Trolejbusy v Kapfenbergu

V pátek 15. února 2002 ve 12:44 utichl trolejbusový provoz v rakouském Kapfenbergu. V  roce 2004 by slavil šedesáté výročí trvání. Ukončení provozu bylo nedomyšlené a zbrklé. Hlavní motiv byly, jak jinak, finance a nezájem o ně. Podnik v druhé polovině osmdesátých let nakoupil duobusy Daimler-Benz (Mercedes), které se ukázaly tak moc poruchové, zejména v elektrickém provozu, že podnik, aby nemusel opět po krátké době obnovovat právě obnovený vozový park, sáhl po radikálním a drastickém řešení. Na veřejnosti to bylo ovšem presentováno docela jinak, a sice jako zástupný důvod bylo uváděno, že po dobu opravy v osmdesátých letech lajdácky vybudované estakády v Brucku a.d.Mur není pod ní možný trolejbusový provoz. Že po dobu její výstavby to možné bylo, jen ukazuje pravý důvod tohoto činu. Paradoxně právě trolejbusová doprava vzbuzovala dojem že souměstí Kapfenberg / Bruck a.d.Mur je významná a důležitá aglomerace.

Počátky MHD v regionu sahají do roku 1928 (podle některých pramenů také 1926), kdy byla zavedena autobusová linka, spojující obě města s železárnami. Za války byl její provoz nejprve omezen, a poté úplně zastaven. Důvod byl jak nedostatek benzínu, který ve velkém požíraly tanky a vojenská vozidla ve válce, tak i nedostatek náhradních dílů. Proto byl již od roku 1942 studován záměr zavést trolejbusovou dopravu. Iniciátorem byla firma Böhler, které také patří většina průmyslových závodů ve městě. V roce 1943 byla pro výstavbu vybrána firma BBC, a započalo trasování. V roce 1943 byla založena společnost MVG – neboli Mürztaler Verkehrsgesellschatf. 20.10.1944 byl zahájen provoz. Společnost se zpočátku potýkala s mnoha těžkostmi, byly jak problémy s vozovnou, ta měla být původně v Redfeldu, tak s vozidly, ty byly dodány pozdě, a tak musel být provoz zahájen se zapůjčenými trolejbusy z Grazu a Salzburgu. Hlavní trať byla sice dvoustopá , ale postupně doplňované vedlejší tratě byly jednostopé, a bez výhybek, při otáčení ve smyčkách a při potkání protijedoucích vozidel se musely stahovat, nebo překládat sběrače. Postupně se dařilo všechny těžkosti překonat a v padesátých letech byl již trolejbusový provoz na normální úrovni. Po mírné stagnaci v šedesátých a sedmdesátých letech nastal v osmdesátých letech velký rozvoj – byly jak stavěny nové tratě, tak objednána nová vozidla. V předchozím období byly totiž ze zrušených rakouských a německých provozů skupovány vyřazené zachovalé vozy, a tak mohla ve vozovně garážující trolejbusy spíše připomínat museum, nebo výstavu.

Po velkém rozvoji se ale stala velká chyba – společnost MVG byla převedena pod městskou správu, a tím okamžikem začíná období stagnace, které bylo zakončeno likvidací trolejbusové dopravy. Město se zachovalo macešsky k druhu dopravy, který je výrazně odlišoval od okolních městeček. Že si představitelé města byli dobře vědomi neoblíbenosti tohoto kroku je dobře vidět z toho, že jeho konec zamlžovali, jak mohli. Nejdříve byly zveřejňovány úmysly zachovat trolejbusovou dopravu co nejdéle, a přitom se vzbuzovaly naděje, že tento trolejbusový provoz bude zachován. Sice byla na požadavek německých trolejbusových příznivců uspořádaná slavnostní jízda u příležitosti neupřesněného a neustále zamlžovaného ukončení provozu, ale ve skutečnosti byl konec jen málo dní poté v naprosté tichosti. Dokonce v takové, že ani pracovníci MVG nevěděli přesné datum, kdy se jezdilo na elektrický pohon naposledy. Jen díky německým příznivcům trolejbusů se podařilo zjistit, že poslední den pravidelného provozu v trolejbusové trakci byl 5.února 2002. Občané města byli ukolébáni tím, že trolejbusy potichu zmizely ze svých tratí, a duobusy jezdily nejdříve občas, a posléze pořád na dieselový pohon. Na problémy s nimi byli všichni zvyklí, dokonce byly z počtu původně čtyř vozů dva již dříve odebráním elektrické výzbroje rekonstruovány, či jak Němci říkají vykastrovány na autobusy. A tak cestující jezdili pořád stejnými vozy, a že již není síť napájena si nevšiml prakticky nikdo.

Že je nakonec známo přesné datum, dokonce hodina a minuta poslední jízdy v trolejbusové trakci je dílem náhody, kdy členové Společnosti pro veřejnou dopravu měli obavy, že se v brzké době již trolejbusy v Kapfenbergu nesvezou. Proto byl zorganizován narychlo autobusový zájezd s úmyslem zdokumentovat poslední období trolejbusů v Kapfenbergu. Ovšem hlavním motivem bylo zjistit okolnosti, vedoucí k zastavení provozu trolejbusů, které by mohly být nápomocny v řešení podobného problému v Mariánských Lázních, který tato skupina intenzivně sleduje. Po příjezdu k vozovně u Werk VI. bylo zjištěno, že tato již byla pronajata autobusové dopravě rakouských spolkových pošt, a nachází se v ní jediný, nepojízdný trolejbus. Poté byli členové SPVD informováni v kanceláři MVG, že trolejbusy již cca 10 dní nejezdí, a už nebudou, a že trolejové vedení bude od 1.3. demontováno, a spolu se sloupy, měnírnami a i částí vozového parku prodáno do jim neznámého rumunského města. Na požádáni ale byli ochotni síť naposledy zapnout, a na elektrický pohon udělat jedno, poslední půlkolo jedním ze dvou posledních elektricky provozuschopných duobusů. Z půlkola se nakonec vyklubala kola dvě, navíc ještě se zajížďkou do Redfeldu a k Werk VI., kam normálně kloubové duobusy nejezdily. Poté byl na elektrický pohon zprovozněn i druhý duobus, ale nakonec ve 12:40 se vůz 32 na centrální přestupní stanici Europaplatz naposledy otočil na elektrický pohon a stáhl sběrače a ve 12:44 zhasly naposledy signalizace elektricky ovládaných výhybek. To byl úplný konec trolejbusů v Kapfenbergu.

Podle posledních informací pocházejících z června 2002 je trolejové vedení nad většinou tratí stále zavěšeno, snesen je pouze úsek okolo sporné estakády v Brucku. Městem se však místo trolejbusů prohání autobusy Mercedes - Citaro.

Poslal: K.Mares čas: Čtvrtek, 27.duben 2000 - 15:00

Příhody nejmenovaného kolegy z rakouského Bruck an der Mur. To je miniaturní trolejbusový provoz, kde mají jen duobusy, které navíc po většinu času jezdí už jen na naftový motor. Kolega nadšeně fotografoval, když si ho povšiml řidič spoje hotovícího se k odjezdu a vyzval kolegu ať přijde - "Aha, Sie sind ein Obus-Idealist! Tyhle vozy byl čert dlužen, má to mizernou elektriku a nic to nedělá. Helejďte, schválně zkusím nahodit elektrický motor a uvidíte, že to nepůjde." Vskutku nešlo. Nešlo už ale pak ani nahodit diesel, takže vůz už s mírně zuřícími cestujícími čekal na příjezd servisních techniků. Další detaily už nejsou známé, snad jen to, že za nějaký čas nešel proud v polovině města, zatímco "Obus-Idealist" pod pláštíkem tmy zmizel do jiného města.