje na západ města. Poté, co opustí ulici Juliuspromenade, stočí se krátce na sever podél
řeky Main, kterou po opětovném zahnutí na západ překoná po mostě Friedensbrücke, dále objede zmíněný kopec s hradem
Marienberg a nakonec se opět stočí na západ do ulice Frankfurter Strasse, kterou pokračuje až do městské části
Zellerau na konečnou, zakončenou blokovou smyčkou, která má název Zellerau, Mainaustrasse. Po této trati jezdí linky
č. 2 a 4.
Poslední dvě větve se oddělují v zastávce Sanderring. Kratší pokračuje rovně ulicemi Virchowstrasse a
Friedrich-Spee-Strasse do městské části Sanderau a než dosáhne smyčky Sanderau, Königsberger Strasse, pak se oddělí
vlevo krátká manipulační trať do vozovny Sanderau, Fechenbachstrasse, přičemž zde se též nachází zákaznické centrum
zdejšího provozovatele MHD. Jezdí tu linky č. 1 a 4.
Poslední větev je velmi dlouhá a spojuje centrum města s městskými částmi Heuchelhof a Rottenbauer na jihu města,
které by se klidně daly díky jejich velikým obytným komplexům na kopci nazvat „Wurzburským Barrandovem“ :-). Za
zastávkou Sanderring se nejprve stáčí na jih a po překonání řeky Main po mostě Ludwigsbrucke pokračuje na jih po
ulici Mergentheimer Strasse kolem nepoužívané smyčky u zastávky Dallenbergbad, do městské části Heidingsfeld, přičemž
se tato ulice pozvolna podél řeky Main stáčí na východ. Na zastávce Reuterstrasse se pak nachází menší terminál
městských autobusů a za ní se odděluje krátká nepoužívaná trať k bývalému nádraží Ostbahnhof. Poté se trať opět stočí
na jih a pokračuje nejprve ulicí Stuttgarter Strasse a za zastávkou Heriedenweg již jako rychlodráha středem ulice
Heuchelhofstrasse stoupá do městské části Heuchelhof, přičemž nejprve podjede zmíněnou dálnici A3. Za zastávkou
Madrider Ring se pak odděluje krátká trať do smyčky Heuchelhof, Athener Ring, kde končí během silné přepravní
poptávky linka č. 3, zatímco v ostatních případech je projížděna linkou č. 5, která dále pokračuje po trati na zcela
samostatném tělese nejprve kolem vozovny Heuchelhof a poté podél ulice Stauffenberger Strasse až do smyčky
Rottenbauer, která se nachází přímo uprostřed luxusní vilové čtvrti.

Pohled do smyčky Rottenbauer, která se nachází na samotném konci nejdelší wurzburské tramvajové větve.
Foto Michal Lošťák (29. 4. 2008)
Do budoucna je, kromě již zmíněné trati do městské části Lindleinsmühle, také výstavba zcela nového úseku kolem
barokní rezidence k univerzitnímu areálu v městské části Frauenland, situované přibližně jihovýchodně od centra města.
Zvažovány jsou přitom tři varianty vedení tratě v centru a jejího napojení na ostatní tramvajovou síť. První varianta
má začínat u zastávky Dom a vést na jihovýchod ulicí Theatergasse k rezidenci a dále ulicemi Rennweg,
Val-Becker-Strasse a Seinscheimstrasse k náměstí Witfelsbacher-Platz a dále na samostatném tělese k univerzitnímu
areálu, kde se stočí na jih a podél něj pak vede do smyčky Wendeschleife. Druhá varianta začíná obdobně, jako první u
Domu, avšak u Rezidence se stočí na jih a pokračuje ulicemi B.-Neumann-Promenade a Ottostrasse kolem areálu zmíněné
rezidence a dále ulicí Zeppelinstrasse, kolem náměstí Frauenlandplatz a ulicemi Zu Rheinstrasse a
Wittelsbacherstrasse se stočí k náměstí Wittelsbacherplatz a dále pokračuje na konečnou jako první varianta. Poslední
varianta se na stávající síť napojuje u zastávky Sanderring a stejnojmennou ulicí vede na východ do ulice Ottostrasse
a dále pokračuje jako druhá verze k univerzitnímu areálu.
Ve vozovém parku jsou dnes zastoupeny dva základní typy tramvají od výrobce Linke-Hoffman-Busch. Starší je typ GT-E
z let 1988 a 1989 v počtu 14 kusů. Jedná se o tříčlánkové jednosměrné vozy, přičemž střední článek je nízkopodlažní.
Sedadla v interiéru jsou plastová s polstrovanými sedáky v uspořádání 2+1. Nad každými dveřmi, kterých je dohromady
pět a jejich otevírání je obdobné, jako u pražských vozů T6A5, se pak nachází schéma sítě.

Zajímavě řešený interiér nízkopodlažní části staršího typu tramvaje...
Foto Michal Lošťák (29. 4. 2008)

...a její zadní části.
Foto Michal Lošťák (29. 4. 2008)
Z roku 1996 pak pochází 19 vozů typu GT-N. Zde se jedná o pětičlánková jednosměrná plně nízkopodlažní vozidla.
Čalouněná sedadla jsou zde v uspořádání 2+2. Výsuvných dveří je dohromady šest, přičemž v prvním a pátém článku jsou
uspořádané po jedněch jednodílné, zatímco ve druhém a čtvrtém po dvou dvoudílných.

Interiér novějšího typu plně nízkopodlažní tramvaje GT-N.
Foto Michal Lošťák (29. 4. 2008)
Podle atlasu německých tramvajových provozů z roku 2006 by mělo být ve stavu ještě sedm jednosměrných tramvají Düewag
GT8 s dveřmi na obou stranách a dále jeden jednosměrný vůz Duevag GT6 z roku 1962 původem z Hagenu.
Rovněž je možné si k vyhlídkovým jízdám objednat soupravu historického dvounápravového motorového vozu z roku 1956 a
vlečného vozu z roku 1951, obojí od výrobce Rathgeber,původem z Darmstadtu, upravené ve stylu „Partywagen“, která je
pojmenovaná jako „Schoppenexpress“.
Z pracovních vozů je ve stavu vůz Düewag z roku 1963 původem z Bielfeldu, který se používá při opravě tratí a v
současné době je odstavený, dále vůz Esslingen z roku 1946, používaný jako sněhový pluh, či pro posun opravovaných
tramvají. Z vlečných vozů jsou k dispozici dva vozy Robel z roku 1970 pro odvoz sutě původem ze Stuttgartu a vůz na
přepravu kolejnic z roku 1947, též ze Sttutgartu, kde byl vyroben přímo v jejich dílnách. Poslední vůz pro přepravu
kabelových cívek z roku 1993 vlastní stavby.
Vozidla jsou dnes deponovány ve dvou vozovnách. Vozovna Sanderau Fechenbachstrasse se nachází nedaleko konečné
Sanderau, Königsbergerstrasse a druhá se nachází v městské části Heuchelhof.
Autobusy
Městské autobusové linky jsou označeny neúplnou číselnou řadou 6 až 46, zatímco příměstské od 47 výš. Nejdůležitější
přestupní stanicí je autobusový terminál poblíž hlavního nádraží, menší se pak nachází v městské části Heidingsfeld u
zastávky tramvají č. 3 a 5 Reuterstrasse. Některé linky pak slouží i jako napáječe tramvají, jiné fungují jako tzv.
„Handybus“, tedy autobus na telefon. Ve vozovém parku jsou zastoupeny převážně nízkopodlažní autobusy značky Mercedes
Benz.
Tarifní podmínky
Území okolo města Würzburg je zahrnuto do tarifu Integrovaného dopravního systému VVM (Verkehrsunternehmens-Verbund
Mainfranken). Uspořádání tarifních zón je obdobné jako u Integrovaného dopravního systému Moravskoslezského kraje,
přičemž ve schématu IDS jsou tarifní zóny vyznačeny šestiúhelníkovitě (tzv. „Wabe“ – tedy včelí plástve). Samotné
město Würzburg patří do tarifní zóny 100 (tzv. „Grosswabe“), vnější tarifní zóny, patřící do kraje Würzburg
(Landkreis Wurzburk) jsou označeny číselnou řadou 200, zatímco v kraji Kitzingen, vč. města Kitzingen, jsou označeny
číselnou řadou 400. Do tohoto IDS je zahrnuto také částečně území jiných krajů, které je ve schématu barevně odlišeno.

Schéma sítě Wurzburských tramvají, umístěné nad dveřmi staršího typu tramvaje.
Foto Michal Lošťák (29. 4. 2008)
Jednotlivé druhy jízdného se prodávají v tzv. cenových skupinách (Preisstufe), jejichž cena závisí na počtu projetých
zón (Wabe) – těch je celkem 7 – za projetí 7 a víc zón je cena stejná. Zde je ještě potřeba brát v úvahu rozlišení
ceny, je-li při cestě použita zóna 100 nebo 412, tedy území krajských měst Wurzburk a Kitzingen (Grosswabe) – viz zde: http://www.wvv.de/media/www.wvv.de/org/med_1555/10798_8377_tarifuebersicht_mit_kt_a4_quer_17.12.pdf V roce 2009 byly k dispozici tyto druhy jízdného (s uvedením ceny 1 cenové skupiny pro použití na území krajského města – tedy v MHD Wurzburk):
- Kurzstrecke – pro krátkou cestu – max. 4 stanice – 1,10 Euro (pro děti mladší 15 let 0,55 Eur).
- Einzelfahrschein – pro jednotlivou jízdu – bez přestupu, nelze použít pro zpáteční, či okružní jízdu – 2,10(1,05) Euro.
- 6er Karte – jízdné pro 6 jízd – je možné použít buď pro 6 jízd u 1 osoby, nebo pro skupinu 6 osob, kdy si každá osoba označí své políčko – možnost přestupu (mimo zpáteční, či okružní jízdy) – délka jízdy max. 90 minut – 8,25 (4,50) Euro.
- Tageskarte - jednodenní – platí do 3 hodin následujícího dne a jako bonus po celý víkend od soboty do konce neděle, či svátku – v nabídce 2 verze – Solo pro 1 osobu – 4,30 Euro a Familie pro 6 osob z toho min. 2 musí být mladší 15 let – 8,60 Euro.
- Dále jsou v nabídce předplatní časové jízdenky – bez ohledu jejich použití v zóně krajského města, či nikoli – Wochenkarte (týdenní) – pro studenty – 9,80 Euro, Monatskarte (měsíční) – pro studenty – 29,50 Euro, přenosná standartní – 36,60 Euro a přenosná standartní plus – 42,20 Euro, Jahreskarte – roční – těch je ale poměrně mnoho druhů, vč. různých zaměstnaneckých slev (viz. odkaz).
Jízdenky lze zakoupit jednak v automatech na zastávkách tramvají či u řidičů autobusů, některé druhy pak také ve
vybraných předprodejních místech. Označování jízdenek se provádí ve strojcích, umístěných na zastávkách, či přímo ve
vozidle.

Jízdenky, platné v MHD Wurzburk – zleva – jízdenka pro jízdu max 4 zastávky, jízdenka pro 1 jízdu v zóně 100 a zadní strana jízdenky – všechny zakoupené v automatech na zastávkách tramvají.
Foto Michal Lošťák (29. 4. 2008)
Závěr
Celý tento tramvajový systém na mě během návštěvy působil poměrně přehledně a udržovaně, rovněž informování
cestujících bylo na dobré úrovni, ulice samotného města byly pěkně čisté a plné zeleně. Škoda jen, že vzhledem k
časové tísni jsem toho víc nestihl. Během některé další cesty s kamarádem však mám v plánu, pokud se zdaří, tento
tramvajový systém víc prozkoumat a k cestě do Prahy použít vlak.
Prameny
Atlas německých tramvajových provozů, dále webové stránky společnosti Wurzburger Strassenbahn a IDS VVM, otevřená encyklopedie Navajo.