Na přelomu 19. a 20. století řešila mnohá města problém, jak propojit centrum města se vzdáleným nádražím. Řešením se pak obvykle stala stavba tramvajové tratě. V některých městech tramvaje po druhé světové válce zanikly a obvykle byly nahrazeny trolejbusy, jinde přežily a dočkaly se dnešních dnů. To je i případ saského města Zwickau.

Od zavedení tramvají ve Zwickau uplynulo více, než 100 let. S postupem času se ukázalo, že současná tramvajová síť už ne tak zcela vyhovuje svému účelu. Tramvajové linky vedené od nádraží do vzdálených sídlišť na okraji města totiž vlastní centrum města v poměrně značné vzdálenosti míjejí a prostorové uspořádání centrálního tramvajového přestupního uzlu Neumarkt neumožňuje zavést přímou linku od nádraží do středu města.

Řešení se našlo – došlo k vybudování železniční tratě přímo do centra města. Ta odbočuje ze stávající sítě jen malý kousek za Zwickau Hbf. ve směru na Aue, v části trasy pak využívá zrušenou vlečku. Následuje zastávka Zwickau Glück-Auf-Zentrum (později přejmenována na Zwickau Stadthalle), ta leží v blízkosti stejnojmenného nákupního centra ve čtvrti Schedewitz. Odtud dál vede ulicemi města tříkolejnicová splítka délky 1,093 km pro tramvajový rozchod 1000 mm a železniční rozchod 1435 mm a přes dvě nepříliš frekventované zastávky určené pouze pro tramvaje pokračuje až do zastávky Zwickau-Zentrum, ležící na samém okraji historického centra města, kde je železniční trať svedena mimo tramvajové koleje a ukončena. Za zmínku stojí, že tramvaj vede po samostatném tělese, provoz automobilů je sveden na okraje ulice a omezen jen na místní obsluhu, na křižovatkách je pak zajištěna preference kolejových vozidel. Tramvajové těleso je zakryté a dostatečně široké na to, aby jej mohly v případě potřeby použít i autobusy náhradní dopravy.

A co předpisy a legislativa? V úseku od hlavního nádraží až po odbočku z železniční trati na Aue se vlaky řídí návěstními a dopravními předpisy Německých drah. Ve zbylé části trasy pak platí tramvajová návěstní soustava a běžné předpisy pro provoz na pozemních komunikacích. Strojvedoucí tak jede „podle rozhledu“, stejně, jako řidiči tramvají.

Pro provoz na pozemních komunikacích jsou upravena i vozidla. Jde o motorové jednotky RegioSprinter, které jsou dodatečně vybaveny blinkry, brzdovými světly, „tramvajovým“ zvonkem, zadním bílým světlem pro couvání, venkovním zpětným zrcátkem a výbavou pro ovládání výhybek ze stanoviště strojvedoucího. Ve srovnání s běžnými vlakovými soupravami mají účinnější brzdy, motorový vůz tak dosahuje zpomalení až 2,73 m/s2. Provozovatelem těchto motorových vozů je železniční společnost Vogtlandbahn, jejíž sídlo se nachází mezi Zwickau a Reichenbachem ve stanici Neumark (Sachs). Firma je zakoupila již v roce 1996 v počtu 18 kusů a označila je čísly VT 31 – VT 48, pro provoz na městské trati jsou však vybaveny jen některé vozy

První vlaky na nové trati vyjely 28. května 1999, a to v hodinovém taktu, první tramvaje následovaly 1. října téhož roku. Motorové vozy pokračují ze Zwickau přes Falkenstein (Vogtl.) a Zwotental do Klingenthalu a od června 2000 po nově zprovozněné trati až do Kraslic a později několikrát denně i do Sokolova (z Klingenthalu do Kraslic až Sokolova s vlakovým doprovodem firmy Viamont).

Výstavba nové trati beze zbytku splnila svůj účel a vlaky si tak našly svůj okruh cestujících, ať už jde o studenty univerzity nacházející se poblíž konečné stanice, lidi dojíždějící za prací a nebo obyvatele Zwickau, kteří o víkendu vyrážejí na výlety na venkov a do Čech. Doplňme jen, že stavební ruch v této oblasti neustal a od prosince 2003 pokračují tramvaje z konečné Sporthalle až do sídliště Neuplanitz. Do té doby zajišťovaly obsluhu sídliště kloubové autobusy linky 15 v pětiminutovém intervalu…