Způsob, jakým byla městská doprava zorganizována od prosince 2003, bychom mohli charakterizovat heslem "V jednoduchosti je krása". Namísto čtyř linek s chaoticky vedenými trasami jednotlivých spojů a s nepravidelným intervalem jsou tu jen tři linky, jejichž spoje projíždějí městem po pravidelných trasách a v pravidelném šedesátiminutovém intervalu v pracovní dny od čtyř do osmnácti hodin. Přestup mezi autobusy jednotlivých linek je pak možný jednou za hodinu na autobusovém nádraží, kde se vozy všech linek přibližně mezi 25. a 30. minutou setkávají.

Uvedený systém je velmi výhodný pro cestující, pokud jde o zapamatovatelnost. Například obyvatelé sídliště Nad Habrovou si tak snadno zapamatují, že autobus do města odjíždí každou hodinu v 08 minut a z autobusového nádraží zpět jede vždy přesně v půl.

Úplnou novinkou, nejen v rámci městské dopravy Rychnov, ale i v rámci celé České republiky, je služba zvaná radiobus. Na základě dřívějších zkušeností byla vytipována období, kdy je poptávka po přepravě jen velmi malá a interval 60 minut je tedy zbytečný. Spoje vedené v tuto denní dobu vyjíždějí jen v případě zájmu cestujících na základě předchozí telefonické objednávky. Ve večerních hodinách je pak v každý pracovní den bez předchozí telefonické objednávky pravidelně přistavován autobus u nádraží jako rozvoz od večerních vlaků. Dodejme jen, že díky zavedení radiobusu nabízí MHD o jednu třetinu větší nabídku přepravy, než dříve.

Při přípravě nového linkového vedení bylo zvažovány tři varianty. Nakonec zvítězila ta, která nezahrnuje do MHD obec Jahodov (tu obsluhují linkové autobusy). V této podobě nebylo nutné posilovat provoz autobusy z příměstských linek a uspořené kilometry mohou být tedy využity pro zavedení hodinového intervalu na všech linkách. Pokud by zůstal v síti MHD zahrnut Jahodov, znamenalo by to zajistit provoz na čtyřech linkách a zvýšit počet nasazovaných autobusů. Uvažovalo se též o variantě, kdy bude vynechán Jahodov, ale autobusy by zajížděly do obce Lokot, která je také součástí města - bylo by ale nutno zajistit zimní údržbu silnice Lipovka - Lokot a mimo to by došlo k blíže nedefinovatelnému nárůstu provozních nákladů, přibližně 50 000 Kč ročně.

Linka 4 je v provozu denně od 13. 6. do 31. 8. 2004, jejím účelem je tedy doprava obyvatel města ke koupališti v letní sezóně. Provozování podobných účelových linek má jednu nevýhodu - zájem cestujících je závislý na počasí a těžko můžeme uvádět v jízdním řádu poznámku "jede jen za hezkého počasí". Řešením je - co jiného než radiobus? Na lince jsou tedy s hodinovými odstupy vedeny tři spoje dopoledne ve směru ke koupališti a dva spoje odpoledne zpět - pouze jeden pár spojů je veden denně, zbývající jsou uváděny jako radiobusy, jedou tedy jen v případě zájmu cestujících.

Došlo také ke zrušení zastávek Zahrádky a Jiráskova, kasárna pro minimální vytíženost a naopak k zavedení stanic Penny Market, Malá Lipovka a Lipovka, bytovky - v síti je tak 49 zastávek s 59 označníky (některé jsou společné i pro linkovou dopravu). V průběhu roku 2003 bylo vyrobeno a rozmístěno 30 nových označníků, další budou následovat. Jejich zajímavostí je způsob výlepu jízdních řádů, ty jsou umístěny na vysunovatelné desce. Pokud má dojít k výměně jízdních řádů, připraví si odpovědný pracovník desky s vylepenými jízdními řády, plánky sítě, informacemi o tarifu apod. již v předstihu na svém pracovišti v sídle firmy, ty pak rozveze po městě a nahradí jimi stávající. Zajištění výlepu jízdních řádů zajišťují především sami řidiči, ti také mají za úkol zjišťovat a kontrolovat průběžně stav označníků a zjištěné nedostatky napravovat. Dodejme jen, že pořizovací hodnota nového označníku pro linkovou dopravu je asi 2000 Kč, v případě městské dopravy se cena může přiblížit až k 4500 Kč.

Se změnou linkového vedení došlo i ke změně odbavovacího systému - papírové měsíční průkazky byly nahrazeny bezkontaktními čipovými kartami, podobnými, jaké se již několik let používají na příměstských linkách. Díky tomu tak firma může lépe sledovat a vyhodnocovat počty cestujících, nehledě na to, že na rozdíl od původních papírových průkazek není možné karty padělat.

Kartu je možno zakoupit za 200 Kč přímo v sídle firmy v Soukenické ulici 242 (poblíž autobusového nádraží). Cestující ji mohou využít nejen jako měsíční časovou jízdenku, ale také jako elektronickou peněženku. Vklad peněz na kartu je možný nejen v sídle firmy, ale také v autobusu, nejmenší částka je 150 Kč.

Samozřejmostí zůstává i nadále možnost platby jízdného v hotovosti u řidiče.

Při tvorbě tarifu se vychází z vyhlášky ministerstva financí, která vychází vždy koncem roku a stanovuje minimální ceny pro následující kalendářní rok. Rozhodnutí o skutečné výši jízdného pak závisí na tom, kdo dopravu dotuje - v tomto případě tedy stanovuje výši jízdného Rada města na základě návrhu dopravce.

Pro výpočet výše jednotlivého jízdného je síť rozdělena do čtyř pásem. Jízda přes jedno pásmo stojí 5 Kč, za každé další pásmo zaplatí cestující navíc jednu korunu - cesta z Rychnova do Vamberka nebo Lukavice tak přijde na 8 Kč. Zvláštní tarif 2 Kč platí mezi zastávkami Rychnov, nemocnice - Rychnov, aut. nádraží a Vamberk - Vamberk, sídliště, v obou případech jde o zastávky vzdálené od sebe asi 1 km.

Existuje však i možnost přestupu, cestující při nástupu do prvního autobusu nahlásí název cílové zastávky a řidič mu vydá přestupní jízdenku, kterou pak cestující předloží řidiči druhého autobusu. V tom případě se mu do ceny jízdného započte jízda prvním autobusem v plné výši, za jízdu v druhém autobusu pak zaplatí pouze korunu za každé pásmo, včetně toho, v němž se přestup uskutečnil.

Tedy například:
Vamberk - Rychnov = 4 pásma, 8 Kč
Rychnov - Lukavice = 4 pásma, 8 Kč
Vamberk - Lukavice = 8 + 4 = 12 Kč

Cestující, který platí jízdné s využitím čipové karty, získává slevu 10 % z jednotlivého jízdného a v případě přestupu je jízdné sníženo o 1 Kč, cesta z Vamberka do Lukavice tedy stojí místo dvanácti korun pouze "11 Kč - 10%" = 9,90 Kč.

Otázkou byla také volba vhodné ceny pro radiobus. V nizozemském systému, který byl vzat jako předloha, zaplatí cestující přibližně dvojnásobek ve srovnání s běžnou hromadnou dopravou. Protože je však tato služba v České republice naprostou novinkou, zvolil dopravce mírnější nárůst ceny. Cestující tak zaplatí běžné jízdné a k němu příplatek 2 Kč. Jde však jen o zaváděcí cenu, do budoucna se zvažuje dvojnásobné jízdné ve srovnání s běžným tarifem.

Součástí přípravy celého projektu bylo samozřejmě i jeho představení veřejnosti. Firma uspořádala několik setkání s různými skupinami obyvatel (setkání starostů Rychnovska, setkání sluchově postižených, setkání seniorů atd.), kde prezentovala veškeré chystané novinky a zároveň zodpověděla veškeré dotazy účastníků setkání. Lidé také mohli získat nové plánky sítě městské dopravy. Veškeré informace byly také několikrát zveřejněny v místním tisku, byly dány k dispozici i informačnímu centru Rychnova a mimo to byly také zveřejněny na internetových stránkách podniku.

Během prvních dvou měsíců probíhalo vyhodnocování provedených změn a sbírání podnětu od cestujících, tak, aby mohly být zapracovány do nových jízdních řádů, vstupujících v platnost poslední únorovou neděli, 29. 2. 2004. Se změnou jízdních řádů tak došlo k úpravám jízdních dob, zrušení či zavedení některých spojů, případně i ke změnám tras - ale jen tak, aby se neopouštělo zavedené linkové schéma a nezačal opět vznikat chaos. Zjednodušen byl i tarif - pásmo 6 Kč zaniklo a bylo sloučeno s pětikorunovým, obdobně i pásmo 7 Kč bylo sloučeno s osmikorunovým a jízdné v něm stojí rovněž 8 Kč.

Úprava se dotkla i provozu radiobusů, zajišťujících rozvoz od večerních vlaků. V jízdním řádu platném od prosince byly tyto spoje součástí turnusů příměstských linek, autobus tedy po zajištění spoje radiobusu pokračoval na některé z příměstských linek - pokud se ovšem vlak zpozdil, musel na něj autobus čekat a tím se zpozdil i jeho odjezd na spoji příměstské linky. Nově jsou tedy všechny tři spoje z turnusu příměstských linek vyjmuty.

Počínaje 29. 2. 2004 byl také rozšířen provoz radiobusu na soboty a neděle, na každé lince jde o dva páry spojů v sobotu dopoledne a v neděli odpoledne. V případě zájmů si je cestující objednávají přímo u řidiče na telefonu 605 257 621, telefon je jim k dispozici v sobotu od 6:30 do 11:00 a v neděli od 11:00 do 17:00.

Ani to by však neměl být konečný stav v rozvoji radiobusů. Firma i nadále vyhodnocuje získané zkušenosti z provozu a podle nich hodlá systém upravovat, doplňovat a rozšiřovat tak, aby dokázal co nejlépe vyhovět potřebám cestujících.

Ze získaných statistik je zřejmé, že radiobus používají jak náhodní cestující, kteří jej během sledovaného období použili jen jednou, jsou tu však i stálí zákazníci s více než padesáti jízdami během tří měsíců. Jako kuriozitu uveďme i objednávku radiobusu pro školní třídu, asi není třeba dodávat, že v tomto případě vyjel místo obvykle používaného Fordu Transit běžný autobus.

V souvislosti s celkovou reorganizací městské dopravy v Rychnově v prosinci 2003 se objevila také jedna novinka - radiobus, tedy autobus na zavolání. V "západním" zahraničí se s touto službou můžeme pod různými názvy (např. Anruftaxi) setkat celkem běžně, v České republice jde ovšem o naprostou novinku.

Projekt vychází ze zkušeností z provozování podobného systému v Holandsku, který přivezl do Čech představit na setkání starostů Rychnovska pan Hans van Hamersveld. Systém je v Holandsku provozován pod názvem Regiotaxi již třetím rokem a zahájen byl v červnu 2000. Jeho cílem je především zajištění doplňkové dopravy jako návaznosti na další druhy dopravy, zajišťující v rozhodující míře dopravní obslužnost. S postupem času se zvyšuje počet cestujících a naopak snižuje počet připomínek a stížností, projekt lze tedy považovat za úspěšný.

Na provozu se podílí asi 45 taxislužeb z celého regionu. Klíčem pro výběr dopravce jsou následující faktory: Výše provozních nákladů, provozovaná vozidla (dostupná i pro starší a zdravotně postižené občany), vlídný a ochotný personál (zákaz kouření ve vozidle je samozřejmostí). Provoz pak organizuje centrála s 25 zaměstnanci, stížnosti jsou vyřizovány předem stanoveným postupem nezávislou komisí.

Informační kampaň byla zahájena tři měsíce před počátkem provozu radiobusu a zahrnovala tisk a distribuci jasných a srozumitelných informačních letáků a brožur, prezentaci služby v místním rádiu a televizní stanici formou inzerce, pořádání informačních setkání pro cílové skupiny cestujících a samozřejmě také internetovou prezentaci.

Jak přeprava funguje? Cestující zatelefonuje na centrálu (běžný telefonní poplatek) a sdělí čas a místo, kde má být vozidlo (osobní auto nebo minibus) přistaveno. Dopravce garantuje záruku přistavení vozidla při objednávce nejméně dvě hodiny předem. Po příjezdu na požadované místo řidič zazvoní na domovní zvonek a vyčká příchodu cestujícího, nejdéle dvě minuty. Pokud by cestující do dvou minut nepřijde, řidič odjíždí. Jízda se označí za prázdnou a platí jí dopravce.

Cestující zaplatí hotově při nástupu do vozidla, cena závisí pochopitelně na vzdálenosti přepravy (region je rozdělen do zón, platí se za každou projetou zónu na přímé trase mezi výchozím a cílovým místem přepravy).

Vedle tržeb od cestujících je provoz financován z příspěvku od obcí (1,25 € / obyv. - předfinancování) a z dotace ministerstva dopravy (se zpožděním 18 měsíců).

Uvedený systém vyžaduje především perfektní zvládnutí organizace a řízení provozu a přesnou evidenci jízd. Obliba Regiotaxi v Holandsku stále stoupá a počty cestujících se rok od roku zvyšují.

Rychnovské radiobusy se od své holandské předlohy poněkud liší, naopak můžeme říci, že se blíží spíš německému systému Anruftaxi. Jezdí totiž podle pevně daného jízdního řádu a v předem daných trasách (trasy pravidelných linek), nejde tedy o přepravu z domu do domu.

Při reorganizaci MHD byl dopravce veden snahou nabídnout cestujícím pravidelný hodinový interval v pracovní dny. Takový interval je však zbytečně krátký v obdobích s nižší poptávkou po přepravě, tedy v pracovní dny dopoledne a v pozdním odpoledni. Řešením je právě radiobus, tedy autobus na zavolání. Vybrané spoje jsou v jízdním řádu zvýrazněny oranžovou barvou, to znamená, že autobus jede v případě předchozí telefonické objednávky. Pokud potřebuje cestující využít právě tento spoj, musí si jej předem objednat na čísle 494 533 737, nejméně 40 minut před odjezdem z nástupní zastávky. K dispozici je zvláštní telefonní linka, která je v provozu v pracovní dny od 6:30 do 15:30 (pracovní doba dispečinku). Cestující musí při objednávce nahlásit den, čas, nástupní a cílovou stanici, počet osob, jméno a bydliště (uživatelé čipové karty sdělí jen číslo karty) a telefonní číslo. To slouží pro případ nutnosti kontaktovat cestujícího, pokud by nastala nějaká změna v přistavení autobusu - nesmíme zapomenout na to, že dopravce vlastní jen jeden vůz pro službu radiobus a pokud by se sešly dva požadavky na přepravu ve shodný čas a na různých místech, bylo by nutné domluvit se s cestujícím na odjezdu v mírně odlišném čase, než udává jízdní řád.

Jízdné pro cestující radiobusu se vychází z běžného tarifu městské dopravy, je ale navýšeno o dvoukorunový příplatek.

S odlišnou podobou provozu se setkáme v podvečerních hodinách. Po sedmnácté hodině zůstávají v provozu pouze "příměstské" linky 1 a 2 do Vamberka a Lukavice. Že však i nadále zůstává potřeba přepravy po městě, byť v omezeném rozsahu, to dokazovala například soukromá auta, čekající pravidelně před nádražím na cestující od večerních vlaků, aby je mohla odvézt domů. Firma Audis proto každý pracovní den přistavuje k nádraží v 17:05, 18:01 a 19:07 autobus jako rozvoz od večerních vlaků. Rozvoz je prováděn pouze v městském tarifním pásmu (5 a 6 Kč), řidič zvolí trasu jízdy sám na základě požadavků jednotlivých cestujících.

Jako každá novinka, také radiobusy si brzy získaly své příznivce i odpůrce. Proti jejich zavedení protestovali například taxikáři, kteří v nich viděli konkurenci. Možná oprávněně, možná zbytečně - obě služby jsou přeci využívány zcela odlišnými skupinami obyvatel a navíc většinou i v odlišnou denní dobu.

Není ale všechno tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá - existují tu totiž dva legislativní problémy. České zákony jaksi nepočítají s touto formou provozování veřejné dopravy a proto je podle zákona radiobus označován jako příležitostná doprava. To s sebou přináší dva problémy. Na zastávkách tak nemohou být v rámci jednoho jízdního řádu uváděny pohromadě běžné spoje (neboli pravidelná linková doprava) a spoje radiobusu (příležitostná doprava) - proto jsou uváděny zvlášť. Pro cestující jsou sice k dispozici zdarma letáčky s kompletním jízdním řádem MHD, kde jsou běžné autobusy i radiobusy uvedeny pohromadě, ale aby bylo zákonu učiněno zadost, obsahuje leták větu "Leták není úředním dokumentem, má pouze informativní charakter." S tím souvisí i druhý legislativní problém - jízdné. Zákon totiž nedovoluje, aby provozovatel příležitostné dopravy vybíral jízdné ve vozidle.

V obou případech jde však jen o maličkosti a lze doufat, že dříve či později budou zákony upraveny tak, aby uvedené "legislativní problémy" zanikly. Ostatně, se systémem radiobusů se ministr dopravy již seznámil osobně a další rozvoj projektu se zájmem sleduje.

Firma Audis nehodlá ani v budoucnu usnout na vavřínech, momentálně zvažuje realizaci dalších novinek v městské i příměstské dopravě. Které z nich se osvědčí a stanou se tak každodenní realitou, stejně jako to, které pro nezájem cestujících potichu zaniknou, to ukáže jen čas.

Radiobusy by mohly najít také uplatnění v pozdním odpoledni a večer, například při svozu a rozvozu obyvatel města na různé kulturní a společenské akce - návštěva kina, bruslení na zimním stadionu apod.

Zvažuje se například zavedení radiobusů také v příměstské dopravě, podobně, jako je tomu například v Holandsku. Zde by radiobusy nejezdily podle jízdního řádu, ale jen a pouze podle požadavků a potřeb cestujících. Problémem zůstává i nadále česká legislativa, která s něčím podobným nepočítá a neumožňuje tedy zavést autobusy na zavolání jako součást systému dopravní obslužnosti. Velké nároky na personál by kladla i organizace provozu a dispečerské řízení. Výhodou zavedení tohoto systému jsou naopak nižší pořizovací a provozní náklady pro nová vozidla, malý autobus má poloviční cenu ve srovnání s klasickým a úspora pohonných hmot se blíží k částce 120 tisíc korun ročně.

Cyklobusy nejsou žádnou převratnou novinkou, můžeme se s nimi setkat u mnohých dopravců působících v turisticky atraktivních oblastech. Na počátku jejich vzniku stála otázka, jak zužitkovat kapacitu autobusů, které jsou v provozu pouze v pracovní dny a o víkendech zůstávají odstaveny bez dalšího využití. Nejjednodušším řešením by bylo využití v zájezdové dopravě nebo na dálkových linkách, takové aktivity jsou prakticky vždy ziskové - a snad právě proto zde panuje značná konkurence mezi jednotlivými dopravci. Nemělo by proto smysl tuto konkurenci dále rozšiřovat, místo toho si firma raději položila otázku: Když mohou naše autobusy jezdit po Orlických horách v pracovní dny, proč by nemohly i o víkendech a prázdninách? A tak autobusy sváží v pracovní dny obyvatele hor dolů do měst za prací a ve volných dnech naopak obyvatele měst do hor za rekreací, zábavou a odpočinkem. Vytvořit systém "turistických spojů" tak, aby vyhovoval přáním a potřebám turistů, stálo trochu víc přemýšlení, než je tomu v případě plánování linkové dopravy. V roce 2002 tak byla zavedena jedna linka určená především pro přepravu turistů a cyklistů do hor za pomoci autobusů se speciálními vleky určenými pro přepravu kol. Před jejím zavedením bylo nutné vhodně zvolit trasu tak, aby autobus vyvezl cestující do turisticky atraktivních míst a zároveň nastavit časy odjezdů a příjezdů tak, aby nebyli cestující nucení vstávat příliš brzy a zároveň tak, aby měli v cíli dostatek času na celodenní výlet.

Provoz cyklobusu se osvědčil, a tak byly další rok zavedeny již tři linky. Ty vyvezly každý víkend na hory až 250 cykloturistů, v některé dny tak bylo nutné přidávat i posilové vozy, aby bylo možné zájem cestujících zvládnout.

Autobusy navazují na "cyklovlak", který spojuje Hradec Králové s Rokytnicí v Orlických horách a jezdí každou sobotu od května do září.

Na financování cyklobusů se podílí kraj, České dráhy je z vlastní aktivity podpořily reklamou, kterou najdeme v jízdním řádu 2003/2004 na straně 54.

Podobným způsobem je nyní zajištěna doprava do hor i v zimním období. Zimní linky se liší od letních cílovými místy, ta jsou volena podle běžkařských terénů a rozmístění vleků či sjezdovek. Novinkou zimní sezóny 2003/2004 je skibus v lyžařském areálu Říčky . Zaveden byl nejprve na zkoušku, zejména pro zjednodušení dopravní situace v obci, ale již první měsíc ukázal, že jeho existence je opodstatněná. Proto bylo dohodnuto pokračování provozu i v další sezóně. Dodejme jen, že provoz skibusu dotují vedle obce také hoteliéři z okolních ubytovacích zařízení.

Další plánovanou novinkou je "Turistický radiobus", který by měl být provozován v oblasti celých Orlických hor, rovněž ve spolupráci s místními hotely a penziony. Služba je určena hlavně pro rodiny s dětmi a za cíl si klade umožnit turistům poznání celé oblasti bez nutnosti vázat se používáním svého auta. Příkladem využití může být odvoz do výchozího místa plánované hřebenové túry a pěší návrat zpět do ubytovacího zařízení.

Zvažuje se i projekt "Školní autobus". Společnost počítá s nákupem malých autobusů o kapacitě 14 míst k sezení. A využití? 6 až 8 hodin - rozvoz dětí do škol, 8 až 12 hodin - sociální služby (rozvoz obědů apod.), 12 až 15 hodin - odvoz dětí ze škol systémem "od dveří ke dveřím", 15 až 18 hodin - přeprava dětí do a z kroužků a kurzů.

Přeprava dětí do škol je obecně dost velkým problémem, který klade značné nároky na dopravce. Výuka ve školách totiž začíná v drtivé většině případů v 8:00 a dopravce je postaven před úkol zajistit dovoz žáků do všech škol v okruhu jeho působení tak, aby děti nemusely zbytečně dlouho čekat nebo naopak nepřišly do školy pozdě. Řešení tohoto problému je jednoduché - rozložit začátky výuky tak, aby jeden autobus dokázal obsloužit více škol. K prvnímu uplatnění této myšlenky by mělo dojít v oblasti mezi Vamberkem a Rokytnicí v Orlických horách, autobus by obsloužil tři školy, ve kterých by začínala výuka v 7:20, 7:45 a 8:00.

Pro zajímavost dodejme, že s podobnou myšlenkou přišel nezávisle na Audisu německý dopravce Regionalverkehr Münsterland již v roce 2001 a na podobném principu organizuje dopravu ve městě Lünen, od roku 2003 i v okresech Unna a Steinfurt. Dokázal tím snížit potřebu autobusů z 154 na 142 v ranní špičce a ze 137 na 132 v odpolední špičce. Český článek o tomto projektu můžete najít i na našich internetových stránkách.