NOVINKA
V úterý 16. června 2009 proběhlo na náměstí Svobody v Sušici slavnostní předání nového autobusu typu SOR CN 10.5, určeného pro zajištění provozu městské linky ze sídliště Vojtěška přes střed města k vlakovému nádraží. Symbolického předání vozu městu Sušice se zúčastnil zástupci místní radnice, starosta města Bc. Petr Mottl a za dopravce ČSAD autobusy Plzeň a.s. její ředitel p. Miroslav Hucl a vedoucí sušického provozu p. Vojtěch Kratochvíl. Vůz je dlouhý 10,7 metru, prázdný váží 8 tun, má pneumatické pérování a uveze až 86 cestujících, z toho se jich 36 může posadit do čalouněných sedaček. Šestiválcový naftový motor od italské firmy IVECO má výkon 185 kW a splňuje přísnou emisní normu EURO 4. Příslušnost k městu Sušici je zvýrazněna městským znakem na boku vozu.

Město Sušice na úpatí Šumavy v Plzeňského kraji a protéká jím řeka Otava. Je významným střediskem oblasti jihozápadních Čech. Díky své poloze bývá také nazýváno bránou Šumavy a je východiskem do její centrální části. Původně město vzniklo jako osada při obchodní stezce do Bavor a první písemná zmínka o něm pochází z roku 1233. V roce 1257 pak český král Přemysl Otakar II. začal budovat královské město jako oporu své moci v této oblasti. K velkému hospodářskému rozmachu došlo v 16. století. V roce 1839 zdejší občan Vojtěch Scheinost položil základy výroby zápalek a v roce 1844 pak společně s obchodníkem Bernardem Fürthem založil první továrnu na výrobu tzv. bezpečnostních zápalek, které proslavily Sušici doslova po celém světě. Tradice sirkařské výroby se ve městě udržela až do roku 2008, kdy ekonomické problémy podniku donutili majitele výrobu sirek přesunout do Číny. Při cestě do Sušice zaujme i velké množství lomů na vápenec, který dnes zpracovává vápenka v nedalekých Velkých Hydčicích. Dnes má Sušice něco kolem 11 500 obyvatel a díky svému okolí - v blízkosti hrady Rabí a Kašperk, Šumava a vodáky vyhledávaná Otava - je i významným turistickým centrem. Dominantou města je masiv hory Svatobor s populární rozhlednou.

Železnice spojila město se světem v roce 1888, kdy byla zprovozněna dnešní trať č. 185 z Horažďovic, předměstí do Klatov a dále do Domažlic. Kvůli členitému terénu se však železnice k městu spíše jen přiblížila a nádraží bylo postaveno v odlehlé poloze cca. 2,5 km severně od centra. Na konci devatenáctého století se sice připravovala stavba místní dráhy Sušice - Kašperské Hory, která by železnici do blízkosti centra města přivedla, ale nakonec z její realizace sešlo.
Do roku 2008 existovalo také přímé železniční rychlíkové spojení mezi Sušicí a Prahou. Větší využití železničního spojení s Plzní brání zejména nutnost přestupu ve stanici Horažďovice, předměstí. Bohužel, pro cestující od Plzně se zatím nenašlo ideální řešení přestupní vazby, od rychlíku se čeká přes 20 minut na spoj do Sušice.

Uvažuje se o elektrizaci části tratě Horažďovice, předměstí - Horažďovice - Sušice (19 km). Kromě elektrizace by mohlo dojít k výstavbě kolejového trojúhelníku u stanice Horažďovice, předměstí, který by umožnil jízdu přímých vlaků Sušice - Plzeň. Realizace těchto rozvojových plánů by přinesla zkrácení cestovní doby mezi Plzní a Sušicí na cca. 60-70 minut (v případě rychlíků), což by umožnilo železnici být plně konkurenceschopnou vůči automobilové dopravě.
Existují plány, podpořené dokonce studií firmy SUDOP, na využití stávající asi 1,5 km dlouhé vlečky ze stanice Sušice do závodu SOLO. Tato vlečka končí na dohled od sídliště u Hrádecké ulice. Pokud by došlo k drobnějším stavebním úpravám vlečky (rekonstrukce kolejového svršku je v dohledné době beztak nutná) a vybudování koncové zastávky u Hrádecké ulice, mohly by motorové vlaky projíždět až do docházkové blízkosti centra. Výrazně by se tím zvýšila dostupnost a atraktivnost železniční dopravy pro obyvatele města.
Bohužel, jak známe skutečný zájem našich politiků o podporu veřejné dopravy, tento záměr bude asi ještě dlouho pouze snem.

Hlavní silnice směřují do města od Horažďovic a od Klatov. Silniční trasy pokračující z města dále na jih již nejsou tak důležité a mají význam spíše pro místní obsluhu v oblasti Šumavy. Sušice má poměrně dobré autobusové spojení s velkými městy Prahou a Plzní. Je sem vedeno několik dálkových linek různých dopravců, z nichž pro některé je Sušice přímo výchozím bodem.

Regionální autobusovou dopravu v okolí pak provozuje převážně ČSAD autobusy Plzeň, a.s. Dopravce má kousek od vlakového nádraží, v ulici V Drahelinkách, svůj areál místního provozu. Je zde administrativní budova, myčka vozů, čerpací stanici, dílny (provozované dceřinou společností BONAVIA) a brzy zde přibude také vlastní gumárna. Areál byl vybudován v letech 1960-1965. Vznikla moderně vybavená opravárenská hala, čerpací stanice, myčka, sklady, odpadové hospodářství a odstavná plocha byla zpevněna. V roce 1988 byla dokončena stavba třípodlažní panelové administrativní budovy. Původní ještě předválečné garáže, pro autobusy Československých státních drah, byly od současného areálu nedaleko v Nádražní (Stalinově) ulici.
Sušický provoz měl v roce 2008 ve stavu celkem 22 autobusů, převážně typu SOR 9,5 a 10,5. Ty doplňovalo několik starších vozů KAROSA C734, C934, C954E a jeden moderní dvanáctimetrový IRISBUS Crossway.

Autobusové nádraží se nachází přímo před železniční stanic, vzhledem k jeho nevýhodné poloze, mají však větší význam odjezdová stanoviště na nábřeží Otavy v centru města. Od nábřeží také odjíždí většina dálkových a místních spojů.
Zdaleka nejpopulární autobusovou linkou, kterou místní ČSAD provozuje, je linka ze Sušice přes Kašperské Hory a Srní na Modravu. V letní sezóně je prodloužena až do Kvildy, čímž je patrně nejvýše provozovanou autobusovou linkou u nás, u Horské Kvildy dosahuje nadmořské výšky 1100 metrů nad mořem. Při cestách do šumavských letovisek ji významně využívají turisté, proto je (jako jedna z mála v Plzeňském kraji) provozována třemi páry spojů také o víkendech. Od roku 2007 je na dva páry spojů v letní sezóně nasazován hojně využívaný cyklopřívěs. Pro turisty další zajímavou linku provozuje společnost RBO bus , jezdí každý den třemi páry spojů mezi Sušicí, Hartmanicemi, Prášily a Železnou Rudou.

Předchůdcem autobusů a vlaků byly v 19. století především poštovní dostavníky. Turistický průvodce z roku 1882, se zmiňuje o existenci spojení Sušice a Kašperských Hor (2x denně), s Hartmanicemi a Železnou Rudou taktéž. Jednou za den bylo spojení dostavníkem také s Klatovy a třikrát s Horažďovicemi (jízdné 90 krejcarů).
První autobusy se v ulicích města objevily ve dvacátých letech minulého století. Údajně první byl autobusový podnikatel Josef Mikšovský, na lince z Kašperských Hor do Vimperka. V roce 1925 vyjel na turistickou sezónní linku autobus mezi Sušicí a Čeňkovou pilou, o dva roky později prodloužený až do Srní. Vlastní autobusovou dopravu hostů od vlakového nádraží si zajišťovaly také hotely na náměstí včetně hotelu Fialka a Koruna (autobusy Tatra). Turistický průvodce z roku 1930 zmiňuje existenci autobusového spojení s Kašperskými Horami, Vimperkem, Prášily, Hartmanicemi a letní sezóně také s Čeňkovou pilou (Srním??). Počátky autobusové dopravy na Šumavě nebyly jednoduché, ve třicátých letech byl v sušickém okrese pouze 1 km asfaltových silnic a 6 km silnic dlážděných. Jedna z prvních dlážděných silnic byla Nádražní ulice (z centra města na nádraží). Velký rozmach autobusové dopravy však započal až po roce 1949.

Městská linka byla prokazatelně v provozu již v roce 1954. Jízdní řád z roku 1964 uvádí existenci Místní dopravy Sušice, nádraží - Sušice, náměstí (linka 03458). Kromě konečných byly na trase linky také zastávky Garáž ČSAD, U Gregorů a Hotel Pod Stráží. Poslední dvě byly na znamení. Jízdní řád linky nabízel poměrně velké množství spojů v době od 3 do 23 hodin, v intervalu cca. cca. 25 - 80 minut, většinou vázaných na vlakové přípoje. Spojení náměstí a železniční stanice hojně doplňovaly běžné příměstské spoje, ty však měly odlišné mezizastávky Závod I a Závod II (SOLO Sušice). Jízdenky se kupovaly zásadně v autobusu (dost možná ještě u průvodčího), tarif byl běžný kilometrický - pro místní dopravu. Jízdenka z náměstí na nádraží stála na lince Místní dopravy 0,60,-Kčs, pokud cestující jel běžnou linkou stálo jízdné 1,-Kčs.

V osmdesátých letech bylo centrální náměstí Svobody dopravně zklidněno a trasa městské linky v roce 1982 změněna. Nově odbočila při cestě od nádraží do Pravdovy a Lerchovy ulice a následně se přes Příkopy a dnešní Nábřeží Karla Houry vracela na nádraží. Linka tedy jednosměrně objížděla centrum města. Zastávky na trase byly následující: závod Prefa, SOLO, Pravdova ul., Lerchova ul., OSP, nábřeží, Pod stráží, Nádražní - u samoobsluhy.
K 1. březnu 1993 byla linka prodloužena po Volšovské ulici až do sídliště Vojtěška, jednosměrný objezd centra města však již zůstal.
V jízdním řádu 2001/2002 najdeme kromě hlavní linky nádraží - centrum - sídliště Vojtěška (č.433 580), také "městskou linku" č. 2 (č.433 581). Ta nabízela v pracovní dny a o víkendech odpoledne několik spojů ze sídliště Vojtěška a z centra města k místní nemocnici. Bohužel se v provozu dlouho neudržela. V roce 2007 došlo k prodloužení "městské" linky ze sídliště až do obce Volšovy. Linka sem zajiždí dvěma spoji denně.

Podívejme se pro zajímavost také na běžné příměstské linky v roce 1961. Zásadně se od těch dnešních neliší. V nabídce jízdního řádu najdeme i linku Sušice - Srní - Modrava, ovšem až na Modravu zajíždělo jen omezené množství spojů. Zato o letních prázdninách jezdil jeden pár spoje mezi Sušicí - Modravou a Volary. Ty později narozené překvapí v jízdním řádu existence dvou dělnických linek, mířících ze Sušice a Kašperských Hor do Damětic, kde v té době fungoval závod Jáchymovských dolů.

Údiv vyvolá také existence linky Sušice - Hartmanice - Hartmanice III. Pod indexem Hartmanice I. až III. se totiž skrývají zbytky obcí v tehdejším vojenském újezdu Dobrá Voda, který ležel v těsné blízkosti státních hranic. V rámci vojenského paranoidního utajování se kdysi (a dnes opět) velké a oblíbené šumavské letovisko Prášily schovalo pod pseudonym Hartmanice III. Obec se v jízdních řádech odmaskovala (zřejmě) až v roce 1968. Na linku byly v sušickém ČSAD vyčleněni řidiči, kteří prošli potřebnou prověrkou a získali propustku do hraničního pásma. Za Hartmanicemi u Dobré Vody, na hranicích vojenského újezdu, docházelo ke kontrole autobusu vojenskou stráží. Bez propustky se nikdo do Prášil nedostal, linkou cestovaly pouze místní děti do školy, vojáci a lesáci. Zajímavé také je, že o této komplikaci se náhodný cestující z jízdních řádů nedozvěděl. Utajena byla totiž i sama existence vojenského újezdu. Turisté a lyžaři měli s Prášily utrum až do počátku let devadesátých, kdy byl újezd zrušen.

Městská doprava je v Sušici reprezentována autobusovou linkou Žel. st. - Lerchova/nábřeží - sídl. Vojtěška - Volšovy (č. 433 580). Tato linka je sice provozována v režimu příměstské dopravy (bez přímých dotací města), nicméně má velmi silný charakter městské dopravy a je cestujícími i dost využívaná. Jako městská doprava je také prezentována na webových stránkách městského úřadu i dopravce ČSAD Autobusy Plzeň, kde je uvedena po boku ostatních městských provozů této společnosti (Klatovy, Tachov, Stříbro a Domažlice).

Linka slouží ke spojení vzdáleného nádraží s centrem města, odkud dále pokračuje na sídliště Vojtěška a vybrané spoje potom až do místní části Volšovy. Před železniční stanicí má linka samostatné odjezdové stanoviště vedle staniční budovy. Odtud vede po Nádražní ulici s převážně průmyslových charakterem zástavby až na okraj centra, kde se větví do dvou jednosměrných tras. Přes centrální oblast města se tak jezdí ve směru "tam" Pravdovou a Lerchovou ulicí, "zpět" potom po Nábřeží. Z centra pak trasa pokračuje dále k jihu po Volšovské ulici až na samý okraj města, kde se autobusy otáčejí na točně v Kaštanové ulici. Dva páry vybraných spojů potom zajíždějí ještě dále do zastávky Volšovy, točna. Všechny spoje jsou vedeny po této trase bez větvení, i když za cenu toho, že linka neobsluhuje např. nemocnici nacházející se ve vyvýšené poloze v levobřežní části města.

Časový rozsah provozu je od 4:00 do cca 21:00 hodin. Autobusy jezdí celodenně ve zhruba hodinovém intervalu, ve špičkách jsou přidány ještě další vložené spoje. V podobném rozsahu je provoz zajišťován také o víkendech a volných dnech, pouze jsou vypuštěny některé spoje ve špičkách a v brzkých ranních hodinách. Naopak v pátek a v neděli jedou navíc ještě další spoje mezi 21:00 a 22:00 hodin. Velká část spojů má návaznost na přijíždějící a odjíždějící vlaky a pokud to dovolují provozní podmínky, autobus vyčkává na příjezd vlaku při případném zpoždění. Jízdní doba je podle jízdního řádu v nejčastěji pojížděném úseku mezi nádražím a sídlištěm Vojtěška 10 minut tam i zpět, v prodloužené variantě trasy potom 13 minut, resp. 15 minut při cestě zpět. Autobus během této doby obslouží 8 zastávek ve směru "tam" a 7 zastávek ve směru "zpět", vybrané spoje do Volšov ještě o dvě zastávky v každém směru více.

Většina zastávek je společná s linkovými autobusy a jsou označeny běžnými označníky ČSAD. Jízdní řády jsou ve standardním linkovém provedení s výpisem odjezdů ze všech zastávek na trase, což ostatně koresponduje s tím, že se úředně nejedná o MHD, ale příměstskou linku. Zastávkové přístřešky jsou umístěny na obou konečných a na zastávkách ve Volšovské ulici. Ostatní zastávky jsou vybaveny jen zastávkovými sloupky. Odbavení cestujících probíhá u nás zcela běžným způsobem, tedy nástup předními dveřmi a úhrada jízdného u řidiče. Na rozdíl od jiných jsou však na této lince finančně zvýhodněni občané města Sušice starší 70-ti let. V roce 2008 přepravila městská linka na 177 000 cestujících.

Dopravce ČSAD Autobusy Plzeň, má ve svém vozovém parku zastoupeny také vozidla v městském provedení, ovšem v Sušici tomu tak až do června 2009 nebylo.
Až do nedávna byl na městskou linku vypravován především autobus SOR C9,5, SPZ (PMV 31-86; r.v. 2001). Od 16. června 2009 je na linku nasazován zcela nový nízkopodlažní autobus SOR CN10.5 (SPZ 4P1 9814). Z provozního hlediska vcelku není problém vměstnat většinu spojů do jednoho "městského" turnusu, ve skutečnosti však na několik málo spojů přecházejí autobusy z jiných regionálních linek, např. v době čerpání zákonných přestávek nebo u spojů zkrácených do zastávky "Nábřeží", odkud potom autobus pokračuje na příměstské lince. Ke cti dopravce jistě slouží fakt, že autobus je vždy řádně označen směrovými tabulkami, resp. správnou elektronickou orientací.

Ve vzpomínkách pamětníků se ještě podívejme do minulosti sušického vozového parku. Původní vozy ŠKODA 706 RO v Sušici dojezdily zřejmě na konci šedesátých let, později na "městské" lince se objevovaly klasické vozy ŠKODA RTO a nebo Jelcz. Patrně v sedmdesátých letech zde jezdil jediný sušický třídveřový vůz ŠM11, v červenokrémovém laku. Někdy na počátku let osmdesátých, přišel do Sušice jeden městský kloubové autobus IKARUS 280, později nahrazený jeho dvoudveřovou variantou. IKARUSy byly přednostně určeny pro městskou linku, na které se ovšem postupem doby objevovaly jen v době zvýšené frekvence. Dvoudveřový IKARUS byl proto později nasazován i na některé příměstské linky. V Sušici IKARUSy dojezdily na počátku let devadesátých, později "městskou linku" až do příchodu SORek, obsluhovaly klasické příměstské KAROSY C734. Historie vozového parku v Sušici je věcí ještě málo probádanou. Ozvou se nám další pamětníci s přesnějšími informacemi a anebo dokonce s historickými fotografiemi??

Jak již bylo řečeno, městská linka v Sušici se těší poměrně velkému zájmu cestujících. Ostatně už jen souhrnný počet spojů dává tušit, že zde městská doprava má svůj smysl a linka si dokáže obhájit své místo v dopravním systému města. Největší význam má doprava z obytných čtvrtí města na nádraží a zpět, k dopravě po samotném městě už autobusy tolik využívané nejsou, ale i přesto se většinou několik takových cestujících najde. Stejně tak chvályhodná je již zmíněná obsluha města o víkendech a volných dnech, kdy je rozsah provozu téměř stejný jako v pracovních dnech, což je dnes ve městě této velikosti tak trochu malý zázrak. Nelze si tedy než přát, aby si městská linka i nadále udržela svůj vysoký kredit.

• Za úvahu by stála obsluha pravobřežní části města s nemocnicí , např. v podobě vybraných závleků spojů současné linky nebo zavedením "okružní linky č. 2", vedené ze sídliště Vojtěška přes centrum a nemocnici. Tyto varianty řešení jsou patrně dostupné již dnes, díky drobným úpravám jízdního řádu na současné lince či zrušením některých spojů (které nemají žádnou další vazbu na vlakovém nádraží). Pro úplnost dodáváme, že nemocnice se nachází cca. 500 docházkových metrů od nejbližší zastávky "městské linky", přičemž neexistence řádných chodníků v Nuželické, Chmelenské a ulici Nad Lipou v podstatě znamená, že je pěší dopravou nemocnice zejména pro seniory a invalidy velmi špatně dostupná.
• Nebylo by od věci výraznější označení zastávek a "městského" autobusu samotného, čímž by se dosáhla větší viditelnosti městské dopravy. Např. návštěvníci přijíždějící vlakem se o možnosti použití městské dopravy k přesunu po městě nedozví prakticky vůbec nic , a pokud před nádražím nebo i jinde ve městě na autobus narazí, pravděpodobně ho budou považovat za úplně běžný autobus jedoucí "bůhvíkam".
• Vzhledem ke stálosti trasy, by bylo patrně vhodné zavedení zastávkových jízdních řádů, které jsou pro většinu populace přeci jenom přehlednější a srozumitelnější.