Počátkem července 2004 jsem měl možnost strávit dva týdny v jihovýchodní část Francie, konkrétně v turisticky atraktivní oblasti známé pod názvem Provence (česky Provensálsko, v následujících textech se však budu důsledně držet francouzského pojmenování). Program mého pobytu nebyl v žádném případě zaměřen dopravně (pravděpodobně proto, že jej sestavoval někdo jiný, než já :-) a tomu odpovídala i trasa cesty - vedla překrásnou krajinou, ať už v horách nebo v nížinách, stranou od velkých měst, dálnic a hlavních železničních tratí (jiné, než hlavní tratě, se totiž ve Francii dnešních dnů obvykle nedožily). Trasa mého výletu však náhodou vedla přes několik měst, v nichž je zajišťována městská doprava, byť jen autobusy. Zajásal jsem a jakmile to bylo jen trochu možné, vyrazil jsem na průzkum. I přes jazykové bariéry se mi podařilo získat nějaké informace a o ně bych se nyní rád se čtenáři našich stránek podělil.

Možná se ale teď ptáte, jestli má smysl psát o nějakém městečku kdesi ve Francii - jsou to skutečně malá města, o nichž většina z vás nejspíš neslyšela a neuslyší, natož abyste je někdy navštívili.

Tuhle otázku jsem si položil taky a došel jsem k závěru, že to smysl určitě má.

O tom, jak funguje městská doprava v různých českých městech, je možné dočíst se na našich stránkách - zastoupena jsou zde jak velkoměsta, tak patnáctitisícová města s jednou linkou, jednou Karosou a jedním řidičem. Jak jsme na tom ale ve srovnání s malými městy v jiných zemích? Měla by se česká okresní města za svou MHD stydět a nebo mohou sloužit Francouzům za vzor? Na tuhle otázku není jednoznačná odpověď, mnohé by však mohly naznačit následující články. Zvu vás tedy na malý výlet do Francie - navštívíme čtyři jihofrancouzská městečka, Briançon, Digne-les-Bains, Carpentras a Arles.

Poděkování si bezesporu zaslouží Marcela Pospíšilová, která na rozdíl ode mě umí francouzsky a která mi pomohla s překladem nejrůznějších plánků, letáků a jízdních řádů, které jsem si přivezl z cest a z nichž jsem čerpal informace pro tyto články. A nejen to, dokonce při tom ani nedávala najevo, že jí to ani trochu nebaví :-)

Toto malé nenápadné a nezajímavé městečko bychom našli v departementu Vacluse asi 25 km severovýchodně od mnohem známějšího Avignonu. Ostatně, také jste se ve škole při hudební výchově učili francouzskou lidovou písničku o Avignonském mostě?

Ze zajímavostí v okolí uveďme například Colorado du Rustrel - bývalé doly na okrovou hlinku. Kopce a hory, tvořené žlutobílooranžovým jílem dávají krajině neopakovatelný ráz a rozhodně stojí za návštěvu.

Vynechat nesmíme ani vyvěračku řeky Sorgue ve Fontaine-de-Vacluse, jedno z nejzajímavějších přírodních zřídel na světě. Řeka zde vyvěrá z 230 metrů hlubokého otvoru ve skále. Doporučuje se navštěvovat toto místo předvším na jaře, kdy je dostatek vody, v létě nás možná zklame pohled na jezírko uvnitř skály a vyschlé koryto řeky plné kamenů, z jehož dna pomalu vyvěrá malý potůček, měnící se v řeku teprve několik desítek či stovek metrů od zřídla.

Do třetice zmiňme opatstvé Sénanque ukryté v údolí mezi kopci a obklopené fialovými lány levandule.

Provozovatelem je společnost TransCoVe. Doprava je zajišťována na třech pravidelných linkách, a to denně mimo neděli:

Síť městské dopravy doplňují tři linky účelové:

Pokud přihlédneme k velikosti města, dojdeme k závěru, že síť linek MHD je poměrně hustá. To ovšem ještě nic neznamená, pohledem do jízdních řádů totiž zjistíme, že na každé lince jede jen několik málo spojů denně. Mimo těchto jízdních řádů existuje také jízdní řád prázdninový, asi netřeba dodávat, že zde je počet spojů ještě menší.

Provoz městské dopravy zajišťují malé autobusy Heuliez GX 77. Dne 12.7.2004 byly v provozu pozorovány následující:

Dva vozy pravděpodobně postačují k zajištění provozu po celý den, není však vyloučeno, že do provozu tu a tam zasáhne ještě další vůz. Z toho tedy vyplývá, že autobusy v průběhu dne průběžně přejíždějí mezi jednotlivými linkami. Jízdní řády jsou po většinu dne sestaveny tak, aby byl umožněn přestup mezi oběma autobusy v zastávce Terradou, tak se jmenuje místní autobusové nádraží, sloužící i dálkovým linkám.

Jednotlivé jízdné stojí 0,76 €, jízdenku zakoupíme u řidičky autobusu (výskyt řidičů na linkách MHD nebyl zaznamenán). Můžeme si zakoupit také karnet deseti jízdenek za 5,41 €, k dostání v autobuse nebo v informační kanceláři. Tam zakoupíme také měsíční předplatní jízdenku za 16,38 € (v červenci a srpnu si ji může zakoupit kdokoliv, po zbytek roku pouze školáci).

Podívejme se nyní na městskou dopravu z pohledu náhodného cestujícího - turisty.

Jak poznáme zastávku? Žluté vodorovné dopravní značení a modrobílý zastávkový označník. Je na něm nápis TRA´m, název zastávky a čísla linek. Najdeme tu dokonce i plánek sítě a jízdní řády všech linek platný od září 2003. A protože nám autobus za chvilku přijede, počkáme si na něj, ať nemusíme do města pěšky. Čekáme, čekáme, autobus nikde. Po uplynutí "akademické čtvrthodinky" to vzdáme a vydáme se do města pěšky.

Ve městě sice tu a tam nějaký ten městský autobus potkáme, ale zcela v jiných časech a místech, než kde bychom je podle jízdního řádu čekali. To je ovšem nějaké podezřelé, proto se rozhodneme navštívit informační kancelář. Jak jsme se již dozvěděli z jízdních řádů, najdeme ji na adrese

Otevřeno by mělo být od pondělí do pátku od 8 do 12 a od 15 do 18 hodin. Protože je krátce před třetí a my máme chvilku čas, zajdeme se ještě cestou podívat na Terradou, třeba nám tamní jízdní řád řekne něco víc. A? Neřekl. On tam totiž vůbec není. Není tam dokonce ani zastávkový označník, autobusy zastavují jednoduše u jednoho ze stromů poblíž čekárny. No co se dá dělat, půjdeme tedy přece jen do informační kanceláře. Avenue Celémenceau je jen kousek od Terradou - dojdeme tedy na křižovatku a dáme se doleva. Ještě než dojdeme k železničnímu přejezdu, spatříme hledaný objekt na pravé straně ulice.

Informační kancelář slouží i pro potřeby dálkových a příměstských linek, poskytuje tedy informace i o provozu jiných dopravců. Letáček s jízdními řády najdeme volně přístupný ve stojanu a po prvním pohledu na titulní stránku je nám všechno jasné: "a partir du 30. juin 2003", platí od 30. června 2003! Podtrženo, sečteno, začaly prázdniny, a tak dopravce sáhl po prázdninových jízdních řádech z loňského roku. Letáčky s platným jízdním řádem (a s loňským datem) sice umístil do informační kanceláře, ale nějak už se nenamáhal vylepit platné jízdní řády na zastávky - a to je už 12. července, takže se dost sotva může vymlouvat na to, že něco nestihl.

Ano, i tohle je městská doprava v západní Evropě…..

Prázdninové jízdní řády ke stažení (*.ZIP/*.XLS)

Jízdní řád bychom měli, ale už teď tušíme, že to s jeho dodržováním bude takové nějaké všelijaké. Vždyť i Murphyho zákony definují jízdní řád jako "dokument, který naprosto přesně uvádí, kdy přibližně autobus pojede", ale teprve v Carpentras toto tvrzení dokázali skutečně uplatnit v praxi.

Městská silniční síť je totiž tvořena jednosměrným okruhem o dvou až třech jízdních pruzích, uvnitř kterého se nachází historický střed města. Na okruh se pak napojují jednotlivé silnice spojující Carpentras s okolními městy. Ten okruh je pak od deseti hodin dopoledne až do tří odpoledne beznadějně ucpaný, auta i autobusy se zde pohybují krokem. Mezi nimi kličkují cyklisté, střídavě po silnici a po chodníku, podle toho, kde je právě více volného prostoru. Vyhrazené jízdní pruhy samozřejmě žádné - jednak na ně není místo a navíc, přece se nebude stavět vyhrazený jízdní pruh kvůli dvěma městským autobusům?!?

Jak ovšem vysvětlit, proč odjíždí autobus linky 1 z Amandiers v 17:28, tedy se sedmiminutovým náskokem (samozřejmě prázdný), z Piscine pak v 17:58 místo 18:00 (pro změnu naopak přeplněný) a trojka z Terradou do Bois de L´Ubac má více než desetiminutové zpoždění, ačkoliv je půl sedmé večer a město je už bez problémů průjezdné…..

Fuj!

Městečko Arles, obývané 52 600 obyvateli, bychom nalezli na jihu Francie v departementu Bouches-du-Rhône na břehu řeky Grand Rhône asi 40 km od pobřeží Středozemního moře. Historie města Arles sahá až do starověku. Důkazem jsou Constantinovy lázně ze 4. století našeho letopočtu a nebo aréna z časů Římské říše uprostřed historického centra města, schopná pojmout 26 tisíc diváků. Aréna však není jen architektonickou památkou, ale živou součástí města, dodnes se v ní pravidelně pořádají nejrůznější kulturní akce, ať už divadelní představení, koncerty a nebo býčí zápasy.

Městem prochází dvoukolejná železniční trať spojující Paříž s francouzskou Riviérou - s městy Marseille, Toulon, Cannes a Nice, kromě bežných rychlíků se zde několikrát denně setkáme i s vysokorychlostními vlaky TGV. Na své si však přijdou i zájemci o železniční historii, ti určitě nezapomenou navštívit muzejní trať Arles - Fontvieille.

Když se zde v roce 1889 léčil Van Gogh, zachytil na svých obrazech město jako průmyslové centrum kraje. To však už je dnes minulostí, město dnes žije především z tisíců turistů, kteří sem každoročně přijíždějí odpočívat (a utrácet). Na jih od Arles se totiž rozkládá turisticky atraktivní oblast zvaná Camargue. Snad na každé zdejší pohlednici najdeme některé ze zvířat, typických právě pro Camargue - je to totiž jediné místo na evropském kontinentě, kde se můžeme ve volné přírodě setkat s plameňáky. Typickým obrázkem jsou i pastviny, na nichž se pasou černí býci. A snad na každém statku zde chovají také malé stádo krásných bílých koní a kdo má dost peněz, může si dovolit i krátkou projížďku.

Městskou dopravu v Arles provozuje firma Star. Autobusy jsou v provozu denně mimo 1.1., 1.5. a 25.12., přičemž existují odlišné jízdní řády pro pracovní dny (la semaine en période scolaire), sobotu (le samedi en période scolaire), pracovní dny prázdniny (la semaine pedant les vacances), sobotu - prázdniny (le samedi pedant les vacances), a neděle včetně svátků (dimanches et jours fériés). Linka 4 má pak dva různé prázdninové jízdní řády pro sobotu - jiný jízdní řád platí během letních prázdnin a jiný během zbývajících prázdnin.

Linkové vedení a rozsah provozu se v jednotlivé dny dost podstatně liší, proberme si je tedy postupně:

Jak je patrné, zastávka Clemenceau je společná pro všechny linky a slouží zároveň jako centrální přestupní bod, kde se v určité časy (v pracovní dny po většinu dne v 15., 35. a 55. minutu) sjíždějí autobusy jednotlivých linek z různých směrů, aby byl mezi nimi umožněn přestup. Neznamená to však, že by se zde pokaždé setkaly autobusy všech linek, ne všechny linky totiž mají stejný interval.

Síť linek MHD doplňují síť školních spojů Touzazibus a okružní linka Starlette vedená historickým centrem města, její výchozí i cílovou stanicí je Clemenceau.

Školní spoje Touzazibus jsou vedené v trasách

Jízdní řády pro pracovní dny ke stažení (*.ZIP/*.XLS)

Zcela zvláštním případem je linka 6, provozovaná od pondělí do soboty mikrobusem. Je tvořena čtyřmi větvemi, některé spoje (v jízdním řádu označená červenou barvou) vyjíždějí pouze po předchozí objednávce uskutečněné alespoň dvě hodiny předem. Také některé zastávky (například úsek Camargue - Rte Gimeaux - Camargue na první větvi) jsou obslouženy pravidelným spojem pouze na objednávku, jinak autobus tuto zajížďku zcela vynechává. Objednávky jsou uskutečňovány telefonicky na zelenou linku "0800", náklady za hovor tedy hradí dopravce. Mikrobus zastavuje na všech zastávkách pouze na znamení, je však možné objednat zastavování daného spoje v dané zastávce. Od 30.6. do 30.8. jsou pak všechny spoje linky 6⁴ vedeny v plném rozsahu bez nutnosti předchozí rezervace. Na lince platí zvláštní tarif, cestující si místo jedné jízdenky zakoupí dvě.

Spoje na větvích 3 a 4 jsou vedeny ve shodných časových polohách, bylo by určitě zajímavé zjistit, jak postupuje dopravce v případě, kdy si cestující objednají jízdu obou spojů zároveň.

K určité odchylce v linkovém vedení dochází v sobotu, důvodem jsou pravidelné sobotní trhy, kvůli nimž je část ulic ve středu města uzavřena. Od zahájení provozu jsou linky ve středu města vedeny odchylnou trasou, přestup mezi nimi je umožněn v zastávkách Parmentier a Berthelot (spoje však na sebe prakticky nenavazují) a linkové vedení je pak následující:

Od 15:00 (o prázdninách již v 14:30) se pak všechny linky vracejí na původní trasu přes Clemenceau. Zajímavé je, že linka Starlette je do zastávky Clemenceau vedena celodenně, tedy i v době, kdy zastávka není ostatními linkami obsluhována.

V neděli jsou pak v celém městě provozovány pouhé dva autobusy - první z nich je nasazen na lince 1, druhý zajišťuje provoz na linkách 2 a 3, přičemž linka 2 je rozdělena do dvou větví obsluhovaných samostatně.

Linkové vedení je následující:

Pro svoji návštěvu v Arles jsem si zvolil středu 14. července 2004. Toto rozhodnutí se ovšem ukázalo jako velmi špatné - později jsem se dozvěděl, že již před více než dvěma sty lety si tohle datum vybrali Francouzi pro dobití Bastily a dnes je tedy čtrnáctý červenec ve Francii státním svátkem. Co z toho vyplývá? Doprava byla zajišťována podle nedělních jízdních řádů, v ulicích města se tedy pohybovaly pouhé dva autobusy Mercedes Cito, evidenční čísla 201 a 203. Navštívil jsem tedy informační kancelář (La Boutique des Transports, boulevard G. Clemenceau, poblíž stejnojmenné zastávky, otevírací doba pondělí až pátek 7:45 - 12:30 a 13:30 - 18:00). Jediná informace, kterou jsem zde však získal, byla ta, že je dnes zavřeno, protože je státní svátek.

Štěstí se však na mě usmálo - na zastávce autobusu jsem spatřil starší paní, listující si sešitkem "Guide bus - ville d´Arles" (autobusový průvodce městem Arles). Paní dokonce i rozuměla anglicky, nebyl tedy problém přesvědčit jí, aby mi tu knížečku věnovala - na rozdíl ode mě si přece může zítra zajít pro jinou.

Podívejme se nyní do oné knížečky. Co všechno v ní najdeme? Naprosto přesně to, co běžný cestující potřebuje vědět a co ho zajímá. Po nezbytné předmluvě od pana starosty následuje přehled změn oproti předchozímu vydání, kalendář platnosti (vydavatel knížečky správně usoudil, že ne každý ví, kdy platí prázdninové jízdní řády a kdy jízdní řády normální), základní pravidla chování v autobusech, chybět nesmí ani tarif a přehled prodejních míst jízdních dokladů - no a samozřejmě také jízdní řády a plánek sítě.

My se nyní podrobně podíváme na přepravní podmínky a přehled jízdních dokladů:

Do autobusů se nastupuje pouze předními dveřmi, jízdenku pro jednotlivou jízdu v ceně 0,80 € můžeme zakoupit přímo u řidiče autobusu (je vhodné platit nejvýše desetieurovou bankovkou). V nabídce je i karnet - deset jízdenek za 7,00 €, resp. 5,50 € (zlevněné jízdné), eventuelně 5 jízdenek za 1,80 € v tarifu mini. Jízdenka je přestupní a platí hodinu po označení, nelze ji však použít jako zpáteční. To znamená, že například jízda z centra města do okrajové čtvrti a zpět, byť by to bylo v době platnosti jízdenky, není dovolena. Při přestupu se jízdenka předkládá ke kontrole řidiči druhého autobusu.

Nabídku doplňuje množství předplatních legitimací s jednotnou cenou 4 € za kmenový list. Uváděné ceny jsou vždy za měsíční kupón.

Nárok na bezplatnou přepravu mají děti do 4 let.

Co dodat? Velmi zajímavý provoz na vysoké úrovni, škoda jen, že nebyla možnost navštívit město v pracovní den…..