Branou Vysočiny bývá často nazýváno město Pelhřimov ležící na rozhraní jižních Čech a Českomoravské vrchoviny v nadmořské výšce 494 m. n. m. Již v polovině 13. stol. vznikla osada Starý Pelhřimov, podle pověsti založená pražským biskupem Pelhřimem. Ta byla později vypálena a v jejím sousedství založeno město Pelhřimov, roku 1596 povýšené na královské. Slibný vývoj podporovaný těžbou stříbra na blízkém Křemešníku přerušila třicetiletá válka. Po ní sice došlo k obnově města, ale velký požár v 18. století mu zasadil další těžkou ránu, a město již nikdy nedosáhlo většího významu. Díky tomu se však zachovalo jen málo narušené historické jádro i s částmi hradeb a městskými branami, které je od roku 1969 městskou památkovou rezervací. Pelhřimov byl a dodnes je především střediskem zemědělské oblasti, orientované hlavně na bramborářství. Přesto se však od poloviny 19. století, kdy město začalo opouštět hradby, pomalu rozvíjela i průmyslová výroba, dnes zastoupená hlavně průmyslem kartáčnickým, pletařským a strojírenským (výroba zemědělských strojů). V 60. až 80. letech vznikají, tak jako v jiných městech, nové čtvrti a panelová sídliště a počet obyvatel postupně roste až na dnešních cca 17 000. Až do roku 2002 bylo město, místně zvané "Pejr", sídlem okresu a součástí jihočeského kraje, dnes již patří do kraje Vysočina. V posledních letech je známé také každoročně konaným festivalem rekordů a kuriozit.

Lepší dopravní spojení s okolním světem získal Pelhřimov v roce 1888, kdy byla otevřena Českomoravská transverzální dráha. Úsek procházející Pelhřimovem však dnes již nedosahuje svého původního významu a jsou na něm provozovány kromě nákladních pouze motorové osobní a spěšné vlaky, i když ještě na začátku devadesátých let zde bylo možné potkat i rychlík Junák spojující Plzeň s Brnem. Z uvedeného tedy vyplývá, že pro Pelhřimov má mnohem větší význam doprava silniční, o čemž svědčí i poměrně velké množství dálkových autobusových linek ve městě zastavujících. Město totiž leží na křižovatce dvou důležitých silničních tahů - z Českých Budějovic přes Jindřichův Hradec a Havlíčkův Brod do východních Čech, a z Plzně přes Tábor a Jihlavu do Brna. Navíc nedaleko Pelhřimova vede dálnice D1.

Městskou dopravu v Pelhřimově provozuje společnost ICOM Transport Jihlava, divize Pelhřimov. Je tvořena čtyřmi autobusovými linkami označenými čísly 1 až 4, časový rozsah provozu je cca od 5:00 do 23:00 hodin.

 

Žádná z linek nemá pravidelný interval, nejmenší rozmezí mezi spoji je však cca 30 min. na lince č. 1. Pokud by chtěl někdo nahlédnout do jízdních řádů, může např. zde: www.pelhrimovsko.cz po kliknutí na odkaz MHD.

Pro zajímavost, v jízdním řádu 1990/1991 bylo linkové vedení pelhřimovské MHD následující:

Tarif je nepřestupný, jednotlivé jízdné činí 6,- Kč při platbě čipovou kartou, v hotovosti je o dvě koruny dražší. Také existuje zlevněné jízdné důchodcovské a žákovské. Do vozů se nastupuje pouze předními dveřmi. Cestující, který nemá průkazku, zaplatí přímo řidiči, který mu vytiskne jízdenku. Předprodej jízdenek tedy neexistuje.

Vzhled zastávek je velmi příjemný. Téměř všechny jsou vybaveny modrými městskými označníky, na kterých je uveden nejen název zastávky, ale i čísla linek, které na ní zastavují, což si ve městě velikosti Pelhřimova jistě zaslouží pochvalu. Jediné co jim lze vytknout je to, že vylepené jízdní řády nejsou nijak chráněny proti povětrnosti a vandalům. Jízdní řády coby tiskovina jsou klasické linkové, tedy poměrně nepřehledné, navíc je na nich uvedeno jen úřední šestimístné číslo linky. Na významnějších zastávkách nechybí přístřešky, většinou moderní. Jako kuriozitu lze uvést, že na některých označnících je uvedena i linka č. 5, která však v současnosti není provozována.

V provozu MHD se objevují autobusy Mercedes/AM O 405 NM, Mercedes Citaro (dvou i třídvéřový) a Karosy B732 a C734.

Žádný z vozů není vybaven digitálním informačním systémem. Schránky pro panely BUSE u nízkopodlažních vozů jsou prázdné, přední jsou zaslepeny již zmíněným nápisem "Městská doprava". Pouze u dvoudveřového Citara jsem měl pocit že BUSE možná má (s tímto vozem jsem nejel, viděl jsem ho jen projíždět), nicméně nebylo v provozu. Pro označení linky se používají bílé tabule s velkým oranžovým číslem linky za předním sklem, směr udávají malé štítky známé z linkových autobusů. S "aktualizováním" těchto údajů si však řidiči zřejmě těžkou hlavu nedělají; ačkoli jsem projel celou trasu linky č.3, autobus byl po celou dobu označen jako linka č. 1, z které přejížděl na "trojku"; ostatně meziměstské autobusy přejíždějící na linky MHD nemají často označení vůbec.

Závěrem je možno říci, že i přes některé drobné nedostatky městská doprava Pelhřimovu určitě ostudu nedělá (už jen v množství nasazení nízkopodlažních vozidel je v tak malém městě obdivuhodné). Pakliže by se v budoucnu podařilo zavést na linkách č. 1 a 3 pravidelný interval a pokud možno stabilizovat trasu "jedničky", vznikl by tak velmi slušný systém obsluhující celé město a nabízející důstojnou alternativu IAD, jejíž neblahé vlivy se začínají projevovat i v nepříliš velkém Pelhřimově.

 

Schéma MHD od Miroslava Pence zachycující stav v roce 2005 si můžete stáhnout zde.