Historie autobusové dopravy v Plzni, 1. díl

První skutečné autobusy se objevily v Plzni v roce 1922, jejich provozovatelem však byl stát a také místní podnikatelé. Autobusy ministerstva pošt a telegrafů však nepředstavovaly žadný velký komfort, jezdily s plnými koly a byly příliš malé a špatně odpružené. Největší nespokojenost projevovali obyvatelé Doubravky. Když se nedočkali vlastní tramvaje, chtěli alespoň lepší autobusovou dopravu. Rozhodnutím dozorčí komise Elektrických podniků města Plzně bylo zakoupeno šest autobusů značky Škoda a 21. března 1929 byla zahájena skutečná městská autobusová doprava v Plzni. Autobusy vyjely na linky:

• Hlavní nádraží - Zastávka Jižní Předměstí
• Plovárna - Doudlevce - Homolka - Nepomucká třída
• Lochotín - Bolevec
• Roudná - Bílá Hora (až 16. května 1929)

I přes zamítnutí žádosti o koncesi na autobusové linky do Doubravky a na Ústřední hřbitov vyjely autobusy tímto směrem již 1. dubna 1929 na základě autodrožkářského oprávnění. O rok později prohrály poštovní autobusy konkurenční souboj a městské červené autobusy vyjely i na frekventovanou trať k Ústřednímu hřbitovu. Velmi zajímavou, byť krátkou etapou historie plzeňských autobusů je i provoz linky Plzeň - Praha v režii Elektrických podniků města Plzně a Prahy v letech 1931-32. Plzeňský dopravní podnik pro ten účel dokonce koupil tříosý autobus Tatra vybavený záchodem a umyvadlem na konci vozu. Na nátlak ČSD a jejích zájmů o autobusovou dopravu však musela být meziměstská linka zrušena. Autobusy zpočátku garážovaly s tramvajemi ve vozovně Cukrovarská, v roce 1931 pak dostaly vlastní objekt.

Po celá třicátá léta se autobusový provoz potýkal se zdražováním paliva. Zkoušelo se míchání benzínu s lihem, jízda na dřevoplyn a nakonec došlo v roce 1939 k přestavbám na provoz na svítiplyn. Městskou dopravu při nedostatku paliva zachránily trolejbusy zavedené v roce 1941. Novým teritoriem autobusů se po roce 1944 stala linka Slovany - Černice.

Po osvobození Plzně městskou dopravu rychle ovládly trolejbusy. Mnohé čerstvě zavedené autobusové linky (např. do Božkova) byly vzápětí nahrazeny trolejbusy, a tak mohly uvolněné vozy vyrazit do nových lokalit. Městské autobusové dopravy se tak v roce 1949 dočkaly Koterov, Starý Plzenec, Nová Hospoda a Chrást u Plzně. Významnou zátěží pro autobusy byl návoz dělníků na směny do Škodovky v Karlově. V roce 1953 spojily autobusy Plzeň s Liticemi a Radobyčicemi, o rok později též s Valchou a v roce 1956 s Červeným Hrádkem a Dýšinou. Autobusy též pomohly překrývat nedostatky tramvajové a trolejbusové sítě, jezdily rychlé spoje ze sídlišť ke Škodovce na Skvrňanech. Zajímavostí je uvedení tangenciální linky č. 30 do provozu již v roce 1967. "Třicítka" tehdy spojovala Doubravku a Lobzy s Doudlevcemi a tamějším elektrotechnickým závodem Škody Plzeň.

Vozovému parku autobusů dominovaly v padesátých letech dvoudveřové vozy Škoda 706 RO, na něž navázaly dodávky typu Škoda 706 RTO v letech šedesátých. Kapacitního městského autobusu se však Plzeň dočkala až v roce 1965 v podobě třídveřových Karos ŠM 11.