Město Mělník se rozkládá ve Středočeském kraji na pravém břehu Labe asi třicet kilometrů severně od Prahy. Zdaleka viditelnou dominantou města je zámek (na stráních pod ním se nacházejí vinice) a věž chrámu sv. Petra a Pavla nacházející se na vrcholku nad soutokem Labe s Vltavou. Historie zdejšího osídlení je velmi stará a sahá až do 9. století. Od 10. století zde potom stával kamenný hrad, pod kterým začala vznikat osada, která se za město považuje od roku 1274. Královským městem Mělník prohlásil Karel IV., který se zasloužil také o rozvoj zdejšího vinařství, které se v poslední letech dostává znovu do popředí. V době vlády Jiřího z Poděbrad se Mělník slibně rozvíjel, později však došlo k úpadku jako důsledek potlačeného protihabsburského povstání, válek a morových epidemií. Koncem 18. století se Mělník stal střediskem zemědělského kraje tvořícího zázemí pro rozrůstající se Prahu. Průmyslová revoluce se městu spíše vyhnula a továrny vznikaly jen v návaznosti na tradiční zemědělství – např. cukrovar založený roku 1868. Sídlem okresních úřadů se stal Mělník v roce 1850. Větší stavební rozvoj města probíhal v letech první republiky a také po druhé světové válce, kdy vzniklo několik nových průmyslových podniků (včetně např. i loděnice či tepelné elektrárny), nová sídliště a k městu byly připojeny i některé sousední obce. Počet obyvatel tak vzrostl na současných cca 20 000. Nedaleko od města, v Horních Počaplech, se nachází tepelná elektrárna.

Výhodná poloha Mělníka s sebou přinesla také brzký rozvoj na poli dopravním. První parník projel pod městem v roce 1845, v roce 1888 byl postaven most přes Labe, v roce 1897 vzniklo přístavní překladiště. Vltavský plavební kanál byl zbudován v letech 1902 – 1905, v roce 1928 byl také otevřen nový moderní přístav sloužící svému účelu dodnes. Mělník je také křižovatkou dvou silnic první třídy I/9 Praha - Mělník - Dubá - Jestřebí - Česká Lípa - Nový Bor - Horní Podluží - Rumburk a I/16 Řevničov - Slaný- Velvary - Nová Ves - Mělník - Mladá Boleslav - Sobotka - Jičín procházejících městem v severojižním, resp. východozápadním směru. Z dalších významných komunikací zmiňme např. silnice II/261 Mělník - Štětí - Litoměřice - Ústí nad Labem - Děčín a II/331 Mělník - (Brandýs nad Labem)-Stará Boleslav - Lysá nad Labem - Nymburk - Poděbrady. Železnice dorazila do města v roce 1874, dnes je tato elektrifikovaná dvoukolejná trať označována číslem 072 a patří k našim hlavním železničním tahům. Po této trati jezdí kromě osobních (zastávkových) vlaků i spěšné vlaky a rychlíky. Přímé železniční spojení s použitím této tratě je možné například do Ústí nad Labem, Děčína, Nymburka, Kolína, ale i do Břeclavi. Přímé železniční spojení Mělníka s Prahou však již neexistuje. Na tuto trať byla později v Mělníku připojena lokálka (č. 076) směřující do Mladé Boleslavi. Tato trať je jednokolejná a neelektrifikovaná a jezdí po ní pouze osobní vlaky, a to ne dále než do Mladé Boleslavi. Železniční nádraží se nachází na východním okraji města, Na území města leží na trati 072 ještě zastávka Mělník - Mlazice využívaná pouze osobními vlaky. Pro město samotné má však železniční doprava spíše druhořadý význam, důležitější roli hrají autobusy, a to především ve spojení s Prahou, kam řada obyvatel dojíždí za prací, do škol či za zábavou a kam je doprava po železnici možná jen s přestupem. Autobusy na této trase jezdí po celý den v relativně krátkých intervalech buď jako zastávkové, nebo častěji jako přímé spoje zastavující jen v obou cílových městech. Autobusové nádraží má oproti železničnímu výhodnější polohu poblíž sídlišť a v rozumné docházkové vzdálenosti z centra. V roce 2005 prošlo modernizací, kdy byl jednak snížen naddimenzovaný počet odjezdových stání a zároveň vzniklo nové zastřešené nástupiště. Dominantním autobusovým dopravcem v oblasti je společnost ČSAD Střední Čechy se sídlem v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi. Jedna z provozoven této společnosti se však nachází také v Mělníku – Mlazicích v ulici K Přívozu 2604. Dříve tento dopravce působil pod názvem ČSAD AB Mělník, jakožto nástupnická organizace bývalého ČSAD KNV Praha – závod č. 108 Mělník. Poté se rozdělil tak, že autobusovou dopravu začala provozovat společnost ČSAD Střední Čechy a nákladní automobilovou dopravu ČSAD Mělník. Dále v rámci okresu působí např. Nerabus či Kokořínský SOK. Mělník se také nachází v obvodu Pražské integrované dopravy, která je zde zastoupena linkami č. 470, 471 a 472 směřujícími do Kralup nad Vltavou, Neratovic a Brandýsa nad Labem - Staré Boleslavi. Spojení s Prahou však zaintegrováno není.

Městskou dopravu v Mělníku provozoval, tak jak bylo v menších městech obvyklé, místní závod ČSAD, resp. po jeho privatizaci ČSAD AB Mělník. 1. ledna 1998 provoz převzal místní autobusový dopravce Bohumil Černý. Ten se do té doby zabýval pouze zájezdovou dopravou, a to především v úzké spolupráci s cestovní kanceláří AXIA, a kromě MHD žádné další pravidelné linky nevypravoval a nevypravuje. V závěru roku 2006 však tento dopravce své působení na linkách MHD ukončil. Město Mělník proto vyhlásilo výběrové řízení na nového provozovatele, jehož vítězem se stala společnost ČSAD Střední Čechy, která provoz převzala od 1. 11. 2006.

MHD je tvořena dvěma linkami licenčních čísel 255001 a 255002, které obsluhují jak město Mělník a jeho místní části, tak i sousední obce Velký Borek a Liběchov. Zjednodušené označení 1 a 2 se ve vztahu k cestujícím nepoužívá. Trasování linek je následující:

Jak vypadá provoz MHD? Obě linky mají pro obsluhu města přibližně stejný význam a ani jedna výrazně nedominuje nad druhou. O něco více spojů je však vedeno na lince „1“. Časový rozsah provozu je u obou téměř stejný. První spoje vyjíždějí kolem 5:00, provoz je však ukončen poměrně brzy – již kolem 19:00. Po celý den je intenzita provozu cca 1 spoj/hod., na lince „1“ ve špičkách o něco větší (cca 2 spoje/hod.). O víkendech je pak provoz udržován pěti páry spojů na lince „1“ a dvěma páry na lince „2“. Trasy linek jsou poměrně stabilní, k dělení na varianty dochází hlavně v centrální části města, kde to vyžaduje urbanismus a tvar uliční sítě. Týká se to především linky „1“. V koncových úsecích obou linek už pak dochází jen ke zkracování některých spojů, které by nebyly dostatečně vytížené až na konečnou zastávku.

Předchozí dopravce používal na zastávkách městské dopravy vlastní označníky - starší typ v podobě šedého sloupku, v jehož horní části je kolmo k ulici přivařený plech s červeně nastříkaným nápisem „MHD“. Tyto označníky byly postupně vyměňovány za novější typ – sloupek s dopravní značkou vymezující zastávku autobusu a doplněnou nápisem „MHD“ s názvem zastávky. U obou typů označníků je na sloupku ve výši očí umístěna deska pro výlep jízdních řádů. Tyto označníky na zastávkách i nadále zůstávají, lze však předpokládat, že budou postupně mizet a jízdní řády se přesunou na označníky linkových autobusů ČSAD Střední Čechy. Větší část zastávek je vybavena čekárnami, částečně pocházejícími ještě z dob státního ČSAD. Na některých z nich lze dokonce ještě objevit smaltované terče „ČSAD – městská doprava“, případně i s upozorněním na někdejší samoobslužný provoz („S“). Některé přístřešky jsou již nového provedení s prosklenými stěnami – např. rekonstruované zastávky v Bezručově ulici. Vesměs jsou zastávky umístěné v zálivu nebo alespoň v místě, kde stanicující autobus netvoří překážku dalšímu provozu a většinou nechybí ani vymezení zastávky žlutým vodorovným značením.

Jízdní řády jsou v linkovém provedení s výpisem odjezdů ze všech zastávek na trase. Dopravce Bohumil Černý používal linkové jízdní řády s trochu jinou grafickou podobou než obvyklé jízdní řády veřejné autobusové dopravy, dnes jsou ale již jednotné a od linkových autobusů se liší jen přípisem „MHD Mělník“. Číslo linky je uvedeno pouze v úřední šestimístné podobě. Řádek s aktuální zastávkou je pro snažší orientaci většinou zvýrazněn ručním podtržením. Jízdní řády jsou vylepovány bez jakékoliv další ochrany proti vandalství či vlivům povětrnosti, což se na jejich stavu občas projevuje.

Odbavování a tarif se výrazně nevymykají jiným podobným provozům. Do vozidel se nastupuje jen předními dveřmi (výstup ostatními) a jízdenky prodává řidič přímo ve vozidle. K odbavení slouží elektronické pokladny Mikroelektronika vybavené také čtečkou čipových karet. Tarif je jednotný nepřestupný. Cena základní jízdenky je 10,- Kč (zlevněná 5 Kč) při platbě v hotovosti a 6,- Kč (zlevněná 3 Kč) při využití čipové karty. Ta může sloužit buď jako elektronická peněženka (nabít ji je možno libovolnou částkou) nebo jako časová předplatní jízdenka, přičemž měsíční jízdenka stojí 210,- Kč (zlevněná je o „stovku“ levnější). Distribuci čipových karet dnes zajišťuje informační kancelář ČSAD, dříve je distribuovala CK AXIA ve své pobočce v centru města, kde bylo možné získat také jízdní řády či případně další informace o MHD.

Vozový park městské dopravy tvoří v současné době 6 autobusů městského provedení. Při zahájení provozu Bohumilem Černým byly zakoupeny vozy typu Karosa B731/B732 vyřazené z větších dopravních podniků (např. Hradec Králové nebo České Budějovice), které ve svém novém působišti prošly opravami. Na sklonku roku 2005 byl zakoupen první nízkopodlažní autobus typu Mercedes Citaro, který znamenal významnou posilu vozového parku. Do provozu MHD poprvé zasáhl 22. 12. 2005. Po převzetí provozu společností ČSAD Střední Čechy byly některé zachovalejší autobusy převzaty od předchozího dopravce a současně sem byly předisponovány dva další autobusy rekonstruované s použitím nových čel řady 950. Tyto vozy jsou zároveň vybaveny pro provoz na linkách PID a kromě RZ tak nosí i čtyřmístná evidenční čísla 1587 a 1588. Dále mají pochopitelně potřebné označovače jízdenek a vnitřní digitální panel, na kterém se v Mělníku zobrazuje číslo linky (1 nebo 2) a směr jízdy. Přehled městských autobusů udává následující tabulka:

Karosy zakoupené předchozím dopravcem od Dopravního podniku města Hradce Králové si v Mělníku zachovaly jeho nátěr. Toto barevné schéma pak bylo v Mělníku přijato za městský nátěr a ve zjednodušené podobě bylo použito i na dalších autobusech určených pro MHD, včetně nejnovějšího Citara. V současné době se ale na autobusech používá firemní nátěr ČSAD Střední Čechy v červeno-bílém provedení. Do tohoto schématu pak byly přelakovány také dva autobusy převzaté od Bohumila Černého (5S6 4281 a Citaro 4S4 9957). Ostatní převzaté autobusy zatím jezdí v původním červeno – žlutém nátěru. Celovozové reklamy se ve zdejším provozu nevyskytují, autobusy ale měly dříve často reklamní polepy na zadních čelech a na boku byla většinou reklama CK AXIA, jejíž letáčky s nabídkami zájezdů byly hojně vylepovány i uvnitř autobusů. Autobusy nejsou označovány číslem linky, ale jen směrovkami za předním sklem. Místo, kde obvykle bývá číslo linky je v Mělníku přelepeno samolepkou s nápisem „MHD“. Stejně je tomu také u nízkopodlažního Citara, které není vybaveno digitálními panely a schránky pro jejich umístění jsou bohužel prázdné.

V pracovních dnech jsou do provozu vypravovány nejméně čtyři autobusy – teoreticky na každou linku dva, ve skutečnosti ale dochází ke vzájemným přejezdům, i když ne tak častým. Nasazení nízkopodlažního autobusu zatím není nijak garantováno, takže může jezdit na jakémkoliv kurzu. K odstavování a údržbě autobusů používá dopravce svůj areál v Mlazicích, předchozí dopravce Bohumil Černý měl vlastní garáže s dílnou v Cukrovarské ulici 2072.

Plánek linkového vedení MHD zpracovaný Miroslavem Pencem zachycující stav v roce 2007 si můžete stáhnout zde. Kliknutím sem se dostanete na galerii s dalšími záběry mělnické MHD.