Město, které je dnes součástí velké aglomerace Stuttgartu, tvoří spolu s ním politické, hospodářské, kulturní a historické centrum Bádenska - Würtenberska. Nedaleko se nachází například proslulé univerzitní městečko Tubingen.

Trolejbusy nebyly prvními vozy elektrické trakce v Esslingenu. Od roku 1929 zde existovaly dvě dopravní společnosti, které provozovaly tramvajovou dopravu. První z nich zajišťovala dopravu v samotném městě a druhá působila na meziměstských tratích vedoucích z Esslingenu do Nellingenu a Denkendorfu. Celý rozsáhlý systém byl až do svého zániku znám pod písmeny END, která nejenže byla iniciály zmíněných měst, ale též i názvem provozovatele. Všechna tři města byla propojena kvalitní a hojně využívanou dopravou, jejímž slabým místem však bylo stáří vozů, které sloužily nepřetržitě po celou dobu existence tramvajového provozu. Konstrukce však byla velmi pevná a uvnitř se skrývaly výkonné trakční motory, aby tramvaje mohly zdolat stoupání na vrch Zollberg ležící mezi Esslingenem a Nellingenem. Navzdory tomu všemu se ale vozy osvědčily a některé dodnes můžeme spatřit v Muzeu Spolku stuttgartských historických pouličních drah.

Od 10. 7.1944 však ulice Esslingenu ovládly trolejbusy, které zde přežily na 11,7 km dlouhé síti dodnes. To není až taková samozřejmost, neboť ve většině měst, kde trolejbusy nahrazovaly "zastaralé" a "pomalé" tramvaje, trolejbusový provoz přežil ten tramvajový jen o několik let. Zřídka o více jak deset.

Dnes jezdí trolejbusy na třech linkách, všechny se rozjíždí z hlavního nádraží v Esslingenu, kde je centrální přestupní bod mezi všemi linkami. Na lince 101 dojedete trolejbusem až do Obertürkheim, což je městská část samotného Stuttgartu. Tato linka byla dříve velice významná, neboť sloužila jako napaječ úzkorozchodné tramvaje, která přivážela cestující ze Stuttgartu, ti pak do Esslingenu pokračovali trolejbusem. Nyní se do Esslingenu dostanete S-Bahnem. Druhou konečnou tvoří Oberesslingen, sídliště panelákového typu umístěné na menším vrchu. Linka 118 (není v provozu večer a o nedělích) projíždí centrem města a poté šplhá malebnými serpentinami podél menších domků a rozsáhlých zahrad k vrchu Zollberg, kde tvoří velkou blokovou smyčku nejen kolem sídliště, ale zejména kolem velmi luxusní rezidenční čtvrti připomínající pražskou Hanspaulku.

Linka 119 kopíruje trasu 118, avšak pokračuje až na úplný vrchol Zollbergu, kde trolejová dráha končí a dále směr Nellingen jede vůz na naftový pohon. Poněkud svérázný pozůstatek meziměstské tramvajové trati. Duobusový provoz však v Esslingenu dožívá, neboť vozidla vyráběná na zakázku firmou Mercedes-Benz se ukázala jako nespolehlivá, poruchová a málo výkonná v obou trakcích. Vozový park je obnovován již čistě trolejbusovými vozy belgického výrobce Van Holl. Nutno dodat, že zaměstnanci místního dopravního podniku se živě zajímali o mou fotografii trolejbusu 21TrACI, který se jim líbil nejen po stránce designové, ale poté co vyslechli můj stručný popis, i po stránce funkční.

Do budoucna vyvstává velký problém, a tím je paradoxně konec nespolehlivých duobusů. V Nellingenu totiž místní samospráva trolejbusy nechce, jako důvod uvádí cenu a navíc se jim nelíbí dráty v ulicích. Cena trolejbusů na západě je opravdu vysoká, neboť výroba probíhá spíše kusovou formou a stejné je to i s cenou trolejových komponentů. Trolejbusy v Nellingenu by navíc měly využití pouze pro cílovou dopravu do Esslingenu, jediným řešením by bylo trať prodloužit do okolních obcí, aby pokrývala dopravně zanedbávané, ale cestujícími velmi poptávané tangenciální směry. V Nellingenu je totiž konečná stanice rychlé tramvaje (U7), která cestující během 20 minut doveze až do centra Stuttgartu. Tato trať má být prodloužena až na Zollberg, tím by se linka 119 mohla zrušit a nikdo by pak nezpochybňoval existenci trolejbusové 118. Ovšem konec duobusů nastane co nevidět, a tramvajová trať je zatím v nedohlednu a jenom se o ní mluví. Na lince 119 nyní jezdí autobusy Citaro společně s duobusy, ty ovšem využívají naftový pohon.

Informace odpovědných pracovníků vyznívají tak, že trolejové vedení má být zachováno v nezměněném rozsahu. Pro trolejbusy mluví masivní obnova vozového parku a skutečnost, že radní sice nevnímají trolejbus jako něco výjimečného, ale na druhou stranu v něm spatřují tradiční prvek historie města. Bohužel, jako v celém Německu se na mapách nerozlišují autobusové a trolejbusové linky, čímž se město značně ochuzuje o možnost prezentace své po všech stránkách moderní dopravy. Trolejbus je v Německu více než u nás vnímán jako "autobus s klackama", což je dáno mj. i unifikací karoserií pro autobus i trolejbus. V Esslingenu jsou k vidění trolejové armatury klasického podvěsného systému Kummler-Matter, přes které se jezdí běžně 40-50 km/h, při "šedesátce" už byla výhybka "trochu slyšet". O brzdě dopravy tak zde nemůžeme mluvit.