Dopis z Madridu

Jednoho krásného dne jsem ve své poštovní schránce našel tenhle dopis. Po jeho přečtení jsem usoudil, že by ode mě nebylo pěkné nechat si jej jen pro sebe, a tak si jej nyní můžete s laskavým svolením jeho pisatelky přečíst i vy:

Ahoj Martine,

v dnešním dopise ti budu vyprávět o městské dopravě v Madridu.

Dopravní ruch na křižovatce před nádražím Atocha. Tahle pohlednice byla odeslána z Madridu do Prahy 25. 9. 1925.

Archiv Jiřího Hertla

Asi nejzajímavější je, že tu nejsou žádné jízdní řády pro vnitroměstskou dopravu, u přepážek na prodej jízdenek ani na zastávkách. Je tam napsáno jen to, kdy pojede první autobus / metro a kdy poslední. Metro jezdí přes den po třech až pěti minutách (jak která linka) a po 20:30 každých šest až třináct minut. Takže často! S autobusy je to také tak, ale po 23:30 jezdí jiné linky, ty jezdí jen v noci. Jsou to dvě linky okružní, všechny ostatní začínají na Plaza de Cibeles (tam je tedy centrální přestupní stanice). Síť zastávek je tak hustá, že se z jedné na druhou dá dojít za 5 až 10 minut.

Vozy madridského metra číslo M-2003 - M-2004 (série M-2001 až M-2012). Vložené vozy nebyly k této sérii dodány.
Výrobce: "CAF" Zaragoza.

Archiv Jiřího Hertla

Většina mladých lidí, které jsem zde poznala, nemá žádný řidičský průkaz. Vlastně ho ani nepotřebují, člověk se tu totiž dostane do města veřejnou dopravou mnohem rychleji, než autem.

Je tu několik autobusových terminálů, které jsou napojeny na síť metra, z nich vyjíždějí autobusy do blízkého okolí Madridu, ale také do celého Španělska a do celé Evropy: Moncloa, Plaza de Castilla a Méndez Álvaro. Příměstské autobusy mají vždy pevně daný jízdní řád, přinejmenším ty, jejichž cíl leží více jak 40 kilometrů za hranicemi města.

Mezi stanicemi metra Ópera a Príncipe Pío jezdí linka "Ramár". To je krátká trasa metra, která spojuje jen tyto dvě zastávky a nikde jinde nestaví.

Dnes již tramvaje v madridských ulicích nenajdeme....
Vůz série 500-600, typ Charleroi, ze 40. let. Původně byl označen číslem 503, po vyřazení z pravidelného provozu byl při příležitosti 100. výročí zahájení provozu tramvají v Madridu restaurován a obdržel číslo 477. Do ulic vyjel naposledy v roce 1972 v poslední den provozu madridských tramvají.
Madrid Fuencarral (na severu), září 1971.

Archiv Jiřího Hertla

Linka metra číslo 6 se nachází nejhlouběji pod zemí, někde je nutné překonat šest eskalátorů, jako třeba na Cuatro Caminos. Linka číslo 2 se naopak nachází jen mělko pod zemským povrchem. A tak může přestup mezi dvěmi linkami metra někdy trvat docela dlouho.

Některé stanice jsou skutečně krásné. Nejvíce se mi líbí Atocha Renfe, staniční vestibul totiž vypadá jako tropická zahrada: Palmy, ptáci, rybníček s lekníny a želvy!

Musím říct, že si tu na městskou dopravu nemohu stěžovat. Také ceny jsou ve srovnání s Německem přijatelné!

Příměstský vlak M-302, pocházející z první výrobní série M-300 až M-318, M-320 až M325 a R301-R319). Rok výroby 1960, výrobce "CAF" Zaragoza a Beasain. Délka: 14,383 m, rozvor podvozků 9,300.
Stanice Madrid-Aluche, 14.9.1980

Archiv Jiřího Hertla

Už nevím, co bych ještě mohla napsat. Snad jen to, že cestování autobusem je tu obecně levnější, než vlak a proto jsem tu vlakem ještě nejela. A ještě to, že jsou tu autobusové linky označené písmeny, které jsou určené pro studenty a jezdí po univerzitním městečku / kampusu....

To je pro dnešek ode mě všechno.

Zdraví tě

tvoje Christina

P.S.: Ještě vysvětlení k přiloženým jízdenkám