Město Hranice (německy Mährisch Weißkirchen), kvůli názvu železniční stanice většinou nesprávně označované jako Hranice na Moravě, leží v Olomouckém kraji umístěné v Moravské bráně a ležící na řece Bečvě. Žije tu asi 20 000 obyvatel. Město se rozkládá kolem centra, které má historický ráz. Průmysl tu zahrnuje Sigmu, LG Multidisplays, cementárnu a vodárenskou společnost KUNZ Hranice, akciová společnost. Největší sídliště je Hromůvka, další významná jsou Struhlovsko a Nová ulice. Do místních částí patří obce Velká, Lhotka, Slavíč, Valšovice a osada Rybáře. Patří sem i město Drahotuše. MHD jezdí i do obce Teplice nad Bečvou, které však k Hranicím nepatří. Významné silnice jsou I/47, I/35 a I/48. Severně nad městem se staví dálnice D47, která bude napojena na dálnici D1. Prochází tudy také železniční trať 270 , která vede i přes Hranické viadukty, a od níž odbočuje významná trať 280 do Púchova. Ve městě jsou dvě nádraží, a to Hranice na Moravě (tratě 270,280) a Hranice na Moravě město (280).

Počátky pravidelné autobusové dopravy na území města Hranice sahají do doby před 2. světovou válkou. Tehdy zajišťovalo několik soukromých dopravců spojení okolních obcí s Hranicemi a jezdili zpravidla přes střed města k nádraží. Tak fungovaly například linky Kelč – Hranice soukromého dopravce Pavelky, dopravu ze Soběchleb zajišťoval dopravce Kocián a z Lipníku nad Bečvou dopravce Šumšal. Používány byly autobusy Praga, Škoda a Ford, ale i vozy rakouské výroby firmy Graf & Stift.

Po válce se soukromníci pokoušeli s různým úspěchem pokračovat ve svých dřívějších aktivitách. Doba byla velmi těžká a k přepravě osob se nezřídka používaly i nákladní automobily. Přesto se začaly projevovat tendence k rozšiřování služeb, a tak po roce 1947 zahájil autodopravce František Hyža poprvé provoz takové dopravy, kterou bychom dnes mohli označit jako vnitroměstskou. Autobusem PRAGA RND totiž přepravoval cestující od nádraží do města a zpět, přičemž neexistoval žádný jízdní řád a na určité vlaky se čekalo v podstatě neomezenou dobu. Později byl sice určitý jízdní řád sestaven, avšak v praxi se stále jezdilo podle příjezdů vlaků.

Mezitím vznikl státní podnik Autospráva ČSD, jehož úkolem bylo mimo jiné zabezpečovat pravidelnou osobní přepravu v návaznosti na vlaky ČSD ve směrech, kudy železnice nevedla. Vcelku logicky tedy tento podnik jako konkurence soukromé dopravy po znárodnění v roce 1948 začal soukromé dopravce likvidovat a v lepším případě převzal vozidla i s podnikatelem, z něhož se stal zaměstnanec – řidič.

Autospráva ČSD do 31. prosince 1949 a od 1. ledna 1950 z ní byl vytvořen nový národní podnik Autospráva ČSAD s krajským sídlem v Přerově. Autospráva ČSAD postupně v letech 1950-51 převzala všechny příměstské linky z Hranic do Kelče, Soběchleb, Rouského, Lipníku, Radíkova a další. Používány byly především autobusy PRAGA RND, Praga ND, Tatra 24/58 a Tatra 27/64.

S platností od 20. května 1951 byl vydán nový jízdní řád, ve kterém se poprvé objevuje pod č. 11473 pravidelný jízdní řád linky ,,Hranice na Moravě nádraží – Hranice město“ s deseti páry spojů denně včetně sobot a nedělí. Podle tohoto jízdního řádu také vyjíždí tato první pravidelná linka s vozy PRAGA RND. Mezi prvními řidiči jsou pánové Hyža, Žurek, Ondřej a Derych. Linku zajišťuje dopravní závod 1103 Československé státní automobilové dopravy se sídlem v Přerově, v Hranicích pak vznikla dopravní provozovna v Čaputově ulici 27, jejímž vedoucím se stal pan Boráň. V zimním jízdním řádu od října 1951 se počet spojů zvyšuje o jeden pár a v novém jízdním řádu platném od 18. května 1952 se dokonce objevuje již 15 párů spojů. Je tu však jedna podstatná změna – jezdí se již jen v pracovní dny (tedy denně mimo neděle).

Dnem 29. září 1952 dochází k reorganizaci ČSAD a v Hranicích u plynárny vzniká nový dopravní závod ČSAD č. 711. Od této doby také začíná označování linek vycházejících z Hranic tímto trojčíslím.

Autobusy nové koncepce typu Škoda RO s motorem zabudovaným dovnitř karoserie, tedy bez klasického ,,čumáku“ , které se objevovaly v Hranicích od počátku 50. let, se začínají kolem roku 1953 začínají zapojovat i do městské dopravy. V této době je na základě zvyšujících se požadavků lázní zřízena nová linka Hranice – Teplice nad Bečvou, která je zanedlouho začleněna do sítě městské dopravy pod číslem 2. Původní linka nádraží – náměstí je označena jako č. 1 a v polovině 50. let jsou její jednotlivé spoje postupně prodlužovány k nově vznikající cementárně (CVH) na severovýchodním okraji města při výpadovce na Bělotín a Ostravu, přičemž obsluhují i nové přilehlé „cementárenské“ sídliště.

V této době se rozvíjí také podnik Sigma, jehož kapacita přestává postačovat potřebám, a proto se buduje asi kilometr za nádražím nový areál, Sigma II. Je také otevřeno nové autobusové nádraží v prostoru před prvním podjezdem k nádraží železničnímu. V důsledku nutnosti propojení těchto významných cílů s budovanými sídlišti (Hromůvka I, sídl. Kpt. Jaroše) vzniká postupně okružní trasa, která zahrnuje také oblast Karnoly, obsluhuje nemocnici a také náměstí po trase k CVH. Tuto přepravní relaci zajišťuje v různých podobách linka č. 1. V roce 1960 vznikají v důsledku územní reformy nové okresy a s nimi okresní závody ČSAD. Pod okresní závod ČSAD v Přerově je začleněna i nová provozovna ČSAD v Hranicích na Nové ulici. Původně samostatná obec Drahotuše je přičleněna k Hranicím a vzniká nová linka č. 3, která spojuje nádraží v Hranicích s Drahotušemi přes náměstí a Karnolu, resp. sídliště Kpt. Jaroše. Ve velké míře se začínají objevovat ,,klasické“ autobusy Škoda 706 RTO, které díky vysoké kvalitě s využitím zkušeností z předchozího typu RO nejdříve předběhly a poté i přežily svou dobu – byly provozovány až do 80. let.

V polovině 60. let se nakrátko objevily v ulicích maďarské Ikarusy 620, které se však příliš neosvědčily a proto se v jejich pořizování nepokračovalo.

V Hranicích nadále pokračuje výstavba bytů, vznikají sídliště Hromůvka II, Struhlovsko a Nová ulice, otevírá se domov důchodců v lokalitě za nádražím Hranice na Moravě město, podnik Sigma zprovozňuje učiliště a ubytovnu při výpadovce na Valašské Meziříčí. Kvůli potřebě odlišit spoje obsluhující uvedené oblasti a cíle s postupně rostoucím významem mimo hlavní trasu linky č. 1 jsou z této linky v 70. letech vyčleněny některé spoje a označeny jako linka č. 4, která je určena především pro sídliště Struhlovsko, a č. 5 jedoucí směrem na Domov důchodců a učiliště Sigma. Tyto linky byly určeny jednak k posílení dopravy ve špičkách, ale také ke zlepšení plošné obsluhy města. V této době byla několika spoji obsluhována i oblast Skleného kopce. Po připojení obce Lhotka sem byla zavedena přes Velkou nová linka č. 6.

Na počátku 80. let tak byla v Hranicích síť šesti linek, z nichž tři měly charakter radiální a příměstský a tři byly určeny pro vnitroměstskou dopravu. Již tehdy bylo zřejmé, že v době mimo špičku lze na některých linkách úměrně vytížit jen spoje ve zcela určitých časových polohách nebo tyto spoje zachovat pouze ze sociálních důvodů při vysoké ztrátovosti. K dispozici byly pouze standardní autobusy typu ŠM 11 a ŠL 11 o obsaditelnosti 75 – 90 osob.

V polovině 80. let byla doprava do závodu Sigma II dále posílena špičkovou linkou č. 7 a počet linek, které všechny obsluhovaly i autobusové stanoviště s přilehlým nádražím ČSD, dosáhl historického maxima. Vozový park byl obměňován vozy Karosa B731/B732, nicméně do přizpůsobování kapacity vozidel reálné poptávce zbývalo stále více než 10 let. Standardní autobusy neumožňovaly další úspory stále se zdražující nafty a negativní vliv jejich provozu na historickou část způsobil zrušení MHD na tehdejším náměstí K. Gottwalda. Vypravenost MHD činila až 12 autobusů, jen na lince č. 1 v úseku pošta – autobusové stanoviště – Sigma II bylo v období 5:30 až 5:45 hodin nasazeno souběžně až 5 vozů.

Společensko - ekonomické změny přinesly v 90. letech postupné snižování přepravních požadavků, a to i ve špičkách v důsledku snižování stavů ve velkých podnicích a nárůstu individuální dopravy. Městskou dopravu zajišťoval transformovaný podnik ČSAD Ostrava, a. s. s šesti autobusy v přepravní špičce, přičemž tarif MHD platil i na příměstských linkách v obvodu MHD Hranice. Ztráta z přepravy v roce 1996 dosáhla téměř 3,5 milionu Kč. V roce 1997 vyhlásilo město Hranice výběrové řízení na provozovatele MHD na dalších 5 let. Vítězná firma LG TRAX, spol. s. r. o, Praha nabídla úsporný systém využívající mikrobusy a snížila přepravní výkony o 20 - 25% při ztrátovosti snížené na 2 miliony Kč. Počet linek byl snížen na 5: linky č. 1 a 4 se podělily o vnitřní obsluhu města a linka č. 5 zajišťovala nejdříve spojení velkých podniků s autobusovým stanovištěm, později začala jezdit do Lhotky. V květnu 1999 bylo rozšířena síť MHD o Masarykovo náměstí a několik spojů do Valšovic. K dispozici byly čtyři autobusy Karosa a dva minibusy Mercedes, vypravenost se stabilizovala z pěti na čtyři vozy.

Nový provozovatel byl z důvodu nedostatečné kapitálové vybavenosti nucen financovat nákup nových vozů použít neobvykle a ekonomicky nevýhodně: soukromými úvěrovými prostředky ke krytí akontace finančního leasingu. Tím vzniky dva druhy dlouhodobých závazků a z časových důvodů nebylo možno využít ani státní podpory k nákupu nových autobusů. Pro zajištění ekonomické stability a nezávislosti na činnosti pražského ústředí byla jednatelem firmy LG TRAX založena nová společnost – Optimalizace veřejné dopravy, s.r.o. (OVD) se sídlem v Hranicích, která od 1. prosince 1999 převzala LG TRAX, s.r.o. , provoz MHD včetně vozů a řidičů a v současnosti s orgány města Hranice připravila realizaci Projektu integrace, jehož první etapa byla spuštěna k 28. lednu 2001. Od tohoto data se na vybraných příměstských linkách uplatňuje tarif MHD.

Od 1. 1. 2009 se novým provozovatelem MHD stane ČSAD Frýdek - Místek.

V počátcích provozu, kdy převažovaly jednodveřové autobusy s „bouchacími“ dveřmi, vybíral jízdné řidič. Po zavedení dvoudveřových autobusů Škoda RO bylo k zadním dveřím, kterými se nastupovalo, umístěno stanoviště průvodčí, která prodávala jízdenky. S nástupem autobusů 706 RTO byl zaveden tzv. jednoslužný systém odbavování, později nazývaný samoobslužný. Cestující vhazovali mince pod dohledem řidiče do pokladny umístěné u prvních dveří.

Budoucnost je spojena s elektronickými označovači, které tisknou na jízdenku mimo jiné i čas označení a umožňují tak uplatnění časového tarifu s přestupy.

• 1: Hranice, aut. stanoviště - Cement a.s. - aut.stanoviště - Sigma záv.
• 2: Hranice, aut. stanoviště - pošta - Teplice nad Bečvou - Valšovice
• 3: Hranice, aut. stanoviště - Drahotuše - Slavíč
• 4: Hranice, aut. stanoviště - pošta - Cement a.s. - Hranice, aut. stanoviště
• 5: Hranice, aut. stanoviště - Lhotka
• 6: Hranice, aut. stanoviště - sídl.CVH - Hypernova - Skalní - Studentská - Hranice, aut. stanoviště
• 7: Hranice, aut. stanoviště - Studentská - Skalní - sídl.CVH - Hypernova - Hranice, aut. stanoviště
• 8: Hranice, KAUFLAND - nemocnice - Struhlovsko - KAUFLAND – Hranice, aut.stanoviště
• 12: Hranice, aut. stanoviště - pošta - Teplice n.B. - nemocnice - Hranice, aut. stanoviště