Tarif, odbavování a zastávky městské dopravy v Táboře

Tarif je přestupný, ale řešený velmi zajímavě, kdy existují jízdenky na 4, 8, 18 a 60 minut. Ceny základních (nezlevněných) jízdenek k 1.1.2009 v uvedeném pořadí jsou 8, 10, 12, a 14 Kč. Kromě toho existuje také jízdenka na 24 hodin, jízdenka na 7 dní a předplatní jízdenky s obvyklou dobou platnosti (měsíční, čtvrtletní a roční). Pro jednotlivé jízdenky platí časový tarif, pro předplatní jízdenky potom tarif pásmový. Území je rozděleno do tří pásem - pásmo A zahrnuje město Tábor bez okrajových částí, pásmo B Sezimovo Ústí a okrajové části Tábora a pásmo C Planou nad Lužnicí a další vzdálenější obce. Jízdenky se prodávají na obvyklých předprodejních místech nebo v automatech na významnějších zastávkách. Zaveden je také doplňkový prodej jízdenek u řidiče, který ale prodává pouze jízdenky s platností 60 minut a s korunovou přirážkou, tedy za 15 Kč. Od 1.1.2008 byl zaveden také zvláštní noční tarif, kdy v době od 23:00 do 5:00 platí (mimo předplatní kupony) pouze jízdenky v hodnotě 14 (15) Kč. Nástup do vozů je povolen všemi dveřmi kromě předních, které slouží jen pro výstup. Jízdenky jsou označovány ve strojcích polské firmy R&G Mielec, která také dodala palubní počítače.

V Táboře jezdily až do konce roku 1975 ve všech autobusech průvodčí, od 1.1.1976 byl zaveden samoobslužný provoz, avšak přestupný se dvěma tarifními pásmy. Kloubové vozy však byly i nadále obsazovány průvodčími až do zavedení mechanického odbavování cestujících v roce 1979. Elektronický odbavovací systém R&G Mielec byl v Táboře zaveden ve druhé polovině 90. let 20. století v souvislosti se změnou tarifu na přestupný časový. Počátkem devadesátých let se také "experimentovalo" s nástupem pouze předními dveřmi. Toto opatření se však vzhledem k velkým počtům cestujících a tím pádem neúměrně dlouhým prostojům na zastávkách neosvědčilo a po velmi krátké době byl opět zaveden osvědčený model nástupu všemi dveřmi.

Ještě malá poznámka k odbavovacímu systému R&G Mielec používaném v Táboře. Kromě základních funkcí, které umí též například český Mypol, umí tento chytrý systém také zaznamenávat veškeré údaje z provozu vozidla (závislost ujeté dráhy na čase, zatížení vozu během služby, stav provozních hmot, teplotu chladícího média motoru, tlak mazání a mnoho dalších veličin) na magnetickou kartu. Tyto údaje se potom dále zpracovávají v centrálním počítači u dopravce a na jejich základě se mnohem operativněji mohou upravovat jízdní řády, parametry linek, lze odhalit "skrytou" závadu na voze atd. V roce 2006 byl stávající systém vyměněn za novější verzi SRG3000. Ta umožňuje bezdrátový přenos informací na dispečink v reálném čase a dispečer tak například vidí přesnou polohu každého vozidla a může operativněji řídit provoz. Stejný odbavovací systém používá například též Dopravný podnik mesta Žiliny.

Zastávky nebývaly příliš dobrou vizitkou MHD. Velká část z nich je vybavena přístřešky několika typů, od nejstarších plechových až po moderní "skleněné" s uvedením jména zastávky. Nutno podotknout, že města Sezimovo Ústí a Planá nad Lužnicí používají jednotný, ale jiný typ přístřešků než Tábor a jejich výměna včetně celkových úprav zastávek proběhla před několika lety prakticky najednou, zatímco v Táboře jsou zastávky rekonstruovány postupně. Dřívějším nešvarem bylo otřesné označení zastávek. Ty, na kterých byla čekárna, nebyly většinou stojanem označeny vůbec a označníky samy o sobě byly pouze dopravní značky s červeným sloupkem. Jediné důstojné označníky se nacházely jen na centrální zastávce před autobusovým nádražím. V poslední době se stav označníků výrazně zlepšil. Stojany na autobusovém nádraží byly v roce 2006 vyměněny za novější typ v rámci rekonstrukce celé zastávky. Na ostatních jsou umisťovány nové tabule s piktogramem autobusu, názvem zastávky a čísly zastavujících linek v červeném kroužku. Nutno však také říci, že ačkoliv je vlastníkem označníků dopravce, na popsaném stavu neslo a nese velkou část viny město, které nemá zájem spolupracovat na nějakém reprezentativním označení zastávek a spokojí se s pouhou dopravní značkou… Jistá nejednotnost zatím panuje v umístění jízdních řádů - někde na sloupku, jinde na stěně čekárny… Co lze však na druhou stranu pochválit jsou schémata sítě vyvěšené společně s informacemi o tarifu na každé zastávce. Také jízdní řády jsou graficky poměrně zdařilé a přehledné. Na hlavní (a nejvytíženější) zastávce u autobusového nádraží byly počátkem roku 2006 v rámci dotačního programu EU nainstalovány velkoplošné světelné panely, které cestující informují o odjezdech nejbližších spojů MHD. Z dispečinku jsou sem také přenášeny informace o případném zpoždění spoje.