Stuttgart je hlavní město německé spolkové země Bádensko-Würtembersko. Má téměř 600 tisíc obyvatel, ale jeho předměstí jsou roztroušená na značné ploše, díky čemuž prakticky z žádné části města není daleko do parku nebo lesa. Město leží v kopcovité krajině a tamější podnebí je poměrně teplé. Proto jsou některé svahy v relativní blízkosti města pokryty vinicemi. Stuttgartem (ale nikoliv jeho historickým centrem) protéká řeka Neckar. Celkově tedy město působí velmi příjemným dojmem.

Stuttgart je multikulturní město, takže nebuďte překvapeni, když ve vozidlech tamní městské dopravy uvidíte lidi všech barev pleti a uslyšíte mnoho různých jazyků. Ve městě má své centrály řada významných firem - např. Mercedes-Benz nebo Neoplan. Centrum Stuttgartu není příliš starobylé, ale přesto má své kouzlo. Součástí Stuttgartu je i lázeňské místo Bad Canstatt.

Do Stuttgartu se z ČR snadno dostanete přímými autobusy firem Bohemia Euroexpress International, Connex Morava a Student Agency nebo vlakem (přímý lůžkový vůz Praha - Stuttgart). Všechny tyto spoje jedou přes noc, což je pro cestovatele výhodné. Pokud narazíte na výraznou slevu autobusových jízdenek (např. přes GTS International nebo Student Agency), může se vyplatit jet do Stuttgartu i na jediný den.

A proč zrovna do Stuttgartu? Možná si řeknete, že podobných měst je v Německu spousta. Stuttgart je ale z dopravního hlediska městem nadmíru zajímavým. Vím, co říkám, neboť jsem tam byl mnohokrát a při každém odjezdu ze Stuttgartu už jsem měl námět pro jeho další návštěvu.

Stuttgartský dopravní systém je velice kvalitní. Dopravu ve městě obstarávají autobusy, tramvaje a S-Bahn (příměstská železnice). Město nemá klasické metro, ale velmi podobnou funkci plní páteřní trasa S-Bahnu, která je v centru vedena pod zemí a sbíhá se do ní několik linek, takže výsledný interval je poměrně krátký. Ve Stuttgartu jezdí dva druhy tramvají - klasické tramvaje a Stadtbahn. Klasické tramvaje jsou úzkorozchodné a jsou v provozu již jen na jediné lince (15 v trase Stammheim - Ruhbank). Na značné části trasy jezdí po tříkolejnicové trati, po níž jezdí i normálněrozchodná Stadtbahn. Stejně tak v centru města oba systémy sdílejí trať, která vede tunelem. Pouze okrajové úseky této linky jsou čistě úzkorozchodné. Oba jsou svým způsobem zajímavé, protože úsek ve Stammheimu je typicky vesnický a trať na konečnou Ruhbank zase vede lesem. Již se pracuje na přestavbě této linky na Stadtbahn. A co to vlastně Stadtbahn je? Jedná se o systém na pomezí tramvaje a metra. Tratě jsou většinou vedeny po povrchu, ale některé úseky jsou podzemní. I povrchové tratě jsou v maximální míře odděleny od silniční dopravy, což si vyžádalo řadu kompromisů. Nástupiště jsou většinou vysoká (ve výšce podlahy vozů), ale v některých místech (především v úzkých ulicích) nebylo možné vysoká nástupiště vybudovat, takže na příslušných linkách jezdí vozy, vybavené skládacími schůdky, které umožňují nástup z nízkého nástupiště. Vozy Stadtbahnu jsou si napohled velmi podobné, ale přesto lze najít řadu odlišností mezi jednotlivými typy. Novější vozy na rozdíl od starších mají klimatizaci a jsou průchozí. Ve všech případech se jedná o obousměrné dvoudílné jednotky. Ty jezdí samostatně i spojené do dvojic. Stadtbahn jezdí i do městeček a vesnic poměrně daleko za Stuttgart. Do těchto obcí v minulosti jezdily klasické tramvaje. Přestavba tramvajového systému na Stadtbahn začala v polovině 80. let. Zajímavostí je, že na tříkolejnicových tratích, které využívá Stadtbahn i linka č. 15, jsou dvojí nástupiště - vysoká pro Stadtbahn a nízká pro klasické tramvaje. Někde jsou za sebou, jinde zase vedle sebe (na každé straně koleje jinak vysoké nástupiště).

Ve Stuttgartu jezdí na MHD moderní autobusy značek Mercedes a MAN. Všechny autobusy jsou vybaveny klimatizací prostoru pro cestující. Zajímavostí je provoz autobusů na vodíkový pohon. Jedná se o ověřovací provoz s cestujícími, který trvá do 30.září 2005. Ve městě jsou celkem tři vodíkové autobusy Mercedes-Benz Citaro. Jsou nasazovány na vložené spoje linky 44, a to jen v pracovní dny cca od 8 do 15 hodin. Na internetu je k dispozici jízdní řád, který počítá s nasazením jednoho vodíkového autobusu. Na zastávkách ovšem visí jízdní řády, které počítají s provozem všech tří. Všude se ale píše, že může dojít k vynechávání "vodíkových" spojů. K tomu skutečně dochází, a to v hojné míře, neboť během mé poslední návštěvy jezdil na lince jediný vodíkový autobus. Ostatní ale byly k vidění na zkušebních jízdách. Vodíkové autobusy jsou v podstatě "trolejbusy, které si vozí vlastní elektrárnu". Z vodíku si totiž vyrábí elektřinu, přičemž vzniká vodní pára. Vozy jsou tedy poháněny elektřinou. Přesto jsou vybaveny stejnou automatickou převodovkou, jaká se používá u dieselbusů. Hlučnost je oproti dieselbusům jen o málo nižší a dynamika při jízdě do kopce srovnatelná.

Asi nejzajímavější stuttgartskou autobusovou linkou je linka 92. Je to jediná linka MHD, která ve Stuttgartu zastavuje na autobusovém nádraží (kde je i ukončena). Odtud jede do Leonbergu, přičemž část trasy vede po dálnici. Nejzajímavější je zastávka Solitude, která se nachází přímo na nádvoří stejnojmenného zámku. Ostatní doprava je vedena po silnici okolo zámku, ale autobusy projíždějí středem zámeckého areálu. Po průjezdu obcí Leonberg následuje cesta malebným údolím Glemstal. Linka je ukončena opět ve Stuttgartu na zastávce Heslach Vogelrain.

Stuttgartskou MHD zajišťují i méně obvyklé dopravní prostředky - pozemní lanovka, zubačka a taxíky. Pozemní lanová dráha s historickými vozy jezdí ze zastávky Südheimer Platz ke hřbitovu. Ozubnicová tramvaj obsluhuje území mezi zastávkami Marienplatz a Degerloch. V obou těchto dopravních prostředcích platí běžný tarif MHD. Taxíky zajišťující veřejnou dopravu nejsou v Německu ničím neobvyklým. Většinou ale jde o "spoje na zavolání", které doplňují běžné spoje večer a o víkendech a platí se v nich příplatek. Ve Stuttgartu však jezdí taxíky i na některých pravidelných spojích se standartním tarifem. Donedávna fungovala linka 78, která byla celodenně a celotýdenně zajišťována vozy taxi. Tato linka byla zrušena, ale taxíky stále jezdí ve večerních hodinách např. na lince 64, která je jindy obsluhována mikrobusy.

Další zajímavostí je "městská železniční linka" R11. Je to tangenciální trasa s dobrými přípoji v obou koncových stanicích, čímž se podobá své pražské sestře. Je v provozu jen v pracovní dny s pouhými čtyřmi páry spojů denně. Jezdí na ní jednotka ET426, která se podobá jednotkám S-Bahnu, ale je pouze dvouvozová. Vytíženost sice není zrovna skvělá, ale linka má své stálé cestující, pro které představuje značnou úsporu času.

Dopravu v okolí Stuttgartu zajišťují klasické vlaky, S-Bahn a autobusy. Všechny tyto druhy dopravy jsou na velmi vysoké úrovni a mají propracované přestupní vazby. Na regionálních linkách se vyskytují i poměrně luxusní autobusy. Jejich provoz je pro dopravce výhodný, protože je mohou využívat i pro zájezdy. Na regionálních linkách je naprosto běžným jevem provoz nízkopodlažních autobusů. Železniční tratě vycházející ze Stuttgartu umožňují rychlou dopravu i do vzdálenějších míst regionu. Patrně nejrychlejší spoje má město Vaihingen an der Enz. Tam totiž ze Stuttgartu vede vysokorychlostní trať, kterou kromě vlaků ICE využívají regionální vlaky kategorie IRE, v nichž platí jízdenky integrovaného dopravního systému. Kvůli provozu po vysokorychlostní trati mají tyto vlaky netypické soupravy s IC vozy pro rychlost 200 km/h. Ve Vaihingenu se vlaky ICE i IRE setkávají s "vlakotramvajemi" z Karlsruhe, jejichž konečná stanice Bietigheim-Bissingen je ještě blíže Stuttgartu, ale leží na staré trati.