Bariéry a veřejný prostor
Péči o veřejná prostranství, o jeho atraktivitu a bezbariérové přístupy vnímáme jako
jeden z hlavních cílů aktivit Společnosti pro veřejnou dopravu. Je to přece logické -
veřejnou dopravu podporujeme proto, aby se lidem ve městě lépe a zdravěji žilo.
Četné příklady z našich měst i zahraničí ukazují, že města, která pečují o veřejný
prostor ruku v ruce s preferencí veřejné dopravy, jsou velmi příjemná pro život
jeho obyvatel a přejí i aktivitám drobných podnikatelů a živnostníků. V černých letech
expanze automobilismu (v 60. a 70. letech 20. století) se mnohá města nezřízeně otevírala
autům. Trvalo desítky let, než došla ke zjištění, že v ulicích obležených automobily
se nechce nikomu bydlet, ani nakupovat a ani sedět v restauraci. Teprve v posledních
dvou dekádách začínáme vnímat cenu veřejného prostoru a šance, které nám přináší. Chápeme,
že lidé se chtějí pohybovat tam, kde mají dostatek prostoru, světla, kde se cítí bezpečně,
kde si mohou sednout jen tak na lavičku nebo pod slunečník zahradní restaurace. Osvícení
podnikatelé a politici pochopili, že v jedoucím autě lidé zajímavý obchod snadno přehlédnou,
kdežto z tramvaje či trolejbusu se každý rád ohlédne. Pochopili, že chodec natěsnaný do úzké
uličky mezi zdi domů a řady zaparkovaných aut se dívá jen dopředu a bez povšimnutí vše míjí
úprkem, kdežto pokud má dostatek prostoru, chodec se rád zastaví a podívá do výlohy.
Dále také v některých městech pochopili, že přísnou regulací vjezdu aut do významných
obchodních tříd a center měst (např. mýtným) paradoxně usnadní vjezd aut, která do dané
lokality skutečně vjíždět musí (např. zásobování obchodů). V neposlední řadě je ve městech s velkou preferencí
pěší a veřejné dopravy i dostatek místa pro stromy a květiny, což učiní městské ulice ještě přitažlivější.
Kvalitní veřejný prostor je takový, který obsahuje nejméně překážek pro pohyb a život
jeho uživatelů - lidí. Překážkami, neboli bariérami rozumíme nejen vysoké obrubníky
nebo schody, ale i nevhodně zaparkovaná auta, nevhodně umístěné popelnice, sloupy,
zúžení pěších koridorů.
Plzeňský problém
Město Plzeň investuje mnoho peněz nejen do silnic, ale i do chodníků a veřejných
prostranství. Často ale dochází k tomu, že jsou to investice znehodnocené špatným
plánováním, stavebním provedením nebo činností úřadů, které se mají o veřejné prostory
starat. Nejlépe na to upozorníme fotografiemi. Uvítáme i podněty a obrázky od Vás, čtenářů.

Ulice Kardinála Berana. Co je platné, že chodníky mají snížené obrubníky, když
v křižovatkách parkují auta?
Foto Jiří Kohout (21. 3. 2006)

Podobný příklad porušování pravidel přímo v historickém centru Plzně. Každodenní realita:
zaparkované auto znemožňuje bezbariérové přecházení a ohrožuje bezpečnost přecházejících.
Foto Jiří Kohout (21. 3. 2006)

Náměstí Republiky, historický střed města. Myslíte, že v takových podmínkách uvažují
lidé o procházce? Je možné, aby tu vznikly zahrádky restaurací, jako na mnoha jiných
hlavních náměstích?
Foto Jiří Kohout (21. 3. 2006)

Toto je roh náměstí mnohem obyčejnějšího než náměstí Republiky, jsme na náměstí Míru. Je vidět,
že pokud se najde alespoň trochu místa, může i šedivý kout náměstí ožít.
Foto Jiří Kohout (21. 3. 2006)

Jízdecká ulice. Na jaře 2006 bude chodcům sloužit nový přechod pro chodce se sníženými obrubníky.
Byť jsou to jen malé stavební úpravy, přínos bude velký.
Foto Jiří Kohout (21. 3. 2006)

...jenomže i dobrá investice může být znehodnocena. Představte si, že jste slepcem a hodláte
v Plachého ulici přejít na druhý chodník.
Foto Jiří Kohout (21. 3. 2006)

Sirková ulice, nad křižovatkou U Jána. Nově vzniklá komunikace v centru města (1994) a jaksi
chybí přechody pro chodce! Každý den zde riskují stovky lidí.
Foto Jiří Kohout (21. 3. 2006)

Symbol města Plzně - Pivovarská brána Prazdroje. Pohled ze Sirkové ulice, která je dnes
hlavní spojnicí nádraží s historickým centrem města a sady. Tudy míří občané města
i turisté k pivovaru nebo na stadion z tramvaje nebo vlaku.
Foto Jiří Kohout (21. 3. 2006)

Sirková ulice. Po přeložení státní silnice I/20 na Východní okruh by bylo
žádoucí zklidnit i Sirkovou ulici, dostavit obnažené bloky domů a učinit ze "Sirkovky"
důstojnou obchodní třídu, pokračování Americké. Dnes je bohužel Sirková ulice dokladem
degradace městského prostoru.
Foto Jiří Kohout (21. 3. 2006)

Veřejný prostor ve významném přestupním uzlu Bory. Na této zastávce se denně vystřídají
tisíce lidí.
Foto Jiří Kohout (10. 3. 2006)

Snaha o bezbariérové překonání malé terénní nerovnosti. Vyjeli byste po takové
rampě na vozíku?
Foto Jiří Kohout (10. 3. 2006)

Sady Pětatřicátníků, 250 metrů od náměstí Republiky a chrámu svatého Bartoloměje.
Nejcennější prostor v samém srdci města je od devadesátých let rozbahněným parkovištěm.
Foto Jiří Kohout (21. 3. 2006)

O pár desítek metrů dál je to úplně stejné. V těchto místech stávaly bloky domů, byla zde
významná obchodní třída, jedna z os, která směřovala k historickému centru. Na konci osmdesátých
let 20. století ji postihla demolice. K náhradě škod už nedošlo.
Foto Jiří Kohout (21. 3. 2006)

Klatovská třída, u náměstí Míru. Je bezpočet možností, jak znepříjemnit pohyb pěších.
Foto Jiří Kohout (21. 3. 2006)