Masivní zbrojení Hitlerovy říše vyžadovalo velké množství dělníků, kteří se stahovali do Plzně za prací. Z důvodů nedostatku benzínu byla radikálně omezena individuální automobilová doprava a tramvaje ve válečných letech díky tomu převážely rekordní množství cestujících. Množství cestujících pomáhaly zvládat dvě čtveřice nových jednosměrných tramvají koprodukce Ringhoffer/Škodovy závody (4 kusy z roku 1938 a 4 z roku 1942). Tyto dvounápravové tramvaje vynikaly prostorným interiérem a výrazně sníženou podlahou, Plzeňané je přezdívali "Trabuka". (V roce 1947 k nim bylo dodáno ještě 8 nových vlečných vozů se třemi dveřmi pro snazší nástup.) Nové tramvaje se ještě během války dočkaly i nových prostor pro deponování a denní údržbu. Vozovna na Slovanech byla otevřena v roce 1943 a pojala 50 vozů tramvají a 12 trolejbusů.

Nálety ke konci druhé světové války nejvíce poškodily tramvajové tratě v prostoru Nádražní ulice, Slovanské a Klatovské třídy. Provoz tramvají byl mnohokrát ochromen a jen stěží oživován.

Po osvobození Plzně 6. května 1945 se zahájila obnova všech poničených tratí a dopraváci se pustili též do údržby poškozených vozů, odstranění obranného zabarvení oken a zaslepení reflektorů. Přelom čtyřicátých a padesátých let byl ve znamení bouřlivého rozvoje trolejbusové dopravy. Byla zrušena tramvajová trať z Lochotína přes náměstí do Doudlevec (zůstal z ní pouze manipulační úsek do dílen v Cukrovarské), zkrácena byla skvrňanská trať ke III. bráně Škodovky. Zrušení tramvají však nehrozilo, průběžně byly dodávány nové tramvaje koncepce PCC produkce Tatra/ČKD. Z Prahy do Plzně přicházely vozy typu T1 (v letech 1955 - 1957), T2 (1960-1962) a od roku 1964 (do 1987) tramvaje nadčasového designu a spolehlivé konstrukce označované jako T3 (resp. T3SUCS od r. 1983).

Tramvajovou síť v roce 1953 obohatila bloková smyčka u Mikulášského náměstí (ulicemi Slovanská - Sladkovského - Radyňská), která se stala zárodkem nové tramvajové trati na Světovar (otevřena 1. května 1962). Po sedmi letech provozu na nové trati přibylo i manipulační kolejové propojení Světovaru s vozovnou Slovany. Slovanská vozovna byla v roce 1964 rozšířena o velkou novou průjezdnou halu.

Lze říci, že od sedmdesátých let autobusy získávají v plzeňské městské dopravě trvale silnější pozici. Nejdříve to bylo poněkud předčasným zrušením trolejbusů do Bolevce a Košutky, kdy na téměř 14 let musely autobusy převzít významnou zátěž na severu města. Autobusy jako jediné obsluhovaly jižní brány Škodovky a také autobusová linka Bory - Doubravka (od roku 1969) dlouhá léta nahrazovala přepravním nárokům lépe odpovídající trolejbusovou dopravu. Teprve až s přelomem 80. a 90. let přišla úleva a vzduch v Bolevci, Borech a Doubravce prořídl otevřením dvou nových linek tramvaje a trolejbusu. Od roku 1979 obsluhují autobusy Křimice a od roku 1990 také sousední Radčice.

Geometrický nárůst počtu osobních a nákladních aut v ulicích, likvidace železniční nákladní dopravy a vleček v letech devadesátých na mnoha místech potlačily výhody nehlučné a čisté elektrické trakce. Sídliště se naplnila auty, na hlavní silniční tahy se vyvalily kolony kamiónů a nově vznikající přepravní proudy začaly řešit převážně autobusy. Významným krokem v městské dopravě bylo zavedení polokružní autobusové linky č. 30 z Košutky přes Doubravku a Slovany na Bory 26. května 1990. Z hlediska rozvoje sítě veřejné dopravy v Plzni to byl jednoznačně pozitivní tah, taková linka velice chyběla a její význam se posiloval s růstem podnikatelských aktivit na předměstích. Z "třicítky" se postupně stala hlavní autobusová linka, která však již od konce 90. let kapacitně nepokrývá poptávku a její frekvence by již odpovídala zavedení trolejbusové linky, alespoň v relaci Doubravka - Bory. Další výrazné posílení role autobusové dopravy znamenalo nové sídliště Vinice, které je od roku 1990 spojeno s městem pouze linkou č. 41. Autobusy na Vinicích jen s velkými obtížemi nahrazují mnohem vhodnější tramvaje, případně trolejbusy. Podobná situace vznikla též na Borských polích, kam od roku 1997 cestuje stále více lidí za prací, studiem a nákupy.

Autobusy jsou v posledních dvou desetiletích 20. století obnovovány nejdříve vozy značky Karosa B 731 a B 732 (1982 - 1996), pak odvozeným novějším typem B 931 (10 kusů v roce 1996) a od roku 1997 se kupují pouze nízkopodlažní autobusy. V letech 1997 a 1998 to byly autobusy Škoda 21Ab produkce továrny v Ostrově nad Ohří.

Přelom století zastihl síť městské dopravy ne zcela připravenou plnit nové požadavky cestujících a neschopnou pokrýt odpovídajícím způsobem nové přepravní směry. Taktéž si veřejná doprava v Plzni přetáhla do nového století břemeno zastaralého technického zázemí, sto let starých stísněných prostor vozovny v Cukrovarské a ústředních dílen odtržených od tramvajové sítě. Většina vozů je odstavená pod širým nebem a to neprospívá jak jejich technickému stavu, tak pohodlí cestujících a řidičů. Zanedbaný a zastaralý vozový park se v době stoletého výročí teprve začíná zvolna modernizovat a obnovovat dodávkami nových vozů.