Reportáž z kampaně za trolejbusy v Mariánských Lázních
Jedeme vlakem, já, Martin J. a Michal T., vezeme s sebou první objemný balík "letáků", či spíše informačních dvoulistů a hovoříme o našich očekáváních. Vůbec netušíme, jak nás lidé v Mariánských Lázních přijmou, takto nečekaně tam vrazit, my, cizinci z Plzně a Hradce Králové.
Cestou diskutujeme o tom, kde v Mariánkách leží ten zakopaný pes. Rozřešení je velmi těžké, vždyť už více jak čtyři měsíce píšeme dopisy na radnici, dopisy slušné a vstřícné, žádosti o informace a nabídky pomoci. Bezúspěšně. Radnice mlčí a o záměrech radních se můžeme domýšlet jen z krátkého červnového rozhovoru s místostarostou panem Králem, který nám dal více méně najevo, že otázka trolejbusů je pro něj přítěží, že prý existují i jiné varianty, a lidem v Mariánkách je lhostejno čím jezdí. Ředitel dopravního podniku odpověděl na dopisy a dokonce pozval na návštěvu, avšak jeho stanovisko je takové, že dokud nevymámí z radnice větší dotace, tak bude jezdit s trolejbusy méně a méně. Přiznal i další letošní prodej trolejbusu.
Toto vše ve vlaku probíráme a ani si nevšímáme, že nás se zájmem sleduje starý pán naproti. Nakonec se od něj dozvídáme, že je pravidelným lázeňským hostem a trolejbusy velmi podporuje. A tak osvěženi vystupujeme na nádraží v Mariánských Lázních a pouštíme se do našeho díla.
Po tento a následující den (17. a 18. srpna 2001) oslovujeme náhodně na ulicích a v obchodech stovky občanů a návštěvníků Mariánek a rozdáváme bezmála tisícovku informačních materiálů. Oslovujeme i zahraniční lázeňské hosty ze všech koutů Evropy a na tomto místě nutno poznamenat, že vedle Kolonády jich nejvíce nacházíme i na vlakovém nádraží (především Němce, ale i Angličany a např. i Novozélanďany či Izraelce). Tedy tvrzení pánů místostarosty i ředitele DP ML o tom, že dnes už vlakem do a z Mariánek žádný zahraniční host nejezdí, svědčí o jejich hluboké neznalosti místních poměrů. U nikoho ze zahraničních hostů se nesetkáváme s negativním ohlasem k trolejbusům a i ti, kteří jezdí jen taxislužbou, vnímají trolejbusy jako čistou dopravu, která k lázeňskému městu patří. Ba dokonce především němečtí turisté z měst, kde trolejbusy nemají, se velmi živě zajímají o podrobnosti funkce trolejbusů, což Martin, coby perfektně německy mluvící student elektrotechniky ochotně vysvětluje.

Informační kampaň v ulicích Mariánských Lázní
Foto Jiří Kohout (17. 8. 2001)
Naše informační akce se však zaměřuje především na české občany a návštěvníky Mariánských Lázních. Rozdáváme publikace, informujeme o nebezpečí zániku trolejbusového provozu a ptáme se lidí na jejich názor. Jsme až překvapeni, že především místní občané vnímají trolejbusy jako součást koloritu svého města, kladně hodnotí jejich tichý a čistý provoz, vzpomínají na bývalé tramvaje a většina (podle našich odhadů 80 až 90%) si přeje, aby v Mariánkách trolejbusy zůstaly. Mají však výhrady k ceně jízdného, absenci přestupního tarifu, příliš dlouhým intervalům a špatné provázanosti spojů, velmi negativně je hodnoceno nasazování autobusů na trolejbusových linkách. Zjišťujeme, že existuje velká informační a komunikační bariéra mezi občany a městem. Mnoho lidí neví o tom, že dopravní podnik je v soukromých rukou, nezná postoj radnice k problému, nedůvěřuje místním politickým činitelům, což je ale asi celorepublikový problém. Velmi podporují trolejbusovou dopravu lázeňští hosté z ostatních měst v Čechách, nechápou, proč by zde měla být ohrožena, když v jejich městech se trolejbusy rozvíjejí. Vedle méně častého lhostejného přístupu se sporadicky ozývají i negativní ohlasy k trolejbusům z řad místních, tito lidé raději chodí pěšky či jezdí autem v důsledku malé četnosti spojů a vysokého jízdného, popřípadě vidí autobus jako levnější způsob obsluhy Mariánských Lázní.
Zajímavý je i ohlas místních podnikatelů, obchodníků a restauratérů na Hlavní třídě. Oproti našemu očekávání se právě zde dočkáváme velké podpory trolejbusům a vůbec veřejné dopravě jako takové. Ačkoli sami často používají individuální dopravu, fakt, že tolik návštěvníků v Mariánkách jezdí auty, je pro ně nepříznivý, protože o to méně lidí chodí po chodnících či stojí na zastávkách před jejich obchody a restauracemi a tím klesají jejich tržby. Někteří by byli i sami ochotni opět používat veřejnou dopravu, ale brání jim v tom nefunkčnost záchytného parkoviště a nedostatečné intervaly na trolejbusových linkách.
Nakonec to jsou sami občané města, kdo nás vyzývá k sepsání petice, a tak o týden později pokračujeme s naší informační a současně i petiční akcí. Nepřesvědčujeme lidi k podpisu za každou cenu, spíše se zajímáme o jejich názor a vysvětlujeme těžkou situaci v Mariánských Lázních. Pokud lidé souhlasí s obsahem petice, mají možnost petici podepsat, aby všem politickým a podnikatelským činovníkům v Mariánských Lázních dali najevo, že jim současná situace není lhostejná. Sbírání hlasů pokračuje pomalu, ale jistě, lidé se seznamují s obsahem petice, vysvětlujeme důvody našich osmi požadavků. Činíme tak samozřejmě i v případě zahraničních hostů, po ruce máme německou, anglickou a dokonce i ruskou verzi petice. U zahraničních hostů, které se nám podaří oslovit, se opět setkáváme s živým zájmem o místní problém. Oceňují, že se v bývalé postkomunistické zemi setkávají s takovou místní občanskou iniciativou.
My všichni, jenž se podílíme na přímé informativní a petiční kampani v Mariánských Lázních, jsme povzbuzeni zájmem, který jsme u veřejnosti vyvolali. I přes finanční a zejména časovou náročnost kampaně nelitujeme, že jsme se rozhodli vyjít do ulic. V tak složité situaci, která v Mariánských Lázních panuje, nám ostatně nezbývalo nic jiného.
Dodatek
Během naší kampaně se nám konečně ozvala po několika měsících radnice, a sice prostřednictvím místostarosty Dr. Poce. Do budoucna tedy věříme, že se nám při dostatečné vůli na obou stranách podaří najít to nejlepší řešení, které zachrání mariánskolázeňské trolejbusy. Petiční a informační akce však budou pokračovat i nadále, aby bylo co nejvíce zřejmé, že každý, kdo se rozhodne účinným způsobem vyvést mariánskolázeňské trolejbusy z krize, bude mít podporu široké veřejnosti. Záleží tedy i na radnici, zda tuto nabídnutou příležitost využije. Prvním krokem však musí být zlepšení komunikace s občany.