Již od 9. století zde stál starý slovanský hrad a první písemné dokumenty jsou datovány rokem 1232. V 14. století se Kostrzyn se stává městem ležícím 45 km na západ od Gorzowa. Největšího hospodářského růstu dosáhl na přelomu 19. a 20.století. První železniční spojení město obdrželo v roce 1848 s Frankfurtem nad Odrou, Vroclaví a Štětínem, a postupně do roku 1896 s dalšími 4 městy (1867 s Berlínem).

Snaha o zavedení městské hromadné dopravy se objevila teprve v roce 1902, kdy bylo rozhodnuto o výstavbě koňky. 10 března 1903 vyjela první koňská tramvaj na dvoukilometrovém úseku mezi nádražím Nové Město a Staroměstským náměstím. Později přibyly další dva úseky - do kasáren (0,7 km) a městského lesa (1,0 km). Vozovna byla postavena v dnešní ulici Sportowej.

Koňka dojezdila do roku 1923, kdy byla zrušena, jako poslední koňská tramvaj na dnešním území Polska. Jedinou změnou oproti původnímu stavu bylo rozšíření linky mířící po mostě přes Odru k druhému kostrzyňskému nádraží Staré město (0,9 km).

Po 2-leté přestávce, 16 května 1925 do ulic Kostrzyna vyjela první elektrická tramvaj, která jezdila po původní trati koňky. V roce 1934 byl postaven 700 m dlouhý úsek od nádraží Staré město do sídliště Kietz. Tramvaj tehdy jezdila ve 20 minutovém intervalu mezi nádražími a kasárnami, na úseku do městského lesa jezdila podle potřeby.

V roce 1935 síť dosáhla své maximální délky 5,3 km, byla jednokolejná s 3 výhybnami. Většinou jezdily jen motorové vozy, souprava s vlečným vozem jezdila jen mezi nádražím Nové město a Berlínskou bránou. Linka do Kietz byla v roce 1937 likvidována z důvodu malé frekvence cestujících, kteří využívali spíše železniční dopravu. Protože se sídliště Kietz se ocitlo bez tramvajové dopravy, byla v roce 1937 uvedena do provozu první autobusová linka z náměstí k nádraží Kietz a do vsi Drzewice (dnes část Kostrzyna) - celkem 6,3 km.

V letech 1944-45 už tramvaj jezdí každých 10 minut ve 2 vozových soupravách (oba motorové). Poslední den tramvajového provozu byl 30. leden 1945.

První nálet spojenců v roce 1944 vážně poškodil Staré Město. Největší hrůzy přišly se začátkem roku 1945, kdy v bojích o poslední bod německého odporu na cestě do Berlína bylo město zničené z 95 % (smutný rekord polských měst - pro srovnání Varšava, byla zničena "jen" ze 70 %"). 16 dubna 1945 město (spíše trosky) padlo a začala poslední fáze 2. světové války, přímý útok na hlavní město třetí říše. Před válkou měl Kostrzyn 36 000 obyvatel, na konci dubna 1945 zde žilo jen 350 lidí.

Po válce nemělo smysl obnovovat tramvajovou dopravu v mrtvém městě. Koleje byly demontovány a odvezeny do Gorzowa Wielkopolského. Vážně poškozený vozový park byl sešrotován. Cihly z trosek Starého města byly postupně odvezeny Varšavy. Z 32 místních továren, které fungovaly v roce 1939, po válce nezůstala ani jedna provozuschopná.

Poválečné dějiny jsou svázány s výstavbou papírenského komplexu v roce 1958 a v roce 1992 byl otevřen železniční a silniční přechod do Německa (nejmodernější v Polsku). Po tramvajích zůstal několikametrový úsek kolejí u Berlínské brány a jedna růžice. Dnes se okolí bývalého Starého Města v místní hantýrce nazývá "Pompeje", z důvodu rozsáhlých archeologických prací a snahou o opětovnou rekonstrukci této čtvrti. Dnešní dvacetitisícový Kostrzyn se "přestěhoval" na pravý břeh řeky Warty, předměstí Kietz dnes leží na území Německa.