Okresní město Příbram najdeme ve Středočeském kraji necelých 60 kilometrů jihozápadně od Prahy pod zalesněnými vrcholky Brd na říčce Litavce a Příbramském potoce.
Prvně je osada Příbram doložena v listinách již na počátku 13. století. Kratší či delší období prosperity se často střídala s obdobími úpadku, ale již od středověku se v okolí města těžila stříbrná ruda. V roce 1579 byla Příbram povýšena na královské horní město. Stříbro postupně vystřídala těžba železné rudy. Ta na sklonku 18. století nebývale vzrostla a město se začalo rychle rozvíjet, většinou ale v podobě skromných havířských kolonií. Na konci 19. století se ovšem těžba přesunula do sousedních Březových Hor, které konečně dosáhly povýšení na královské horní město, i když to pro ně byla spíše už jen otázka určité prestiže. Příbram však neupadla, neboť v té době již byla zavedena jako známé středisko kulturně-společenských a školských aktivit (např. sídlo Vysoké školy báňské či známé a často vyhledávané barokní poutní místo a klášter Svatá Hora).

Další zvrat přinesla polovina 20. století, kdy se začala v Příbrami těžit strategická surovina - uranová ruda. Šachty zasahovaly do hloubky až 1 400 metrů a patřily tak k nejhlubším na světě. Po 2. světové válce rozmach města přinesl výstavbu velkého obytného sídliště v jihozápadní části města a díky tomu se Příbram fyzicky i administrativně spojila do té doby samostatnými Březovými Horami. Od konce osmdesátých let se však těžba uranové rudy postupně omezovala, až v roce 1994 ustala natrvalo. Díky relativní blízkosti Prahy to však pro město neznamenalo takový sociálně-ekonomický zvrat jako třeba pro Mostecko nebo Ostravsko. Dnes ve městě funguje průmysl strojírenský, hutnický, stavebních hmot, dřevozpracující a potravinářský.
Dnešní Příbram má přibližně 37 000 obyvatel, skládá se v zásadě ze dvou historických měst a rozsáhlého sídliště a jediné, co dnes připomíná slavnou hornickou minulost je nádherné muzeum, několik odvalů a opuštěných důlních areálů v okolí města.

Příbramí prochází silnice 1. třídy číslo I/18 Olbramovice - Sedlčany - Příbram - Rožmitál pod Třemšínem a I/66 Příbram - Milín (napojení na I/4 resp. R4 Praha - Strakonice) a silnice 2. třídy II/118 Kamýk nad Vltavou - Příbram - Zdice - Beroun - Kladno.
Většinu regionální a dálkové autobusové dopravy zajišťuje dopravce Veolia Transport Praha s.r.o., který má v provozní oblasti Příbram provozovny v Příbrami - Březových Horách a v Sedlčanech. V minulosti byl zdejší dopravní závod součástí státního podniku ČSAD KNV Praha pod číslem 115, se třemi provozovnami – Příbram, Sedlčany a Dobříš. V roce 1997 byl příbramský závod zprivatizován a dále působil pod názvem ČSAD (Česká silniční automobilová doprava) Příbram s.r.o. V roce 2004 společnost odkoupil zahraniční investor a její název se změnil na Connex Příbram s.r.o., později po majetkových změnách se název změnil na Veolia Transport a krátce nato došlo ke sloučení s pražským závodem koncernu Veolia do jedné společnosti. V linkové dopravě provozuje společnost přes 60 pravidelných linek a jednu sezónní linku cyklobusu. Nasazuje na ně autobusy značek Karosa, Irisbus a SOR v různých typových obměnách a provedeních.

Ještě před privatizací, byla z někdejšího okresního závodu ČSAD vyčleněna provozovna Dobříš, která byla zprivatizována samostatně a v roce 1997 byla odkoupena firmou Bosák s.r.o. Později byla oddělena autobusová doprava, která je nyní jako Bosák Bus s.r.o. součástí nadnárodního koncernu Arriva. Provozuje kolem 20-ti pravidelných linek a její vozový park se skládá z linkových a zájezdových autobusů značek Karosa, Irisbus, Volvo a Bova.

Dalšími dopravci, kteří působí na příbramsku, nebo svými linkami na příbramsko zasahují jsou Probo Trans Beroun, ČSAD MHD Kladno, ČSAD Benešov, Cup Tour Bus, Comett Plus Tábor a František Hejnal – Turismo.

Zásadní význam má pro město autobusové spojení s Prahou, které je zajišťováno dopravci Veolia Transport, Cup Tour Bus a Bosák Bus. Od 9. prosince 2007 jsou autobusové linky jedoucí mezi Prahou a Příbramí, na jejichž provozu se tito tři dopravci společně podílejí, zařazeny do systému Středočeské integrované dopravy (SID) a označeny čísly D97 (přímé spoje Praha - Příbram, jede v pracovní dny), D98 (Praha - Dobříš - Příbram, jede v pracovní dny) a D99 (Praha - Dobříš - Příbram, mimo pracovní dny). V Příbrami jsou "pražské" linky ukončeny v zastávce "Příbram, Drkolnov, Podbrdská" a jedou s několika zastávkami přes celé město a dále po silnici R4 do Prahy na autobusové nádraží Na Knížecí. O významu této linky vypovídají také krátké intervaly mezi spoji, které se v závislosti na denní době pohybují mezi 15 – 30 minutami.

Do Středočeské integrované dopravy jsou od roku 2009 zařazeny i ostatní meziměstské linky v okolí Příbrami, vždy pod číslem Dxx. Příbram je v systému SID zónou číslo 64.

Autobusová stanice se nachází vedle vlakového nádraží. Stanice je výškově členěna, horní nástupiště slouží především pro dálkové linky, spodní pro linky MHD a příměstské linky. V roce 2009 probíhá celková rekonstrukce autobusového nádraží za pomoci evropských fondů a dopravců v hodnotě 63 miliónů Kč. Cestující se dočkají nového zázemí v roce 2010. Větší význam než autobusové nádraží má stanoviště "Příbram, Jiráskovy sady" v centru města, kde je přestupní terminál mezi linkovou a městskou dopravou, přičemž některé spoje na autobusové nádraží vůbec nezajíždějí.

Příbramí prochází železniční trať ČD číslo 200 Zdice - Lochovice - Písek - Protivín, která je pouze jednokolejná a není elektrifikovaná, i když s její elektrifikací se dříve počítalo. Provoz na ní byl zahájen již v roce 1875. Jsou po ní vedeny osobní vlaky a rychlíky, v Příbrami zastavují všechny. Dříve bylo železniční spojení s Prahou možné pouze s přestupem ve Zdicích, v současné době je přes Příbram vedeno i několik párů přímých rychlíků Praha – České Budějovice. Autobusům však vzhledem k jízdní době a ceně příliš nekonkurují a jejich využití je spíše pro úsekovou frekvenci a jako variantní spojení Prahy a Českých Budějovic místo trati č. 220, kde probíhají rozsáhlé stavební práce na IV. tranzitním koridoru.

Provoz regulérní městské hromadné dopravy byl v Příbrami zahájen dne 2. ledna 1958 v 5 hodin ráno. Do užívání byly tehdy dány dvě linky, první vedla z Nové Hospody na Březové Hory (celkem 13 zastávek) a druhá ze Sídliště přes Flusárnu a náměstí opět na Novou Hospodu (11 zastávek). Linky se křižovaly u kostela sv. Jakuba, kde byla možnost přestupu. První den provozu bylo přepraveno přes 3.500 osob. V provozu byly linky do 5:00 do 24:00, ve špičce jezdily autobusy po 10 minutách. K dispozici měl dopravce 8 autobusů, jízdenky prodával průvodčí přímo v autobuse.
V roce 1958 byla zahájena výstavba garáží pro ČSAD, které od té doby jsou umístěny v ulici K Podlesí a kde je dodnes sídlo firmy.
Při územních úpravách státu v roce 1960 bylo několik dalších obcí spojeno s Příbramí. Zavedla se proto linka č. 3 ze Lhoty přes centrum Příbrami do Trhových Dušníků. Zvyšující se počet obyvatel si vyžádal postupné rozšiřování rozšíření linek MHD, nové linky byly zaváděny i do tehdy nově připojených čtvrtí Podlesí, Lhota, Bytíz, Dubno, Trhové Dušníky, Lazec, Vysoká Pec. Dopravu obstarávaly vozy Škoda 706 RO a 706 RTO.
V roce 1972 jezdilo po městě pět linek MHD, jejichž vozy bývaly neustále přeplněny. Cestování se zlepšilo s novými autobusy ŠM 11 a kloubovými Ikarusy.

(zdroj: Busportál)

Doplňme ještě, že koncem osmdesátých let 20. století se v Příbrami plánovalo zavedení trolejbusové dopravy, kdy se údajně počítalo s výstavbou tří trolejbusových tratí, které měly zajišťovat dopravu v nejvytíženějším směru mezi centrem města a jižními částmi se sídlištní zástavbou – Zdaboř, Drkolnov, Březové Hory.

Provoz městské dopravy byl zajišťován šestnácti, v krátkém období dokonce sedmnácti autobusovými linkami označenými čísly 1 – 17, licenční čísla 305001 – 305017 (zajímavostí bylo rozdělení linky 2 do dvou, kdy v pracovních dnech měla linka úřední označení 305002, zatímco ve volných dnech byly spoje vedeny pod licenčním číslem 305222, nicméně ve vztahu k cestujícím byla linka v obou případech označována jako 2). Obecně lze říci, že primárním úkolem MHD vždy bylo spojení centra přes nádraží s rozsáhlými sídlišti na jihu města, kam také směřuje většina linek. Ostatní pak jezdí např. k průmyslovým závodům či do blízkých obcí za hranicemi města (např. Bohutín, Bytíz, Orlov nebo Žežice). MHD obsluhuje i městské centrum, protože má zastávku na centrálním náměstí T. G. Masaryka.

Výrazně dominující páteří systému byla linka číslo 2 (v provozu denně cca od 5.00 do 22.30 hodin). V úseku Zdaboř, komerční zóna - Svatá Hora byl na této lince zaveden po většinu pracovního dne pravidelný interval 10 minut, v odpolední špičce střídavě intervaly 5, 10 a 15 minut, večer zhruba 20 minut. Mimo pracovní dny se jezdilo po 10 nebo 20 minutách, večer po hodině. Úsek Žežice - Zdaboř, komerční zóna projíždělo denně pouze několik spojů. Na lince existovalo ještě několik variant spojů, v hlavním úseku se však spoje nevětvily. Intervaly 10 nebo 15 minut ve špičce měla také linka 8. V sedle na ní však jezdilo pouze několik spojů a mimo pracovní dny nejezdila vůbec. Na ostatních linkách jezdily v jednom směru maximálně tři spoje za hodinu, většinou však ještě méně. Linka 7 měla sice ráno až čtyři spoje za hodinu, v ostatních obdobích však jen několik spojů. Mimo pracovní dny byly v provozu pouze vybrané linky, a to kromě linky 2 všechny v zanedbatelném rozsahu. Rozdíl mezi špičkou pracovního dne a ostatními obdobími byl velmi výrazný. Většina linek měla několik variant trasy včetně větvení.

Hlavními linkami, které zajišťují spojení po městě v pravidelných intervalech jsou linky 1, 2, 3, 6 a 10, přičemž linka 3 je provozována pouze v pracovních dnech a naopak linka 10 pouze o víkendech a obě se tak v uvedených obdobích vzájemně nahrazují. Na linkách 1, 2 a 6 je provoz celotýdení. Linka 2 zůstala i po optimalizaci jako jediná bez výraznějších změn, je na ní vedeno celkově největší množství spojů a i nadále tak plní funkci jakési páteře MHD. Linky 4, 5 a 7 obsluhují především odlehlé místní části a přilehlé obce. Linka 4 nejezdí o víkendech, linka 5 je o víkendech provozována pouze na větvi do Orlova a linku 7 kromě jednoho páru spojů o víkendech taktéž nahrazuje linka 10. Linky 8 a 9 jsou pouze doplňkové a jejich provoz je omezen jen na několik málo spojů v pracovních dnech, které obsluhují školní a průmyslové areály. Obsluha některých lokalit, kam dříve zajížděla městská doprava byla v rámci integrace nahrazena příměstskými linkami. Zavržice jsou nyní obsluhovány linkou D23, do které jsou přičleněny dva páry zkrácených spojů „Příbram – Zavržice“. Dále Brod je obsluhován linkami D28 a D41 a Sázky linkami D29 a D42, které přes tyto místní části projíždějí a pokračují dále za město. Zvláštním případem je pak linka D30 vedená v trase Bohutín – Březové Hory – II. poliklinika – Autobusové nádraží – Jiráskovy sady – Trhové Dušníky. Tato linka je v podstatě taktéž linkou MHD, ovšem z důvodu samostatných obcí na trase je formálně vedena jako příměstská. Ve skutečnosti je na ní však nasazován městský autobus a její trasa je také vyznačena ve schématech linkového vedení spolu s ostatními linkami MHD.

Odbavování probíhá pomocí přístrojů Mikroelektronika, nástup je pouze předními dveřmi. Předprodej jízdenek neexistuje, cestující mají možnost uhradit jízdné z čipové karty (umožňující ježdění na časový kupón nebo sloužící jako elektronická peněženka), nebo hotovostně u řidiče. Základní jízdné činí v roce 2009 buď 12,- Kč při hotovostní platbě u řidiče, nebo zvýhodněné 10,- Kč při odbavení z čipové karty. Děti do 15 let a důchodci platí polovic, nad 70 let mají dopravu zdarma, ale jen při použití čipové karty.Současný odbavovací systém společnosti Mikroelektronika je v provozu od 18. ledna 2006 a nahradil systém EMtest. Cestující platící čipovou kartou jednotlivé jízdné musí řidiči nahlásit, zda požaduje jízdné plné nebo poloviční, a druh jízdného navolí na odbavovacím zařízení řidič (u EMtestu si jej volil cestující sám). Cestujícím s čipovou kartou s nahraným "měsíčním kupónem" nebo kartou opravňující k bezplatné přepravě je po odbavení vydán evidenční lístek v hodnotě 0,- Kč.Od června 2009 je MHD Příbram součástí Středočeské integrované dopravy (SID), což umožňuje cestujícím s čipovou kartou – elektronickou peněženkou možnost jednoho zvýhodněného přestupu do 20 minut, a to jak v rámci MHD, tak mezi MHDxSID a naopak. Zároveň jsou v MHD Příbram akceptovány čipové karty SID vydané jinými dopravci zapojenými do systému. Stejně tak opačně jsou uznávány čipové karty MHD Příbram na linkách SID v obvodu městské dopravy. Doplňme ještě, že v minulosti byl na linkách MHD Příbram zaveden také S provoz s nástupem všemi dveřmi a prodejem jízdenek mimo vozidlo, který zde vydržel přibližně do konce devadesátých let.

Mnoho zastávek městské dopravy je vybaveno čekárnami, které jsou obvykle plechové, žluté a s kulatou střechou, na jejíž spodní části jsou nalepeny štítky s čísly zastavujících linek. Vzhledem k zavedení nového linkového vedení v rámci projektu „Optimalizace MHD v Příbrami“ jsou však tyto štítky neplatné, resp. čísla linek nebyly přelepeny aktuálními údaji.Tyto zastávky obvykle nejsou vybaveny žádnými označníky (někdy jejich funkci plní samolepka podobného vzhledu) a jízdní řády jsou vyvěšeny v čekárně nebo na nástěnkách v její blízkosti. Na zastávkách bez čekáren jsou umístěny klasické kulaté terče s logem ČSAD nebo nakresleným autobusem a nápisem "zastávka" na jedné nebo dvou žlutých tyčích. V případě souběhu s regionálními a dálkovými autobusovými linkami je většinou jeden označník pro všechny. Označníky jsou často popsány jen z jedné strany, z druhé strany je terč celý tmavě modrý.Na novějších zastávkách v Koperníkově ulici, kde MHD jezdí teprve od roku 2007, je osazen nový typ označníků, který je tvořen červeným sloupkem, na kterém je umístěna čtvercová deska se značkou „zastávka autobusu“ a názvem zastávky.

Téměř na všech zastávkách je chodník v délce asi dvou metrů vyvýšen do úrovně prvního schodu autobusu, takže při nastupování s kočárkem nebo při vystupování odpadá poslední schod z autobusu na zem a zbývá překonat jen dva schody uvnitř vozu. U "hrbu" by měl řidič zastavit těmi dveřmi, u kterých se nachází plošina na kočárek, ale příliš se to nedodržuje.Dnes už tyto hrby svou funkci víceméně neplní, z některých zastávek zcela zmizely, na jiných jsou různě poškozené apod.
Kuriozitou je (v dnešní době) zastávka s názvem "Stalingrad". (Označník "ČSAD zastávka" s uvedením názvu zastávky by na ní jistě mnoho příznivců veřejné dopravy potěšil...)

Jízdní řády linek MHD byly za časů ČSAD Příbram shodné s ostatními (regionálními a dálkovými) autobusovými linkami, tzn. s vypsáním odjezdů ze všech zastávek. Zastávka, na které byl jízdní řád vyvěšen, nebyla vždy podtržena, což orientaci ještě více komplikovalo. Linky s větším počtem spojů měly papír pro každý směr zvlášť a v zastávce byl poté vyvěšen jen směr správný. Jízdní řád linky 2 zabíral mnoho místa a pro lepší přehlednost byl rozdělen na papíry se spoji jedoucími v pracovní dny a na papír s vypsáním spojů v sobotu, neděli a svátek. (Podobné řešení se dodnes používá u linek MHD v Berouně a Králově Dvoře.)Později se začaly používat jízdní řády městského provedení, tj. s časy odjezdů v tabulce pouze z dané zastávky a výpisem zastávek i s jízdní dobou ve sloupci vlevo. Jednotlivé varianty spojů a další omezení (nejede od 24. 12. do 26. 12. a 1. 1. apod.) byly rozlišeny písmeny a číslicemi. U častěji jezdících linek nové jízdní řády orientaci cestujících značně zjednodušily, u linek s velkým počtem variant trasy naopak znesnadnily. Po začlenění MHD Příbram do SID se opět začaly používat výhradně jízdní řády linkového typu. Ideálním řešením by byly jízdní řády městského typu u některých častěji jezdících linek s pravidelným intervalem a trasou a linkového typu u ostatních. Vzhledem k tomu, že formuláře se nezasunují do fólie jako např. v Praze, ale lepí se přímo na plech označníků či vkládají do nástěnky kryté plastem, by jejich rozdílný formát nebyl problém. Hezky vyvedená schémata sítě se nacházejí ve všech vozidlech na přepážce za stanovištěm řidiče, na některých významnějších zastávkách jsou potom umístěny velké tabule se schématem linkového vedení a celkovou prezentací „Optimalizace MHD Příbram“. Schéma sítě i jízdní řády lze najít např. webu města www.pribram-city.cz

Vozový park autobusů městské dopravy je tvořen pouze vozy městského trojdvéřového provedení, pro potřeby MHD je určeno kolem 30-ti vozidel. Nejstarší autobusy jsou typů Karosa B 731 a Karosa B 732, na něž navazují typy Karosa B 932, Karosa B 932E, B 952 a B 952E. Kromě těchto vozů jsou nasazovány ještě autobusy SOR B 9.5 délky 9,5 metru se sníženou podlahou (přední a střední dveře s jedním schodem a zadní se dvěma schody) a nízkopodlažní SOR BN 10.5 a SOR BN 12. Všechny vozy kromě Karos B 731 jsou vybaveny mechanickými převodovkami.
Spoje s garantovaným nasazením nízkopodlažního vozidla nejsou na linkách MHD Příbram vyznačeny. V době, kdy se dopravce ještě nazýval ČSAD Příbram, bylo v jízdních řádech linky 12 ve svorkách připsáno "bezbariérový autobus", provoz byl (a je dosud) však zajišťován vozy SOR B 9.5, které mají pouze sníženou podlahu.Autobusy jsou buď bílé, ve firemním modro-bílém nátěru bývalého Connexu (s jedním modrým pruhem ve spodní části vozu), nebo v červeno-šedém nátěru Veolia. Velká část autobusů ale jezdí v celovozových reklamních nátěrech/velkoplošných polepech na různých barevných podkladech. Na bocích některých bílých a modro-bílých autobusů bývaly umístěny červené černě podtržené nápisy "MHD Příbram" a městské znaky. Ty se ale už dnes nevyskytují, pouze na některých autobusech zůstaly dosud zachovány městské znaky.

Digitálními orientacemi jsou vybaveny pouze nízkopodlažní autobusy SOR BN 10.5 a BN 12. U ostatních autobusů (včetně nejnovějších Karos B 952E) jsou umístěny cedule s červeným číslem linky a černě vypsanou základní variantou trasy na čele vozu a boku s dveřmi. Na zádi vozu je umístěno samotné číslo linky (za ČSAD bylo spíše výjimkou). Někdy je celá záď zalepena reklamní samolepkou a číslo linky se na ní poté neosazuje. Některé autobusy SOR B 9.5 mají horní část čelního skla tmavě zelenou, takže zde umístěná orientace není zdálky čitelná.

Autobusy jezdí navzdory poměrně vysokému jízdnému ve špičkách pracovních dnů velmi slušně obsazené, na hlavních trasách nezřídka i přeplněné. V sedle a o víkendech je obsazenost logicky nižší, nedá se však říci, že by i v těchto méně atraktivních časech byly autobusy prázdné. Navzdory uzavření dolů a celkovému úpadku průmyslové výroby zajišťuje městské dopravě stále dost zákazníků vzdálenost sídliště od centra, celková rozlehlost města a také kopcovitý terén, který příliš neláká např. k cyklistice či pěší chůzi.

Při těchto skutečnostech se však jako kontroverzní jeví zvolený způsob odbavování, který často způsobuje nepřiměřeně dlouhé prostoje v zastávkách. Jistě by stálo alespoň za úvahu umožnění nástupu všemi dveřmi alespoň pro držitele přeplatních jízdenek. Pochopitelně by to ale znamenalo také zvýšené nároky na přepravní kontrolu.

Zavedení projektu „Optimalizace MHD Příbram“ v červnu 2009 znamenalo velmi výrazné zkvalitnění systému po stránce plošné a časové obsluhy města. Většina lokalit ve městě i jeho blízkém okolí má dnes rovnoměrné spojení po celý den, v kratších či delších, nicméně povětšinou pravidelných intervalech. V některých částech města (např. Školní ul., Milínská ul. či odlehlejší místní části) se dopravní obsluha MHD dokonce výrazně zlepšila. Také zjednodušení a tím pádem i zpřehlednění linkového vedení lze hodnotit kladně. Naopak nepříznivě lze zatím hodnotit systém ve vztahu k cestujícím a v jeho celkové prezentaci. Schémata sítě sice existují, ale jak již bylo popsáno výše, nacházejí se jen v autobusech a pouze na několika významnějších zastávkách. Jistě by nebylo na škodu tato schémata v nějaké změnšené podobě vyvěsit spolu s jízdními řády také na označníky. Neméně potřebné by byly také informace o tarifních podmínkách. Náhodný cestující nebo návštěvník města hodlající využít služeb MHD se o tarifu nedozví zhola nic... Taktéž jízdní řády jsou v linkové podobě poměrně nevhodné, zvláště pokud jsou v jednom jízdním řádu uvedeny všechny spoje pro pracovní dny i víkendy dohromady, ale to již bylo také popsáno výše. Vhodné by bylo také vyznačení nízkopodlažních spojů. Uvedené příklady jsou přitom drobnosti, které by při minimálních nákladech dokázaly posunout úroveň MHD opět o krok dopředu a zlepšily tak její vnímání v očích veřejnosti. Z ranku finančně nákladnějších a tudíž dlouhodobějších změn jsou potom ty z oblasti zastávek. Většina zastávek už dnes působí dost zanedbaným dojmem, přístřešky jsou na mnoha místech poškozené, neúplné a některé i očividně neudržované. Velká část zastávek dodnes nemá ani pořádnou nástupní hranu. Taktéž označníky jsou na mnoha místech různě orezlé, pokroucené apod., navíc jejich nejednotnost také nepůsobí zrovna reprezentativním dojmem. Zvláštní kapitolou je potom vozový park, který už dnes působí poněkud přestárle. Velkou část autobusů dosud tvoří morálně i technicky zastaralé Karosy řady 700, novější vozy řady 900, 950 a SOR působí o trochu lépe, nicméně podíl nových nízkopodlažních vozidel je v poměru ke zbytku vozového parku i ve srovnání s jinými městy stále velmi nízký.

Na závěr už tedy zbývá jen vyslovit přání, aby i výše popsané nedostatky byly postupně řešeny a aby změny zavedené v MHD Příbram v nedávné době nebyly koncem, nýbrž počátkem snahy o vytvoření moderního systému, který bude sloužit k plné spokojenosti cestujících a bude důstojnou a konkurenceschopnou formou dopravy po městě a jeho blízkém okolí. Toto vše ale samozřejmě závisí na úzké spolupráci dopravce a města, jeho prioritách a požadavcích na úroveň a atraktivitu městské dopravy. A pochopitelně také na finančních prostředcích, které je město jako objednatel služby ochotno do veřejné dopravy investovat.