akce
Přestupní uzel u Hlavního nádraží v Plzni

Trochu netradičně otevíráme současné téma historickým obrázkem. Ale když tento záběr řekne více
než několik odstavců textu... Trolejbus 8Tr na snímku zastavuje na trolejbusové zastávce
na Mikulášské třídě, přímo na nádvoří Hlavního nádraží v Plzni. Je paradoxem, že v roce
1974 byla dosažena nejkratší docházková vzdálenost na páteřní linku městské dopravy.
Dnes je v místě zrušené zastávky trolejbusu zábradlí a přestupující jsou nuceni
ujít půl kilometru.
Foto Josef Kvasil (1974)

Poloha hlavního nádraží vůči městu, jeho významným částem a síti veřejné dopravy byla vždy problémem
mnoha velkých i malých měst. Plzeňské Hlavní nádraží z roku 1908 se vyznačuje netradiční ostrovní
polohou odbavovací haly, jinak je nádraží umístěno ve velmi strategické poloze. Při pohledu na mapu
by se mohlo zdát, že v Plzni problém s dostupností nádraží nemůžeme mít. Bohužel máme. Ty největší problémy
přišly překvapivě až s léty 1992 - 1994, kdy byla kompletně přestavěna křižovatka Americké,
Mikulášské, Sirkové a Šumavské ulice. Přestavovalo se však podle šablony komunistických dopravních
staveb 70. a 80. let 20. století, jako oběť padla celá zástavba podél Sirkové ulice a veškerá pěší
doprava byla usměrněna do podchodů. V souladu s necitelnou dopravní politikou tehdejší doby vznikla
nová významná křižovatka v centru Plzně bez přechodů pro chodce. Jako dobře míněný pokus o zmírnění
ostudy lze chápat realizaci výtahu do podchodu v Nádražní ulici a rampu do ulice Americké. Nicméně
přínos těchto opatření je zanedbatelný, výstupy k hlavnímu nádraží a na tramvajovou zastávku jsou
řešeny bariérově (pouze s pevnými a jezdícími schody).

Ortofotomapa přestupního uzlu Plzeň, Hlavní nádraží. Vyzančena je pěší trasa,
kterou musí cestující absolvovat při přestupu z vlaku na tramvaj. Vyznačena je
též poloha původní zastávky trolejbusu na fotografii výše.
Podkladový plán Pragoprojekt, studie přednádražního prostoru (prosinec 2002)
Jaké jsou největší problémy?
- 1) Dlouhé přestupní vzdálenosti železnice - městská doprava - Pěší přestup z vlaku na tramvaj činí průměrně 480 metrů a trvá 12 minut. Rekordem je vzdálenost, kterou musí cestující urazit mezi tramvají a rychlíky na Prahu jedoucími ze vzdálenějších nástupišť: činí 750 metrů! Obdobně zle je na tom i přestupní vazba vlak - trolejbusy/autobusy v Americké ulici.
- 2) Dlouhé přestupní vzdálenosti mezi linkami městské dopravy - Křižovatka u Hlavního nádraží je jedním z nejdůležitějších přestupních uzlů v rámci městské sítě veřejné dopravy. Přestože se zde všechny trakce úrovňově dotýkají, přestup z tramvaje do trolejbusu činí 250 metrů.
- 3) Bariéry - Nejen pro tělesně postižené občany, ale i pro cestující s objemnými zavazadly a maminky s kočárky je přestupní uzel u Hlavního nádraží plný bariér. Například při přestupu z vlaku na tramvaj je nutné překonat tři schodiště. K této trase neexistuje bezbariérová alternativa. Tramvajová zastávka je pro invalidy nedostupná, přestože je to hlavní zastávka v centru a na tramvajových linkách jezdí i nízkopodlažní tramvaje.
- 4) Náklady na provoz a investice - Každoroční provoz podchodu, energie na údržbu, provoz a opravy venkovních eskalátorů jsou vysoké. V řádech desítek miliónů lze odhadovat investice, které by bylo nutné vložit do přestavby podchodu, aby se stal bezbariérovým a vytvořily se nové výlezy k nástupištím veřejné dopravy.
- 5) Bezpečnost - Absence přechodů pro chodce nutí přestupující k ilegálnímu přebíhání přes vozovky. Zvlášť v pozdních večerních hodinách, kdy musejí cestující rychle přebíhat mezi nočními spoji.
- 6) Deurbanizace centra Plzně - V místech po zdemolovaných domech v Sirkové ulici nevzniklo nic, co by zacelilo zraněnou tvář města. V komerčně i urbanisticky nejcennějších místech jsou pouze ploty, zátarasy, udupané trávníky a nezpevněné parkoviště. Přitom území mezi nádražím a městským centrem je jinde v Evropě pokládáno za výkladní skříň města a vizitku jeho kultury.
- 7) Překážka integrace dopravy - Dlouhé a bariérové přestupní vazby znemožňují účinnou a efektivní integraci všech trakcí veřejné dopravy.
- 8) Absence řešení pro cyklisty - Současné řešení přednádražního prostoru neumožňuje pohyb cyklistů, přitom se jedná o přirozený uzel křížení hlavních cyklistických tras a stále rostoucí počet lidí využívá železniční dopravu při cykloturistice.

Tabulka přestupních vzdáleností - srovnání současného stavu a některých navrhovaných variant řešení
firmou Pragoprojekt (viz další strany).
Zdroj Pragoprojekt, studie přednádražního prostoru (prosinec 2002)

Tramvaje už více jak století vedou v blízkosti nádražní haly. Přestupujícím občanům
je to však málo platné. Docházková vzdálenost mezi vlaky a veřejnou dopravu patří k nejdelším
v České republice, o bariérovosti nemluvě.
Foto Jiří Kohout (14. 2. 2006)

Tisíce lidí se denně tísní na úzkém chodníku pod severním nádražním viaduktem.
Tudy směřují lidé z tramvaje nebo trolejbusu na vlak.
Foto Jiří Kohout (14. 2. 2006)

Na cestě k nádražní budově je nutné projít podchodem. Výstup k nádraží je pouze
s jezdícími a pevnými schody. Jezdící schody jsou často mimo provoz. Ale i fungující
schody jsou nepoužitelné pro hůře pohyblivé občany, kteří dají přednost potupnému
šplhání do schodů vedle.
Foto Jiří Kohout (14. 2. 2006)

Křižovatka Sirková - Americká je ukázkou bezohlednosti dopravních staveb Plzně
90. let 20. století. Kříží se tu nejvýznamnější linky všech trakcí, pro přestup
je ale tento uzel nevyhovující. Pro pohyb pěších chybí přechody pro chodce a chodníky.
Foto Jiří Kohout (14. 2. 2006)

Jezdící schody na západní straně Miklášské nevedou nikam, proto nikdo po nich nejezdí.
Projektanti je tam navrhli zřejmě jenom proto, že se tam vešly. Zbytečně vynaložené milióny korun
a další tečou do oprav a provozu venkovního schodiště.
Foto Jiří Kohout (14. 2. 2006)

Jediný výtah pro invalidy v dopravním uzlu před nádražím. Další stavba možná dobře míněná,
ale k ničemu. Zastávka, kde staví také nízkopodlažní tramvaje je až za oběma zábradlími a dvěma
jízdními pásy Sirkové ulice.
Foto Jiří Kohout (14. 2. 2006)

Do Americké ulice má východ z podchodu pozvolnější stoupání a je upraven pro vozíčkáře.
Ovšem bez patřičné údržby a čištění může být imobilním spoluobčanům spíše ke vzteku.
Foto Jiří Kohout (14. 2. 2006)

Z tramvajové zastávky v Sirkové ulici musejí lidé nebezpečně přebíhat rušnou Sirkovou ulici,
pokud chtějí stihnout svůj trolejbus nebo se nechtějí tahat s těžkým nákupem do podchodu.
Foto Jiří Kohout (14. 2. 2006)

Monstrózní podchody v centru města jsou černou dírou pro rozpočet města a nevlídným místem
pro jeho občany i turisty. Jeho další rozšiřování nic dobrého nepřinese.
Foto Jiří Kohout (14. 2. 2006)
Foto
MF Dnes, 9. 1. 2004
Miroslav Klas, Společnost pro veřejnou dopravu
Plzni chybí západní okruh
Přetížené silnice na trase Bory - Severní předměstí
K připravovanému druhému napojení Severního předměstí na centrum Plzně je třeba uvést několik poznámek. Jsem přesvědčen, že současný návrh obchvatu Roudné je z dopravně koncepčního hlediska špatný. Po zprovoznění dálničního obchvatu je zcela zřejmý fakt, že největším problémem města je jeho vnitřní automobilová doprava. Je nepřijatelné, abychom dopravu ve městě řešili stavbou nových silnic pro motoristy ve směru do středu města.
Více než kdy jindy vyvstává opět problém neexistence tzv. západního okruhu města, což znamená rychlé a výkonné spojení Severního předměstí, Skvrňan a Borských polí včetně areálu Škodovky. Tato komunikace je schopna plně a bez zbytečné zátěže na obyvatelstvo odvézt z města tranzitní dopravu od severu, významně odlehčit centru města od osobní automobilové dopravy a také odlehčit přetížené tramvajové lince č. 4. Snížením intenzity automobilové dopravy na Karlovarské třídě a na vnitřním městském okruhu budou vytvořeny dobré podmínky pro urychlení provozu tramvajových linek a další dopravní zklidňování centra města.
Naproti tomu připravovaný obchvat Roudné přivede na vnitřní městský okruh jen další auta, což v důsledku toho ztíží plánované dopravní zklidňování centra města. Nabídka nového spojení s centrem města bude také impulsem pro mnoho občanů, aby místo služeb městské veřejné dopravy využili k jízdám po městě svého automobilu. Vždyť obchvat Roudné bude končit přímo u městského sadového okruhu. Na náměstí Republiky či na přetíženou Americkou to bude už jen pár set metrů. Jestliže dnes mnozí politici používají argument o 50 000 nešťastných rukojmích v podobě obyvatel Severního předměstí, musím se také zeptat, kolik z těchto lidí jezdí do centra města automobilem a kolik veřejnou dopravou? Myslím, že poměr hovoří ve prospěch veřejné dopravy, ale zatímco auta mohou parkovat ve své ulici, na tramvaj to mají obyvatelé Severního předměstí až kilometr pěšky. Docházkové vzdálenosti a špatná nabídka spojů mimo špičky odrazuje mnoho lidí od užívání městské dopravy.
Pokud chtějí naši politici skutečně smysluplně řešit dopravu na Severní předměstí, jejich prvořadým zájmem musí být realizace západního okruhu a nového spojení Studentská - Jateční. Dále pak skutečná preference tramvajové dopravy do města a její prodloužení do častých cílových míst automobilové dopravy, zejména na Borská pole. Doprava ve městech je složitý, náročný organismus, jehož celkové zdraví je nutno řešit komplexně ve všech ohledech a ne jen náročnými operacemi v podobě bypassů ve formě nákladných a nic neřešících spojek blízko srdce.
Miroslav Klas, Společnost pro veřejnou dopravu
Plzni chybí západní okruh
Přetížené silnice na trase Bory - Severní předměstí
K připravovanému druhému napojení Severního předměstí na centrum Plzně je třeba uvést několik poznámek. Jsem přesvědčen, že současný návrh obchvatu Roudné je z dopravně koncepčního hlediska špatný. Po zprovoznění dálničního obchvatu je zcela zřejmý fakt, že největším problémem města je jeho vnitřní automobilová doprava. Je nepřijatelné, abychom dopravu ve městě řešili stavbou nových silnic pro motoristy ve směru do středu města.
Více než kdy jindy vyvstává opět problém neexistence tzv. západního okruhu města, což znamená rychlé a výkonné spojení Severního předměstí, Skvrňan a Borských polí včetně areálu Škodovky. Tato komunikace je schopna plně a bez zbytečné zátěže na obyvatelstvo odvézt z města tranzitní dopravu od severu, významně odlehčit centru města od osobní automobilové dopravy a také odlehčit přetížené tramvajové lince č. 4. Snížením intenzity automobilové dopravy na Karlovarské třídě a na vnitřním městském okruhu budou vytvořeny dobré podmínky pro urychlení provozu tramvajových linek a další dopravní zklidňování centra města.
Naproti tomu připravovaný obchvat Roudné přivede na vnitřní městský okruh jen další auta, což v důsledku toho ztíží plánované dopravní zklidňování centra města. Nabídka nového spojení s centrem města bude také impulsem pro mnoho občanů, aby místo služeb městské veřejné dopravy využili k jízdám po městě svého automobilu. Vždyť obchvat Roudné bude končit přímo u městského sadového okruhu. Na náměstí Republiky či na přetíženou Americkou to bude už jen pár set metrů. Jestliže dnes mnozí politici používají argument o 50 000 nešťastných rukojmích v podobě obyvatel Severního předměstí, musím se také zeptat, kolik z těchto lidí jezdí do centra města automobilem a kolik veřejnou dopravou? Myslím, že poměr hovoří ve prospěch veřejné dopravy, ale zatímco auta mohou parkovat ve své ulici, na tramvaj to mají obyvatelé Severního předměstí až kilometr pěšky. Docházkové vzdálenosti a špatná nabídka spojů mimo špičky odrazuje mnoho lidí od užívání městské dopravy.
Pokud chtějí naši politici skutečně smysluplně řešit dopravu na Severní předměstí, jejich prvořadým zájmem musí být realizace západního okruhu a nového spojení Studentská - Jateční. Dále pak skutečná preference tramvajové dopravy do města a její prodloužení do častých cílových míst automobilové dopravy, zejména na Borská pole. Doprava ve městech je složitý, náročný organismus, jehož celkové zdraví je nutno řešit komplexně ve všech ohledech a ne jen náročnými operacemi v podobě bypassů ve formě nákladných a nic neřešících spojek blízko srdce.
MF Dnes, 11. 5. 2004
Miroslav Klas, Společnost pro veřejnou dopravu
Priorita je západní okruh
• Názory - Potřebuje Plzeň obchvat Roudné? Zúčastnil jsem se nedávno jako pozorovatel jednání odpůrců výstavby tak zvaného obchvatu Roudné se zástupci plzeňské radnice a poslechl si jednotlivé argumenty. Některé však zaváněly účelovým matením veřejnosti, zejména pokud jde o problém vedení trolejbusové linky a údajný kolaps podnikání v oblasti Roudné. Ve vyspělém světě existuje mnoho důkazů a vědeckých prací vyvracejících argument, že k nutné prosperitě firem a daného území je třeba mnoho projíždějících aut. Zejména v centru města a hustě zastavěných oblastech to však bývá často přesně naopak. Dopad na obchodní prosperitu území Roudné budou mít obě varianty obchvatu prakticky stejné, o něco lépe možná vychází trasa vedoucí zcela mimo zástavbu. V případě problému vedení trolejbusové linky po obchvatu Roudné mi není jasný účel jízdy trolejbusu po trase vedoucí od Americké třídy po městském okruhu a vzápětí po obchvatu Roudné. Z velké části totiž tato trasa prochází liduprázdným územím a ulicemi, kde se předpokládá nadále velký provoz aut. Jedinou její výhodou je snad pouze rychlost, kterou se trolejbus dostane k nemocnici na Lochotíně. Trolejbus je však poměrně tichý a bezemisní dopravní prostředek, který by měl být především využíván v městské zástavbě, kde má také nejvíce cestujících. Proto by měla být upřednostněna původní trasa vedení linky přes Rooseveltův most, kolem Kauflandu a pak středem Roudné po ulicích Malická a Na Roudné. Tato trasa je vhodná pro vedení trolejbusové linky, která zde může být vystavěna v rámci chystaných rekonstrukcí komunikací. Neznám žádné podstatné technické záležitosti, které by její výstavbě bránily. Nynější výstavba obchvatu Roudné jako dalšího napojení Severního předměstí na přetížené centrum města, je však z pohledu celkového přínosu dopravní situaci ve městě problematická a dokonce v některém ohledu i škodlivá. Zcela zásadně totiž chybí v Plzni funkce západního okruhu, který by ze značné části převzal dopravní zatížení Karlovarské třídy a podstatně pomohl řešit problémy s přetíženými tramvajovými linkami. Měly by být nejprve řešeny tyto otázky, obchvat Roudné a dokonce i trolejbusová linka přes Roudnou na Severní předměstí není aktuální problém města.
Miroslav Klas, Společnost pro veřejnou dopravu
Priorita je západní okruh
• Názory - Potřebuje Plzeň obchvat Roudné? Zúčastnil jsem se nedávno jako pozorovatel jednání odpůrců výstavby tak zvaného obchvatu Roudné se zástupci plzeňské radnice a poslechl si jednotlivé argumenty. Některé však zaváněly účelovým matením veřejnosti, zejména pokud jde o problém vedení trolejbusové linky a údajný kolaps podnikání v oblasti Roudné. Ve vyspělém světě existuje mnoho důkazů a vědeckých prací vyvracejících argument, že k nutné prosperitě firem a daného území je třeba mnoho projíždějících aut. Zejména v centru města a hustě zastavěných oblastech to však bývá často přesně naopak. Dopad na obchodní prosperitu území Roudné budou mít obě varianty obchvatu prakticky stejné, o něco lépe možná vychází trasa vedoucí zcela mimo zástavbu. V případě problému vedení trolejbusové linky po obchvatu Roudné mi není jasný účel jízdy trolejbusu po trase vedoucí od Americké třídy po městském okruhu a vzápětí po obchvatu Roudné. Z velké části totiž tato trasa prochází liduprázdným územím a ulicemi, kde se předpokládá nadále velký provoz aut. Jedinou její výhodou je snad pouze rychlost, kterou se trolejbus dostane k nemocnici na Lochotíně. Trolejbus je však poměrně tichý a bezemisní dopravní prostředek, který by měl být především využíván v městské zástavbě, kde má také nejvíce cestujících. Proto by měla být upřednostněna původní trasa vedení linky přes Rooseveltův most, kolem Kauflandu a pak středem Roudné po ulicích Malická a Na Roudné. Tato trasa je vhodná pro vedení trolejbusové linky, která zde může být vystavěna v rámci chystaných rekonstrukcí komunikací. Neznám žádné podstatné technické záležitosti, které by její výstavbě bránily. Nynější výstavba obchvatu Roudné jako dalšího napojení Severního předměstí na přetížené centrum města, je však z pohledu celkového přínosu dopravní situaci ve městě problematická a dokonce v některém ohledu i škodlivá. Zcela zásadně totiž chybí v Plzni funkce západního okruhu, který by ze značné části převzal dopravní zatížení Karlovarské třídy a podstatně pomohl řešit problémy s přetíženými tramvajovými linkami. Měly by být nejprve řešeny tyto otázky, obchvat Roudné a dokonce i trolejbusová linka přes Roudnou na Severní předměstí není aktuální problém města.
Slovanská třída a náměstí Milady Horákové - Současnost
Problém Slovanské a Mikulášské třídy
Hlavní osou Východního předměstí je komunikace, která směrem od Hlavního nádraží po jihovýchodní okraj města střídá názvy Mikulášská, Slovanská a Nepomucká třída. Problematický je stav Mikulášské a Slovanské, které slouží intenzivnímu provozu tramvajové dopravy, dopravy silniční a v neposlední řadě je zde hustý pěší provoz - Slovanská patří mezi hlavní obchodní třídy města. Situace je o to horší, že po této komunikace vede trasa státní silnice I/20 Karlovy Vary - České Budějovice. Zvláště Mikulášská a dolní úsek Slovanské vede úzkým prostorem v obytné zástavbě, což znemožňuje velkorysá řešení. Naštěstí je už i v Plzni nereálné politicky prosadit původní plány z éry socialismu, kdy se uvažovalo o demolici domů od nádraží až k Liliové ulici. Současná tvář třídy městského charakteru by tedy měla zůstat zachována, je však třeba vyřešit dopravní rébus, tj. najít dlouhodobě uspokojivé řešení Slovanské třídy.

Mikulášská třída, pohled směrem k nádraží na Mikulášské náměstí a Mikulášský hřbitov. Tramvaj tu přejíždí k vnějším krajům komunikace.
Foto Jiří Šplíchal (18. 8. 2005)

Slovanská třída, pohled směrem na Slovany. Tramvajové pásy jsou vedeny symetricky po stranách komunikace.
Foto Jiří Šplíchal (18. 8. 2005)

Současné řešení Slovanské třídy má výhodu zejména v elegantním řešení zastávek tramvaje - cestující vystupují přímo na chodník.
Foto Jiří Kohout (14. 2. 2006)

Odbočení tramvajové trati na Světovar ze Slovanské do Sladkovského ulice.
Foto Jiří Kohout (14. 2. 2006)

Slovanská třída ve své širší (30 metrové) části. Zastávky jsou s výhodou umístěny mimo jízdní pásy státní silnice, prostor široké komunikace však není příliš účelně využitý a upravený.
Foto Jiří Kohout (14. 2. 2006)
Možné řešení Slovanské a Mikulášské třídy v blízké budoucnosti
Vedení tramvaje po stranách Slovanské třídy má nesporně velké výhody pro klidný, příjemný a bezpečný nástup a výstup cestujících. Cestující vyčkávající na zastávce jsou vzdáleni o šířku tramvajového pásu od jízdních pásů, a tak se necítí tolik ohroženi a omezeni jako na běžných nástupních ostrůvcích. Řešení je vhodné pro oživení ulice, protože chodci mají velmi snadný přístup do obchodů. Problematické je však zásobování obchodů - zásobovací auta většinou postávají v jízdních pruzích a objíždějící auta ohrožují bezpečnost provozu jak ostatních aut, tak zejména chodců. Vůbec přecházení pěších přes Slovanskou je nevyhovující, protože se do stávajícího uspořádání nevejdou středové ochranné ostrůvky pro přecházející. Přesto až do převedení průtahu I/20 na Východní okruh lze považovat uspořádání dolního úseku Slovanské třídy (Mikulášská - Liliová) za nejlepší možné. Ovšem právě pro problémy na Slovanské je třeba usilovat o co nejrychlejší přeložení trasy I/20 jinam - před dokončením Východního okruhu by to měla být trasa Lobezskou ulicí. Pak bude možné řešit zásobování obchodů a bezpečné přecházení chodců. Ze Slovanské třídy by se měla stát jednosměrka ve směru od nádraží na Slovany. Pro opačný směr lze použít opravenou Koterovskou třídu.

Rozporuplný je plán města zbourat dva domy na Mikulášské třídě (Hotel Šumava a přilehlý dům) pro zřízení odbočovacího pruhu na Mikulášské náměstí. Vzhledem k tomu, že Slovanská třída má být do budoucnosti zklidněnou městskou komunikací, považujeme toto řešení za špatné. Kvůli jedinému odbočovacímu pruhu by došlo k neúměrným škodám na zástavbě (z urbanistického i ekonomického hlediska). Domníváme se, že městské ulice by se měly přizpůsobovat zástavbě a ne naopak. Kompromisní návrh (dole na obrázku) je již přijatelnější, počítá s vybudováním loubí pod horním okrajem Hotelu Šumava. Nemusel by se tak bourat.
Zdroj SVSMP (23. 9. 2004)
Problém náměstí Milady Horákové
Snad ještě aktuálnější a ožehavější je otázka řešení náměstí Milady Horákové. Jedná se o velmi rušnou křižovatku automobilové dopravy a jeden z nejdůležitějších přestupních uzlů plzeňské městské dopravy. Zároveň je to prostor s blízkostí škol, velkého parku, zástavby a mnoha obchodů. Právě proto se již desetiletí marně hledá nejvhodnější řešení, které by vyhovělo oprávněným požadavkům všech stran a všech druhů dopravy.

Náměstí Milady Horákové na leteckém snímku (mapa otočena o 90 stupňů doprava). Červená linie vyznačuje osu Nepomucké a Slovanské třídy.
Zdroj Mapový portál města Plzně (ortofotomapa 2002)

Schéma dopravní situace na současném náměstí Milady Horákové a zvýraznění míst střetů silniční dopravy s tramvajovou dopravou.
Náčrt Jiří Kohout (únor 2006)

Náměstí Milady Horákové je dnes jednou velkou a nepřehlednou křižovatkou, jedině o nedělích se trochu zklidní. Přesto je problém přejít z jedné strany průtahové komunikace na druhou, chybí chodníky, přechody pro chodce, bezpečnostní prvky a přehledné řešení křižovatek.
Foto Jiří Kohout (14. 2. 2006)

Nástupní zastávka tramvajových linek má na první pohled výhodnou polohu, ve skutečnosti je ale obtížné dostat se k ní z ostatních zastávek trolejbusů a autobusů.
Foto Jiří Kohout (14. 2. 2006)

Jediné místo na náměstí Milady Horákové, které plně vyhovuje pěším a cestujícím, je výstupní zastávka tramvaje u parku Homolka. Přestup z tramvaje do trolejbusu do Bručné a Černic se odehrává na chodníku v parku, což je zcela ideální. Ovšem dostat se z této zastávky kamkoli na náměstí nebo na Slovanskou třídu je pro pěší doslova o život.
Foto Jiří Kohout (2002)

Jeden z návrhů Správy veřejného statku města Plzně, jak řešit náměstí Milady Horákové. Vychází z myšlenky přesunout tramvajové těleso doprostřed Slovanské třídy (tedy řešení s klasickými nástupními ostrůvky). Podle tohoto návrhu se z náměstí stane velká čtyřramenná křižovatka, v níž by se odehrávaly i přestupy mezi trakcemi městské dopravy. (Kliknutím na obrázek zvětšíte.)
Zdroj SVSMP (červenec 2002)

Jiný návrh (SPVD), který vychází z ponechání tramvaje po obou stranách Slovanské třídy. Při tomto řešení by se střety tramvaje s individuální dopravou omezily na jediné místo. Přesto to nelze považovat za optimální řešení tak rušné křižovatky a přestupního uzlu.
Náčrt Jiří Kohout (únor 2006)