Město Votice leží v jižní části Středočeského kraje přibližně 60 kilometrů od Prahy. Ze tří stran je obklopeno kopcovitou krajinou nazývanou díky zdejšímu celkově chladnějšímu podnebí "Česká Sibiř". Jak se dočteme na webu města, první písemná zmínka o městě nazývaném až do 16. století Otice je z roku 1359, osada zde ale pravděpodobně vznikla již dříve. Větší rozmach přineslo městu 15. a 16. století, kdy byl například založen pivovar. Díky své výhodné poloze na obchodní stezce se Votice spolu s nedalekým Benešovem staly nejdůležitějším obchodním centrem v oblasti. Po roce 1918 dochází k dalšímu rozvoji a výstavbě nových čtvrtí, druhá světová válka však naopak přinesla smutný konec zdejší silné židovské komunity. V letech 1949 – 1960 byly Votice okresním městem, od roku 1960 patří do okresu Benešov. Od roku 2003 jsou obcí s rozšířenou působností. Město má dnes cca 4500 obyvatel, rozloha správního území je 3640 ha a je rozděleno do 22 místních částí.

Dávná obchodní stezka jdoucí přes Votice severojižním směrem se v průběhu staletí postupně proměnila v silnici. V roce 1843 byl vhodněji upraven její směr a byla celkově zmodernizována, stala se z ní tzv. silnice státní spojující Prahu s Českými Budějovicemi (odkud dále pokračuje do rakouského Lince), dnes označená jako I/3, nebo též jako mezinárodní trasa E55. Jak postupem let houstl provoz, začalo její trasování přímo přes střed města po západním okraji náměstí způsobovat ve městě problémy. Kritickou situaci vyřešilo přeložení silnice do nové trasy jdoucí po východním okraji města. Přeložka byla budována mezi lety 1977 – 1982 a nešlo jen o samotný obchvat Votic, ale přeloženy byly i navazující úseky - na severu mezi Olbramovicemi a Voticemi, na jihu potom vznikl nový úsek z Votic po Oldřichovec doplněný kvůli dlouhému stoupání o další, tzv. stoupací pruh. Ostatně podobné přeložky byly na silnici I/3 budovány v sedmdesátých a osmdesátých letech i na jiných místech. Dnes už však i takto modernizovaná silnice pěje svou „labutí píseň“, protože z postupným budováním dálnice D3 se z ní stane silnice druhé třídy č. 603.

Z města potom vycházejí další dvě silnice II. třídy, a sice č. 121 (Votice – Sedlec-Prčice – Milevsko – Mirovice) a č. 150 (Votice – Louňovice pod Blaníkem – Čechtice – Ledeč nad Sázavou – Světlá nad Sázavou – Havlíčkův Brod). Obě jsou napojeny na silnici I/3 mimoúrovňovou křižovatkou na okraji města. Nedaleko od města směrem na sever je na silnici I/3 napojena ještě silnice I/18 směřující na Sedlčany a Příbram.

Velmi důležitou událostí se pro město i celý okolní kraj stala výstavba Dráhy císaře Františka Josefa, později Wilsonovy dráhy, dnes tratě č. 220. Stavba probíhala v letech 1867 – 1870 a pracovali na ní především italští dělníci. Původně měla železnice vést těsně okolo města a nádraží se mělo nacházet v místě dnešní sokolovny (Masarykovo náměstí). O důvodu, proč trať nakonec město minula v podstatně větší vzdálenosti, hovoří ve svých „Pamětech“ někdejší starosta města František Hochman: "Když byla trať vyměřena okolo Votic, přičinil se František Macháček, okresní starosta a rolník v Olbramovicích, s hejtmanem Vížďálkem, aby nádraží bylo na Veselce, vzdálené od Votic 3/4 hodiny, ale blízko u Olbramovic. Macháček prý také přemluvil mnohé obecní starosty, aby před stavební komisí prohlásili, že chtějí mít nádraží na Veselce." (citace použita z webových stránek města Votice). Navíc údajně dráha „ležela v žaludku“ i majitelům pozemků, po kterých měla vést. Votice si nakonec alespoň vymohly stanici u Beztahova. Stanice se potom jmenovaly Votice - město (dnes pouze Votice) a Votice - Veselka (od roku 1937 Olbramovice). V roce 1872 vystavělo město ke stanici silnici (dnes Husova ulice), v roce 1925 byla doplněna jednostranným chodníkem, později přibylo také veřejné osvětlení po celé trase mezi městem a nádražím. Původní nevyhovující malá a nízká staniční budova nádraží byla později přestavěna, soudě dle její architektury pravděpodobně v letech první republiky. První slavnostně vyzdobený vlak složený z lokomotivy a čtyř vozů přijel do stanice v neděli 3. 9. 1871. Od roku 1988 je trať elektrifikována střídavým napětím 25 kV. První vlak tažený elektrickou lokomotivou přijel na nádraží v pátek 27. 9. 1988 ve 12:00. V současné době ve Voticích zastavují pouze osobní a spěšné vlaky. Rychlíky mají svou pravidelnou zastávku v sousedních (menších a méně významných) Olbramovicích, kde se však připojuje „lokálka“ ze Sedlčan. To je zřejmě také další důsledek z dnešního pohledu zcela nesprávného rozhodnutí o trasování dráhy popsaného výše... Zajímavostí je, že na území kolem Votic se počítalo s vedením železnice Plzeň – Brno, dokonce byla vyhlášena i stavební uzávěra na území kolem Srbického vrchu na jihozápadě a jihovýchodě města. Teprve po definitivním zrušení tohoto záměru někdy v šedesátých letech bylo toto území uvolněno pro výstavbu. Trať č. 220 v současné době prochází zdvoukolejněním a celkovou modernizací na tzv. IV. tranzitní koridor. Od stanice Votice směrem na jih se zde počítá s rozsáhlou přeložkou trati v úseku Votice - Mezno, kdy původní trasu vedoucí přes stanice Heřmaničky a Střezimíř nahradí nová kratší přeložka překonávající zdejší kopcovitou krajinu dvěma tunely. Původní trať bude poté pravděpodobně zrušena.

První autobusy obstarávající pravidelnou autobusovou dopravu se ve Voticích začaly objevovat mezi oběma světovými válkami. Tehdejší autobusovou dopravu provozovala především Československá státní pošta, později také Československé státní dráhy, se kterými byl poštovní autobusový provoz sloučen v roce 1933, případně i nejrůznější soukromí dopravci častokrát provozující jedinou linku s jedním nebo několika málo autobusy. Z tohoto období je známé, že např. v roce 1929 provozovala Poštovní automobilní správa linku (tehdy se používal název „automobilní trať“) č. 738 Mladá Vožice – Votice – Veselka, nádraží. Později zde působil také dopravce JAS, neboli Jihočeské podniky pro automobilovou dopravu, který v období 1938 – 1939 provozoval dokonce tři linky označené II. Votice – Mladá Vožice – Smilovy Hory (délka 42,7 km), IIa. Nádraží Olbramovice – Votice nádraží (délka 4,3 km) a IXa. Votice – Nádraží Votice (délka 2 km). Po druhé světové válce se v roce 1947 v seznamu automobilních tratí ČSD – oblastního ředitelství Praha objevuje linka 3664 Olbramovice – Votice – Vlašim. V roce 1948 byla autobusová doprava od drah převzata nově vzniklým podnikem ČSAD a ostatní autobusová doprava byla zestátněna a začleněna do struktury podniků ČSAD, který byl organizován dle tehdejšího územně správního členění státu. Autobusová doprava zažila obrovský rozvoj a autobusy se postupně dostaly i do těch nejzapadlejších vísek, čímž byla bez nadsázky vytvořena jedna z nejhustších a nejkvalitnějších sítí autobusové dopravy na světě. V tomto období působil ve Voticích a okolí ČSAD n. p. KNV Praha, závod 114 Benešov s provozovnami Benešov, Vlašim a Votice. Dle zatím dostupných materiálů není jisté, zda votická provozovna sloužila taktéž autobusové dopravě, pravděpodobně zde však bylo umístěno pouze středisko nákladní dopravy.

Odjezdová stanoviště autobusů byla ve Voticích původně umístěna na obvyklém místě, tedy na náměstí. K výraznému zlepšení komfortu pro cestující došlo v roce 1978, kdy bylo na místě původních chlévů a blátivých dvorů na jižním okraji centra vybudováno nové autobusové nádraží s ostrovními nástupišti a odbavovací budovou s čekárnou, informační kanceláří, občerstvením, sociálními zařízeními a zázemím pro řidiče. V roce 2008 pak bylo toto nádraží nahrazeno novým terminálem na místě původního parkoviště v těsném sousedství starého „autobusáku“. Nový terminál i budova zázemí jsou pojaty méně velkoryse než původní autobusové nádraží, ale pro stávající provoz plně dostačují. Cestující navíc jistě ocení přístřešky na jednotlivých nástupištích, které na původním nádraží scházely a taktéž instalovanou světelnou tabuli, která přehledným způsobem zobrazuje v kteroukoliv denní i noční dobu odjezdy několika nejbližších spojů. Původní autobusové nádraží stále fyzicky existuje, dá se ovšem předpokládat, že na jeho místě časem vznikne nová zástavba. Kromě autobusového nádraží se na území města nachází ještě dalších pět zastávek veřejné autobusové dopravy (Votice, ÚNZ , Votice, kino , Votice, žel. st. , Votice, Srbice a nejnověji Votice, LIDL).

Regionální autobusovou dopravu v okolí Votic dnes zajišťují hned tři dopravci – ČSAD Benešov, Veolia Transport Praha a Comett Plus Tábor. Nejvíce linek (9) provozuje ČSAD Benešov. Zajišťují spojení do okolních obcí, ale také do Prahy a dvou největších měst okresu, tedy Benešova a Vlašimi, přičemž linka do Vlašimi je jako jediná součástí Středočeské integrované dopravy (SID) pod číslem E36. Dvě linky směřující do Sedlce-Prčic a Sedlčan provozuje Veolia Transport Praha. Comett Plus Tábor je ve Voticích zastoupen třemi linkami přijíždějícími sem z přilehlé oblasti okresu Tábor. Větší část linek má trasu koncipovanou tak, že Voticemi pouze projíždějí a pokračují někam dále, alespoň pro část spojů jsou ale Votice vždy konečnou stanicí.

Vzhledem k odlehlé poloze nádraží mají pro spojení města se vzdálenějšími oblastmi velký význam autobusové linky dálkové. Na obchvatu města není zastávka, a tak všechny dálkové autobusy, kromě několika málo přímých spojů, sjíždějí z hlavní silnice do města a po odbavení cestujících se na ní znovu vrací. Všechny dálkové spoje zastavují pouze na autobusovém nádraží. Celkem sem zajíždí 11 dálkových linek osmi dopravců. Všechny tyto linky vyjíždějí z Prahy a směřují do různých míst v jižních Čechách, resp. opačně. Níže uvedený přehled uvádí všechny příměstské, meziměstské i dálkové linky jezdící do Votic k 1. září 2009. Kromě čísla linky a trasy je vždy v závorce uveden její dopravce.

Příměstské a meziměstské linky:

• 120577: Praha – Votice – Neustupov (ČSAD Benešov)
• 200036 (E36)*: Vlašim – Votice (ČSAD Benešov)
• 200049: Heřmaničky – Vrchotovy Janovice (ČSAD Benešov)
• 200050: Benešov – Votice – Sedlec-Prčice (ČSAD Benešov)
• 200070: Benešov – Jankov (ČSAD Benešov)
• 200073: Jankov – Votice (ČSAD Benešov)
• 200084: Votice – Miličín – Mezno (ČSAD Benešov)
• 200085: Neustupov – Votice – Vojkov (ČSAD Benešov)
• 200092: Miličín – Zvěstov – Benešov – Praha (ČSAD Benešov)
• 300280: Sedlec-Prčice – Votice (Veolia Transport Praha)
• 300340: Sedlčany – Vojkov – Votice (Veolia Transport Praha)
• 390720: Mladá Vožice – Miličín – Votice – Praha (Comett Plus Tábor)
• 390760: Mladá Vožice – Votice – Olbramovice (Comett Plus Tábor)
• 390770: Mladá Vožice – Sudoměřice u Tábora – Miličín – Votice (Comett Plus Tábor)
• * - linka 200036 je pod označením E36 zařazena do IDS Středočeská integrovaná doprava (SID)

Dálkové linky:

• 132100: Praha – Tábor – Týn nad Vltavou – České Budějovice (Veolia Transport Praha)
• 132101: Praha – Jistebnice – Tábor – Bechyně – Týn nad Vltavou (Jan Kukla Praha)
• 133570: Praha – Tábor – České Budějovice – Český Krumlov – Vyšší Brod (Veolia Transport Praha)
• 134102: Praha – Tábor – Jindřichův Hradec (Veolia Transport Praha)
• 320001: České Budějovice – Týn nad Vltavou – Tábor – Votice – Praha (ČSAD Jihotrans České Budějovice)
• 320002: České Budějovice – Tábor – Praha (ČSAD Jihotrans České Budějovice)
• 330111: Český Krumlov – České Budějovice – Tábor – Praha (ČSAD Autobusy České Budějovice)
• 340001: Jindřichův Hradec – Tábor – Votice – Praha (ČSAD Jindřichův Hradec)
• 340002: Třeboň – Tábor – Votice – Praha (ČSAD Jindřichův Hradec)
• 340910: Jindřichův Hradec – Soběslav – Tábor – Votice – Praha (JH-Bus Jindřichův Hradec)
• 390001: Tábor – Votice – Praha (Comett Plus Tábor)

Jak již bylo výše popsáno, votická železniční stanice byla vybudována v odlehlé poloze asi 2 km západně od města. V době otevření železnice sice bylo zvykem chodit pěšky i na mnohem větší vzdálenosti a cestování vlakem navíc nebylo každodenní záležitostí. Jak se ale lidská společnost vyvíjela, bylo stále více zřejmé, že poloha nádraží je problém, jehož optimální řešení se zřejmě nenajde již nikdy. O jeho částečné zmírnění se postaralo až zavedení přípojných autobusových spojů mezi nádražím a městem. Z předchozích odstavců vyplývá, že již v roce 1929 mohli cestující využít autobusové linky zajíždějící k nádraží na Veselce (dnes tedy Obramovice) a krátce před druhou světovou válkou existovalo autobusové spojení jak k nádraží Votice, tak i propojení olbramovické a votické stanice mezi sebou přes město Votice. Jak vypadal provoz v dobách státního ČSAD z dostupných podkladů zatím nevíme a zaměříme se tedy především na popis současné situace.

V první řadě je třeba předeslat, že žádná takto trasovaná samostatná linka dnes ve Voticích nejezdí. Všechny spoje mezi autobusovým a vlakovým nádražím jsou provozovány v rámci jiných linek. Jedná se buď o spoje, které po příjezdu na autobusové nádraží pokračují dále až k železniční stanici, nebo i o samostatné obraty, které ale vykonávají autobusy v době přestávky mezi jinými spoji. Trasa vede z autobusového nádraží přímo k železniční stanici po Husově ulici a kromě obou koncových stanic je jedinou nácestnou zastávkou pouze zastávka Votice, kino. Na té však zastavují opravdu pouze místní spoje k nádraží. Ostatní linky vedené po Husově ulici tuto zastávku neobsluhují.

Na místní dopravě se podílejí všichni tři výše zmiňovaní regionální dopravci, tedy ČSAD Benešov, Comett Plus a Veolia Transport a jednotlivé spoje jsou tedy rozděleny mezi tři linky – 300280, 390770 a 200036 (E36).

Veolia Transport obsluhuje železniční stanici pouze jediným párem spojů brzy ráno, přičemž ale vynechává již zmíněnou zastávku Votice, kino. Comett Plus jezdí k nádraží třemi páry spojů – dva ráno a jeden dopoledne. Nejvíce spojů provozuje k železniční stanici ČSAD Benešov, které zajíždí na nádraží celkem osmi páry spojů – tři ráno, jeden dopoledne, tři odpoledne a jeden řekněme v podvečer. Tento rozsah provozu platí pro školní pracovní dny (v době školních prázdnin je omezen jeden ranní spoj na lince 200036). O víkendech se na nádraží nejezdí s výjimkou jednoho ranního a jednoho dopoledního spoje na lince 200036, které ale jezdí pouze v sobotu.

Doba jízdy mezi oběma konečnými je pouhých 5 minut, pouze spoje Veolie mají díky vynechání zastávky Votice, kino jízdní dobu kratší. Přestože hlavním a v podstatě jediným smyslem existence spojení města s nádražím je vzájemná návaznost mezi vlaky a přípojnými autobusy, není tato návaznost vždy dodržena a ne všechny vlaky mají svůj přípoj do / z města. U některých nejvytíženějších vlaků ve špičkách pracovních dnů je však návaznost příkladně dodržena. Autobusy sice nemají v jízdním řádu garantované vyčkávací časy při případném zpoždění, skutečnost je však taková, že řidiči obeznámení s místní situací před nádražím při případném zpoždění vlaku počkají.

Souhrn odjezdů z obou koncových stanic bez rozlišení dopravce by potom vypadal takto:
Votice, aut. st. ---> Votice, žel. st.
4:40 , 5:17 , 5:21 , 6:19 , 6:40 , 7:35 (6) , 7:40 , 9:20 (X6) , 10:50 , 12:25 , 13:45 , 16:40 , 18:30
Votice, žel.st. ---> Votice, aut. st.
4:45 , 5:47 , 6:00 , 6:40 , 6:54 , 8:00 (X6) , 9:45 , 11:10 (X6) , 12:55 , 14:20 , 17:00 , 19:05
Poznámky:(6) - jede pouze v sobotu, (X6) - jede v pracovní dny a sobotu

Spoje obsluhující železniční stanici jsou, jak z výše uvedeného popisu vyplývá, součástí turnusů příměstských linek a objevují se zde tedy běžné linkové vozy obvyklé u jednotlivých dopravců. ČSAD Benešov nasazuje Mercedesy Conecto, které jsou rychle vytlačovány novějšími Mercedesy Intouro, Veolia Transport a Comett Plus používají buď Karosy C734, C934, v případě Comettu i C954, nebo SORy C10,5 (Veolia) nebo C7,5 (Comett Plus).

Existenci alespoň nějakého spojení z města na vzdálené nádraží lze sice samu o sobě hodnotit jako kladnou, při podrobnějším zkoumání však objevíme pár věcí, které by se daly vylepšit. Pokusíme se je shrnout v tomto odstavci, který by taktéž mohl být jakousi inspirací pro další vývoj a zatraktivnění veřejné dopravy pro ty, pro které tu je, tedy cestující, ať už stávající nebo potenciální.

Jako první lze jmenovat souhrnný výpis odjezdů uvedený výše. Obdobný výpis sice existuje a je vyvěšen ve vývěsní skříňce na autobusovém nádraží. Mezi ostatními jízdními řády a výpisy odjezdů však zaniká a možná by tedy nebylo na škodu jeho výraznější označení či současně přemístění do čekárny, kde by byl více na očích cestující veřejnosti.

Velmi důležitou věcí je zlepšení návazností mezi vlaky a autobusy. Ne všechny vlaky totiž mají na votickém nádraží zajištěn autobusový přípoj do města. Zároveň je důležité, aby návaznost byla zajištěna na co největší, nebo pokud možno všechny vlakové spoje, tak, aby cestující, který např. ráno pojede z města na nádraží, kde přestoupí do vlaku, měl jistotu, že stejným způsobem bude moci cestovat také opačným směrem např. večer. Pokud bude muset jednu z těchto dvou cest absolvovat pěšky, spolehlivě ho to od takového způsobu dopravy odradí.

Poslední návrh je už trochu rozsáhlejšího charakteru a vychází ze stále proklamované (ale velmi vlažně realizované) teze o železniční dopravě jako páteři a autobusové dopravě jako napáječe železnice. Na jiném místě tohoto článku je popsána situace, kdy ve Voticích zastavují pouze osobní a spěšné vlaky, zatímco rychlíky mají svou pravidelnou zastávku v sousedních Olbramovicích. Při troše dobré vůle by však bylo možné zajistit přípojné autobusy z města do obou železničních stanic. To by zajistila linka, která není nijak nová a už jsme se s ní seznámili v části věnované historii. A sice linka Olbramovice – Votice – Votice, nádraží. Pokud půjdeme více do podrobna, mohla by trasa vypadat takto: „Olbramovice, obec – Olbramovice, žel.st. – Olbramovice, STS – Votice, Srbice – Votice, ÚNZ – Votice, náměstí (nová zastávka) – (příp. Votice, LIDL) – Votice, aut.st. – Votice, kino – Votice, žel.st. – (Votice, Beztahov – Votice, Vranov/Košovice). Takto vedená linka by plnila hned několik úkolů. Spojení středu obce Olbramovice s cca 1,5 km vzdáleným nádražím, spojení místního podniku STS s ostatními místy na trase i oběma nádražím, dopravu po samotných Voticích, spojení z Votic na nádraží, a spojení do místních částí Beztahov, Vranov a Košovice, které jsou úplně bez obsluhy veřejnou dopravou. Rozmezí mezi odjezdy/příjezdy rychlíků ve stanici Olbramovice a osobních vlaků ve stanici Votice se pohybuje kolem 20 resp. 30 minut. Při vhodně nastavených jízdních dobách by tedy mohla být zajištěna návaznost v obou stanicích. Na linku by mohl být vypravován nějaký malokapacitní autobus (midibus, mikrobus) vzhledem k jeho nižším provozním nákladům, předpokládané dostačující kapacitě i podobě komunikací v koncovém úseku linky (Beztahov, Vranov, Košovice). V neposlední řadě by případné zajížděné linky do těchto místních částí mohlo být řešeno jako tzv. „Radiobus“, čímž by se opět snížily provozní náklady.

Konkrétní návrh linky a jízdních řádů je však s přihlédnutím ke všem okolnostem jako dodržení zákonných pracovních dob řidiče, oběhů vozidel, místních podmínek atd. příliš složitou záležitostí. Nemá smysl se jím v tomto článku zabývat, nehledě na to, že by to byl úkol pro povolanější odborníky z řad dopravců a organizátorů dopravy, úředníků zúčastněných subjektů a skutečnosti, že před případným zavedením takovéto linky by bylo vhodné provést podrobný dopravní průzkum v dotčené oblasti.

Na úplný závěr je nutné konstatovat jednu podstatnou věc. Všechny uvedené postřehy lze zrealizovat teprve tehdy, až bude vůle a snaha o vytvoření přehledného, efektivního a funkčního systému integrované dopravy. Tedy takového kde autobusy a vlaky nebudou dvěma oddělenými systémy, ale kde bude veřejná doprava brána jako jeden spojitý celek bez ohledu na druh dopravy a dopravce. Jinými slovy systém, kde si vlaky s autobusy a jednotlivý dopravci navzájem nebudou konkurovat, ale naopak spolupracovat, což se u nás zatím většinou moc neděje. Takový systém potom přinese užitek všem a hlavním vítězem bude především nejzákladnější článek celé dopravy, tedy cestující...

Vrátit se na začátek stránky.