Hlavní město Maďarska, dvoumilionová Budapešť, má kromě jiných zajímavostí i rozsáhlý systém MHD. Město se skládá ze dvou částí - Budy a Pešti, které od sebe odděluje řeka Dunaj. Rozsáhlý dopravní systém tvoří tramvaje, starodávná podzemní železnice (předchůdce moderního metra), klasické metro, trolejbusy, autobusy, ozubnicová železnice a příměstská železnice HÉV. Kromě toho v Budapešti jezdí i zajímavá dětská železnice nebo vyhlídkové lodě. MHD provozuje dopravní podnik Budapešti Közlekedési Vállalat (BKV).

Tarif ve městě je nepřestupný, jízdenky je možné zakoupit v předprodeji (novinové stánky, stanice metra) nebo s příplatkem u řidiče. Existují i jedno - a vícedenní turistické jízdenky a samozřejmě předplatní jízdenky. Zajímavostí je, že neexistuje tarifní zvýhodnění dětí či studentů - všichni platí stejnou cenu. Systém MHD se vyznačuje hustou sítí linek a dobrými intervaly.

Cestoval jsem pouze jednu stanici, a to z vlakového nádraží Nyugati do stanice Lehel tér. Můj první dojem z obou stanic po příjezdu do maďarské metropole kolem 23. hodiny večer nebyl nejlepší. Nadzemní části stanic neoplývají čistotou. Sprejeři zde zanechali také mnoho svých výtvorů. Cestující klopýtají o bezdomovce, kiosky s alkoholem jsou obklopeny rozjařenými a hlučnými hosty. Člověk zde narazí na evidentně nelegální obchodníky s cigaretami a vším možným. Zkrátka v budapešťském metru to asi "žije". Můj dojem nevylepšily ani podzemní části stanic, které působí také dosti pochmurně a nepříliš čistě. Svou nevýraznou tmavomodrou barvou sem zapadají i důvěrně známé ruské vlakové soupravy z Mytiščinského strojírenského závodu. Několikrát jsem si pak obě stanice prohlédl i ve dne, ale nezaznamenal jsem příliš velký rozdíl oproti své první večerní návštěvě. Budapešťské metro má, podobně jako pražské, také tři trasy. Byl jsem na něj zvědavý, protože má dlouhou tradici (od roku 1896). Jde o první podzemní dráhu na evropském kontinentu. Jeho současný stav mě ale nenadchl. Např. pražská stanice metra Náměstí Republiky, která mi připadala velmi podobná stanici Nyugati, se mi ve srovnání s ní jevila téměř jako palác a oáza klidu.

Jak jsou na tom trolejbusy? Vozový park tvoří jednak ruské vozy ZIU 9 B, jednak maďarské kloubové GVM 280, vycházející z autobusů Ikarus. Ruské trolejbusy, které převládají a pro které je charakteristická tmavočervená barva, již toho mají evidentně dosti za sebou. Jejich technický stav nevypadá nejlépe, ani plechy karoserie příliš nelícují. K celkovému dojmu nepřispívá ani jejich čistota. Zdá se ale, že jsou neustále přeplněné cestujícími a asi fungují lépe, než by člověk řekl na první pohled - i plně obsazené se totiž čile prohánějí městem. Jsou ale spíše doplňkem MHD, jezdí jen v Pešti.

I tramvajový provoz maďarské metropole není bez zajímavostí - v některých čtvrtích plní funkci nosného dopravního prostředku, jinde zase slouží jako napaječ metra. Síť je poměrně hustá, i přesto, že v minulosti došlo ke zrušení některých tratí. Člověka zvyklého na tramvajové provozy v ČR na první pohled překvapí délka tramvajových souprav. Byly zde k vidění jednak soupravy dvou spojených článkových letitých tramvají KCSV 7 maďarské výroby (sledoval jsem je na linkách 4 a 6 na třídě Teréz körút) resp. soupravy 3 vozů Tatra T5. Vozy Tatra jezdí např. na lince 14 s konečnou stanicí Lehel tér. Ta je zajímavá. Není zde smyčka, ale koleje zde končí úvraťově. Vozy jsou do soupravy zapojeny tak, aby mohly jezdit obousměrně. Podobně je v Budapešti řešeno více konečných stanic tramvají.

Zatím nejnovější budapešťská tramvajová trať směřuje k obchodnímu centru Savoya Park a jezdí sem linka 18.

S dlouhými tramvajovými soupravami ostře kontrastuje malinký Ikarus 405, který byl k vidění zvláště v časných ranních hodinách. Rozměrově je to zhruba poloviční klasický autobus a jeví se i o poznání menší než u nás používaný nejmenší model autobusu SOR. Autobusy jsem sledoval hlavně v okolí vlakového nádraží Nyugati. Nejvíce zde jsou k vidění, kromě zmíněných Ikarusů 405, již letitá kloubová vozidla Ikarus 260 a 280 a krátký modernější model 412. Dále jsou v provozu vozy Ikarus 415, 435 a jeden kloubový autobus Agora. Slouží nejen jako napaječe, ale v některých částech města jsou i páteří dopravy, podobně jako tramvaje. Kromě pravidelných jsou k dispozici spoje rychlíkové (číslo linky v červeném rámečku) nebo k obchodním centrům.

Podzemní dráha, druhé metro v Evropě, je začleněna do systému metra jako žlutá linka M1. Začíná stanicí Vörösmarty tér v centru města a pokračuje přes přestupní uzel Deák Ferenc tér, kde se setkávají všechny linky metra a dále pokračuje pod širokým bulvárem Andrássy út. Za ním směřuje k lázním Széchenyi fürdő, kde se nachází stejnojmenná stanice. A pak už vlak dojede do konečné stanice - důležitého přestupního uzlu Mexikói út.

Tato podzemní dráha má víc zvláštností - například odběr proudu shora. Tunel je velmi nízký, čemuž odpovídají i vozidla. Ta jsou tříčlánková vyrobená firmou Ganz. Mezistaniční vzdálenost je poměrně malá, vozy i stanice velmi čisté a udržované. Trať prošla nedávno komplexní rekonstrukcí. Pri návštěvě Budapešti podzemní dráhu určitě nevynechejte, v prestupní stanici Deák Ferenc tér má i své malé muzeum.

BKV provozuje i přímestskou železnici. Na té jezdí elektrické jednotky Ganz. Tratě začínají na přestupních uzlech u stanic metra a zastávek tramvají, odkud pokračují za Budapešť. Výnimkou je jen trať na Csepel, která spojuje tento ostrov patřící ješte pod Budapešť se zastávkou tramvají. Vozidla nejezdí až tak často, jako například metro či tramvaje. Vybavením interiéru se podobají regionálním vlakům.

Velmi zajímavým a neobvyklým dopravním prostředkem je ozubnicová železnice. Trať začíná stanicí Városmajor, kde se dá přestoupit na tramvaj, a stoupá až na konečnou stanici Széchenyi-hegy, nedaleko které sa nachází i konečná stanice dětské železnice. Trať je jednokolejná a je na ní na ozubnicovou železnici neobvykle hodně zastávek. Platí tu běžný tarif MHD.

Dětskou lesní železnici je možné zařadit mezi další zajímavosti Budapešti. I když nepatří do systému MHD, byla by určitě škoda ji nezmínit. Neelektrifikovaná jednokolejná úzkorozchodná trať začíná u konečné stanice tramvají Hűvösvölgy a pokračuje zajímavou krajinou až na konečnou Széchenyi-hegy, odkud je možné přejít na konečnou stanici ozubnicové železnice. Na trati je i tunel. Jak vyplývá z názvu, trať obsluhují děti.