Olomouc

První zmínka o Olomouci se objevila v Kosmově kronice již roku 1055. Tehdy na místě pozdějšího kapitulního děkanství stál kamenný hrad, v němž sídlil první moravský údělný kníže Břetislav I. i jeho nástupci. V okolí hradu i dále směrem západním se nacházelo několik řemeslnických a kupeckých osad majících slovanské základy. Jejich spojením na popud krále vzniklo ve druhé čtvrtině 13. století samostatné město Olomouc, zatímco v tzv. předhradí sídlily především církevní instituce. V roce 1306 zde byl zavražděn poslední Přemyslovec, král Václav III. Město se dále rychle rozvíjelo a od 14. století do roku 1642 bylo hlavním městem Moravy. V 2. polovině 15. století vznikají ve městě nové měšťanské domy, šlechtické paláce, nová radnice s orlojem, chrám svatého Mořice a k městu se připojila část Bělidla. V roce 1532 byla založena univerzita. Roku 1642 se stalo novým hlavním městem Moravy Brno a Olomouc tak opustily zemské úřady, ve stejném roce bylo dobyto Švédy, kteří jej později, roku 1650, téměř zničili. Nové město bylo již postaveno v barokním stylu, avšak výstavba byla zbrzděna velkým požárem v r. 1709. Přesto však nadále pokračovala a z první poloviny 17. století pochází většina historických staveb. V letech 1742 – 1756 byla přebudována městská opevnění a město se stalo významnou pohraniční rakouskou pevností, která byla zrušená roku 1866. Tím byl sice zbrzděn jeho další rozvoj, ale díky tomu se do dnešních dnů dochovala jedinečná barokní podoba města. V roce 1950 bylo jeho jádro prohlášeno za městskou památkovou rezervaci.

Dnes je Olomouc ležící na střední Moravě v Hornomoravském úvalu na soutoku řek Bystřice a Moravy statutárním krajským městem nebo též „hanáckou metropolí“ a má tendenci stát se důležitým obchodním, kulturním a turistickým centrem celé střední Moravy. Průmysl je zde strojírenský, potravinářský, textilní, farmaceutický a dřevozpracující. Z významných institucí sídlících ve městě jmenujme např. Univerzitu Palackého, arcibiskupství nebo vrchní soud. Se svými více než sty tisíci obyvateli se řadí mezi naše největší města. Každého návštěvníka jistě osloví hlavně svými četnými památkami. Tak trochu by se dala považovat za „menší sestru Prahy“. Nejen historickým centrem jí totiž může směle konkurovat.

Sloup Nejsvětější Trojice na Horním náměstí je dnes na seznamu památek UNESCO a na tom samém náměstí se nachází, podobně jako v Praze, zmíněná radnice s orlojem. Známým a výletním místem je Svatý kopeček, kde se nachází i zoologická zahrada a rozhledna.

Pokud bychom tu však hledali jistou „voňavou pochoutku“, tedy olomoucké syrečky, tak bychom byli asi zklamaní, neboť ta pochází z Loštic, kousek od nedaleké Litovle. Lze tu ale narazit na jinou dobrotu – trdelníky. Na rozdíl od těch pražských jednou tak velké, jednou tak dobré a dokonce o polovinu levnější. Milovníci květin si zajisté přijdou na své na výstavišti Flora.

Veřejná doprava v Olomouci a okolí je zapojena do Integrovaného dopravního systému Olomouckého kraje (IDSOK). Tarif IDSOK je časový a zónový a pro všechny druhy jízdních dokladů přestupní. V systému IDSOK leží město Olomouc v zóně 71. Tuto zónu tvoří kromě města Olomouce také obce Horka nad Moravou, Křelov-Břuchotín, Skrbeň, Samotišky, Bukovany a Bystrovany. V zóně 71 se do všech autobusů na linkách IDSOK nastupuje a vystupuje všemi dveřmi. Mimo tuto zónu je na příměstských linkách zaveden nástup předními dveřmi a výstup dveřmi ostatními.

O minulosti i současnosti MHD pojednávají články, ke kterým se dostanete pomocí menu na levé straně. Zkusme se ale nyní podívat na možnou budoucnost tohoto systému.

Pro zajištění provozu MHD má DPMO k dispozici 60 tramvají osobní dopravy typů T3, T3SUCS, T3M.4, T3R.P, LTM 10.08, Trio a Vario, dále 3 tramvaje historické a jednu služební. Autobusů je 76, přičemž jejich typové složení je následující: B731, B732, B932, B932E, B952, B741, B941, B941E, B961, SOR B7.5, Solaris Urbino 12, Solaris Urbino 18. Mimo MHD slouží 1 zájezdový a 1 služební vůz.

Z tohoto orientačního přehledu je vidět, že vozový park, hlavně autobusový, je docela slušně obměňován novými vozidly. Navíc nízkopodlažní Solarisy (a to jak krátké, tak i článkové) jsou u zdejších cestujících velmi oblíbené. S tramvajemi je to sice poněkud horší, avšak i tady se viditelně modernizuje. Jistou slabinou však je, že na tramvajové trati vedené centrem města nemohou jezdit nízkopodlažní tramvaje Škoda Inekon a Trio, a to kvůli mnoha obloukům, což vzhledem ke konstrukčním vlastnostem podvozků těchto dvou typů způsobuje značné opotřebení kol a hluk. Podvozkově šetrnějších tramvají Vario je zas příliš málo a navíc jezdí v soupravě, čímž výrazně zvyšují interval mezi nízkopodlažními spoji na trase z centra k nádraží. Chyba je v odlišné elektrické výzbroji, díky níž není možné tyto vozy spřahovat do souprav s rekonstruovanými vozy T3R.P, jako je tomu např. v Liberci. Pokud se Olomouc rozhodne rekonstruovat zbývající tramvaje T3, tak by bylo dobré zvolit verzi, která umožní jejich spřahování s tramvajemi Vario. Samotnými tramvajemi Škoda a Trio jsou nahrazovány kapacitnější soupravy 2 x T3, což je také špatně. Mělo by dojít ke snížení intervalu.

Při pohledu na linkové vedení je jasné, že tramvaje jsou páteří celého systému MHD. Kvůli nerozvážnému rozhodnutí ze 60. let nahradit je autobusy, které bylo nakonec naštěstí zažehnáno, však trpí dodnes. V roce 1997 sice došlo ke zprovoznění potřebné druhé spojnice města s nádražím přes tržnici, avšak samotná trať přes centrum je ve špatném stavu. Nedávno sice došlo ke zrekonstruování úseku v ulicích Denisova a Pekařská, avšak renovaci potřebují i další úseky.

Rozsáhlé sídlištní celky na Povelu, Tabulovém Vrchu a v Nových Sadech ze 70. a 80. let vyžadují kapacitní spojení tramvajovou dopravou, se kterým se i počítá. Bohužel největší bolestí je malá a nevyhovující původní vozovna, která se nachází v Sokolské ulici v centru. Právě ta, díky výše uvedenému rozhodnutí ze 60. let, nebyla nahrazena novou a brání tak dalšímu rozvoji tramvajové dopravy. Z kapacitních důvodů musejí být některé vozy odstavovány i na přilehlém kolejišti s přezdívkou „Rubik“ (proto, že posunování na něm připomíná skládání Rubikovy kostky). Nová vozovna má vzniknout v Rolsberské ulici nedaleko autobusového nádraží v Hodolanech a až poté bude možné stavět nové tratě.

Stranou by neměl zůstat ani tarif a integrovaný dopravní systém. Ten bohužel působí značně nejednotně až chaoticky. Došlo sice sloučením několika menších IDS k zaintegrování celého kraje, ale každý dopravce tu má nějaké svoje výjimky, což rozhodně nedělá dobrotu. Velkou chybou je zejména špatná činnost koordinátora. Jízdenky MHD v Olomouci jsou příliš úzké a neumožňují na tisku zobrazení více údajů (na rozdíl třeba od Železnice Desná), navíc výběr přestupních jízdenek je omezený, i když vzhledem k velikosti města to zřejmě postačuje. Paradoxem však je, že cena jednodenní jízdenky v Olomouci je skoro stejná, jako cena základní jízdenky v Praze. Celý systém jízdenek by potřeboval sjednotit.

A železnice? No to už je úplná katastrofa! Zaintegrováno je jen skoro celé Šumpersko a Jesenicko, zatímco frekventované směry na Zábřeh, Přerov a Prostějov tento proces minul. Ani ze samotné Olomouce nevychází žádná integrovaná trať! To by se snad mělo letos změnit. Zaintegrována má být trať do Šternberka a Šumperka a do Senice na Hané, která by se skoro dala nazývat jako S - bahn, a to díky svému vedení městem. Po vybudování několika nových zastávek by bylo možné zavést městské vlaky v této části trati. Další možností by bylo v prostoru stanice Olomouc město provést napojení na tramvajovou síť a provozovat příměstské „vlakotramvaje“ systému Tram - train s kombinovaným pohonem přes centrum po tramvajových kolejích, jako je tomu třeba v saském městě Chemnitz. Rovněž by mohly zajíždět i do center okolních měst.

I tak se ale olomoucká veřejná doprava rozhodně nemá za co stydět, naopak je pravou ozdobou města.

Při přípravě těchto článků byly použity informace z časopisů Městská doprava a Dopravní magazín.