Karlštejn

V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století byla provozována kuriózní místní doprava v obci Karlštejn známé zejména svým stejnojmenným královským hradem, který založil sám Karel IV. (a také jej obýval sám, tj. bez žen, ovšem s doprovodem ...). Jednalo se o autobusovou linku, která spojovala parkoviště u Berounky v podhradí se samotným hradem. Linka byla v provozu denně v sezóně od května do září a o vybraných víkendech. Nejzajímavější bylo vozidlo - autobus Robur v úpravě kabriolet. Dodány byly celkem 3 autobusy, označené evidenčními čísly 1-3.

Linka byla dána do provozu po vzoru zahraničních výletních autobusových linek v době rozkvětu Československa v 60. letech (na Západě tyto linky vznikaly již koncem 50. let). Podle pamětníků ale linka příliš využívána nebyla. Svojí existencí totiž předběhla dobu. V té době totiž naprostá většina návštěvníků hradu přijížděla vlakem na nádraží a parkoviště - výchozí místo autobusové linky - míjela. Tak autobus vozil jen turisty, kteří přijeli jiným autobusem s cestovní kanceláří a několik jedinců, kteří přijeli vlastním autem. Proč autobus nejezdil od nádraží se zastávkou na parkovišti zůstane nejspíš nezodpovězenou otázkou.

Autobusy naposledy vyjely v roce 1976 a i když vyšel jízdní řád linky ještě pro následující rok, vozy zůstaly i přes svou právě proběhlou generální opravu v garážích. Údajně místní Národní výbor preferoval zajištění dopravy koňskými kočáry. Robury - kabriolety byly následně odprodány obcím. Šťastnou shodou náhod se vůz č.3, v dobrém technickém stavu a původním nátěru, objevil v roce 2000 ve stodole ve vsi Kouty. A díky nadšencům z Netřebic u Nymburka, kteří jej spravují, ho tak můžeme obdivovat při příležitostných jízdách.

Vozový park
Původně byl na sezónní přepravu nasazen klasický autobus Robur s pevnou střechou, ovšem ten se neosvědčil. Jednak ve stoupání se zadíral motor pro nedostatečné mazání a turisté nemohli skrz pevnou střechu hleděti k hradním výšinám. Dopravní závod ČSAD Beroun ve spolupráci TZZ Satalice proto provedl přestavbu tří kusů vylepšeného typu Roburu již s tlakovým mazáním benzínového motoru na vyhlídkové autobusy - kabriolety. Pro případ špatného počasí byly autobusy vybaveny natahovací plátěnou střechu, vysouvací madla pro cestující tvořila její kostru. Nejzajímavějším konstrukčním prvkem vozidla jsou ovšem vyklápěcí schody. U jedničky bylo jejich ovládání ještě ruční, u zbylých dvou vozů však již dálkově ovládané pomocí vzduchového válce. To bylo ovšem dost nebezpečné, pokud si při zavírání nedali cestující a řidič pozor. Traduje se dokonce historka jak nepozorný řidič v garážích schůdky vyhodil do výšky uklízečku, která se jala vůz čistit. Každý z autobusů měl odlišné barevné řešení, trojka byla červenobílá, jednička a dvojka zelenobílá a modrobílá.
(zpracováno dle podkladů od majitelů)